7 Cmo 224/2020-120 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 1. 2019 se žalobkyně domáhá určení členství v bytovém družstvu, a to konkrétně Bytového družstva , adresa, , se sídlem , adresa, , IČO , IČO advokáta E, , s právem nájmu bytu č. , Anonymizováno, v domě na adrese , adresa, , o velikosti 3+1 (dále jen “Byt”). Žalobkyně uvedla, že dne 28. 2. 2001 uzavřela s žalovaným 3) nájemní smlouvu o nájmu bytu číslo , Anonymizováno, , přičemž nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a její platnost nebyla nikdy ukončena. Žalobkyně se následně dohodla s žalovanými 1) a 2) na tom, že budou Byt užívat a žalobkyně bude užívat menší byt, jehož oprávněným nájemcem je žalovaná 1). K převodu členství v bytovém družstvu však nedošlo. Vzhledem k rozvodovému řízení mezi žalovanými 1) a 2) vyzvala žalobkyně žalovanou 1) k předání Bytu, což však žalovaná 1) odmítla s tím, že žalobkyně v roce 2004 převedla družstevní podíl včetně práva nájmu na žalované 1) a 2), kteří se tak staly členy bytového družstva a nájemci Bytu.2. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud výrokem I. žalobu zamítl, ve výroku II. rozhodl o povinnosti žalobkyně nahradit žalované 1) náklady řízení ve výši 21 025 Kč k rukám zástupce žalované 1) , Jméno advokáta B, do tří dnů od právní moci rozsudku, ve výroku III. rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a ve výroku IV. soud rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 3) žádný z účastníků nemá též právo na náhradu nákladů řízení.3. Ve svém odůvodnění soud prvního stupně provedl dokazování výslechem žalovaného 2) a 3), notářským zápisem , tituly před jménem, , Anonymizováno, ze dne 31. 7. 2000, dopisem ze dne 27. 11. 2017, výzvou k předání bytu ze dne 23. 10. 2017, nájemní smlouvou ze dne 31. 8. 2004 mezi žalovaným 3) a žalovanými 1) a 2), nájemní smlouvou ze dne 28. 2. 2001 mezi žalovaným 3) a žalobkyní, potvrzením o výši členského podílu ze dne 12. 10. 2000, zápisem z členské schůze bytového družstva ze dne 9. 12. 2014, ze dne 10. 11. 2005 a ze dne 19. 4. 2005, notářským zápisem , tituly před jménem, ze dne 29. 12. 2014, nedatovaným potvrzením bytového družstva o udělení souhlasu s převodem družstevního podílu a potvrzením žalovaného 3) ze dne 23. 4. 2018, že žalobkyně je členkou bytového družstva. Na základě těchto důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 2) byla uzavřena „smlouva o převodu členských práv a povinností k Bytu“, a že účastníci o tom informovali bytové družstvo. Soud má tyto skutečnosti jednoznačně za prokázané z nájemní smlouvy uzavřené neznámého data mezi žalovanými 1), 2) a žalovaným 3), jakož i ze zápisů ze shromáždění členské schůze i z nedatovaného potvrzení bytového družstva, jehož pravost žádný z účastníků nenamítal. Soud má za to, že je prokázáno, že od neurčitého roku bytové družstvo ohledně záležitostí bytu jednalo s žalovanými 1) a 2) jako se členy družstva. Potvrzení žalovaného 3) ze dne 23. 4. 2018, že žalobkyně je členkou bytového družstva, bylo dle soudu irelevantní, jelikož je v rozporu s dosavadním jednáním žalovaného 3). Soud na věc uplatnil zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění zákona č. 437/2003 Sb., a dospěl k závěru, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že došlo k platnému převodu členských práv a povinností mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 2). Bytové družstvo o této dohodě muselo být informováno, když nadále jednalo s žalovanými 1) a 2) jako se členy. Soud uvedl, že písemné dohody nebylo třeba, když byla prokázána ústní dohoda. O náhradě nákladů rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž žalovaní 2) a 3) se práva na náhradu nákladů výslovně vzdali.4. Proti I. a II. výroku rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém vytýkala soudu prvního stupně, že jeho závěry nevyplývají z provedeného dokazování. Z uzavřené nedatované nájemní smlouvy mezi žalovanými nelze dovodit převod členských práv a povinností v bytovém družstvu z žalobkyně na žalované 1) a 2). Taková skutečnost neplyne ani z jednostranného nedatovaného potvrzení bytového družstva. Dle odvolatelky nebyly v rámci řízení prokázány podmínky pro převod práv a povinností podle § 230 obchodního zákoníku, a to existence dohody o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, když nebyl tvrzen ani prokazován obsah „jasných smluvních ujednání“. V této