12 Cmo 112/2022-109 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně přiznal opatrovníkovi žalobkyně , Jméno opatrovníka, , odměnu ve výši 8 228 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že směnečným platebním rozkazem bylo vyhověno žalobě o zaplacení směnečného peníze ve výši 50 000 Kč se 6 % úrokem z prodlení ode dne 26. 7. 2018 do zaplacení. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podal žalovaný námitky. Usnesením ze dne 3. 9. 2019, č. j. 46 Cm 61/2018-69 bylo řízení přerušeno podle ustanovení § 110 o. s. ř. Usnesením ze dne 11. 2. 2022, č. j. 46 Cm 61/2018-81 soud řízení zastavil, směnečný platební rozkaz zrušil a ustanovil žalobkyni opatrovníka , Jméno opatrovníka, , neboť rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 11. 2021, sp. zn. 9 To 49/2021, byl jednateli žalobkyně , Anonymizováno, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti či jeho člena a prokuristy včetně jejich zastupování na základě plné moci na dobu 6 let. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 3. 11. 2021. Proti shora uvedenému usnesení podala žalobkyně odvolání, které svým podáním ze dne 21. 3. 2022 vzala zpět. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 4. 2022, č. j. 12 Cmo 70/2022-93 bylo odvolací řízení zastaveno. O odměně opatrovníka rozhodl soud podle ustanovení § 140 odst. 2 o. s. ř., s tím, že výše odměny sestává ze dvou úkonů právní služby po 3 100 Kč za odvolání ze dne 28. 2. 2022 a zpětvzetí odvolání ze dne 21. 3. 2022 dle ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen „AT“), ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT a z DPH ve výši 21 %, tj. 1 428 Kč.2. Opatrovník podal proti usnesení včasné odvolání, v němž navrhl jeho změnu tak, aby mu byla přiznána odměna ve výši 12 342 Kč. Uvedl, že v posuzované věci učinil celkem tři úkony právní služby, a to první poradu s klientem (která byla nahrazena studiem spisu) ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) AT, dále podal odvolání dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. k) AT a následně dne 21. 3. 2022 učinil třetí úkon ve věci, a to písemné zpětvzetí odvolání dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) AT. Ohledně přiznání odměny za studium spisu odkázal opatrovník na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2011, sp. zn. 2 As 25/2011 a zdůraznil, že i pokud by mělo být ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) AT interpretováno tak, že pod něj nelze subsumovat převzetí a přípravu zastoupení bez porady s klientem, pak by měla v souladu s ustanovením § 11 odst. 3 AT zástupci náležet odměna za tento úkon jako za úkon, který je svou povahou a účelem účtovanému úkonu nejbližší, tedy úkon uvedený v ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) AT. Opatrovník žalobkyně nemohl od klienta získat jiné informace, než které mu byly poskytnuty prostudováním předmětného spisu, proto trvání na první poradě s klientem by bylo přehnaně formalistické a neefektivní. Vzhledem k výše uvedenému má za to, že mu náleží odměna za tři úkony právní služby po 3 100 Kč, dále paušální náhrada ve výši 900 Kč a DPH ve výši 2 142 Kč, celkem tedy 12 342 Kč.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 11. 2. 2022, č. j. 46 Cm 61/2018-81 rozhodl soud prvního stupně o zastavení řízení ve shora označené věci (výrok I.), zrušil jím vydaný směnečný platební rozkaz ze dne 4. 12. 2018, č. j. 46 Cm 61/2018-4 (výrok II.), dále rozhodl o vrácení části zálohy na náklady důkazu ve výši 3 185 Kč žalobkyni (výrok III.), o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok IV.) a o ustanovení advokáta , Jméno opatrovníka, , opatrovníkem žalobkyně (výrok V.). Podle úředního záznamu na č.l. 83 opatrovník dne 25. 2. 2022 nahlédl do spisu a pořídil si jeho opis. Dne 28. 2. 2022 podala žalobkyně zastoupená opatrovníkem blanketní odvolání proti výrokům I. – IV. shora označeného usnesení, které svým dalším podáním ze dne 21. 3. 