12 Cmo 47/2022-72 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem v bodě I. výroku ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 3. 5. 2021, č. j. 47 Cm 39/2021-10 a v bodě II. výroku uložil žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 600 Kč.2. V odůvodnění soud uvedl, že o žalobě bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, proti němuž podali žalovaní včasné námitky. V nich uvedli, že neexistuje směnkou zajištěná pohledávka, žalobce neprokázal důvod vzniku smluvního vztahu, podpisy na směnce nejsou pravými podpisy žalovaných, pohledávka je promlčená, směnka byla vyplněna v rozporu s vyplňovacím právem a s dobrými mravy, směnečná suma převyšuje dlužnou jistinu, směnka není splatná.3. Žalobce uvedl, že na směnce jsou pravé podpisy žalovaných. Směnka byla vystavena v souvislosti se Smlouvou o kontokorentním úvěru č. , Anonymizováno, a Rámcovou smlouvou o poskytování finančních služeb, které dne 12. 3. 2014 s žalovaným č. 1, za kterého jednal žalovaný č. 2, uzavřel.4. Po provedeném dokazování (prvopisem směnky, smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 16. 8. 2006, Rámcovou smlouvou o finančních službách ze dne 12. 3. 2014, Smlouvou o kontokorentním úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 12. 3. 2021) soud uzavřel, že směnka je sama o sobě právním důvodem plnění peněžitého závazku (čl. I § 1 a § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen z. s. š.). Osoba odlišná od výstavce směnky vlastní, která na licí směnky připojila svůj podpis, převzala rukojemský závazek za zaplacení směnečného peníze a je zavázána ve stejném rozsahu jako výstavce směnky vlastní (čl. I. § 77 odst. 3 a čl. I § 30-32 z. s. š.). Povinností žalobce je v žalobě směnku konkretizovat, aby byla nezaměnitelná. Nemá povinnost cokoli tvrdit o okolnostech a důvodech jejího vzniku. Je na tom, kdo je žalován ze směnky, aby se směnečné povinnosti bránil námitkami. Žalobce je prvním majitelem směnky, a proto žalovaní mohli namítat nesprávné doplnění blankosměnky bez omezení. Museli by však v námitkách uvést obsah dohody o vyplnění blankosměnky a v čem spatřují její porušení. S ohledem na uvedené lze jejich námitky, vyjma námitky nedostatku pravosti podpisů na směnce, promlčení pohledávky a nesplatnosti směnky, považovat za neodůvodněné. Žalovaní nezpochybnili pravost podpisů na Smlouvě o poskytnutí finančních služeb, ani na Smlouvě o revolvingovém úvěru, přičemž jejich obsah prokazuje, že předmětnou směnku vystavil žalovaný č. 1 a avaloval ji žalovaný č. 2, a to jako blankosměnku, k níž bylo žalobci uděleno vyplňovací právo směnečné. Pravost směnky tak žalobce prokázal. Nárok ze směnky se proti přímým dlužníkům promlčuje ve třech letech ode dne splatnosti směnky. Žalobce nárok ze směnky uplatnil u soudu dne 21. 4. 2021, přičemž směnka byla splatná dne 1. 2. 2021. Nedůvodná je tedy námitka promlčení, stejně jako nesplatnosti směnky.5. Soud neprovedl důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, protože pravost podpisů obou žalovaných byla prokázána jinými důkazními prostředky.6. Soud proto ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti a uložil žalovaným zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení, v němž měl žalobce úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).7. Rozsudek napadl v celém rozsahu žalovaný č. 2 včasným odvoláním a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že si neuvědomoval, že by kdy podepsal směnku, na čemž trvá. Jediným způsobem jak určit, zda je podpis na předmětné směnce pravým podpisem žalovaného č. 2, je provedení znaleckého posudku. Odvolací soud by proto měl tento důkaz provést. Soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav, když tento důkaz neprovedl. Znalecký posudek je také jediným důkazem, který může zpochybnit věrohodnost ostatních důkazních prostředků, na nichž spočívá rozsudek.8. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl rozsudek potvrdit. Uvedl, že pro vyhotovení znaleckého posudku nevidí důvod, neboť byla předložena řada důkazů, které pravost podpisů žalovaných na směnce jednoznačně prokazují. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007.9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání žalovaného č. 2 není důvodné (řízení o odvolání žalovaného č. 1 proti rozsudku bylo zastaveno usnesením ze dne 3. 2. 2021, č. j. 47 Cm 39/2021-59, které nabylo právní moci dne 24. 2. 2022).10. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.11. Odvolací soud konstatuje, že směnka obsahuje formální náležitosti vyžadované čl. I § 75 z. s. š. a žalobci z ní podle čl. I § 78 odst. 1 ve spojení s čl. I § 28 odst. 2 a čl. I § 32 odst. 1 z. s. š. vznikl vůči žalovanému č. 2 jako směnečnému rukojmí za výstavce přímý nárok na zaplacení směnečného peníze spolu se směnečným úrokem a směnečnou odměnou (čl. I § 48 z. s. š.).12. Žalovaný č. 2 se proti uplatněnému nároku bránil primárně tvrzením, že předložená směnka není pravou směnkou, když podpis na ní uvedený není jeho pravým podpisem.13. Soud prvního stupně při posouzení této obrany žalovaného č. 2 správně vyšel ze závěru Nejvyššího soudu ČR formulovaného například v rozsudku ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007, podle nichž nositelem důkazního břemene ohledně pravosti podpisu dlužníka na směnce je žalobce, a po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že žalobce jako předkladatel sporné směnky své důkazní břemeno ohledně její pravosti unesl. Z důkazů předložených žalobcem, jednak Rámcové smlouvy o finančních službách ze dne 12. 3. 2014, jednak Smlouvy o kontokorentním úvěru č. , Anonymizováno, , jednoznačně vyplynulo, že žalobce se pro žalovaného č. 1 zavázal ke dni 12. 3. 2014 otevřít a vést účet č. , č. účtu, a poskytnout k němu kontokorent s limitem 1 000 000 Kč. Současně bylo sjednáno, že za účelem zajištění veškerých dluhů ze smlouvy o kontokorentním úvěru žalovaný č. 1 v den uzavření smlouvy vystaví a předá žalobci vlastní blankosměnku bez vyplnění směnečné sumy, měny a data splatnosti, s avalem „, Anonymizováno, , trvalé bydliště: , adresa, , Česká republika, rodné číslo (datum narození): , Datum narození žalované B, “. Smlouvu o kontokorentním úvěru podepsal jménem žalovaného č. 1 žalovaný č. 2 v pozici jednatele. Jestliže při jednání konaném dne 12. 11. 2021 právní zástupce žalovaných č. 1 a č. 2 po nahlédnutí do předmětných smluv nevznesl žádné výhrady co do jejich pravosti a věrohodnosti, nelze vytknout postupu soudu prvního stupně, spočívajícímu v neprovedení důkazu znaleckým posudkem k posouzení pravosti podpisu žalovaného č. 2 na směnce, nesprávnost. Odvolací soud je po zhodnocení uvedených důkazů ve shodě se soudem prvního stupně přesvědčen, že k zajištění závazků ze smlouvy o kontokorentním úvěru vystavil žalovaný č. 1 na řad žalobce blankosměnku s úmyslně vynechanými údaji (směnečná suma, měna a datum splatnosti) s tím, že za závazek výstavce se zaručil žalovaný č. 2 připojením podpisu u doložky „per aval“ (čl. I § 32 odst. 1 z. s. š.). Předmětná směnka přesně odpovídá smluvním ujednáním, když rukou na ni byly doplněny pouze údaje výstavcem záměrně vynechané. Souvislost mezi předmětnou směnkou a smlouvou o kontokorentním úvěru lze bez jakýchkoliv pochybností dovodit i z toho, že číslo kontokorentního úvěru uvedené ve smlouvě se shoduje s číslem uvedeným v poznámce připojené na spodním okraji směnky „Smlouva o úvěru poskytnutém bankou č. 2013379475“, a že datum vystavení směnky je shodné s daty uzavření smluv. Znalecký posudek je jen jedním z důkazů, kterými může být pravost podpisu dlužníka na směnce prokázána, nikoliv jediným možným. Za situace, kdy lze mít pravost podpisu žalovaného č. 2 za prokázanou již provedenými listinnými důkazy, k jejichž pravosti a pravdivosti nebyly žalovaným č. 2 vzneseny žádné výhrady (ani výhrady v tom směru, že některá smluvní ujednání zůstala nenaplněna), bylo by provedení důkazu znaleckým posudkem nejen nadbytečné, ale i v rozporu s procesní ekonomií. Nelze souhlasit se žalovaným č. 2, že znalecký posudek je jediným důkazem, kterým může být prokázána pravost podpisu na listitně. Za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, z nichž je možné zjistit stav věci (§ 125 o. s. ř.). Za takové důkazy lze v posuzované věci považovat předmětné listiny. Jimi lze mít současně za vyvrácenou i námitku žalovaného č. 2, že „ani jeden ze žalovaných s žalobkyní neuzavřel smluvní vztah, který by zakládal vznik pohledávky v žalobkyní uplatněné výši“, tj. námitku absence kauzy. Pro úplnost je třeba uvést, že tuto námitku nelze považovat za námitku neodůvodněnou, neboť ta se nemůže zakládat na jiných tvrzeních, než že směnka byla vystavena, aniž by pro to byl jakýkoliv důvod (k tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2970/2012).14. V řízení bylo o žalobě rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, který je vydáván ve zkráceném řízení, pouze na základě prvopisu směnk