12 Cmo 130/2022-56 — Vrchní soud v Praze

1. Shora citovaným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení (bod I. výroku), zrušil vydaný směnečný platební rozkaz ze dne 7. 3. 2022, č. j. 7 Cm 20/2022-13 (bod II. výroku), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku), ustanovené opatrovnici žalované , Jméno opatrovnice, přiznal odměnu ve výši 42 979,20 Kč (bod IV. výroku), žalobkyni uložil povinnost k náhradě nákladů řízení vzniklých státu ve výši 42 979,20 Kč (bod V. výroku) a rozhodl o vrácení poměrné části soudního poplatku ve výši 32 221,60 Kč žalobkyni (bod VI. výroku.).2. Podle odůvodnění vzala žalobkyně podáním ze dne 28. 4. 2022 žalobu v celém rozsahu zpět poté, co se nepodařilo žalované doručit směnečný platební rozkaz a byl jí jako osobě neznámého pobytu ustanoven opatrovník. Zpětvzetí žaloby odůvodnila tím, že další vedení řízení vzhledem k neznámému pobytu žalované se jeví nehospodárným.3. Soud s ohledem na zpětvzetí žaloby zrušil vydaný směnečný platební rozkaz (§ 173 odst. 2 o. s. ř.), řízení zastavil (§ 96 odst. 1 a 2 o. s. ř.), rozhodl o odměně ustanovené opatrovnice a o nákladech řízení mezi účastníky, o nákladech státu a dále o vrácení části zaplaceného soudního poplatku (§ 10 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb.). Ustanovené opatrovnici soud prvního stupně přiznal odměnu ve výši 42 979,20 Kč za celkem 3 úkony právní služby, a to úkon převzetí a přípravy zastoupení, úkon nahlížení do spisu dne 28. 4. 2022 a úkon vyjádření ze dne 29. 4. 2022, vždy ve výši 11 540 Kč za úkon, dále tři paušální náhrady hotových výdajů 3 x 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. Soud přiznal opatrovnici odměnu za úkon podání vyjádření k žalobě, který byl sice učiněn opatrovnicí až poté, co žalobkyně vzala žalobu zpět, avšak v době, kdy opatrovnice o zpětvzetí žaloby nemohla vědět. Povinnost k náhradě takto vzniklých nákladů státu (§ 149 odst. 2 o. s. ř.) soud uložil žalobkyni.4. Žalobkyně napadla usnesení včas podaným odvoláním ve výroku IV., jímž bylo rozhodnuto o odměně ustanoveného opatrovníka. Vytkla soudu, že nesprávně a duplicitně přiznal odměnu za úkon nahlížení do spisu. Ten je obsažen v úkonu převzetí a přípravy zastoupení. Navrhla dále, aby za použití § 150 o. s. ř. soud opatrovnici přiznanou odměnu snížil, resp. částečně nepřiznal. Uvedla, že žalobu vzala zpět poté, co se v průběhu řízení dozvěděla, že žalovaná jako občanka Ruské federace nemá povolení k trvalému pobytu, resp. jí bylo příslušnými orgány zrušeno. To nemohla žalobkyně před podáním žaloby nijak zjistit. Dále poukázala na obsah vyjádření ustanovené opatrovnice, v němž žádné námitky proti uplatněnému nároku, nevznesla. Soud jí přesto přiznal odměnu v plné a navíc nesprávné výši, jako kdyby proběhlo skutečné nalézací řízení, v němž by opatrovnice hájila zájmy opatrovance. Žalobkyně ukončila řízení ve snaze ušetřit všem zúčastněným zbytečně vynaložené náklady na ekonomicky nesmyslné soudní řízení. Proto považuje rozhodnutí o odměně opatrovnice za neadekvátní a nespravedlivé. Má za to, že jsou tu důvody hodné zvláštního zřetele pro její nepřiznání, resp. jejich snížení na polovinu.5. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném bodu IV. výroku a dále v závislém výroku V., jímž byla žalobkyni uložena povinnost k náhradě nákladů řízení vzniklých státu (§ 212 o. s. ř.), aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.).6. Vyšel z obsahu spisu. Zjistil, že , Anonymizováno, byla opatrovníkem žalované ustanovena usnesením ze dne 20. 4. 2022, č. j. 7 Cm 20/2022-25. Opatrovnice si (prostřednictvím svého zaměstnance) při nahlížení do spisu dne 22. 4. 2022 pořídila opis celého spisu. V době nahlížení nemohla zjistit, že žalobkyně vzala žalobu zpět, neboť zpětvzetí žaloby bylo do spisu založeno sice téhož dne, ale po provedeném nahlížení. Opatrovnice se k žalobě vyjádřila v podání ze dne 29. 4. 