7 Cmo 261/2020-243 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou původně Obvodnímu soudu pro Prahu 3 dne 28. 6. 2013 se žalobkyně domáhala zaplacení 213 000 Kč s příslušenstvím, z titulu ručení za uhrazení pohledávky žalobkyně za společností , právnická osoba, ., které žalovaná převzala smlouvou o vzájemném vypořádání uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou dne 9. 1. 2009.2. Soud prvního stupně ve věci rozhodl v záhlaví uvedeným rozsudkem tak, že žaloba o zaplacení částky 213 000 Kč s příslušenstvím se zamítá (výrok I.), a že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na účet jejího právního zástupce na náhradu nákladů řízení částku 137 649,60 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) Své rozhodnutí odůvodnil tím, že důsledkem neunesení břemene tvrzení ohledně hlavního závazku žalobkyní, vůči němuž je ručitelský závazek akcesorickým, subsidiárním, je zamítnutí žaloby. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., jejich náhrada byla tedy přiznána úspěšné žalované v rozsahu nákladů právního zastoupení podle vyhl. č. 177/ 1996 Sb. (dále jen „AT“) v celkové částce 137 649,60 Kč.3. Proti rozsudku soudu prvního stupně, podala žalobkyně v zákonné lhůtě dne 6. 4. 2020 blanketní odvolání a to výslovně proti oběma výrokům napadeného rozsudku, jelikož rozhodnutí považovala za nesprávné, s tím, že podrobné odůvodnění žalobkyně doplní do 30 dnů. Podáním žalobkyně ze dne 9. 6. 2020 své odvolání doplnila tak, že své odvolání co do výroku I. rozsudku soudu prvního stupně bere zpět. Na svém odvolání do výroku II., kterým soud prvního stupně uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na účet jejího právního zástupce na náhradu nákladů řízení částku ve výši 137 649,60 Kč, setrvala, když má za to, že tento výrok soudu je neetickýa v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně své odvolání opírá o ustanovení § 150 zákonač. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ze kterého se podává, že jsou-li tu důvody hodného zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Dle odvolatelky v tomto případě zde takové důvody jsou. Žalobkyně rekapituluje průběh celého řízení, s tím, že při podání žaloby byla v dobré víře, že její nárok je předkládanými listinami nesporně podložen, kdy tvrzení žalované učiněná v rámci řízení, že se jedná o podvrh, považuje za neetická a nemorální, v rozporu s dobrými mravy. Odvolatelka má za to, že v řízení neuspěla z ryze formálních důvodů, neboť relevantní účetní doklady není schopna předložit, neboť je žalované předala, a proto jsou zde dány důvody hodné zvláštního zřetele dle ust. § 150 o. s. ř. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud změnil výrok II. rozsudku tak, že náhrada nákladů řízení se žádné ze stran nepřiznává, neboť žalovaná zneužila zjevně důvěru, kterou u žalobkyně v minulosti požívala z titulu přátelství.4. Žalovaná se k odvolání vyjádřila podáním ze dne 19. 3. 2021, ve kterém uvádí, že výrok II. rozsudku soudu prvního stupně je správný. Žalovaná namítá, že zde není potřebná moderace náhrady nákladů dle ust. § 150 o. s. ř. z důvodů majetkových poměrů žalobkyně, neb je úspěšnou advokátkou a insolvenční správkyní, nelze ani důvodnost takového postupu spatřovat ve zklamané víře žalobkyně způsobenou zamítavým rozhodnutím soudu, zdůrazňuje, že nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšnému účastníkovi řízení dle § 150 o. s. ř. je výjimečným postupem zejména za účelem mírnění negativních dopadů. Žalobkyně svůj požadavek na nepřiznání náhrady nákladů úspěšné žalované opírá toliko argumentací do merita věci a požaduje tak de facto, aby odvolací soud přezkoumával napadené rozhodnutí věcně, byť odvolání do merita věci vzala žalobkyně zpět. Žalovaná navrhuje, aby Vrchní soud v Praze odvolání žalobkyně proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně zamítl s tím, že se v této části potvrzuje.