14 Cmo 15/2022-147 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví uvedeným usnesením návrh (správně žalobu, pozn. odvolacího soudu), aby bylo určeno, že rozdělení podílu 1. žalovaného ve společnosti , Jméno advokáta C, ., jakož i následné převedení části tohoto obchodního podílu ve výši 72/286 na 2. žalovanou je absolutně neplatné, zamítl (výrok I.), dále zamítl návrh (správně žalobu, pozn. odvolacího soudu), aby bylo určeno, že společníky společnosti , Jméno advokáta C, . jsou pouze 1. žalovaný s obchodním podílem ve výši 174/286 a žalobkyně s obchodním podílem ve výši 102/286 (výrok II.), a navrhovatelce (správně žalobkyni, pozn. odvolacího soudu) uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 36 024 Kč k rukám právního zástupce 2. žalované (výrok III.).2. Soud prvního stupně vyšel po provedeném dokazování z těchto zjištění:- k rozdělení obchodního podílu 1. žalovaného ve společnosti , Jméno advokáta C, . (dále též jen „společnost“) z 174/286 na 102/286, který stále vlastní, a na 72/286, který převedl na 2. žalovanou dne 15. června 2012, došlo v důsledku rozvodu a následného vypořádání jejich zrušeného společného jmění manželů;- podle bodu XIII odst. 3 společenské smlouvy společnosti je bez souhlasu valné hromady možný přechod obchodního podílu na příbuzné v řadě přímé řadě a manžela.3. Na takto ustaveném skutkovém základě soud prvního stupně dovodil, že podle § 115 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v posledním platném znění (dále jen „obch. zák.“), společenská smlouva může stanovit, zda je souhlas valné hromady k převodu (a tedy i k rozdělení nebo k převodu části) obchodního podílu nutný. Proto se uplatní výjimka ujednaná v bodě XIII odst. 3 společenské smlouvy společnosti. Otázku vydržení stejně jako otázku naléhavého právního zájmu vydržení již nebylo třeba zkoumat za stavu, kdy 2. žalovaná byla od roku 2012 plnoprávnou a do obchodního rejstříku zapsanou vlastnicí obchodního podílu ve společnosti o velikosti 72/286. Přesto by se ale vlastníkem v důsledku vydržení stala. Žaloba proto byla zamítnuta.4. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), protože 2. žalovaná měla ve věci proti žalobkyni úspěch. Náklady jejího zastoupení odpovídají 4 úkonům ve dvou návrzích, tedy celkem osmi po 3 100 Kč, 8 paušálním náhradám po 300 Kč a jízdnému , adresa, a zpět ve výši 2 572 Kč, a k tomu připočtené 21% DPH.5. Žalobkyně podala proti výrokům I. a III. usnesení soudu prvního stupně odvolání. Navrhuje, aby bylo usnesení v tomto rozsahu zrušeno a žalobě vyhověno.6. Namítá, že u smlouvy o převodu podílu se jedná o rozdělení s převodem podílu, které se řídí § 117 odst. 1 obch. zák., nikoliv o převod celého podílu, který se řídí § 115 odst. 1 obch. zák., jak nesprávně soud prvního stupně uvádí. K rozdělení podílu však potřebný souhlas valné hromady dán nebyl, a proto je pro rozpor se zákonem neplatné. Společenská smlouva společnosti pak přímo vylučuje rozdělení podílu. Valných hromad společnosti se opakovaně 2. žalovaná účastnila a hlasovala jako společník, ačkoliv společníkem není. Rozhodnutí učiněná na těchto valných hromadách považuje žalobkyně za absolutně neplatná. V tomto je postavení společnosti a žalobkyně, která ve společnosti vlastní podíl, právně nejisté, protože není zřejmé, jestli byla např. řádně schvalována účetní závěrka nebo jestli byl valnou hromadou zvolen nový jednatel. Žalobkyně má právní zájem na řádném fungování společnosti a ochraně vlastních investic, které jsou nesprávným postupem na rozhodování na valných hromadách společnosti ohroženy. Rozhodnutí soudu o neplatnosti smlouvy o rozdělení a převodu podílu jasně určí, kdo se účastní jako společník valných hromad. Tímto vytvoří žalobkyni pevný základ i do budoucna ohledně platnosti či neplatnosti rozhodnutí valných hromad, stejně jako vytvoří pevný základ pro vztahy společníků do budoucna, pro koupi a prodej podílů, pro rozsah předkupního práva dle článku XIII odst. 4 společenské smlouvy (žalobkyně bude moci v budoucnu uplatnit předkupní právo v případě, kdy 1. žalovaný bude prodávat podíl 2. žalované), pro rozsah práv k uvolněným podílům a pro výkon všech práv společníka, včetně lepšího dojednávání půjček a jiných právních jednání. U nákladového výroku není zřejmé, z jaké tarifní hodnoty soud vychází. Dále není zřejmé, co znamená celkem 4 právní úkony ve dvou návrzích, tedy celkem osm. Je nepřezkoumatelné, o jaké úkony jde a proč se násobí dvěma.7. 