14 Cmo 357/2021-384 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví uvedeným usnesením neplatnost usnesení valné hromady společnosti , Anonymizováno, (dále jen „společnost“) konané dne 14. prosince 2015 nevyslovil (výrok I.) a uložil společnosti povinnost zaplatit navrhovateli na nákladech řízení částku 66 676,96 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám jeho zástupce (výrok II.).2. V dané věci se jedná o druhé rozhodnutí ve věci samé. Předchozím usnesením ze dne 29. března 2017, č. j. 24 Cm 28/2016-127, soud prvního stupně návrh zamítl, když shledal důležitý zájem společnosti pro vyloučení zákonného přednostního práva akcionářů na úpis nových akcií při zvýšení základního kapitálu společnosti spočívající v potřebě kapitalizace (existující - rozhodčím nálezem ze dne 18. června 2015 přiznané) pohledávky společnosti Burzovní společnost pro kapitálový trh, a. s. (dále jen „BSKT“), s tím, že konsolidační zájem společnosti nebyl zjevně nepřiměřený významu práva navrhovatele jako akcionáře, do něhož bylo napadeným usnesením zasaženo. K odvolání navrhovatele bylo usnesení soudu prvního stupně usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2018, č. j. 14 Cmo 213/2017-166, potvrzeno. K dovolání navrhovatele Nejvyšší soud usnesením ze dne 3. února 2021, č. j. 27 Cdo 1453/2019-210, obě výše uvedená rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.3. Nejvyšší soud s odkazem na svou ustálenou judikaturu [např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2007, sp. zn. 29 Odo 984/2005, uveřejněné pod číslem 30/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 30/2008“), usnesení ze dne 26. listopadu 2020, sp. zn. 27 Cdo 155/2019/, týkající se výkladu obdobné právní úpravy obsažené v § 204a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a jež se prosadí i při výkladu § 488 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, rozhodnutí jsou dostupné stejně jako další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz.], konstatoval, že „Přednostní právo jakožto jedno ze základních práv akcionářů lze omezit či dokonce vyloučit pouze v případě, že důležitý zájem společnosti takový postup ospravedlňuje. Potřeba snížit závazky společnosti (prostřednictvím jejich „kapitalizace“) sice může za určitých okolností představovat důležitý zájem společnosti ve smyslu § 488 odst. 1 z. o. k., nicméně v případě pohledávek akcionářů za společností bude obvykle toliko důvodem pro postup podle § 21 odst. 3 z. o. k.“4. Nejvyšší soud proto uzavřel, že v poměrech projednávané věci je zcela zřejmé, že kapitalizace pohledávek BSKT nebyla způsobilá ospravedlnit vyloučení přednostního práva akcionářů a nepředstavovala důležitý zájem společnosti ve smyslu § 488 odst. 1 z. o. k. Podle okolností dané věci společnosti nic nebránilo, aby umožnila i ostatním akcionářům využít jejich přednostní právo na upsání nových akcií, tak jako tomu bylo v případě valné hromady společnosti konané dne 27. června 2016. Na této rovněž došlo ke zvýšení základní kapitálu upsáním nových akcií a připuštěna kapitalizace další pohledávky BSKT za společností ve výši 2 000 000 Kč bez vyloučení přednostního práva akcionářů na upsání akcií.5. Nejvyšší soud zdůraznil, že vyloučením přednostního práva ostatních akcionářů na upsání nových akcií proti jejich vůli došlo ke zvýšení podílu většinového akcionáře a k marginalizaci podílů ostatních akcionářů. Byť samotná snaha většinového akcionáře o dosažení podílu potřebného k vytěsnění ostatních akcionářů je nepochybně legitimní, nelze ji uskutečňovat prostřednictvím institutu, který k tomu není určen. Jinak řečeno, většinový akcionář nemůže svůj podíl ve společnosti zvětšit tak, že proti vůli ostatních akcionářů sám upíše nové akcie ke zvýšení základního kapitálu společnosti; takový postup je v přímém rozporu se smyslem a účelem přednostního práva a nemůže v žádném případě představovat důležitý důvod ve smyslu § 488 odst. 1 z. o. k.6. Soud prvního stupně nejprve konstatoval, že předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) soud nepoložil, neboť k přerušení řízení za tímto účelem a k položení předběžné otázky k výkladu komunitárního práva nebyl dán důvod. Z rozhodnutí dovolacího soudu nevyplývá, že by v této věci snad mělo být takto postupováno (bod 35 odst. 5 odůvodnění usnesení dovolacího soudu je citací z usnesení ze dne 26. listopadu 2020, sp. zn. 27 Cdo 155/2019), naopak v rozsahu závěrů v této věci považoval dovolací soud rozhodné komunitární právo