14 Cmo 350/2021-442 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 14. září 2021, č. j. 13 Cm 43/2017-434, uložil navrhovatelce povinnost zaplatit České republice – Krajskému soudu v Českých Budějovicích na nákladech řízení částku 19 647,46 Kč do 3 dnů od právní moci usnesení (dále též „předmětné usnesení“).2. Uvedl, že usnesením ze dne 31. května 2021, č. j. 14 Cmo 38/2020-409, podepsaný soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh na vyloučení 1. účastníka (tj. , Jméno advokátky B, ) z výkonu funkce člena statutárního orgánu jakékoliv obchodní korporace s tím, že výrokem IV. shledal navrhovatelku povinnou zaplatit státu na nákladech řízení částku, kterou měl určit soud prvního stupně samostatným usnesením. Jde o náklady, které v řízení platil stát jako odměnu opatrovníkům ustanoveným původní 2. účastnici (, právnická osoba, ) a 3. účastnici (tj. , Jméno advokáta B, .). Částka uložená navrhovatelce k zaplacení představuje součet odměny vyplacené opatrovnici 3. účastnice , Anonymizováno, ve výši 6 211 Kč (jež byla určena usnesením ze dne 6. srpna 2021, č. j. 13 Cm 43/2017-425) a odměny vyplacené opatrovníkovi 3. účastnice , Anonymizováno, ve výši 13 453,46 Kč (jež byla určena usnesením z téhož dne, č. j. 13 Cm 43/2017-426).3. Proti předmětnému usnesení podala navrhovatelka odvolání, v němž namítá, že soudy konstatovaly, že ze strany 1. účastníka došlo k porušení povinností jednatele, které dále konkretizuje. Navrhovatelka neuplatňovala svá práva bezúspěšně, 1. účastník navíc ignoroval upozornění navrhovatelky na jeho nevhodné chování anebo situaci zlehčoval, což vyústilo v podání návrhu na jeho vyloučení z funkce jednatele. Soud by proto měl přehodnotit předmětné usnesení, kterým rozhodl o uložení povinnosti nahradit náklady státu navrhovatelce. S odkazem na § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění (dále jen „z. ř. s.“) se domáhá takové změny předmětného usnesení, aby jí povinnost k zaplacení nákladů řízení státu nebyla uložena, popř. by soud měl zvážit vhodné rozdělení povinnosti uhradit tyto náklady mezi navrhovatelku a 1. účastníka.4. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 z. ř. s., aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.], a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.5. Je skutečností, že podepsaný soud v usnesení ze dne 31. května 2021, č. j. 14 Cmo 38/2020-409, uložil navrhovatelce (též) povinnost zaplatit státu na účet Krajského soudu v Českých Budějovicích částku, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení soudu prvního stupně do tří dnů od jeho právní moci (výrokem IV.). Toto usnesení bylo navrhovatelce doručeno dne 24. června 2021, čímž nabylo právní moci (§ 171 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 a § 159 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z. ř. s.). Právní moc pro navrhovatelku znamená, že usnesení je nadáno atributy závaznosti a nezměnitelnosti, neboť v rozsahu závaznosti výroku nemůže být věc projednávána znovu (§ 171 odst. 2 ve spojení s § 159a odst. 1,4 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z. ř. s.). Vyjádřeno jinými slovy, pokud byla navrhovatelce povinnost k zaplacení částky nákladů řízení pravomocně uložena, nelze již její rozsah v současném období řízení změnit, tedy ani rozhodnout způsobem, že tyto náklady povinna hradit nebude či je bude povinna hradit jen zčásti.6. Přezkoumat pak nelze ani opodstatněnost určení částky, která byla přiznána jmenovaným opatrovníkům. Je tomu tak proto, že usnesení soudu prvního stupně ze dne 6. srpna 2021, č. j. 13Cm 43/2017-425 (kterým byla přiznána , Anonymizováno, z důvodu výkonu funkce opatrovnice původní 2. účastnice odměna ve výši 6 221 Kč), a usnesení ze dne 6. srpna 2021, č. j. 13Cm 43/2017-426 (kterým byla přiznána , Anonymizováno, z důvodu výkonu funkce opatrovníka 3. účastnice odměna ve výši 13 453,46 Kč, včetně DPH), byla navrhovatelce doručena dne 10. srpna 2021 a jelikož ta proti nim odvolání nepodala (stejně jako je nepodal jiný účastník řízení), jsou ke dni 26. srpna 2021 v právní moci (a tedy závazné a nezměnitelné tak, jak je vyloženo výše). Při rozhodnutí o tom, jaký účastník je povinen zaplatit státu náhradu nákladů řízení, které platil, pak již soud nemůže přezkoumávat samotnou výši nákladů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. února 2018, sp. zn. 28 Cdo 3205/2016, jež je dostupné např. na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).7. Obě takto přiznané částky byly oprávněným osobám vyplaceny (jak má odvolací soud za zjištěné z platebního poukazu – obchod 2018 s datem 6. září 2021, č. j. 13 Cm 43/2017-431 a č. j. 13 Cm 43/2017-432), čímž byla splněna poslední zákonná podmínka stanovená pro to, aby povinnost k zaplacení těchto částek mohla být uložena navrhovatelce (§ 148 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.). Soud prvního stupně tudíž navrhovatelce uložil povinnost k zaplacení posuzovaných nákladů opodstatněně.8. Odvolací soud z uvedených důvodů předmětné usnesení jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 4 z. ř. s. potvrdil.9. Jelikož je odvolací řízení vedeno toliko za účasti navrhovatelky (neboť práv a povinností jiného účastníka řízení se předmětné usnesení nedotýká), nepřichází v úvahu rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky řízení.