14 Cmo 142/2022-31 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením návrh na odvolání 2. účastníka z funkce likvidátora 1. účastnice (dále též jen „společnost“) zamítl (výrok I.) s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. Soud prvního stupně vyšel po provedeném dokazování z těchto zjištění:- společnost byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. března 2013, č. j. 78 Cm 53/2013-5, které nabylo právní moci dne 1. května 2013, zrušena s likvidací a 2. účastník byl jmenován jejím likvidátorem;- navrhovateli byla v průběhu řízení předložena daňová přiznání k dani z příjmu právnických osob společnosti za roky 2015 – 2020.3. Soud prvního stupně věc posoudil podle § 3043 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 71 odst. 4 zákona č. 519/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „obch. zák.“), a dovodil, že u navrhovatele není dán právní zájem na odvolání 2. účastníka z funkce likvidátora společnosti, protože jej navrhovatel odůvodnil tím, že likvidace trvá již 8,5 roku a pro společnosti obecně platí povinnost zakládat do Sbírky listin zákonné dokumenty, avšak společnost od roku 2013 do ní žádné dokumenty nezaložila. 2. účastník však podal za společnost daňová přiznání za roky 2015 – 2020 v průběhu řízení, čímž mu tato povinnost zanikla. Existence jiných konkrétních práv a povinností naplňujících znak právního zájmu nebyla u navrhovatele dovozena. Návrh proto zamítl, což je v souladu s principem proporcionality.4. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť úspěšná společnost a úspěšný 2. účastník se práva na jejich náhradu vzdali.5. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání. Domáhá se zrušení usnesení.6. Odvolatel namítá, že se neztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, protože svůj právní zájem osvědčil. 2. účastník jako likvidátor společnosti totiž nepodal daňová přiznání k dani z příjmu právnických osob za zdaňovací období 2015 – 2018. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. března 2021, č. j. 7 Cmo 206/2020-35, uvádí, že při následném podání těchto daňových přiznání bývá již bez podstatného významu, zda likvidátor své povinnosti dodatečně splnil (což se v průběhu řízení stalo, protože daňová přiznání za roky 2015 – 2019 byla podána dne 30. června 2020 a dodatečné daňové přiznání za zdaňovací období roku 2020 dne 16. března 2022). Pro odvolání likvidátora je tak podstatné neplnění povinností, které bylo opakované, protože nebylo zajištěno podávání daňových přiznání za období celkem 6 let (2013 – 2018). Právní zájem navrhovatele tudíž vyplývá z tohoto rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. Likvidace společnosti probíhá 8,5 let a v průběhu jednání odvolacího soudu vyšlo najevo, že likvidátor neplnil ani jiné povinnosti. Účetní závěrky za roky 2015 – 2020 byly založeny do Sbírky listin až po podání odvolání dne 25. března 2022. Usnesení je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.7. Společnost a 2. účastník se k podanému odvolání vyjádřili tak, že s ním nesouhlasí.8. Namítají, že daňová přiznání byla dodatečně podána, daňová povinnost v nich však odpovídala částce 0 Kč. Společnost koupila v roce 1991 dům, který byl následně v důsledku privatizačního pochybení převeden na jejího jednatele. Šlo o jediný majetek společnosti. 2. účastník je jedinou osobou, která zná fungování společnosti, a proto je na místě, aby ve funkci jejího likvidátora i nadále působil. Společnost nepodniká a nemá žádný majetek.9. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Řízení v dané věci je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 85 písm. a) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.10. