7 Cmo 133/2020-13 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně zahájil řízení o zrušení obchodní korporace s likvidací a jmenování likvidátora (výrok I.), ustanovil obchodní korporaci , právnická osoba, . IČO: , IČO, , adresa, (dále jen „společnost“) podle § 29 odst. 2 o. s. ř. z důvodu, že tu není osoba oprávněná jednat za právnickou osobu opatrovníka , Anonymizováno, , advokáta, … (výrok II.), zrušil společnost s likvidací (výrok III.), jejím likvidátorem jmenoval , Anonymizováno, , IČO: , IČO, , … (výrok IV.), uložil společnosti poplatkovou povinnost ve výši 2.000,- Kč (výrok V.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. (VI.). V odůvodnění soud prvního stupně s odkazem na § 29 odst. 2 o. s. ř. ustanovil společnosti procesního opatrovníka. Dále uvedl, že mu je známo z úřední činnosti, že společnost nezaložila do sbírky listin povinné dokumenty, konkrétně účetní závěrky za účetní období roku 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016 a 2017, jakkoli byla ke splnění této povinnosti vyzvána soudem rejstříkovým dne 21. 1. 2019. Společnost na výzvu nereagovala. Společnost nezaložila do sbírky listin ani účetní závěrky za účetní období roku 2018, jakkoli lhůta již uplynula. Poté soud citoval zákonná ustanovení, konkrétně § 72 odst. 1, § 66 písm. c) z.v.r., § 104, § 105 a § 106 z.v.r. a § 21a odst. 4 věta prvá zákona o účetnictví, § 172 odst. 1 písm. d), odst. 2 o.z. Dále soud jen konstatoval neplnění „zakládací povinnosti společnosti“ ani přes opakované výzvy rejstříkového soudu obsahující upozornění na možnost zrušení společnosti s likvidací v případě neodstranění nedostatků. Nezaložení účetních závěrek za více účetních období posoudil jako opakované porušení povinnosti, čímž je dán důvod pro její zrušení stanovený zákonem ve smyslu § 172 odst. 1 písm. d) o.z. ve spojení s § 105 z.v.r. Podle § 191 odst. 1 a odst. 3 a 4 o.z. jmenoval společnosti likvidátora a povinnost k zaplacení soudního poplatku ve výši 2.000,- Kč jí uložil podle § 2 odst. 1 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, položky 11, odst. 1 písm. e) sazebníku. Výrok o náhradě nákladů je odůvodnil ust. § 23 z.ř.s.2. Proti usnesení soudu prvního stupně ohledně výroků II. - V. podal účastník 1) včasné odvolání. V odvolání vznesl tyto stěžejní odvolací námitky:1) účastník 1) je jediným vlastníkem a jednatelem společnosti, jež koupil v rámci dražby v exekuci a nějakým administrativním pochybením nezpůsobeným odvolatelem exekutor neprovedl slíbený „kompletní přepis společnosti na odvolatele jako jediného společníka a jednatele“,2) problémy s neobnovením, resp. nevytvořením přístupu do datové schránky společnosti,3) nekontaktování odvolatele kvůli posledním dvěma chybějícím účetním závěrkám a neupozornění společnosti na hrozící následky nesplnění předmětné povinnosti s tím, že za předchozí účetní období nebyl oprávněn jednat za společnost a tyto byl povinný podat „bývalý majitel“.3. Z odvolání vyplynul požadavek, aby společnost nebyla zrušena s likvidací, nebyla jí uložena poplatková povinnost a nebyl jí ustanoven procesní opatrovník.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro potvrzení ani změnu napadeného rozhodnutí.5. O odvolací námitce vztahující se k ustanovení procesního opatrovník platí následující. Odvolatel se v odvolání podivuje nad tím a brojí proti tomu, že není v obchodním rejstříku zapsán kromě společníka i jako jednatel předmětné společnosti. To měl dle odvolatele zajistit exekutor, nicméně odvolatel žádnou listinu dokládající, že jediný společník rozhodl v působnosti valné hromady o jmenování své osoby jednatelem společnosti, soudu nedoložil. Soud prvního stupně při ustanovení procesního opatrovníka společnosti vyšel jen z výpisu z obchodního rejstříku společnosti, tedy nečinil k této skutečnosti žádná další zjištění či dokazování. Zjišťování, zda má společnost jednatele coby statutární orgán (jak tvrdí odvolatel) či nikoliv však přesahuje rámec odvolacího řízení. Proto je dán důvod pro zrušení výroku II. usnesení.6. Dle ustanovení § 72 odst. 1 z.v.r. „Zapsaná osoba předloží bez zbytečného odkladu od vzniku rozhodné skutečnosti rejstříkovému soudu listiny zakládané do sbírky listin.