8 Cmo 271/2016-292 — Vrchní soud v Praze

1. Výše uvedeným rozsudkem Krajský soud v Praze jako soud I. stupně, uložil žalovanému ve výroku I. povinnost zaplatit žalobci částku 110 332 Kč s 7,75% úrokem z prodlení p.a. od 1. 8. 2011 do zaplacení, a ve výroku II. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 52 400 Kč.2. Soud I. stupně posuzoval v řízení, zahájeném dne 22. 8. 2011 důvodnost žalobcova nároku uplatňovaného s odkazem na § 15 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (dále jen zákon o vlastnictví bytů), na stanovy žalobce a na měsíční předpisy příspěvku vlastníka a úhrady služeb. Podle žaloby má žalobce být vlastníkem šesti bytových jednotek č. , Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, , v budově č.p. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , na pozemcích parc. č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , v obci , adresa, , k.ú. , adresa, (dále jen byty), když žalovaný má být členem žalobce. Žalobce má mít vůči žalovanému nárok na zaplacení částky 110 332 Kč se zákonným úrokem z prodlení představující nedoplatky z titulu vyúčtování služeb spojených s užíváním bytů a příspěvků na správu a údržbu domu a pozemku, a to podle vyúčtování plateb za rok 2010 za uvedené byty, jež mělo být doručeno žalovanému, který je ve stanovené lhůtě nereklamoval. Vyúčtováním měl být vyčíslen nedoplatek za spotřebu médií a služby ve výši 110 332 Kč. Vyúčtování mělo vycházet ze skutečnosti, že žalovaný uhradit na účet žalobce za rok 2010 částku celkem 193 980 Kč, z toho na dlouhodobé zálohy na opravy a ostatní fondy 102 480 Kč a na zálohy na spotřebu médií a služby 91 500 Kč, přičemž celkem náklady na spotřebu médií měly být vyšší a měly činit 198 303 Kč. Vedle toho měl žalovaný mít další nedoplatek u bytu č. 2350/51 v částce částkou 3 529 Kč a měl tak celkově dlužit žalovaných 110 332 Kč s přísl.3. Po provedeném dokazování soud I. stupně učinil závěr o skutkovém stavu věci, podle něhož žalovaný je členem žalobce. Podle soudu I. stupně v roce 2010 činily náklady na spotřebu médií u všech bytů žalovaného celkem částku 198 303 Kč, a nedoplatek za spotřebu médií a služby činil u těchto bytů celkem částku 110 332 Kč. Podle závěrů soudu I. stupně učiněných zejména na základě přehledu přijatých plateb od žalovaného za rok 2010, žalovaný uhradil celkem částku 193 980 Kč, z toho celkem částku 102 480 Kč na dlouhodobé zálohy na opravy a ostatní fondy a částku celkem 91 500 Kč na zálohy na spotřebu médií a služby. Měsíční částka úhrady činila 16 165 Kč, přičemž měsíční předpis příspěvku žalovaného a úhrad služeb poskytovaných s užíváním jednotlivých bytů činil u jednotlivých bytů částky: u bytu č. , Anonymizováno, s platností od 1. 1. 2009 celkem částku 4 682 Kč, s platností od 1. 9. 2009 celkem částku 3 461 Kč, s platností od 1. 5. 2010 celkem částku 7 085 Kč, u bytu č. , Anonymizováno, s platností od 1. 1. 2009 celkem částku 6 675 Kč, s platností od 1. 5. 2010 celkem částku 7 667 Kč, u bytu č. , Anonymizováno, s platností od 1. 1. 2009 celkem částku 3 791 Kč, s platností od 1. 5. 2010 celkem 4 724 Kč, u bytu č. , Anonymizováno, s platností od 1. 1. 2009 celkem částku 3 364 Kč, u bytu č. , Anonymizováno, s platností od 1. 1. 2009 celkem částku 3 782 Kč a u bytu č. , Anonymizováno, s platností od 1. 1. 2009 celkem částku 2 588 Kč. Podle zjištění soudu I. stupně ze zápisu ze zasedání shromáždění společenství vlastníků konaného dne 16. 12. 2008 a z prezenční listiny bylo schváleno navýšení platby do fondu DZO na 20 Kč/m2 z důvodu čerpání úvěru. Žalovaný se tohoto shromáždění nezúčastnil.4. Z hlediska právního soud I. stupně vycházel ze skutečnosti, že stanovy žalobce blíže vymezují povinnost hradit zálohy na úhradu za služby na účet žalobce. Stejná povinnost pro žalovaného vyplývala z doručených vyúčtování žalobce a že stejná povinnost vyplývá pro žalovaného z § 15 zákona o vlastnictví bytů. Žalovaný však podle soudu I. stupně zálohy za všechny jednotlivé byty, jež má ve vlastnictví, za rok 2010 v uvedené celkové výši neuhradil, a to přes opakované výzvy žalobce k placení, a vznikl mu dluh ve výši celkem 110 332 Kč. Poněvadž došlo k prodlení s plněním tohoto peněžitého dluhu (§ 517 odst. 1 obč.zák.), a to ode dne 1. 8. 