2022. V podání zejména uvedla, že nárok ze směnky byl uplatněn v zákonné lhůtě a směnka obsahuje všechny zákonné náležitosti, proto nevznáší námitku promlčení ani námitky proti směnce. Dále uvedla, že s ohledem na nekonstantnost žalované není v jejích možnostech posoudit pravost podpisu a nejsou jí známy skutkové okolnosti vystavení směnky.7. Z § 140 odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem (zák. č. 235/2004 Sb.). Důvodné shledal odvolací soud odvolání žalobkyně co do výše přiznané odměny opatrovníka, resp. počtu úkonů právní služby, za něž opatrovnici náleží odměna. Soud prvního stupně přiznal opatrovnici odměnu za celkem tři úkony (převzetí a příprava zastoupení, nahlížení do spisu, podání ve věci samé). Úkon převzetí a přípravy zastoupení je upraven v § 11 odst. 1 písm. a) a b) vyhl. č. 177/1996 Sb. Podle § 11 odst. 1 písm. a) náleží mimosmluvní odměna za úkon právní služby převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, podle písm. b) a za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem. V této věci učinila ustanovená opatrovnice úkon převzetí tím, že převzala usnesení o svém ustanovení do funkce. Následné první nahlédnutí do spisu za účelem zjištění, o co se ve věci jedná, je součástí úkonu přípravy a převzetí zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 24 Co 65/2011 ). Z uvedeného plyne, že za samostatně opatrovnicí účtovaný úkon nahlížení do spisu jí odměna nenáleží, neboť nejde o samostatný úkon, ale je součástí úkonu dle § 11 odst. 1 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. Studiem spisu opatrovnice získala stejné informace, které by jinak získala od klienta v rámci porady. Jedná-li se o osobu neznámého pobytu, je možnost porady vyloučena a stejný účel splní zjištění o obsahu spisu při prvním nahlížení. Obsah spisu opatrovníkovi umožní učinit nezbytná zjištění o podstatě uplatněného nároku a s ním souvisejících skutečnostech a na jejich základě přijmout rozhodnutí o vhodném následném postupu. Takto také ustanovená opatrovnice jednala, když na základě zjištění ze spisu v rámci svého podání (vyjádření k žalobě) konstatovala, že směnka jako cenný papír splňuje zákonné náležitosti a právo na její zaplacení bylo uplatněno v zákonné promlčecí lhůtě. Logicky tak zdůvodnila, proč nevznáší námitku promlčení ani námitky vůči platnosti směnky. Při absenci jakýchkoliv informací o právních vztazích, provázejících vystavení směnky a nekontaktnosti žalované se nemohla vyjádřit k otázce pravosti podpisu, natož uplatňovat kauzální námitky. Tvrzení žalobkyně o neúčelnosti úkonu - podaného vyjádření proto shledal odvolací soud zcela nedůvodné.8. Ustanovené opatrovnici tak náleží odměna za dva v řízení učiněné úkony právní služby, a to za úkon převzetí a přípravy dle § 11 odst. 1 písm. b) a za úkon podání ve věci samé (podané vyjádření k žalobě). Výše odměny za úkon byla soudem stanovena v souladu s § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. částkou 11 540 Kč. Celková odměna náležející opatrovnici tedy zahrnuje odměnu za dva úkony právní služby po 11 540 Kč podle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. d), § 11 odst. 3 cit. vyhl., náhradu hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 cit. vyhl. a náhradu za 21% daň z přidané hodnoty, celkem 28 652,80 Kč.9. O návrhu žalobkyně na snížení výše této odměny za použití § 150 o. s. ř. nelze vůbec uvažovat. Ustanovení § 150 o. s. ř, pro případ, že tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, umožnuje soudu výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznat. Rozhodnout podle citovaného ustanovení lze ve vztahu k účastníkům řízení, jimž by jinak náhrada nákladů řízení náležela, jen výjimečně, v případě, kdy by přiznání náhrady nákladů řízení s ohledem na okolnosti věci se jevilo příliš tvrdým a nespravedlivým, ale současně pokud by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Z dikce citovaného ustanovení je nutno dovodit, že § 150 o. s. ř. může soud aplikovat jen v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení, nikoliv v rámci rozhodování o výši odměny soudem ustanoveného zástupce nebo opatrovníka. Soudem ustanovenému opatrovníkovi náleží vždy odměna za nezbytné a účelné úkony právní služby, které v řízení učinil a s nimi související náhrada hotových výdajů. Možnost snížení nebo zvýšení odměny upravuje přímo vyhl. č. 177/1996 Sb. v ustanoveních § 12 až