6 Cmo 97/2020-151 — Vrchní soud v Praze

I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni č. j. 49 Cm 34/2018-104 ze dne 15. ledna 2020 se:1) ve výrocích I. a III. potvrzuje,2) ve výroku II. mění tak, že žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 34 848 Kč k rukám zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 25 316 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.Odůvodnění1. Shora uvedeným rozsudkem Krajský soud v Plzni jako soud I. stupně rozhodl o žalobě podané žalobci a) a b), na základě níž se žalobci a) a b) měli domáhat, jednak zaplacení částky 241 546 Kč s přísl. představující škodu vzniklou tím, že členové žalovaného , Anonymizováno, (dále též zkráceně pouze SVJ) jim měli v minulosti přislíbit odhlasovat změnu prohlášení vlastníka týkajícího se jejich bytové jednotky, avšak v důsledku toho, že shromáždění žalovaného konané dne 28. 11. 2017 tuto změnu neodhlasovalo, měla žalobcům a) a b) vzniknout újma ve výši 241 546 Kč a jednak se žalobci a) a b) měli touto žalobou podanou dne 6. 3. 2018 současně domáhat též určení neplatnosti uvedeného usnesení shromáždění žalovaného konaného dne 28. 11. 2017 pro jeho rozpor se zákonem, stanovami a dobrými mravy.2. Soud I. stupně ve výroku I. zamítl návrh v části, týkají požadavku na vyslovení neplatnosti uvedeného usnesení soudem, když v této části uplatňovaný nárok posoudil podle § 1209 odst. 1 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (NOZ) a konstatoval, že navrhovatelům nelze vyhovět v návrhu na určení neplatnosti uvedeného usnesení shromáždění žalovaného konaného za přítomnosti žalobců a) a b) dne 28. 11. 2017, a to pro opožděné podání návrhu po uplynutí prekluzivní lhůty stanovené zákonem k možnosti napadení usnesení shromáždění SVJ.3. Soud I. stupně současně zamítl návrh též v části, týkají požadavku žalobců a) a b) na náhradu škody ve výši 241 546 Kč, jež jim měla vzniknout v důsledku neschválení dne 28. 11. 2017 shromážděním žalovaného návrhu žalobců a) a b) na změnu prohlášení vlastníka a současně v důsledku nedodržení tak předchozího ujišťování členů SVJ, že požadavek žalobců a) a b) v průběhu předmětného shromáždění žalovaného dne 28. 11. 2017 odhlasují.4. Konkrétně soud I. stupně žalobu na náhradu uvedené škody zamítl s ohledem na skutečnost, že vlastní usnesení shromáždění žalovaného ze dne 28. 11. 2017 neshledal neplatným a jeho přijetím shromážděním SVJ tak podle soudu I. stupně nemohla žalobcům vzniknout škoda. Z napadeného rozhodnutí je dále zřejmé, že soud I. stupně v uvedeném závěru vycházel ze skutečnosti, že vedeným usnesením shromáždění SVJ nebyl porušen právní předpis a předmětné hlasování žalovaného nenaplňuje zákonem stanovené předpoklady odpovědnosti žalovaného za tvrzenou újmu vzniklou žalobcům a) a b).5. Shora uvedený rozsudek soudu I. stupně napadli v rozsahu výroku I., II. a III. žalobci a) a b) a současně v rozsahu výroku II. i účastník.6. Účastník se domáhal v uvedené části týkající se nákladů řízení změny a přiznání náhrady nákladů řízení z punkta představovaného vymáhanou částkou náhrady škody 241 546 Kč.7. Žalobci a) a b) se ve svém odvolání domáhali zrušení věci a její vrácení soudu I. stupně k dalšímu řízení. Důvodem má být skutečnost, že podle žalobců a) a b) podali návrh včas v tříměsíční lhůtě, neboť faktický výsledek hlasování a další skutečnosti týkající se svolaného mimořádného shromáždění SVJ dne 28. 11. 2017 se dozvěděli až v okamžiku emailového zaslání zápisu z tohoto shromáždění s dalšími listinami dne 18. 12. 2017. Až tehdy měli možnost nahlédnout do hlasovacího archu a do listiny přítomných.8. Na podporu své argumentace poukázali na zápis z mimořádného shromáždění, z něhož podle žalobců a) a b) vyplývá, že shromáždění bylo ukončeno po krátké diskusi, při níž byl zástupcem města nastíněn další postup ve věci nápravy užívání sklepních kójí a teprve po skončení shromáždění dle zápisu došlo k sečtení hlasů. Poukázali rovněž na skutečnost, že ve svém vyjádření soudu uvedli, že k hlasování sice došlo v rámci konání shromáždění, avšak potom bylo toto shromáždění skončeno proto, že se shromáždění změnilo v hádku a vzájemné osočování a probírání témat, jež nebyla na programu shromáždění SVJ.9. Uvedené podle žalobců a) a b) má ve svém vyjádření potvrzovat i sám žalovaný, jenž podle žalobců a) a b) konstatoval, že nestačí pouze sečíst počty hlasů pro a proti, ale je nutné tyto hlasy zúčastněných členů přepočítat s přihlédnutím k jejich spoluvlastnickým podílům. Podle žalobců a) a b) nelze přezkoumat zjištění soudu I. stupně, že se žalobci a) a b) výsledky hlasování dozvěděli dne 28. 