14 Cmo 267/2021-144 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 1 846 568 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 119 617 Kč od 21. 6. 2017 do 6. 2. 2019 a z částky 1 846 568 Kč od 7. 2. 2019 do zaplacení (výrok I.), ve zbytku žalobu o zaplacení částky 2 245 784 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 294 488,20 Kč (výrok III.), jakož i povinnost zaplatit České republice – Městskému soudu v Praze částku 105 742,56 Kč (výrok IV.).2. Soud prvního stupně vyšel po provedeném dokazování z těchto zjištění:- Pavel Pazourek (dále též jen „zůstavitel“), který měl 70% podíl v žalované, zemřel dne 20. června 2016, čímž jeho účast v žalované zanikla;- tento podíl zůstavitele nabyla žalobkyně jako jeho dědička v rozsahu ideální jedné třetiny (správně v rozsahu práva na zaplacení částky odpovídající hodnotě jeho jedné třetiny - poznámka odvolacího soudu), neboť se podíl nedědil;- zakladatelské listina žalované po její změně v čl. 8, odstavci 3, věta prvá, obsahovala ode dne 31. července 2014 tuto úpravu: vznikne-li při zániku účasti společníka ve společnosti společníkovi nebo jeho právnímu nástupci právo na vypořádání, výše vypořádacího podílu se stanoví ke dni zániku účasti z vlastního kapitálu společnosti zjištěného z mezitímní, řádné nebo mimořádné účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti společníka ve společnosti;- výše vlastního kapitálu žalované k datu úmrtí zůstavitele byla zjištěna ve výši 1 376 715 Kč;- podle revizního znaleckého posudku znaleckého ústavu , adresa, (dále též jen „ revizní znalec“) byl postup znalce , Anonymizováno, , který vypracoval znalecký posudek v rámci dědického řízení k určení ceny vypořádacího podílu zůstavitele, tak i znaleckého ústavu , právnická osoba, ., který vypracoval znalecký posudek pro žalovanou, v souladu s odbornou péčí. Oba znalci použili shodnou metodu ocenění (metodu kapitalizace čistých výnosů), jíž lze považovat za vhodnou pro posouzení hodnoty podniku. Tuto metodu použil irevizní znalec a ocenil hodnotu podniku na 10 887 000 Kč, z nichž na 70% podíl připadá 7 621 000 Kč.3. Na takto ustaveném skutkovém základě soud prvního stupně s odkazem na § 36 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění účinném do 31. prosince 2020 (dále jen „z. o. k“) a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 3610/2013, dovodil, že výše vlastního kapitálu žalované podle mezitímní účetní závěrky je v hrubém nepoměru ke skutečné (tržní) hodnotě čistého obchodního majetku tak, jak jej určil znalec , Anonymizováno, a jak jej potvrdil i znalecký posudek revizního znalce. Zásadní otázkou, ve které se znalci rozcházeli, bylo očištění majetku od ztrátového střediska pohostinské činnosti. Žalovaná má ve své podstatě dva na sobě nezávislé předměty činnosti, a to pojišťovnictví, což je činnost výnosová, generující zisk, a pohostinství, což je činnost dlouhodobě ztrátová. Předmětem sporu je tak pouze to, zda lze eliminovat ztrátu z činnosti, za kterou je odpovědný zůstavitel. Revizní znalec se přiklonil k závěru , tituly před jménem, , při vlastním výpočtu eliminoval ztrátovou pohostinskou činnost, avšak započetl do ceny podniku i částku mínus 1,8 milionu Kč na ukončení provozu pohostinství vyplývající ze smlouvy o nájmu nebytového prostoru (vlastněného zůstavitelem). Ocenil hodnotu podniku na 10 887 000 Kč, z nichž na 70% podíl připadá 7 621 000 Kč. Od této částky odečetl soud prvního stupně 140 000 Kč odpovídající nabývací ceně podílu, kterou následně vydělil třemi, protože tři dědicové, včetně žalobkyně, dědili rovným dílem a takto vypočetl částku 2 493 667 Kč, od které odečetl daň z příjmu ve výši 15 % (374 050 Kč), kterou je žalovaná povinna srážkou odvést podle § 36 odst. 2 písm. e) zákona o daních z příjmu. Celkově je tak žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 1 846 568 Kč, protože dosud zaplatila pouze 273 049 Kč. Úrok z prodlení byl přiznán ode dne 21. června 2017 v souladu s požadavkem žalobkyně. Do data 6. února 2019, kdy jí byla vyplacena částka 273 049 Kč, byl určen z částky 2 119 617 Kč, poté z částky 1 846 568 Kč až do zaplacení.4. