12 Cmo 143/2022-118 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně v bodě I. výroku zastavil řízení v rozsahu 45 000 Kč, v bodě II. výroku v celém rozsahu zrušil vydaný směnečný platební rozkaz a v bodě III. výroku žalobkyni uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému ve výši 60 621 Kč.2. Podle odůvodnění soud vydaným směnečným platebním rozkazem vyhověl žalobě, jíž se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení směnečné pohledávky ve výši 427 909 Kč s 6% úrokem p. a. od 22. 6. 2021 do zaplacení ze směnky, vystavené žalovaným na řad žalobkyně dne 3. 6. 2019, na směnečný peníz 427 909 Kč. Na směnku nebylo plněno ani na základě předžalobní výzvy.3. Žalovaný ve včas podaných námitkách uvedl, že na základě smlouvy o úvěru číslo 9200129117, uzavřené dne 3. 6. 2019, mu žalobkyně poskytla úvěr ve výši 110 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v 60 měsíčních splátkách ve výši 5 130 Kč. Podle čl. 4 smlouvy byly závazky z úvěru zajištěny blanko směnkou, kterou žalovaný podepsal a kterou byla žalobkyně oprávněna v případě prodlení žalovaného se splacením doplnit o údaj směnečného peníze nepřesahující celkovou dlužnou částku včetně příslušenství a uplatnit ji. Žalobkyně však smlouvu porušila, neboť na směnce doplněný údaj směnečného peníze převyšuje skutečnou výši dluhu. Namítl, že ve smlouvě ani v dalších dokumentech se smlouvou souvisejících není uveden přesný splátkový kalendář, z něhož by bylo zřejmé, jak probíhá splácení jistiny a příslušných úroků, který je však nezbytný pro výpočet smluvního úroku. Podle vlastního výpočtu žalovaného sjednaný roční úrok činí 51,46 %. V dodatku ke smlouvě byla dohodnuta změna splácení, kdy bylo žalovanému posunuto splácení úvěru tak, že nehradil splátku č. 5, splatnou ke dni 22. 11. 2019 a splátku č. 6, splatnou ke dni 22. 12. 2019, ale hradil pouze částku ve výši 2 798 Kč jako náhradu úroků za dobu odkladu a žalobkyni tak nevznikl nárok na další úrok mimo úrok, který vychází z výše uvedeného simulovaného splátkového kalendáře. Žalobkyni uhradil další tři splátky a využil šestiměsíčního, zákonem stanoveného moratoria na splácení úvěrů. Dle simulovaného platebního kalendáře činila částka nesplacené jistiny ke dni 22. 3. 2020 (od 1. 4. 2020 běžel šestiměsíční odklad splátek) 106 709 Kč. Za dobu odkladu splátek, z nichž další měla proběhnout 22. 10. 2020, náležel žalobkyni sjednaný úrok z nesplacené jistiny, který za 214 dní činil 32 195,25 Kč. Žalobkyně učinila celý úvěr, včetně pokut a navýšení splatný a doplnila jej do směnky poté, co se žalovaný vzhledem k obtížné situaci v podnikání v důsledku krachu několika jeho klientů podnikajících v gastroprůmyslu ocitl v prodlení s plněním svých závazků ze smlouvy o úvěru. S odkazem na novelu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, jíž bylo do zákona vloženo ustanovení § 122 odst. 4 a 5 a důvodovou zprávu k této novele uvedl, že tato ustanovení, limitující celkovou výši smluvních pokut, zákonných úroků a sankcí, se použijí i v případě dlužníka, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem s tím, že smluvní ujednání, která jsou v rozporu s tímto zákonem, jsou neúčinná. Celková výše dlužné částky, která dle výpočtu žalovaného činí celkem 183 481,75 Kč, je představována nesplacenou jistinou 106 709 Kč, částkou 32 195,25 Kč úroku za odložené splátky v souvislosti s COVID-19, částkou 7 082,75 Kč úroku dle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. (období od 23. 10. 2020 do 3. 8. 2021 se sazbou 8,5 % p. a.), částkou 7 082,75 Kč úroku z prodlení dle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. (období od 23. 10. 2020 do 3. 8. 2021, sazba 8,5 % p. a.) a částkou 30 412 Kč jako smluvní pokuta dle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. (období od 23. 10. 2020 do 3. 8. 2021 se sazbou 0,1 % denně). Navrhl, aby soud směnečný platební rozkaz v plném rozsahu zrušil.4. Ve vyjádření k námitkám žalobkyně uvedla, že smlouvu o zápůjčce žalovaný uzavřel jako podnikající fyzická osoba, nikoliv jako spotřebitel. Vyplněný směnečný peníz odpovídá skutečné výši dluhu. Splátkový kalendář si převzal žalovaný dne 20. 6. 2019 spolu s oznámením o schválení půjčky. Se smluvními ujednáními výslovně souhlasil, poskytnuté finanční prostředky přijal se závazkem je splatit za podmínek ve smlouvě daných. S uplatněnými smluvními pokutami byl seznámen v zesplatnění zápůjčky. V nebankovním sektoru (žalobkyně je nebankovní institucí) se úroková míra pohybuje ve vyšším rozmezí.5. Na základě provedeného dokazování (prvopis směnky, předžalobní výzvy a podací poštovní archy, smlouva č. 9200129117 ze dne 3. 6. 2019 a dodatek ke smlouvě ze dne 28. 