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací v důsledku zpětvzetí odvolání, což je procesní úkon žalobkyně, který nepodléhá schválení soudu, odvolací řízení do výroku I. napadeného rozsudku podle § 207 odst. 2 o. s. ř. zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.6. Odvolací soud dále přezkoumal odvoláním napadený výrok II. rozsudku dle § 211 a násl. o. s. ř.a shledal odvolání důvodným jen částečně důvodným, byť nikoliv z odvolacích důvodů, které žalobkyně namítala (§ 212a odst. 6 o. s. ř.).7. K označení žalované v záhlaví odvolací soud shledal, že sama žalovaná v celém průběhu řízení uvádí jako své příjmění , Anonymizováno, nikoliv , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jak je označena žalobkyní v žalobě (viz plné moci udělené zástupcům č. l. 64 a 123), příjmení žalované , Anonymizováno, používají i její zástupci v jejich podáních (viz např. vyjádření k odvolání v této věci ze dne 19. 3. 2021), přičemž změna jejího příjmení z , Anonymizováno, na , Anonymizováno, byla u ní jako u jednatelky společnosti , právnická osoba, , IČ: , IČO, , zapsaná do obchodního rejstříku vedeného pro tuto společnost dne21. 12. 2016 ( viz www. justice. cz). Odvolací soud proto v záhlaví tohoto rozhodnutí v označení žalované uvedl její příjmení: , Anonymizováno, , přičemž její příjmení , Anonymizováno, , Anonymizováno, uvedené v záhlaví rozsudku soudu prvního stupně, nečiní rozsudek soudu prvního stupně v označení žalované nijak neurčitým, potažmo ani nepřezkoumatelným.8. Dle ust. § 142 ods.1. o. s. ř. soud účastníkovi, který měl ve věci plný úspěch, přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.9. Podle ust. § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.10. Z obsahu spisu a rozsudku se podává, že žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 213 000 Kč z titulu ručitelského závazku, kdy však neunesla jako žalobkyně břemeno tvrzení a důkazní, jak i předpokládá ust. § 101 o. s. ř., nebyla tak se svojí žalobou v řízení úspěšná a tudíž soud prvního stupně rozhodl, jak je uvedeno shora, zamítnutím žaloby. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle úspěchu ve věci podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., jejich náhrada byla tedy přiznána úspěšné žalované v rozsahu nákladů právního zastoupení podle AT v celkové částce 137 649,60 Kč, zahrnující náklady řízení za 7 úkonů právní služby, 7 režijních paušálůa 21% DPH za první fázi řízení před vydáním rozsudku ze 17. 10. 2016 (ve výši 80 295,60 Kč)a dále v následující fázi řízení po zrušení tohoto rozsudku prvního stupně za 5 úkonů právní služby po 9 180 Kč, 5 režijních paušálů po 300 Kč a 21% DPH (9 954 Kč) v celkové výši57 354 Kč, celkem tedy ve výši 137 649,60 Kč.11. Z obsahu spisu dále plyne, že žalovaná po dobu celého řízení na svoji obranu činila tvrzenía podání prostřednictvím svého zástupce.12. Moderační právo obsažené v ust. § 150 o. s. ř. je mimořádný procesní institut, a takto je třebas ním v praxi zacházet, kdy aplikaci ust. § 150 o. s. ř. nelze vykládat tak, že lze kdykoli, bez ohledu na základní zásady rozhodování o nákladech řízení, nepřiznat náhradu nákladů účastníku řízení, který by jinak na tuto náhradu právo měl. Obecně platí, že o nákladech sporného řízení se rozhoduje podle úspěchu ve věci a ust. § 150 o. s. ř., které tuto obecně platnou zásadu prolamuje, je výjimkou z uvedené zásady, a jako s takovým mimořádným prostředkem je třeba s ním zacházet, k tomu např. nález Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. III. ÚS 1526/12, jenž mimo jiné, konstatuje, že právní zásada (exceptiones non sunt extendendae) vyžaduje, aby výjimky nebyly interpretovány rozšiřujícím způsobem.13. Za důvody zvláštního zřetele hodné se považují takové okolnosti, pro které by se jevilov konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého (zvažováno může být i jen částečné nepřiznání těchto nákladů). Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedlyk soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Musí jít o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Porovnání dopadu uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení do majetkových sfér účastníků může mít z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. vliv pouze tehdy, přistupují-li ke skutečnosti, že by jejich přiznání přivodilo jednomu účastníku větší újmu, než účastníku druhému, okolnosti další (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 3