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), neboť výše soudem určeného plnění byla stanovena na základě znaleckého posudku, a to z hodnoty 2 119 617 Kč (jež je součtem částky přiznané a částky, pro kterou bylo řízení po podání žaloby zastaveno), a poté z hodnoty 1 846 568 Kč. O nákladech státu, které odpovídají nákladům za odměny znalců, bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř.5. Proti všem výrokům rozsudku podala odvolání žalovaná. Navrhuje změnu rozsudku, aby byla žaloba zamítnuta, žalované přiznána náhrada nákladů řízení a uloženo zaplatit náklady státu.6. Namítá, že soud prvního stupně nevycházel z úpravy obsažené v zakladatelské listině, podle které měl hodnotu majetku společnosti stanovit. Úprava zakladatelské listině žalované po její změně obsažená v čl. 8, odstavci 3, větě prvé odpovídala poslední vůli zůstavitele a v mezích § 36 odst. 2 z. o. k. upravuje pravidlo pro určování vypořádacího podílu pro případ jeho smrti, protože ve smyslu tohoto ustanovení určila jinak. Zůstavitel znění do této podoby upravil z vlastní vůle dne 31. července 2014, kdy současně rozhodl, že podíly ve společnosti se nedědí, a to v souvislosti se svým rozhodnutím převést menšinové podíly na své syny. S určitým nadhledem lze tvrdit, že tato úprava vyjadřuje pořízení zůstavitele pro případ své smrti, což jeho synové akceptovali. Žalovaná je tímto ujednáním vázána, postupovala v souladu s ním, a proto žalobkyni zaplatila dne 6. února 2019 částku 273 049 Kč. Výnosové ocenění podniku není poctivé a neodpovídá reálné hodnotě majetku společnosti k 20. červnu 2016, neboť stanovená výše vypořádacího podílu mnohonásobně přesahuje reálnou hodnotu jejího majetku. Revizní znalecký posudek uvádí, že majetková hodnota obchodního podílu společnosti v rozsahu 70 % na bázi tržních cen je ke dni ocenění 1 203 612 Kč s tím, že tento výpočet je možné interpretovat tak, že pokud by došlo k ukončení činnosti podniku ke dni úmrtí zůstavitele a veškerý majetek byl umístěn na volný trh, bylo by dosaženo právě této částky, při zohlednění velikosti obchodního podílu a závazků společnosti. Právě touto metodou byla získána hodnota čistého obchodního majetku, tedy reálná hodnota majetku žalované. Poctivé vypořádání musí být poctivé jak ke společníkovi, tak ke společnosti. Při určení hodnoty vypořádacího podílu nemají žádné místo jakékoli odhady hypotetických budoucích výsledků hospodaření, a proto se od nich také nemůže ani odvíjet výsledek jeho stanovení. Částka určená soudem v souhrnu představuje 7 621 000 Kč, což je více než šestinásobek čistého obchodního majetku (reálné hodnoty majetku) společnosti. Žalovaná tyto prostředky nemá a je otázkou, kde je má vzít. Výnosová metoda nezkoumá hodnotu majetku společnosti, ani výši jejích závazků, ale zjišťuje nejvyšší možný výnos (zisk), což v daném případě představuje desetinásobné navýšení takového nejvyššího možného výnosu. Po porovnání výše vypořádacího podílu při ocenění z účetnictví a výše vypořádacího podílu při stanovení reálné hodnoty majetku je zřejmé, že tyto částky nejsou v hrubém nepoměru a ani se podstatně neliší, protože dle účetní závěrky sestavené ke dni úmrtí zůstavitele vlastní kapitál žalované činil 1 376 715 Kč, což u podílu zůstavitele odpovídalo částce 963 701 Kč, zatímco dle reálné hodnoty částce 1 203 612 Kč. Po přepočtení na vypořádací podíl žalobkyně je tak rozdíl 57 000 Kč. Usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 30. října 2017, č. j. 20D704/2016-186, Nd 150/2016, jímž byla schválena dohoda dědiců o tom, že žalobkyně nabývá 1/3 vypořádacího podílu zůstavitele, nabylo právní moci 21. listopadu 2017. Žalovaná byla vyzvána k úhradě vypořádacího podílu až výzvou ze dne 19. dubna 2018. Nemohla proto plnit dříve, než bylo s jistotou zjištěno, že je dědičkou. Pokud jde o nákladové výroky, soud měl buď úspěch a neúspěch účastníků zohlednit, nebo zohlednit to, že revizní znalecký posudek došel k zásadně vyšší částce než znalecký posudek APELEN valuation a. s.7. Žalobkyně odvolání neshledává důvodným. Navrhuje potvrzení rozsudku jako věcně správného a přiznání nákladů odvolacího řízení.8. Uvádí, že již od 9/2016 vyzývala žalobkyně jednatele žalované, aby zajistil vyhotovení mimořádné účetní závěrky tak, aby bylo možno zjistit hodnotu vypořádacího podílu, což zůstalo bez reakce. Proto žalobkyně požádala o jmenování znalce, což se také usnesením soudní komisařky stalo, a byl vypracován znalecký posudek , Anonymizováno, . S ohledem na podrobně vylíčené obstrukce žalované, spočívající v nečinnosti a nereagování na veškeré výzvy notáře či žalobkyně, a skutečnost, že je logické, že žalobkyně jako důkaz ke svému tvrzení použila takto vypracovaný posudek, který plně obstojí,