11. 2017, aniž by i odůvodnil z jakých důkazů uvedené zjistil. Již z tohoto důvodu je tak napadené rozhodnutí podle žalobců a) a b) nepřezkoumatelné.10. K doložení důvodnosti svých tvrzení žalobci a) a b) poukázali na zápis ze shromáždění SVJ, v němž je vyhlášení výsledků hlasování zařazeno až za bod týkající se ukončení schůzce.11. V dalším žalobci a) a b) zpochybňovali věrohodnost zápisu z konání shromáždění SVJ poukazem na přehlíženou skutečnost, že dle seznamu přítomných byl při schůzi přítomen i , Anonymizováno, , avšak tato osoba není uvedena v záhlaví zápisu. Navrhli ohledně věrohodnosti zápisu z konání shromáždění SVJ doplnit dokazování se zaměřením na skutečnost, kdy se žalobci a) a b) fakticky seznámili s výsledky hlasování.12. Podle žalobců a) a b) se soud I. stupně nezabýval možným důvodem neplatnosti předmětného usnesení shromáždění SVJ z důvodu jeho rozporu s dobrými mravy a se zákonem.13. Podle žalobců a) a b) nebylo uvedené shromáždění SVJ svoláno řádně, neboť seznam svolaných členů na shromáždění SVJ neodpovídá skutečnému právnímu stavu ke dni svolání shromáždění SVJ. Poukázali rovněž na skutečnost, že shromáždění rozhodovalo v projednávané věci o záležitosti, kterou nemělo v působnosti vůbec rozhodnout.14. Zopakovali zásadní argument, podle něhož v rámci předběžného projednání dohodnuté směny sklepních kójí ze dne 17. 10. 2016 byl vyjádřen členy SVJ souhlas, jak je podle názoru žalobců a) a b) uvedeno na č.l. 60 spisu. Členové SVJ s uvedenou směnou souhlasili, přičemž následně došlo k nedůvodné změně stanoviska shromážděním SVJ, což představuje porušení dobrých mravů.15. Podle žalobců a) a b) soud I. stupně měl přezkoumat nulitnost usnesení žalovaného ze dne 28. 11. 2017 ve smyslu ustanovení § 245 NOZ a ve spojení s § 261 NOZ měl soud I. stupně přezkoumat též nárok žalobců na náhradu škody či jiného zadostiučinění. V dalším žalobci a) a b) popsali jednotlivé složky jim vzniklé újmy s tím, že se před soudem I. stupně marně domáhali prokázání uvedeného provedením komplexního dokazování.16. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal uvedený rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.17. Předně odvolací soud vychází z nezpochybňované skutečnosti, že žalobci a) a b) byli přítomni předmětnému konání shromáždění SVJ dne 28. 11. 2017 a na tomto shromáždění SVJ proběhlo hlasování, v rámci něhož jednotliví členové SVJ vyjadřovali svůj názor na případnou změnu prohlášení vlastníka požadovanou žalobci a) a b).18. Podle odvolacího soudu proto není důvodu nevěřit předmětnému zápisu z konání shromáždění SVJ dne 28. 11. 2017 minimálně ohledně těch skutečností, jimiž argumentují i žalobci a) a b), a to, že se uvedeného dne shromáždění SVJ sešlo za přítomnosti žalobců a) a b), že hlasovalo písemným vyjádřením každého hlasujícího na kolujícím archu, a že shromáždění SVJ většinově odmítlo odsouhlasit žalobci a) a b) prosazovanou změnou prohlášení vlastníka, jež by se týkalo i jejich sklepní kóje. Odvolací soud vychází i ze skutečnosti, že zápis z konání shromáždění SVJ neobsahuje skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že by se žalobci a) a b) při jednání shromáždění SVJ zajímali o většinovou vůli shromáždění SVJ a bylo jim znemožněno nahlédnout do uvedeného archu po ukončení hlasování, což ostatně žalobci ani netvrdí.19. Konečně odvolací soud vychází z § 1169 odst. 1 NOZ, podle něhož pro účinnost změny prohlášení vlastníka se vyžaduje souhlas většiny hlasů všech vlastníků jednotek, když takovéto množství potřebných hlasů vyplývá i ze stanov SVJ.20. Již uvedené podle právního názoru odvolacího soudu svědčí o skutečnosti, že žalobci a) a b) měli možnost se při jednání shromáždění SVJ konaném dne 8. 11. 2017 seznámit se skutečností, že výrazným většinovým poměrem hlasů shromáždění SVJ neschválilo návrh na změnu prohlášení vlastníka prosazovaný žalobci a) a b) vnitrospolečenstevními demokratickými postupy v rámci předmětného hlasování. Uvedené hlasování o případné změně prohlášení vlastníka přitom náleželo do působnosti shromáždění SVJ (čl. VII. odst. 3 stanov účastníka). Z hlediska této otázky, o níž proběhlo uvedené řádné hlasování shromážděním SVJ proto podle právního názoru odvolacího soudu nelze uvažovat