2011, je žalovaný povinen vedle uvedeného peněžitého plnění zaplatit žalobci zákonné úroky z prodlení ve výši podle nař. vl. č. 142/1994 Sb., ve znění nař. vl. č. 33/2010 Sb. Soud I. stupně uvedl, že žalovaný neunesl břemeno tvrzení ohledně zaplacení výše uvedených záloh ani břemeno důkazní ohledně svých tvrzení. Proto při právním posouzení věci soud I. stupně na nárok žalobce nahlížel z hlediska z § 1 odst. 2, § 3 odst. 1, § 8 odst. 1 a 2, § 9 odst. 1 a 5, § 9a odst. 2 a § 15 odst. 1 a 2 zákona o vlastnictví bytů. Podle soudu I. stupně je nutno na věc nahlížet také z hlediska stanov žalobce, podle nichž příspěvky na správu domu a pozemku a dále zálohy na úhradu za služby členové společenství platí v částkách stanovených příslušným orgánem společenství měsíčně na účet společenství, nerozhodne-li shromáždění o placení na účet správce. Vyúčtování záloh na úhradu za služby provádí výbor jedenkrát za zúčtovací období, jímž je kalendářní rok, nejpozději do čtyř kalendářních měsíců po jeho skončení v souladu se stanoveným způsobem rozúčtování. Nedoplatek nebo přeplatek vyplývající z vyúčtování je splatný do sedmi kalendářních měsíců po uplynutí zúčtovacího období. V řešené věci bylo podle soudu I. stupně prokázáno vyúčtováním zálohových plateb, jakož i to že nedoplatek měl být uhrazen na účet žalobce. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.5. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný. Zejména namítl, že soud neprovedl dokazování stanovami žalobce. Žalovaný má za to, že z rozsudku není zřejmé, na základě čeho soud došel k závěru, že žalovaný zaplatil na účet žalobce za rok 2010 částku 193 980 Kč, z toho na dlouhodobé zálohy na opravy a ostatní fondy 102 480 Kč a na zálohy na spotřebu médií a služby 91 500 Kč, a přitom žalovaný namítá, že vyúčtování (nejen) za rok 2010 pro jednotlivé byty není správné, není průkazné a nelze z něho dovodit dluh žalovaného. Jednotlivá vyúčtování zálohových plateb 2010, vyjma vyúčtování, jež se týká bytu č. , Anonymizováno, , neobsahují výši záloh, které žalovaný zaplatil. Přitom žalovaný v řízení tvrdil, že zaplatil nejen částku 193 980 Kč žalobcem tvrzenou, ale částku vyšší, neboť žalobce nezohlednil platby uhrazené na byt č. , Anonymizováno, (, Anonymizováno, ). Podle názoru žalovaného v řízení žalobce nedoložil, z jakého titulu jednotlivé v měsíčním předpisu pro ten který byt uvedené částky k úhradě po žalovaném žádá, žalobce netvrdil a neprokázal, z jakých konkrétních částek se má skládat příspěvek vlastníka bytu na správu a údržbu, jestliže bylo pouze schváleno navýšení platby do fondu DZO na 20 Kč/m2. Nebylo v řízení doloženo, na základě čeho byla stanovena výše záloh na úhradu služeb s bytem spojených. Žalovaný poukázal na to, že v rozsudku uvedené skutečnosti ve vztahu k bytové jednotce č. , Anonymizováno, z dokazování nevyplývají. Žalovaný namítl, že se soud nezabýval jeho návrhem na důkaz výpovědí , Anonymizováno, ohledně plateb za rok 2010. Uvedl, že soud zamítl návrh žalovaného na provedení důkazu výpovědí , Anonymizováno, , tehdejšího předsedy výboru žalobce, u něhož měl reklamovat vyúčtování za rok 2010 a který žalovanému neposkytl podklady nezbytné pro řádné vyúčtování a soud zamítl též návrhy žalovaného na provedení důkazů výpověďmi , Anonymizováno, a paní , Anonymizováno, ke tvrzení ohledně nemožnosti získání dokladů od žalobce. Podle odvolatele se soud I. stupně nevypořádal s námitkami žalovaného, jež uvedl v písemném závěrečném vyjádření ze dne 26. 6. 2016.6. Žalobce navrhl napadený rozsudek potvrdit.7. Vrchní soud v Praze přezkoumal rozsudek soudu I. stupně podle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k níže uvedeným zjištěním a závěrům.8. Jak je zřejmé z obsahu spisu, žalující společenství vlastníků jednotek, jehož hlavním účelem bylo zabezpečovat řádný výkon činností spojených se správou, provozem a opravami společných částí domu - viz § 9 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen ZVB) se žalobou domáhá na žalovaném vlastníkovi šesti v žalobě specifikovaných bytových jednotek, nacházejících se v domě spravovaném žalobcem, zaplacení nedoplatků za služby související s užíváním jednotek za rok 2010 (dále též „nedoplatky za služby“ a „zálohy na služby“). Výše žalovaných nedoplatků má činit částku 110 332 Kč s příslušenstvím. Podle žalobce žalovaný v roce 2010 zaplatil na jeho účet celkem částku 193 980 Kč, čímž uhradil „dlouhodobé zálohy na opravy a ostatních fondů SVJ (tedy příspěvek vlastníka)“ ve výši 102 480 Kč a zálohy na služby ve výši 91 500 Kč. Náklady na služby, které spotřeboval ve svých jednotkách v roce 2010, činily - podle písemností označených vždy jako „Vyúčtování zálohových plateb 2010“ (dále jen „Vyú