2022 vzala v celém rozsahu zpět.5. Podle § 140 odst. 2 o. s. ř. byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. Podle § 11 odst. 1 písm. a) a b) advokátního tarifu náleží mimosmluvní odměna za každý z těchto úkonů právní služby: a) převzetí a příprava zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb a b) první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem.6. V posuzované věci není pochyb o tom, že soudem ustanovenému opatrovníkovi náleží odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů; otázkou je počet úkonů právní služby, za které má být odměna přiznána. Z citovaných ustanovení advokátního tarifu vyplývá, že za samotné převzetí a přípravu zastoupení náleží odměna pouze v případě, kdy došlo k uzavření smlouvy o poskytnutí právních služeb; o tento případ v posuzované věci nejde. Argumentaci opatrovníka žalobkyně na přiznání odměny podle písm. a) citovaného ustanovení advokátního tarifu tudíž neshledal odvolací soud důvodnou. Pro přiznání odměny podle § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu je vedle převzetí a přípravy vyžadováno i uskutečnění první porady s klientem; to, že by k ní došlo, se neobjevilo ani v rovině tvrzení. Tedy ani podle tohoto ustanovení nemohla být opatrovníkovi odměna přiznána (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 6. 2002, sp. zn. 6 A 722/2000). Soudy však mohou přiznat odměnu i za úkony právní služby v § 11 odst. 1, 2 advokátního tarifu neuvedené; jde pak o odměnu jako za úkony, které jsou svou povahou a účelem nejbližší (§ 11 odst. 3 advokátního tarifu). V posuzované věci opatrovník poté, co byl soudem ustanoven, nahlédl do spisu a seznámil se s jeho obsahem, přičemž uvedený postup lze mít za jediný (žalobce nemá osobu oprávněnou za něj jednat), který opatrovníkovi umožnil udělat si bližší představu o předmětu sporu a jeho fázi, uplatněné obraně ze strany žalovaného a důsledcích skončeného trestního řízení vedeného proti bývalému jednateli žalobce na řízení předmětné. S ohledem na shora uvedené nelze úkon spočívající v seznámení se spisem považovat za úkon zjevně neúčelný (k tomu nález Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. III. ÚS 2289/21), a proto za něj opatrovníkovi náleží odměna. Svou povahou je pak tento úkon nejblíže úkonu dle § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu.7. Pokud jde o další dva úkony právní služby (odvolání ze dne 28. 2. 2022 a zpětvzetí tohoto odvolání ze dne 21. 3. 2022), soud prvního stupně nejen přehlédl, že odvoláním napadeným usnesením nebylo rozhodnuto ve věci samé, v důsledku se čehož se při stanovení výše odměny obecně uplatní ustanovení § 11 odst. 2 písm. c) AT, nikoli ustanovení § 11 odst. 1 písm. k) AT, ale nezabýval se ani tím, zda se v daném případě jednalo o úkony nezbytné k řádnému uplatnění práv žalobkyně. Jak se podává z obsahu spisu, blanketní odvolání bylo podáno dne 28. 2. 2022 a uvádí se v něm, že jeho důvody budou doplněny poté, co se opatrovník žalobkyně seznámí se spisem, přestože se tak stalo podle úředního záznamu na č. l. 83 spisu již dne 25. 2. 2022. Ke dni podání odvolání tak opatrovníkovi žalobkyně musel být znám předmět řízení i jeho dosavadní průběh, včetně toho, že žádný z účastníků nepodal ve lhůtě stanovené ustanovením § 111 odst. 4 o. s. ř. návrh na pokračování řízení přerušeného usnesením soudu ze dne 3. 9. 2019, č. j. 46 Cm 611/2018-69, a byl obeznámen i s tím, jaké náklady žalobkyni v dosavadním řízení vznikly.8. V nálezu ze dne ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12 Ústavní soud formuloval a odůvodnil závěr, že „za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu.“ Současně ovšem také uvedl, že „náklady spojené se zastoupením advokátem tomuto vymezení zpravidla budou odpovídat“, s tím, že „tomuto pravidlu však nelze přisuzovat absolutní, bezvýjimečnou povahu; mohou se vyskytovat i situace, za nichž náklady spojené se zastoupením advokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu. O takový případ půjde zejména v případě zneužití práva na zastoupení advokátem.“ Nepřiznání náhrady nákladů právního zastoupení tedy dle výše nálezu Ústavního soudu představuje výjimku z pravidla, odůvodněnou zneužitím práva ze strany zastoupeného účastníka. Také Nej