7 Cmo 75/2019-90 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze (dále též jen soud) rozhodl v záhlaví uvedeným usnesením tak, že návrh na určení, že usnesení členské schůze účastníka, , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , přijaté na zasedání členské schůze konaném 26. června 2017 pod bodem č. 9 programu, v části, ve které členské schůze rozhodla o zamítnutí námitek a potvrdila rozhodnutí účastníka o vyloučení navrhovatelů , Anonymizováno, a , Jméno navrhovatele B, z účastníka, je neplatné, se zamítá (výrok I.), navrhovatelé jsou povinni uhradit účastníkovi na náhradu nákladů řízení částku ve výši 12.342 Kč (výrok II.).2. V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že navrhovatelé se domáhali určení, že usnesení členské schůze účastníka, které bylo přijato na zasedání konaném 26. června 2017 a kterým bylo potvrzeno vyloučení prvního navrhovatele a druhé navrhovatelky z účastníka, je neplatné. Důvod neplatnosti tohoto rozhodnutí spatřovali v jeho rozporu s dobrými mravy, když účastník nerespektoval, že navrhovatelé jsou nezletilí a nemohou za současnou situaci. Uvedli, že pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, č. j. 0 P 320/2005-214 z 8. prosince 2016 jim byl z důvodu značně tíživé finanční a sociální situace ustanoven opatrovník, že jejich rodiče přistupovali nezodpovědně ke správě majetku nezletilých, otec navrhovatelů nepřispívá na jejich výživu a matka navrhovatelů neplatila z důvodu nedostatku finančních prostředků účastníkovi vyměřené nájemné a uvedenou situaci s účastníkem za navrhovatele neřešila, že členský podíl v účastníkovi nabyli v rámci dědictví po své babičce, že jejich opatrovník s účastníkem jednal o pro navrhovatele přijatelném řešení nastalé situace, přesto členská schůze účastníka dne 26. června 2017 námitky proti rozhodnutí o vyloučení navrhovatelů zamítla a vyloučení navrhovatelů potvrdila.3. Účastník uvedl, že nelze po účastníkovi spravedlivě požadovat, aby situace navrhovatelů ekonomicky tížila účastníka, když tuto situaci zapříčinili navrhovatelé, respektive jejich rodiče, a nikoliv účastníci a když účastník již na tuto situaci již v jejím v počátku upozornil Úřad městské části , adresa, s návrhem na ustanovení opatrovníka navrhovatelům, že postupoval vůči navrhovatelům shovívavě, že přistoupil k rozhodnutí o jejich vyloučení až téměř po deseti letech existence důvodu jejich vyloučení, že napadené usnesení bylo přijato členskou schůzí na řádně svolaném zasedání, když pro jeho přijetí hlasovalo dvacet členů z jednadvaceti přítomných.4. Soud dospěl ke skutkovým závěrům, že navrhovatelé jsou členy účastníka, když na základě usnesení Obvodního soudu pro , adresa, č. j. 34 D 1523/2002-131 ze 7. 6. 2015 zdědili členský podíl v účastníkovi a že jim z tohoto členského podílu svědčí právo na užívání bytu č. 13 nacházejícím se v domě účastníka, že navrhovatelé nehradili účastníkovi řádně a včas nájemné a další platby spojené s užíváním tohoto bytu, přičemž k 18. 2. 2017 činila výše dluhu na těchto platbách celkem 258.396 Kč, že došlo ke jmenování opatrovníka navrhovatelů rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, č. j. 0 P 320/2005-214 z 8. 12. 2016, že dopisem z 3. 3. 2017 zaslal účastník navrhovatelům písemnou výstrahu před vyloučením, a to pro užívání bytu bez platně uzavřené nájemní smlouvy a pro existenci dluhu na platbách za užívání bytu ve výši 258 396 Kč za období od 1. 2. 2009 do 18. 2. 2017, z čehož na období od září 2016 do února 2017 připadá 21.856 Kč, že dopisem z 15. 5. 2017 účastník oznámil navrhovatelům, že bylo rozhodnuto o jejich vyloučení z účastníka, že dopisem z 1. 6. 2017 podal opatrovník navrhovatelů námitky proti rozhodnutí o jejích vyloučení, že 26. 6. 2017 se konalo zasedání členské schůze účastníka, na jehož pořadu jednání bylo pod bodem č. 9 zařazeno i projednání námitek navrhovatelů proti rozhodnutí účastníka o jejich vyloučení, že na tomto zasedání byly námitky navrhovatelů zamítnuty, a to většinou dvaceti členů z jednadvaceti členů přítomných.5. Dále soud zjistil, že dle stanov účastníka členové mají, mimo jiné, povinnost uzavřít s účastníkem nájemní smlouvu a platit předepsané platby spojené s užíváním bytu (čl. 13, bod třetí stanov) a že člen účastníka může být vyloučen, mimo jiné, pokud poruší hrubě svou povinnost vyplývající mu z nájmu, a to že neplatí měsíční zálohy nákladů spojených s užíváním pronajatého bytu stanovené rozpisem po dobu delší než tři měsíce (čl. 20 odst. 2 písm. a) stanov).6. Soud dospěl k závěru, že navrhovatelům svědčí právo podle §§ 620 odst. 1 písm. a) a 663 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech v platném znění (dále jako „z. o. k.