2 Cmo 182/2022-371 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 6. 3. 2017 se právní předchůdkyně žalobkyně (, Anonymizováno, .) domáhala proti žalovaným zaplacení částky 456 477 Kč se 6 % úrokem ročně z této částky od 5. 1. 2017 do zaplacení a s odměnou ve výši 1 522 Kč. Žalobkyně uvedla, že směnka byla vystavena žalovaným 1. dne 17. 9. 2009 žalovaným 1. a žalovaná 2. převzala rukojemský závazek k zaplacení výše uvedené směnečné sumy. Směnka byla předložena k placení s tím, že ničeho nebylo zaplaceno.2. Soud prvního stupně vydal dne 25. 4. 2017 směnečný platební rozkaz č. j. 16 Cm 41/2017-22, kterým žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 456 477 Kč, 6 % úrok p. a. z částky 456 477 Kč od 5. 1. 2017 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 1 522 Kč a dále náhradu nákladů řízení ve výši 22 900 Kč.3. Proti tomuto směnečnému platebnímu rozkazu podali žalovaní 1. a 2. shodné námitky, ve kterých uvedli, že- dne 17. 9. 2017 podepsali pouze vlastní blankosměnku na řad (právní předchůdkyně) žalobkyně, v níž nebyla vyplněna směnečná suma, datum splatnosti a místo placení za účelem zajištění kontokorentního úvěru a nikoli směnku vlastní na částku 456 477 Kč splatnou dne 4. 1. 2017,- neexistoval důvod pro vystavení směnky na částku 456 477 Kč dne 17. 9. 2009,- ničeho nedluží s tím, že nebyli nikým informováni o výši dluhu vůči právní předchůdkyni žalobkyně s tím, že směnečná suma neodpovídá součtu splatných pohledávek a případných budoucích pohledávek ze smlouvy o kontokorentním úvěru,- došlo k promlčení směnečného nároku,- podpisy na směnce nejsou vlastnoručními podpisy žalovaných, neboť dne 17. 9. 2009 podepsali pouze blankosměnku, nikoli vlastní směnku na směnečnou sumu 456 477 Kč.4. Právní předchůdkyně žalobkyně ve svém písemném vyjádření ze dne 27. 7. 2017 k námitkám žalovaných uvedla, že žalovaní dne 17. 9. 2009 podepsali zajišťovací blankosměnku v souvislosti s poskytnutím kontokorentního úvěru žalovanému 1., která byla vyplněna v souladu s Dohodou o vyplnění blankosměnky a stala se směnkou, jež se týká daného řízení. Na základě Smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 17. 9. 2009 byl žalovanému 1. poskytnut úvěr ve výši 500 000 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 10,5% se závazkem, že každých 180 dnů bude jeho běžný účet vykazovat po dobu jednoho pracovního dne kreditní zůstatek, to znamená, že jistina úvěru bude splacena. Žalovaný 1. však neplnil podmínky sjednaného úvěru a neplatil dohodnuté splátky, a proto právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu dne 14. 5. 2016 vypověděla. V takovém případě byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna dlužnou částku úročit úrokem z prodlení ve výši 30% p. a. Vzhledem k tomu, že žalovaný 1. dlužnou částku po zaslané výzvě neuhradil, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k vyplnění blankosměnky.5. V průběhu řízení byla směnka převedena indosací na žalobkyni a soud prvního stupně usnesením ze dne 1. 10. 2018, č. j. 16 Cm 41/2017-101 rozhodl o právním nástupnictví na straně žalobkyně za podmínek § 107a o. s. ř.6. Napadeným rozsudkem na základě výsledků provedeného dokazování ponechal soud prvního stupně ve výroku I. směnečný platební rozkaz v plném rozsahu v platnosti, ve výroku II. uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 94 413,10 Kč a ve výroku III. uložil žalovaným povinnost zaplatit ve prospěch účtu Městského soudu v Praze náhradu nákladů státu ve výši 19 590 Kč. K námitce týkající se „nedluhu“ a k excesivně vyplněné směnce uvedl, že ji vyhodnotil za neodůvodněnou, neboť žalovaní ničeho konkrétního netvrdili, jakým způsobem měla být vyplněna směnka v rozsahu směnečné sumy a data splatnosti a kolik bylo žalovaným 1. spláceno na dluh. Není povinností majitele směnky uvádět tvrzení týkajících se okolností při vyplnění směnky, které nelze nahrazovat označenými důkazy. K námitce promlčení uvedl, že je nedůvodná, neboť nárok ze směnky byl uplatněn dne 6. 3. 2017 v tříleté promlčecí lhůtě dle čl. I § 70 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ) s tím, že směnka se stala splatnou dne 4. 1. 