12 Cmo 27/2022-429 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem v bodě I. výroku zamítl žalobu o zaplacení částky 40 116 455 Kč s postižními právy, v bodě II. a III. výroku uložil žalobci povinnost zaplatit jednak žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 3 045 555 Kč, jednak státu náhradu nákladů řízení ve výši 21 647 Kč, a to ve lhůtě, která bude k návrhu oprávněné osoby nebo osoby s dispozičním oprávněním určena insolvenčním soudem žalobce, a v bodě IV. výroku zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 15. 11. 2017, č. j. 18 Cm 162/2016-18.2. V odůvodnění soud uvedl, že žalobce se domáhal zaplacení směnky vystavené dne 1. 4. 2009 na částku 40 116 455 Kč, splatné na řad společnosti , právnická osoba, . (dále jen dlužník) dne 1. 10. 2013, kterou podepsali za žalovaného , Anonymizováno, , předseda představenstva, a , Anonymizováno, , místopředseda představenstva. Soud ponechal rozsudkem ze dne 29. 10. 2018, č. j. 18 Cm 162/2016-62 směnečný platební rozkaz v platnosti. K odvolání žalovaného byl tento rozsudek odvolacím soudem zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení s pokynem provést dokazování k otázce funkce směnky. Proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu podal žalovaný námitky, v nichž uvedl, že směnka vznikla jako zajišťovací směnka v rámci dohody mezi společností , právnická osoba, , jíž je žalovaný dceřinou společností, a žalobcem k vypořádání vzájemných vztahů. Pohledávka byla původně ve výši 35 704 720 Kč, nárůstem příslušenství se zvýšila na 40 116 455 Kč. Souběžně existoval jiný dluh v podobné výši, který byl zajištěn směnkou výstavce , právnická osoba, . Obě směnky byly vystaveny téhož dne na stejnou směnečnou částku se stejnou splatností, ale odlišným výstavcem. Částka, kterou měly obě směnky zajistit, byla uhrazena na základě dohody o započtení pohledávek ze dne 2. 11. 2009 mezi dlužníkem a společností , právnická osoba, . s tím, že rozdíl částek byl doplacen. Dále se bránil neplatností směnky, když o závazku nerozhodla podle § 196 a odst. 5 obch. zák. valná hromada. Pro zajišťovací charakter směnku mluví i to, že není jako závazek vedena v účetnictví dlužníka.3. Soud provedl dokazování směnkou, o které zjistil, že je bez právních vad a splatná, když má všechny náležitosti čl. I § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen z. s. š.). Chybějící tečka v datu splatnosti je irelevantní.4. Po provedeném dokazování (předžalobní upomínkou, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 2. 11. 2009, dohodou o započtení pohledávek, smlouvou o převodu dluhopisů, přihláškou dlužníka do insolvenčního řízení společnosti , právnická osoba, ., výslechem svědků , právnická osoba, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , znaleckým posudkem znalce , Anonymizováno, a jeho výslechem, zprávou auditora o ověření mimořádné účetní závěrky dlužníka, usnesením insolvenčního soudu) soud uzavřel, že v dohodě o postoupení pohledávky nesouhlasí částka s výší směnečné sumy a není zmíněna směnka. Z dohody tak nelze dovodit, že je „pravdivé úplné tvrzení obrany žalovaného“. Podstatné je, že se dlužník zavázal zaplatit společnosti , právnická osoba, . za poskytnuté dluhopisy částku 41 143 014 Kč. Vzhledem k výpovědím svědků soud uvěřil v platnost dohody o započtení pohledávek, z níž vyplývá závěr, že pohledávka ve prospěch dlužníka proti společnosti , právnická osoba, . zanikla již k datu 2. 11. 2009. Dále soud zkoumal nejasnou otázku, zda lze k této pohledávce vztáhnout spornou směnku, která vznikla ještě před uvedenými dohodami. Z dalších účetních dokladů není existence sporné pohledávky přibližně ve výši 41 000 000 Kč patrna, protože všechny pohledávky v součtu nedosahují ani 7 000 000 Kč. Vztah ke sporné směnce nevyplývá ani ze smlouvy o převodu dluhopisů. Z výpovědi svědka , Anonymizováno, je pro soud podstatné, že šlo o zajišťovací směnku a že v roce 2009 skutečně existovala. Svědek , Anonymizováno, si pamatoval, že směnky schvalovalo představenstvo, šlo o zajištění obchodů mezi dlužníkem a společností , právnická osoba, . Uvedené potvrdil i svědek , Anonymizováno, . Ze znaleckého posudku vyplynulo, že ze směnky nelze určit, zda má funkci platební nebo zajišťovací. Platební směnka by měla být zaúčtována jak u výstavce, tak majitele směnky, zajišťovací směnka se v rozvahovém účetnictví objevit nemusí, měla by však být patrná na podrozvahových účtech po celou dobu splatnosti; ty nejsou součástí veřejných účetních výkazů, a proto by měly být uvedeny jen v příloze závěrky. Směnka v účetnictví nalezena nebyla. Protože v účetní závěrce za rok 2008 znalec nalezl „Položka 057/jiné pohledávky, 46 958 000 Kč, postoupena pohledávka za společností , právnická osoba, ., a tato pohledávka je zajištěna směnkou“, vypověděl, že že „je teoreticky možné, že směnka splnila úkol jako směnka zajišťovací, protože závazek byl nějakým způsobem vypořádán ještě před koncem roku 2009 a v takovém případě by se skutečně v účetních dokladech (roku 2009) vůbec nemusela objevit, a to ani v příloze závěrky.