1. žalovaný se k odvolání nevyjádřil.8. 2. žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že odvolání není důvodné.9. Setrvává na svých tvrzeních uplatněných u soudu prvního stupně. Dodává, že současný stav zápisu společnosti se ve vztahu k jejím společníkům žádným způsobem nedotýká práv žalobkyně, na jejímž postavení se nemůže ničeho změnit ani v případě, kdy by 2. žalovaná nebyla společníkem společnosti, protože žalobkyně se nemůže stát společníkem o větším obchodním podílu, než jí v současné době svědčí. Na valných hromadách společnosti žalobkyně konaných od roku 2012 do roku 2020 nikdy nenamítla účast 2. žalované jako společníka, respektive nikdy neučinila protest a také nikdy nepodala žalobu u soudu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti, které se v těchto letech konaly. Žalobkyně není ve věci aktivně věcně legitimována a nemá právní zájem na požadovaném určení, protože účastníkem řízení není společnost.10. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a důvodným shledal pouze odvolání směřující proti výroku III. usnesení.11. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.12. Řízení o určení, že rozdělení podílu a jeho převedení je neplatné, zahájené v roce 2020, je řízením ve věcech sporu mezi společníky obchodní korporace navzájem, který vyplývá z účasti na obchodní korporaci (společnosti), ve smyslu § 9 odst. 2 písm. e) o. s. ř., což znamená, že se řídí pravidly o. s. ř., a proto se ve věci samé rozhoduje rozsudkem a účastníci se označují jako žalobce a žalovaný (§ 79 odst. 1 o. s. ř.; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2017, sp. zn. 29 Cdo 4825/2015, které je dostupné např. na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).13. Soud prvního stupně však ve věci samé rozhodl usnesením, což zakládá vadu řízení. Jelikož ale usnesení jinak obsahuje náležitosti rozsudku, nevznikla žalobkyni, resp. účastníkům řízení touto vadou žádná relevantní újma, což ostatně ani nikdo z nich nenamítá. Tato vada proto není důvodem pro zrušení usnesení, resp. sama o sobě neměla vliv na správnost rozhodnutí a je napravena tím, že odvolací soud rozhodl formou rozsudku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2013, sp. zn. 29 Cdo 3783/2012, nebo ze dne 26. února 2019, sp. zn. 20 Cdo 446/2019). Stejně tak není relevantní vadou nedůsledné označování účastníků řízení jejich správným formálním postavením (žalobkyni jako navrhovatelku).14. Předmětem odvolání je výrok, jehož podstatou je požadavek na určení, že rozdělení obchodního podílu 1. žalovaného ve společnosti , Jméno advokáta C, . je absolutně neplatné, s tím, že následné převedení části tohoto obchodního podílu na 2. žalovanou je neplatné, tedy tzv. určovací žaloba podle § 80 o. s. ř.15. Prvořadným předpokladem pro závěr, aby takováto určovací žaloba byla důvodná, je zjištění naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Nedostatek doložení naléhavého právního zájmu je totiž samostatným a prvořadým důvodem, pro který nemůže určovací žaloba obstát a který sám o sobě bez dalšího vede k jejímu zamítnutí. Určovací žaloba podle § 80 o. s. ř. je totiž žalobou preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva a nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby přitom korespondují s podmínkou naléhavého právního zájmu. Vyjádřeno jinými slovy, vyhovění žalobě musí odstranit stav právní nejistoty žalobkyně, neboť určovací žaloby slouží potřebám praktického života a nemohou vést ke zbytečnému rozmnožování sporů (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. února 2016, sp. zn. 31 Cdo 4001/2013).16. Existence naléhavého právního zájmu z obsahu podání žalobkyně však bez dalšího zřejmá nebyla, a proto odvolací soud žalobkyni poučil, naposledy postupem podle § 118a odst. 1 o. s. ř., aby tomu odpovídající skutečnosti tvrdila. Ta však této povinnosti nedostála.17. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení (s ohledem na žalobkyní tvrzené skutečnosti) není dán již jen z důvodu, že účastníkem