za acte claire, kdy pro poměry předmětné věci uzavřel, že je zcela zřejmé, že kapitalizace pohledávky většinového akcionáře BSKT za společností nebyla způsobilá ospravedlnit vyloučení přednostního práva akcionářů a nepředstavovala důležitý zájem společnosti ve smyslu § 488 odst. 1 z. o. k.7. Soud prvního stupně, vycházeje ze skutkových zjištění a skutkových závěrů vyložených v předchozím usnesení ze dne 29. března 2017, č. j. 24 Cm 8/2016-127 (na něž pro stručnost odkázal), jakož i z výše uvedeného závazného právního názoru dovolacího soudu, uzavřel, že napadené usnesení valné hromady je neplatné pro rozpor se zákonem (§ 484 odst. 1 a § 488 odst. 1 a 2 z. o. k.) a stanovami (§ 9 odst. 9 stanov).8. Polemika společnosti se závěry dovolacího soudu je pro další řízení před soudem prvního stupně bez významu; soud je názorem dovolacího soudu vázán. Tvrzení společnosti, že postup označený dovolacím soudem nebyl schůdný, neboť by jej nebylo možno stihnout do konce roku 2015, což však bylo nezbytné, nepovažoval za opodstatněné. Rozhodčí nález o pohledávce BSKT za společností byl vydán dne 18. června 2015 a nabyl právní moci 25. června 2015, smlouva o postoupení pohledávky žalobce v rozhodčím řízení na většinového akcionáře společnosti BSKT tak mohla být uzavřena i dříve než v říjnu 2015 (na valné hromadě byla podána informace o postoupení pohledávky smlouvou ze dne 31. října 2015), tudíž nic nebránilo postupu popsanému dovolacím soudem v jeho rozhodnutí v této věci, i tento postup byl do konce roku 2015 uskutečnitelný.9. Jelikož bylo usnesení valné hromady společnosti shledáno rozporným se stanovami a zákonem, soud prvního stupně se zabýval tím, zda jsou v daném případě dány důvody pro nevyslovení neplatnosti usnesení, tj. zda je dán prostor k úvaze pro případnou aplikaci § 260 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).10. Soud prvního stupně při posuzování této otázky vyšel z toho, že:- v roce 2020 došlo k rozdělení společnosti odštěpením části jejího jmění do nové společnosti , Anonymizováno, ;- do března 2020 měla společnost akcie listinné, poté došlo ke změně podoby akcií na zaknihované;- ke dni konání napadené valné hromady byla mj. akcionářkou společnosti , Anonymizováno, s 2 750 ks akcií; k 19. březnu 2021 vlastní uvedených 2 750 ks akcií akcionářka , Anonymizováno, .11. Soud prvního stupně při posuzování toho, zda jsou dány důvody pro případné nevyslovení neplatnosti napadeného usnesení valné hromady, dospěl k závěru, že vyslovení neplatnosti napadeného usnesení by jednak zasáhlo do práv v dobré víře nabytých akcionářkou , Anonymizováno, , a taktéž by bylo spojeno se zákonným ručením nástupnické společnosti za v projektu rozdělení neuvažovaný závazek společnosti vůči BSKT. V této souvislosti je tudíž dán důvod pro nevyslovení neplatnosti napadeného usnesení valné hromady podle § 260 odst. 2 o. z. Vyslovení neplatnosti napadeného usnesení by dle soudu prvního stupně rovněž vyvolalo obtížně řešitelný a právně nejistý stav ohledně akcií změněných z listinných na zaknihované v březnu 2020 a též ohledně nově vydaných akcií nástupnické společnosti při přeměně zapsané do obchodního rejstříku v srpnu 2020. Je tak naplněn důvod pro nevyslovení neplatnosti podle § 260 odst. 1 o. z.12. Porušení zákona a stanov napadeným usnesením valné hromady nemělo dle soudu prvního stupně ve vztahu k navrhovateli následky natolik závažné, aby převážily jak nad zájmem společnosti hodným právní ochrany na nevyslovení neplatnosti napadeného usnesení, tak nad právy třetích osob, do kterých by vyslovením neplatnosti napadeného usnesení valné hromady bylo významně zasaženo.13. Úvaha navrhovatele o jen „účelovém“ (ve smyslu pojistky pro nevyslovení neplatnosti usnesení valné hromady) rozdělení společnosti nemá podle soudu prvního stupně reálný základ; v době realizace projektu rozdělení v roce 2020 a při jeho schválení zde bylo (od 2. ledna 2019) pravomocné rozhodnutí soudu o zamítnutí návrhu na vyslovení neplatnosti napadeného usnesení a nelze tak společnosti důvodně vytýkat, že z pravomocného soudního rozhodnutí vycházela. Skutečnost, že v případě navrhovatele jde již o druhý případ, kdy je na základě jeho návrhu soudem neplatnost usnesení valné hromady sice shledána, avšak nemůže být vyslovena, ochranu práv akcionáře nevyprazdňuje a precedenční povahu nemá. Soud podle zákona musel zvážit – a zvážil – zda konkrétní okolnosti v tomto případě brání vyslovení neplatnosti a toto posouzení je individuální v každé