“ Uvedenou část výpovědi znalce pokládá soud za významnou, protože podle souhrnu dalších důkazů dospěl k závěru, že přesně toto se stalo. Pokud jde o dvě směnky na částky 40 116 455 Kč, nalezené v příloze mimořádné účetní závěrky k 16. 9. 2012, znalec uvedl, že směnky jsou vedeny způsobem, který by očekával u směnek zajišťovacích. Není pak ale zřejmé, proč nebyly stejně vedeny i v předchozích letech. Žádná jiná pohledávka převyšující 30 000 000 Kč nalezena nebyla. Pohledávky dlužníka neměly ve zkoumaném období ani celkovou hodnotu 40 000 000 Kč. Pokud by zajišťovaný dluh zanikl v roce 2009, měl být odúčtován.5. Další důkazy (smlouvy o půjčce mezi dlužníkem a společností , právnická osoba, ., smlouva o postoupení pohledávek mezi , Anonymizováno, a dlužníkem včetně dodatků, účetní závěrky za roky 2006 a 2007, bankovní výpis z listopadu 2009, seznam ovládaných osob společností , právnická osoba, ., výpisy z obchodního rejstříku), které byly předloženy po koncentraci řízení, soud provedl, protože pouze dokreslovaly skutkový stav a „jejich skutečnosti vyplývaly i z jiných důkazů“. K těmto důkazům tak nebylo třeba přihlížet, příp. z nich nebyly zjištěny nové nebo podstatné skutečnosti.6. Z uvedených důkazů soud zjistil skutkový stav, který přesně odpovídá tvrzení žalovaného. Předmětná směnka vznikla dne 1. 4. 2009 jako zajišťovací v rámci dohody mezi společností , právnická osoba, ., jejíž je žalovaný dceřinou společností, a dlužníkem a která se týkala pohledávky, kterou dlužník získal postoupením od , Anonymizováno, . Původně byla ve výši 35 704 720 Kč a v důsledku příslušenství se zvýšila na 40 116 455 Kč. Zajišťovacímu charakteru směnky nasvědčují úplně všechny důkazy (listiny i výpovědi svědků. Zajišťovaný závazek zanikl započtením dne 2. 11. 2009, což dokládají listiny, a nepřímo tomu nasvědčuje i fakt, že existence sporné směnky není v období konce roku 2009 až do 16. 9. 2012, jak vysvětlil znalec, nijak patrná. Směnka nebyla proplacena, což bylo požadováno teprve v roce 2014, tedy po lhůtě splatnosti. Směnka nebyla z neznámých důvodů zlikvidována po té, co skončil zajišťovaný závazek, a byla objevena až v rámci důkladného zkoumání listin při přípravě insolvence dlužníka v roce 2012.7. Při právním posouzení vycházel soud z § 1982 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) a čl. I § 47 z. s. š. Uzavřel, že žalobce předložil soudu platnou směnku, nicméně žalovaný prokázal, že závazek, který směnka zajišťovala, zanikl započtením. Byl tedy uhrazen již v roce vystavení směnky a před datem její splatnosti. Dluh zanikl zcela, tedy i co do rozdílu započtených částek (37 917 Kč), který byl 2. 11. 2009 doplacen. Na směnku nelze hledět jako na nezaplacenou a postih nelze proti výstavci přiznat. Proto byla žaloba zamítnuta.8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle úspěchu žalovaného ve věci podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Protože stále probíhá insolvenční řízení dlužníka, jedná se o pohledávky za podstatou, a je proto nutno stanovit lhůtu určenou tak, že bude teprve stanovena insolvenčním soudem k návrhu osoby oprávněné podle § 203 odst. 5 insolvenčního zákona. Protože uvedené soud v době vyhlášení rozsudku o nákladech řízení opomněl, je v části o lhůtě k plnění „nutno považovat rozsudek za opravné usnesení“. Neúspěšnému žalobci uložil i povinnost k náhradě nákladů státu.9. Vzhledem k tomu, že soud ve věci rozhodl směnečným platebním rozkazem, který nebyl zrušen, vznikla by v téže věci dvě rozhodnutí. Proto soud směnečný platební rozkaz zrušil ve výroku IV. rozsudku mimo jednání; tuto část výroku je třeba považovat za rozsudek doplňující (§ 166 odst. 1 o. s. ř.).10. Žalobce napadl rozsudek včasným odvoláním, v němž navrhl, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že se směnečný platební rozkaz ponechává v platnosti. Zopakoval důvody, které soud prvního stupně vedly ke zrušení směnečného platebního rozkazu, a zdůraznil, že není patrné, jaké úvahy soud k těmto závěrům vedly. Závěr, že zajišťovanou pohledávkou byla