7 Cmo 188/2017-198 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze (dále též „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 9. 2016, č. j. 79 Cm 353/2013-54 (dále též „předmětný rozsudek“), žalovaným (správně 1. a 2. účastníku), ve spojení s usnesením ze dne 6. 3. 2017, č. j. 79 Cm 353/2013-79, jímž byla opravena chyba v psaní stran příjmení 2. účastníka, uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci (správně navrhovateli) 4 425 976,49 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,05% p. a. z této částky jdoucím od 4. 9. 2013 do zaplacení (výrokem I.) a žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 444 592,40 Kč (výrokem II.).2. Věc posoudil na podkladě § 3028 odst. 1 o. z. podle § 115 obch. zák. a dovodil, že navrhovatel a 1. účastník mezi sebou dne 6. 6. 2011 uzavřeli platnou a účinnou úplatnou smlouvu o převodu obchodního podílu ve společnosti , právnická osoba, . (dále též „předmětná smlouva“), na jejímž základě byl proveden zápis nabyvatele (1. účastníka) do obchodního rejstříku. 1. účastník měl za převod zaplatit sjednanou cenu, kterou však uhradil jen částečně. 1. účastník od předmětné smlouvy platně neodstoupil, neboť podpisy na tomto úkonu nebyly úředně ověřeny, navíc 1. a 2. účastník netvrdili porušování smluvních povinností ze strany navrhovatele. Neobstojí ani protinárok na uplatnění slevy z kupní ceny ve výši 44 %, tedy 7 999 200 Kč, kterou by účastníci započítali jednostranně vůči nároku navrhovatele, jež byla uplatněna až podáním ze dne 20. 6. 2016. Navrhovatel namítl, že účastníci nesplnili včas svou povinnost oznámit vady zboží dle § 428 odst. 2 obch. zák. a soud tak má za to, že účastník měl namítnout vady obchodního podílu nejpozději do 2 let ode dne nabytí obchodního podílu, což neučinil, a toto právo je promlčeno. Slevu z kupní ceny proto nelze z tohoto důvodu uplatňovat. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu soud prvního stupně dále dovodil, že sjednaná konkurenční doložka v čl. V odst. 2 písm. aa) předmětné smlouvy je neplatná pro rozpor se zákonem a s dobrými mravy, protože neobsahuje vymezení územního rozsahu této doložky. Účastníci neprokázali, že by navrhovatel jednal v rozporu s článkem V. odst. 2 písm. aa) nebo bb), nebo v rozporu s článkem V odst. 2 písm. z) předmětné smlouvy. Účastníkům tak nemohl vzniknout nárok na zaplacení smluvní pokuty ve smyslu článku VI odst. 2 předmětné smlouvy. 2. účastník je zavázán k plnění jako ručitel podle § 303 obch. zák., protože s navrhovatelem uzavřel platnou smlouvu o ručení a na základě této dohody je povinen k úhradě uplatněné pohledávky spolu s 1. účastníkem. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř.3. 1. a 2. účastník podali proti oběma výrokům předmětného rozsudku odvolání. Namítají, že soud prvního stupně nezjistil řádně skutkový stav, protože odmítl provést těmito účastníky navržené důkazy. Jestliže odmítl provést důkazy výslechy svědků, kteří uplatňovali nároky z titulu odpovědnosti za vady a žádali plnění povinností ze strany navrhovatele, nemohl soud posoudit objektivně skutkový stav. To, jakou konkrétní výzvu, v jaké věci a jakým způsobem o konzultaci svědci žádali, mělo být předmětem jejich výslechu, pročež předmětný rozsudek trpí jinou vadou, odmítl-li soud návrh důkazů pro nesdělení těchto skutečností. Soud prvního stupně se nezabýval ani obranou účastníků, kterým vznikl z titulu porušování smlouvy nárok na smluvní pokutu ve výši 18 000 000 Kč. Věc je i nesprávně posouzena, neboť účastníci mohou odepřít plnění, pokud je plnění ze strany navrhovatele vadné, a to v rozsahu, v němž odpovídá nároku na slevu z kupní ceny. Ze sjednané smluvní pokuty ve výši 18 000 000 Kč lze dovodit, že taková je i výše případné slevy z titulu porušování předmětné smlouvy a takovou částku jsou účastníci oprávněni zadržet pro neplnění smluvních ujednání navrhovatelem. Emailová komunikace byla k důkazu navržena včas, jelikož se o její existenci účastníci dozvěděli až v průběhu dokazování. Odstoupení od předmětné smlouvy je dostatečně určité. Neúplné je posouzení konkurenční doložky, protože se soud prvního stupně nevypořádal s námitkou, že zákaz konkurence byl oceněn a obsažen v ceně za obchodní podíl. Soud prvního stupně se proto měl zabývat oceněním tohoto zákazu a jeho dopadem v kupní ceně. Účastník k tomu předložil i znalecký posudek, který soud prvního stupně považoval za nadbytečný. Neprovedením tohoto posudku řízení zatížil další vadou. 