“) a §§ 258 a 259 občanského zákoníku, když oba navrhovatelé jsou vylučovaní členové družstva, jejich námitky byly napadeným usnesením zamítnuty a navrhovatelé se domáhají práva na uvedené určení před uplynutím tříměsíční lhůty. Co se týče tvrzeného důvodu neplatnosti napadeného usnesení, že není zřejmé, kolika členy účastníka přítomných na zasedání členské schůze bylo napadené usnesení přijato, soud dospěl k závěru, že tento důvod neplatnosti není dán, když zjistil, že napadené usnesení bylo přijato dvaceti členy z jednadvaceti přítomných. Konstatoval též, že také posuzoval, zda byl při vyloučení navrhovatelů dodržen postup dle §§ 614 až 618 z. o. k. a dospěl k závěru, že tento postup v posuzovaném případě dodržen byl, neboť navrhovatelé byli vyloučení pro opakované porušení svých členských povinností, konkrétně pro neplacení úhrad spojených s užíváním pronajatého bytu po dobu delší než tři měsíce, jak umožňuje § 614 z. o. k. ve spojení s čl. 20 odst. 2 písm., a) stanov účastníka, navrhovatelům byla před rozhodnutím o jejich vyloučení zaslána písemná výstraha obsahující vylíčení důvodu jejího udělení a výzvu k nápravě spolu se lhůtou dle § 615 z. o. k. o vyloučení navrhovatelů rozhodlo představenstvo, a to písemně a ve stanovené lhůtě dle § 617 z. o. k. vyloučení bylo navrhovatelům písemně oznámeno spolu s poučením o možnosti podat námitky dle § 617 z. o. k. a řádně a včas podané námitky navrhovatelů byly zamítnuty členskou schůzí účastníka, o čemž byli navrhovatelé písemně vyrozuměni dle § 618 z. o. k.7. Soud též uvedl, že se zabýval druhým tvrzeným důvodem neplatnosti napadeného usnesení, a to pro rozpor napadeného usnesení s dobrými mravy. Konstatoval, že podle ustálené soudní judikatury je korektiv dobrých mravů institutem výjimečné povahy, kterého má být podle toho také užíváno (např. rozsudek Krajského soudu v , Anonymizováno, č. j. 34 ICm 1739/2012-53 z 23. srpna 2013), že korektiv dobrých mravů slouží ke zmírnění tvrdosti zákona, jsou-li k tomu dány důvody hodné zvláštního zřetele. Posuzoval proto, zda má přednost ochrana práv nezletilých osob nebo ochrana práva účastníka požadovat po svých členech řádné a včasné plnění členských povinností. Soud dospěl k závěru, že zejména s ohledem na přístup účastníka k nastalé situaci se nejedná o natolik výjimečnou situaci, která by odůvodňovala užití korektivu dobrých mravů. Konstatoval, že je sice zřejmé, že za nastalou situaci nemohou navrhovatelé sami, avšak ke dni rozhodnutí nebylo žádným z účastníků alespoň sděleno, že by zástupce navrhovatelů zajistil, aby nedocházelo k dalšímu porušování povinnosti navrhovatelů a že by došlo k pokroku v jednání mezi zástupcem navrhovatelů a účastníkem ohledně umoření existujícího dluhu, a proto nelze rozhodnutí účastníka o vyloučení navrhovatelů chápat jako přílišnou tvrdost zákona. Je to mu tak též proto, že ekonomické důsledky nedostatečné správy majetku navrhovatelů by byly bez dalšího přeneseny na účastníka, a to za situace, kdy to byl účastník, kdo na tuto situaci již na jejím počátku upozornil příslušný orgán sociálně právní ochrany dětí. Soud uzavřel, že v posuzovaném případě není dán důvod neplatnosti napadeného usnesení. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.8. Proti uvedenému rozhodnutí podali navrhovatelé odvolání. Uvedli, že soud se nezabýval otázkou, zda napadené usnesení členské účastníka nemělo být také doručeno rodičům nezletilých navrhovatelů. Veškerá rozhodnutí v dané věci byla doručována pouze opatrovníkovi pro správu jmění a nikoliv rodičům nezletilých dětí, kteří mají i přes ustanoveného opatrovníka za nezletilé děti nadále plnou odpovědnost. Soud pak pochybil při posouzení zásadní námitky navrhovatelů, že rozhodnutí účastníka o jejich vyloučení je v rozporu s dobrými mravy. Jde o naprosto výjimečnou situaci, ve které se nikoliv vlastní vinou ocitly dvě nezletilé děti, a jde o tak vážný stav, který vyžaduje užití korektivu dobrých mravů. Tímto rozhodnutím se nezletilé děti ocitnou v tíživé sociální situaci, že mohou skončit jako lidé bez domova a přijdou pro ně již v takto složité situaci o jedinou jistotu a zázemí v podobě jejich společného domova. Navrhovatelé prokazovali před soudem, že mají snahu za pomoci opatrovníka splácet dluh a dále hradit běžné platby za užívání bytu prostřednictvím sociálních dávek. Soud však tuto snahu nevyhodnotil ve prospěch nezletilých navrhovatelů a naopak postupoval