“ Pro všechny obchodní společnosti a družstva platí povinnost zakládat do sbírky listin listiny dle § 66 písm. c) z.v.r., tím pádem i společnost s ručením omezeným je povinna založit do sbírky listin příslušné účetní závěrky. Ustanovení § 72 odst. 2 z.v.r. ukládající rejstříkovému soudu povinnost vyzvat k předložení „odpovídající listiny“ je třeba teleologickým a systematickým výkladem vyložit ve spojení s § 72 odst. 1 z.v.r. tak, že se vztahuje i na listiny, které sice nejsou potřebné k rozhodnutí o povolení zápisu, ale je stanovena zákonná povinnost jejich založení do sbírky listin. Dlužno ještě poznamenat, že dle § 18 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. listiny, které se zakládají do sbírky listin, jimiž se nedokládají skutečnosti uvedené v návrhu na zápis, změnu nebo výmaz zápisu ve veřejném rejstříku, což jsou např. účetní závěrky, se podávají pouze v elektronické podobě ve formátu Portable Document Format (přípona pdf).7. Zákon o veřejných rejstřících posílil míru sankcí proti takto protiprávně jednajícím zapsaným osobám, jež neplněním svých zákonných povinností blokují možnost získání informací ze sbírky listin veřejných rejstříků vedených rejstříkovými soudy. Dle § 104 z.v.r., dle něhož „Předseda senátu může uložit pořádkovou pokutu zapsané osobě také tehdy, jestliže neuposlechla výzvy rejstříkového soudu, aby mu sdělila skutečnosti nebo předložila listiny potřebné k rozhodnutí v řízení zahájeném bez návrhu nebo aby mu předložila listiny, které podle tohoto nebo jiného zákona mají být založeny do sbírky listin; pořádkovou pokutu lze uložit do výše 100 000 Kč.“ Podle § 105 z.v.r. „Neplní-li zapsaná osoba povinnosti podle § 104 opakovaně nebo může-li takové neplnění mít závažné důsledky pro třetí osoby a je na tom právní zájem, může rejstříkový soud i bez návrhu zahájit řízení o zrušení zapsané osoby s likvidací; rejstříkový soud na tuto skutečnost zapsanou osobu upozorní a poskytne jí přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků.“ A dle § 106 odst. 1 z.v.r. „Za neuposlechnutí výzvy podle § 104 se závažnými důsledky pro třetí osoby se považuje zejména nepředložení aktualizovaných listin podle § 66 písm. a) až c) a j).“ Výše pořádkové pokuty a zpřísněná sankce spočívající v možnosti statusového soudu zahájit bez návrhu řízení o zrušení zapsané osoby s likvidací, je-li naplněna skutková podstata dle § 105 z.v.r., implikuje důležitost dosažitelnosti příslušných relevantních údajů zjistitelných z listin uložených ve sbírce listin příslušného veřejného rejstříku vedeného soudem, speciálně pak listin dle § 66 písm. a) až c) a j) z.v.r.8. Pro posouzení správnosti postupu soudu prvního stupně je nejdříve třeba vyjasnit, zda zákonným předpokladem pro zrušení společnosti s likvidací postačí toliko jen výzva rejstříkového soudu k odstranění předmětných nedostatků obsahující upozornění na možnost zrušení společnosti s likvidací či zda taková výzva musí být učiněna tzv. statusovým soudem. V ustanovení § 105 z.v.r. je v první větě po definování skutkových podstat uvedeno, že rejstříkový soud může i bez návrhu zahájit řízení o zrušení zapsané osoby s likvidací; rejstříkový soud na tuto skutečnost zapsanou osobu upozorní a poskytne jí přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků. Jelikož řízení o zrušení právnické osoby - zapsané do veřejného rejstříku však probíhá coby řízení o některých otázkách právnických osob, konkrétně jako řízení ve statusové věci právnických osob dle § 85 písm. a) z.ř.s., tedy v režimu zákona o zvláštních řízeních soudních, je třeba zákonodárcem dvakrát použitý pojem rejstříkový soud v ustanovení § 105 z.v.r. vykládat správně jako tzv. statusový soud. Pakliže by zákonodárce opravdu stanovil, že řízení o zrušení zapsané osoby zahajuje rejstříkový soud, tak by toto ustanovení bylo v příkrém rozporu se zákonem o zvláštních řízeních soudních, resp. předmětnou částí tohoto zákona pojednávajícího komplexně o tomto druhu řízení (viz § 1, § 2 písm. c/, § 3 odst. 2 písm. a/ a § 85 písm. a/, 86 odst. 1 z.ř..) a konečně by toto ustanovení odporovalo i samotnému zákonu o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, který nesvěřuje tento druh řízení do jeho působnosti. Jazykový výklad pojmu „rejstříkový soud“ proto musí ustoupit výkladu systematickému, logickému a zejména teleologickému, na základě nichž lze dojít k jednoznačnému závěru, že „rejstříkovým soudem“ je zákonodárcem myšlen tzv. „statusový soud“. Část věty před středníkem § 105 z.v.r. je třeba vyložit tak, že soud - nikoliv rejstříkový, ale statusový, může i bez návrhu zahájit řízení o zrušení zapsané osoby s likvidací (ostatně v daném případě řízení o zrušení zapsané osoby s likvidací nezahájil rejstříkový, ale statusový soud). Větu za středníke