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jejichž správnost nebyla účinně zpochybněna, a pro stručnost na ně odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, jež jsou dostupná, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu na internetových stránkách www.nsoud.cz), ve spojení s výsledky dokazování, které doplnil.11. Odvolací soud má takto z platebního výměru na pokutu za opožděné tvrzení daně ze dne 4. prosince 2017 za zjištěné, že navrhovatel jím společnosti za nepodání daňového přiznání k dani z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2015 uložil pokutu ve výši 500 Kč, splatnou do 30 dnů ode dne jeho oznámení. Z doručenky ze dne 20. srpna 2020 má odvolací soud za zjištěné, že tento výměr byl do datové schránky společnosti doručen dne 14. prosince 2017. Z dalšího platebního výměru na pokutu za opožděné tvrzení daně ze dne 4. prosince 2017 má odvolací soud za zjištěné, že navrhovatel jím společnosti za nepodání daňového přiznání k dani z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2016 uložil pokutu ve výši 500 Kč, splatnou do 30 dnů ode dne jeho oznámení. Z doručenky ze dne 20. srpna 2020 má odvolací soud za zjištěné, že tento výměr byl do datové schránky společnosti doručen dne 14. prosince 2017. Z platebního výměru na pokutu za opožděné tvrzení daně ze dne 8. listopadu 2019 má odvolací soud za zjištěné, že navrhovatel jím společnosti za nepodání daňového přiznání k dani z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2017 uložil pokutu ve výši 500 Kč, splatnou do 30 dnů ode dne jeho oznámení. Z doručenky ze dne 20. srpna 2020 má odvolací soud za zjištěné, že tento výměr byl do datové schránky společnosti doručen dne 21. listopadu 2019. Z dalšího platebního výměru na pokutu za opožděné tvrzení daně ze dne 8. listopadu 2019 má odvolací soud za zjištěné, že navrhovatel jím společnosti za nepodání daňového přiznání k dani z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2018 uložil pokutu ve výši 500 Kč, splatnou do 30 dnů ode dne jeho oznámení. Z doručenky ze dne 20. srpna 2020 má odvolací soud za zjištěné, že tento výměr byl do datové schránky společnosti doručen dne 21. listopadu 2019. Na základě shodných tvrzení účastníků má odvolací soud za zjištěné, že k úhradě žádné z takto uložených částek pokut nedošlo. Z doznání 2. účastníka má odvolací soud za zjištěné, že vstup společnosti do likvidace neoznámil všem známým věřitelům společnosti.12. K obsahu těchto listinných důkazů provedených odvolacím soudem nebylo ze strany účastníků řízení vzneseno jakýchkoliv připomínek, které by neumožňovaly dovození popsaných skutkových zjištění. Ve vztahu k doznání 2. účastníka platí, že na základě tohoto jednostranného úkonu je zcela případné, svědčí-li v jeho neprospěch, z pohledu břemene tvrzení vyvodit závěr, že dokazovaná skutečnost je považována za zjištěnou a nepotřebuje dalšího důkazu (k tomu srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. C. H. Beck, 2003, s. 454-455).13. Podle § 71 odst. 1 obch. zák. likvidátora jmenuje statutární orgán společnosti, není-li zákonem, společenskou smlouvou nebo stanovami určeno jinak. Není-li likvidátor jmenován bez zbytečného odkladu, jmenuje ho soud. Likvidátorem může být jen fyzická osoba, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.14. Podle § 71 odst. 2 obch. zák. při likvidaci společnosti na základě rozhodnutí soudu jmenuje likvidátora soud, který o zrušení společnosti rozhodl. Soud podle předchozí věty může jmenovat likvidátorem i bez jeho souhlasu některého ze společníků nebo statutární orgán anebo člena statutárního orgánu. Společník, statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, kterého jmenoval likvidátorem soud, se nemůže vzdát své funkce. Může však požádat soud o odvolání z funkce likvidátora, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby ji vykonával. Je-li likvidátorem právnická osoba, je povinna určit fyzickou osobu, která bude jejím jménem vykonávat funkci likvidátora a jež se zapisuje do obchodního rejstříku podle § 38g odst. 1; neučiní-li tak do 10 dnů ode dne, kdy se rozhodnutí o jmenování likvidátora stane vykonatelným, bude funkci likvidátora vykonávat její statutární orgán, popřípadě jeho členové.15. Podle § 71 odst. 3 obch. zák. zemře-li likvidátor, je-li odvolán nebo vzdá-li se své funkce anebo nemůže-li ji vykonávat, jmenuje se nový likvidátor způsobem, kterým byl jmenován předchozí likvidátor, a zapíše se místo dosavadního likvidátora do obchodního rejstříku. Soud jmenuje nového likvidátora, jestliže tak neučiní bez zbytečného odkladu orgán, který je k tomu podle odstavce 1 oprávněn.16. Podle § 71 odst. 4 obch. zák. bez ohledu na způsob určení likvidátora může soud na návrh osoby, jež na tom osvědčí právní zájem, odvolat likvidátora, který porušuje své povinnosti,