2017. K námitce týkající se nepravých podpisů žalovaných na směnce odkázal na závěry znaleckých posudků , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , ze kterých učinil závěr, že podpisy na směnce byly učiněny na vytištěný formulář, aniž bylo zjištěno, že některý z textů byl učiněn později, oba podpisy byly učiněny jako prvopisy s tím, že pravost podpisů žalovaných byla vyhodnocena v kladné rovině pravděpodobnosti. I když byla (u žalované 2.) zjištěna pravost podpisu v nižší rovině pravděpodobnosti, pak i v případě většího množství srovnávacího materiálu by znalec nevyslovil závěr záporný, neboť v takovém případě přichází v úvahu pouze závěr zpřesňující v kladné rovině zjištění. Námitku týkající se změny žalobních tvrzení vyhodnotil za opožděnou s tím, že žalobkyně jako majitelka směnky není povinna v žalobních tvrzeních uvádět, zda byla směnka v minulosti blankosměnku, a zda ji doplnila na úplnou směnku.7. Žalovaní napadli rozsudek včas podaným shodným odvoláním, ve kterém navrhli jeho změnu a zrušení vydaného směnečného platebního rozkazu. Zejména uvedli, že právní předchůdkyně žalobkyně v návrhu pominula, že uplatnila nárok ze směnky, která byla původně blankosměnkou, kterou následně vyplnila. Teprve po vydání směnečného platebního rozkazu změnila svá žalobní tvrzení, když nově uvedla, že byla podepsána blankosměnka. Tato doplněná skutková tvrzení byla žalovaným doručena až po uplynutí zákonné 15denní lhůty k podání námitek, takže v podaných námitkách nemohli na tato tvrzení reagovat. Žalovaní nadále považují námitku promlčení za důvodnou, když k zastavení běhu promlčecí doby nemohlo v daném případě dojít podáním žaloby, která se opírala o původní žalobní tvrzení o vyplněné vlastní směnce. Ohledně námitky týkající se nepravosti podpisů žalovaných na směnce soud prvního stupně pominul, že důkazní břemeno ohledně pravosti podpisů osob směnečně zavázaných tíží žalobkyni. Soud prvního stupně se však nijak nevypořádal s jejich argumentací obsaženou ve vyjádření ke znaleckému posudku z oboru písmoznalectví. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu plyne, že pravost podpisu musí být zjištěna nade vši rozumnou pochybnost, což znamená, že závěr znalce musí být kladný kategorický nebo minimálně kladný v rovině vysoké pravděpodobnosti, ani jeden z těchto závěrů však znalkyně neučinila. Z uvedených důvodů proto žalovaní považují předmětný rozsudek za nepřezkoumatelný.8. Žalobkyně v písemném vyjádření ze dne 30. 9. 2022 k odvolání žalovaných uvedla, že souhlasí s rozhodnutím soudu prvního stupně.9. Před posouzením odvolacích důvodů, jež byly žalovanými uplatněny proti výše uvedenému rozsudku, posoudil odvolací soud námitku podjatosti vznesenou žalovaným 1. v průběhu druhého nařízeného jednání dne 16. 11. 2021, ke které se připojila žalovaná 2., spočívající v tvrzení, že rozhodující soudkyně , Anonymizováno, nebyla schopna řádně zaprotokolovat ústní vyjádření žalovaného 1. týkající se vypracování znaleckého posudku v oboru písmoznalectví v závislosti na množství srovnávacího materiálu a to v rámci výslechu znalkyně , Anonymizováno, .10. Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Dle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.11. Soudkyně a zastupující soudci v písemném vyjádření ze dne 29. 11. 2021 uvedli, že k projednávané věci ani k účastníkům řízení či právním zástupcům nemají žádný poměr, nemají zájem na výsledku řízení a nejsou jim známy žádné okolnosti, které by mohly vzbuzovat pochybnosti o jejich podjatosti. Žalobkyně v písemném vyjádření ze dne 2. 12. 2021 uvedla, že považuje uplatněnou námitku za nedůvodnou a neopodstatněnou.12. Vzhledem k tomu, že žalovaní 1. a 2. neuplatnili námitku podjatosti u prvního jednání nařízené soudem prvního stupně a netvrdili ani žádný později vzniklý konkrétní důvod (§ 15a odst. 2 o. s. ř.), pro který by soudce mohl být vyloučen pro poměr k věci, k účastníkům nebo zástupcům, neshledal odvolací soud důvody pro vyloučení soudkyně z projednání a rozhodnutí ve věci. Nad rámec lze uvést, že takovým důvodem jistě nemůže být žalovaným 1. tvrzená chybná protokolace z jednání. Účastníci řízení dle § 40 odst. 8 o. s. ř. mají právo uplatnit návrhy na doplnění protokolu nebo vznést námitky proti jeho znění, o nichž předseda senátu rozhodne.13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné.14. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě výsledků dokazování a dospěl k závěru, že se žalobkyně domáhá svého nároku z platné s