1. účastník ještě zdůraznil, že odůvodnění soudu prvního stupně je formalistické, pokud jde o důvody, proč nebylo přistoupeno k výslechu jednotlivých svědků, když odvolateli nebylo známo, jak konkrétně budou vypovídat, nicméně bylo mu známo, k čemu mají vypovídat, a proto také byli navrženi. Odvolatelé navrhují zrušení předmětného rozsudku a jeho vrácení soudu prvního stupně k dalšímu řízení za účelem zjištění skutkové stavu a provedení účastníky řádně navržených důkazů.4. Navrhovatel se k podaném odvolání vyjádřil tak, že je zcela nedůvodné. Plně se ztotožňuje s právními názory soudu prvního stupně. Soud prvního stupně se tak i dostatečně vypořádal s jednotlivými důkazními návrhy a přesvědčivě vysvětlil, proč některým z nich nevyhověl, případně ani vyhovět nemohl. Odvolatelé namítají nesprávné právní posouzení platnosti některých předložených dokumentů, především odstoupení od smlouvy a konkurenční doložky, neuvádí však, v čem by mělo namítané nesprávné právní posouzení spočívat. Před převedením podílu byla provedena due dilligence, pročež byl 1. účastník řádně s majetkem převáděné společnosti obeznámen, a dále je poukazováno na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 39 Cdo 680/2020, v němž byl podán výklad ohledně toho, jaká pohledávka je či není způsobena započtením. Je navrhováno potvrzení předmětného rozsudku jako věcně správného.5. Odvolací soud přezkoumal předmětný rozsudek, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání [§ 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013, občanského soudního řádu (v tomto usnesení jen „o. s. ř.“), jehož použití je opodstatněno čl. II zákona č. 293/2013 Sb., kterým byl zákon č. 99/1963 Sb. s účinnosti ke dni 1. 1. 2014 novelizován] a odvolání ve věci samé shledal důvodným jen v rozsahu, který se týká způsobu plnění. Ve stejném rozsahu posoudil jako nesprávný i výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně.6. Jednání bylo konáno v nepřítomnosti 1. účastníka, který byl k jednání řádně předvolán dne 12. 7. 2021 (prostřednictvím předvolání datovaného dnem 8. 7. 2021, jež bylo adresováno přímo jemu s tím, že je k jednání odvolacího soudu předvoláván jako účastník řízení, byť je v jeho úvodní části v rámci identifikace účastníků nedopatřením nesprávně uvedeno, že je zastoupen , tituly před jménem, , Anonymizováno, ) a k jednání se bez důležitého důvodu nedostavil (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Takovým důležitým důvodem totiž není skutečnost, že jeho právní zástupce doložil soudu plnou moc k jeho zastupování až dne 23. 9. 2021 společně se žádostí o odročení jednání z důvodu služebního pobytu mimo své sídlo a nemožnosti zařídit substituční zastoupení, s poukazem na zmíněné nedopatření v předvolání. K takovéto omluvě Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 6. 12. 2007, sp. zn. sp. zn. 32 Odo 1160/2006, vyslovil závěr, s poukazem na názor Ústavního soudu vyjádřený v nálezu sp. zn. III ÚS 83/96, že z odpovědnosti obhajovaného za (včasnou) volbu obhájce nikterak nevyplývá povinnost obecného soudu přizpůsobovat režim řízení a jeho průběh představám a požadavkům obhájce (obžalovaného), byť by obžalobu převzal obhájce v sebekratší době; běh času potřebného k přípravě obhajoby (včetně využití práva na volbu obhájce) je totiž třeba zaměřit od soudu k obhájci a nikoli naopak, takže je věcí (profesní odpovědností) obhájce, převezme-li zastoupení "na poslední chvíli" s tím, že uvedené závěry Ústavního soudu se uplatní v poměrech občanského soudního řízení. Jestliže se tedy 1. účastník rozhodl využít služeb konkrétního zástupce, který není momentálně dostupný, musí jít případné negativní důsledky tohoto jejího rozhodnutí k jeho tíži. Lze zdůraznit, že uvedené závěry Ústavního soudu, jsou-li případné trestnímu řízení, kde je ochrana práv toho, vůči komu se řízení vede, zcela zásadní, se uplatní tím spíše i v občanském soudním řízení. Jestliže byla ve spise založena plná moc ze dne 10. 7. 2018 opravňující , tituly před jménem, , Anonymizováno, k zastoupení 1. účastníka pouze v dovolacím řízení, jde o důsledek jen jeho jednání, a pokud řádnou plnou moc k zastupování v odvolacím řízení odvolacímu soudu dodal den před jeho konáním, nebylo důvodu jednání odročovat. Omyl spočívající v založení nesprávné plné moci pak jde plně k jeho tíži.7. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jejichž správnost nebyla účinně zpochybněna, pročež na ně odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002), ve spojení se skutečnostmi zjištěnými z důkazů, provedených v rámci odvolacího jed