souvislosti odvolatelka poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 1402/99, a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 271/2010. I kdyby se strany dohodly ústně na převodu členských práv a povinností, muselo by existovat písemné oznámení žalobkyně a žalovaných 1) a 2) doručené družstvu. Takové listiny však v řízení nebyly tvrzeny ani prokazovány. Samotná žalovaná 1) nic takového netvrdila a neprokázala a soud ji k tomu ani nevyzval, což dle odvolatelky představuje podstatnou vadu řízení. S ohledem na výše uvedené odvolatelka navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že podané žalobě vyhoví a žalované 1) uloží povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyni, in eventum, aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení a rozhodnutí.5. Podáním ze dne 2. 4. 2020 se k odvolání žalobkyně vyjádřil žalovaný 2), který má za to, že odvolání žalobkyně je důvodné a že rozsudek prvního stupně je nesprávný. Dle žalovaného 2) soud prvního stupně neprokázal existenci písemné formy oznámení ústně uzavřené smlouvy družstvu, když pouze konstatuje, že družstvo bylo o uzavření smlouvy informováno. Takový závěr soudu nemá oporu v provedeném dokazování. Dle žalovaného 2) je nesprávný i závěr soudu o samotném uzavření ústní smlouvy o převodu členských práv mezi účastníky, když soud tak dovozuje pouze ze zdánlivého chování stran, jako by k převodu došlo. Takový argument nemůže uspět, když ust. § 230 obchodního zákoníku je kogentní, tudíž samotná smlouva o převodu členských práv musí obsahovat předepsané podstatné náležitosti. Ty však soud prvního stupně nezjistil. Žalovaný 2) má především za to, že soud dospěl k nesprávnému závěru, že se účastníci dohodli na převodu členství, jelikož ti se pouze dohodli na výměně užívání bytových jednotek. Následné chování družstva, které s žalovanými uzavřelo nájemní smlouvu, aniž by o tom žalobkyně věděla, bylo chybné, jelikož nikdy neobdrželo písemné oznámení žalobkyně o uzavření převodní smlouvy. Žalovaný 2) nesouhlasí toliko ani s argumentem, že by jednání žalobkyně bylo účelné, když se domáhá svého práva po 14 letech. Podnětem k podání žaloby bylo totiž jednání žalované 1), která v rámci jednání o vypořádání SJM vznesla požadavek na vypořádání práv k tomuto členskému podílu. S ohledem na výše uvedené se žalovaný 2) připojuje k odvolacímu návrhu žalobkyně a navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil.6. Žalovaná 1) se k odvolání vyjádřila podáním ze dne 14. 4. 2020, ve kterém uvedla, že určité nepřesnosti obsažené v odůvodnění napadeného rozsudku, jako je například absence konkrétního data uzavření dohody o převodu členských práv a povinností či neoznačení konkrétního data, kdy měla být tato dohoda písemně oznámena bytovému družstvu, nemůže změnit fakta. Soud prvního stupně dle ní provedl k dokazování dostatek listin, z nichž plynou logické závěry. Dle žalované 1) žalobkyně nikdy věrohodně nevysvětlila množství „nahodiloství“, které z listin plynou a které vedou k logickému skutkovému závěru soudu prvního stupně. Je zřejmé, že bytové družstvo jednalo s žalovanými 1) a 2) jako se členy družstva namísto žalobkyně, přičemž tento přístup byl žalobkyni po celou dobu od roku 2004 znám a nikdy proti němu nevystoupila; až při rozpadu manželství žalovaných, což se jeví jako účelové jednání žalobkyně. Žalovaná 1) má za to, že ze strany družstva nedošlo k svévoli při vyznačování změn do členské databáze, i když se nedochovalo samotné písemné potvrzení o oznámení převodu členských práv bytovému družstvu. Případná absence oznámení dle žalované 1) ještě neznamená, že by nikdy neexistovalo, a to i s ohledem na dobu, po jakou nerušený stav členství žalovaných 1) a 2) existoval. Stejně tak má žalovaná 1) za to, že podstatné náležitosti smlouvy o převodu nemusely být od počátku zřejmé, když se strany podle nich následně chovaly. Přesné datum uzavření dohody je též nepodstatné, když obecné uzavření takové dohody je soudem dovozováno z dalších navazujících právních úkonů. Z výše uvedených důvodů žalovaná 1) navrhuje, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek jako věcně správný a žalované 1) přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 a 5, § 205 odst. 2 o. s. ř.), přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.8. S ohledem na ustanovení § 775 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích, odvolací soud