3. 2020, splátkový a platební kalendář ke smlouvě, potvrzení , Anonymizováno, ze dne 28. 12. 2021) má soud za prokázáno, že směnkou vystavenou dne 3. 6. 2019 v Kolíně se žalovaný jako její výstavce zavázal za tuto směnku zaplatit dne 21. 6. 2021 na řad žalobkyně částku 427 909 Kč v platebním místě , adresa, . Směnka je opatřena doložkou „bez protestu“ a obsahuje hodnotovou doložku ke smlouvě č. 9200129117. Smlouva tohoto čísla o revolvingové podnikatelské zápůjčce byla mezi účastníky uzavřena dne 3. 6. 2019, ve znění dodatku ze dne 28. 3. 2020. Dle této smlouvy žalobkyně žalovanému v postavení osoby samostatně výdělečně činné poskytla zápůjčku ve výši 110 000 Kč. Výše sjednaného úroku činila 197 800 Kč. Splatnost celkové částky 307 800 Kč byla stanovena dle splátkového kalendáře v 60 měsíčních splátkách po 5 130 Kč, splatných 22. den kalendářního měsíce, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž byla zápůjčka vyplacena. Smluvní pokuty pro případ prodlení se splácením poskytnuté zápůjčky byly sjednány v čl. 8 (8 % z dlužné splátky při prodlení delším 15 dnů, 13 % z dlužné částky při prodlení delším 30 dnů, 25 % z dlužné nové jistiny zápůjčky ke dni vzniku povinnosti žalovaného zaplatit tuto smluvní pokutu a 0,1 % z nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení dlužníka pro případ, že nebude zaplacena částka odpovídající nové jistině zápůjčky ani v den následující po dni, kdy k zesplatnění došlo). Součástí smlouvy je dohoda o vyplňovacím právu směnečném, rozsah a obsah vyplňovacího práva byl sjednán v oddílu II. smlouvy. K úhradě dluhu v aktuální zbývající výši dlužné nové jistiny zápůjčky ve výši 304 555, 94 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty v celkové výši 2 154 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 410,40 Kč za každou splátku (8 % z výše dlužné splátky při prodlení o délce 15 dnů), smluvní pokuty v celkové výši 2x 410,40 Kč, smluvní pokuty ve výši 666,90 Kč (13 % z výše dlužné částky při prodlení o délce 30 dnů, tj. 2x 666,90 Kč) smluvní pokuty dle čl. 8. 5. smlouvy v celkové výši 69 230 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty dle čl. 8. 7. dle smlouvy ve výši 0,1 % za každý den prodlení s úhradou nové jistiny ve výši 304 555,94 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení s příslušenstvím, když k datu vyhotovení předžalobní výzvy činí výše této pokuty částku 41 115,60 Kč, byl žalovaný vyzván dne 9. 6. 2021. Žalobkyně následně vyplnila předmětnou blankosměnku na částku 427 909 Kč, sestávající ze součtu dlužné jistiny a úroků, nové jistiny zápůjčky a sjednané smluvní pokuty a žalovaného předžalobní výzvou ze dne 25. 6. 2021 vyzvala k úhradě směnky.6. Právní posouzení věci soud omezil na ustanovení § 122 zák. č. 257/2016 Sb., v platném znění a dovodil, že předpoklady pro aplikaci tohoto zákonem č. 186/2020 Sb. novelizovaného ustanovení, limitujícího výši vymahatelných úroků a smluvních pokut, jsou splněny. Ve vztahu k žalobkyni vystupuje žalovaný v postavení fyzické osoby (OSVČ), která není spotřebitelem a ke dni vyplnění blankosměnky byl vůči žalobkyni v prodlení delším než 90 kalendářních dnů se svým peněžitým dluhem, splatným k 23. 10. 2020. Vyložil, že žalobkyně byla povinna do blankosměnky vyplnit směnečný peníz ve výši, odpovídající omezením stanoveným § 122 odst. 2, 4 a 5 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném od 24. 4. 2020. To se nestalo. Uzavřel, že žalovaný podpořil své námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu konkrétním výpočtem, který se v částce celkem 183 481,75 Kč výrazně odlišuje od směnečného peníze ve výši 427 909 Kč. Směnečný platební rozkaz proto zrušil. V rozsahu zpětvzetí žaloby, s nímž žalovaný vyslovil souhlas, řízení zastavil. Náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal v řízení úspěšnému žalovanému.7. Žalobkyně napadla rozsudek včas podaným odvoláním ve výrocích II. a III. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek změnil a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 305 024,40 Kč 6% úrokem z částky 350 024,40 Kč od 22. 6. 2021 do 28. 12. 2021 a z částky 305 024,40 Kč od 29. 12. 2021 do zaplacení a povinnost k náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně i povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení. Vytkla soudu, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávných skutkových zjištěních a na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 písm. e) a g) o. s. ř.). Celková požadovaná částka 305 024,40 Kč zahrnuje dlužnou jistinu zápůjčky ve výši 259 555,94 Kč, smluvní pokuty dle bodu 8.5 smlouvy ve výši 34 615 Kč, zákonný úrok