2 Cmo 222/2021-71 — Vrchní soud v Praze

1. Rozsudkem soud prvého stupně rozhodl o ponechání směnečného platebního rozkazu vydaného Krajským soudem v Praze dne 25. 11. 2020, č. j. 73 Cm 105/2020-14, v platnosti a žalované byla uložena povinnost k náhradě námitkového řízení žalobce ve výši 27 685 Kč (výrok I. a II. rozsudku).2. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že žalobce se domáhal na žalované zaplacení 700 000 Kč spolu s 6% ročně z této částky od 25. 10. 2017 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 2 333 Kč a náhrady nákladů řízení na základě směnky vlastní vystavené žalovanou na řad žalobce dne 24. 10. 2015. Směnka byla vystavena s doložkou bez protestu a splatná byla dne 24. 10. 2017. Zaplacena žalovanou nebyla ani po zaslání předžalobní výzvy.3. Ve věci bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem ze dne 25. 11. 2020, č. j. 73 Cm 105/2020-14, který byl napaden včasnými a odůvodněnými námitkami žalované. Žalovaná tvrdila neplatnost směnky, když její podpis na směnce není úředně ověřen. Uvedla, že žalobce zneužil její zdravotní stav, když jí dal směnku podepsat po smrti syna, kdy byla žalovaná pod silnými léky a dal jí podepsat dluh po jejím synovi, kdy neví, co přesně podepsala a jakou částku, žalobce ji tedy obelstil. Uvedla, že nebyl důvod směnku vystavit, tj. jedná se o směnku bez kauzy, když žalovaná žalobci nic nedlužila.4. Žalobce ve vyjádření k námitkám žalované poukázal na formální vadu námitek, které neobsahovaly podpis žalované. Pokud jde o věcnou stránku, uvedl, že podpis na směnce nemusí být úředně ověřen. Popřel, že by k podpisu směnky došlo pod nátlakem při zneužití nepříznivého zdravotního stavu žalované. Žalovaná navíc své tvrzení nikterak neprokazuje. Tvrzení o nedostatku kauzy směnky jsou nedostatečná a nejsou podložena žádnými důkazy.5. Soud prvního stupně věc projednal v námitkovém řízení v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 o. s. ř. Po provedeném důkazním řízení učinil následující závěry. Předně námitky podané žalovanou hodnotil jako včasné a odůvodněné, pokud jde o podpis žalované uvedl, že žalovaná námitky vlastnoručně podepsala a k podpisu hůlkovým písmem připojila své jméno a příjmení.6. Pokud jde o námitku, že podpis žalované na směnce není úředně ověřen, odkázal soud prvního stupně na čl. I. § 75 ZSŠ, podle kterého k náležitostem směnky vlastní patří podpis výstavce, v žádné části však zákon neukládá povinnost úředního ověření podpisu. Námitku hodnotil jako nedůvodnou. Jako nedůvodná byla vyhodnocena i námitka žalované, že k podpisu směnky žalovanou došlo pod nátlakem při zneužití jejího nepříznivého zdravotního stavu a že žalovaná byla žalobcem obelstěna. Především se jednalo o námitku natolik neurčitou, že nebylo ze strany žalované uneseno břemeno tvrzení. Pro úplnost uvedl soud i to, že i pokud by tvrzení žalované bylo konkrétní a prokázané, nebylo by možné k námitce přihlédnout, když takové tvrzení by zakládalo pouze relativní neplatnost (§ 587, § 583 ve spojení s § 586 o. z.) právního jednání spočívajícího v podpisu směnky žalovanou a této by se žalovaná musela u žalobce uplatnil před vydáním směnečného platebního rozkazu, když soud vždy posuzuje správnost směnečného platebního rozkazu ke dni jeho vydání. Námitku nedostatku kauzy, tedy tvrzení žalované, že žalobci ničeho nedluží vyhodnotil soud prvního stupně jako neurčitou. Ze všech uvedených důvodů rozhodl, jak shora již uvedeno. Výrok o nákladech námitkového řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř.7. Proti rozsudku se žalovaná ve lhůtě stanovené zákonem odvolala (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). V úvodní části podaného odvolání odkázala na přátelský vztah žalobce a jeho právního zástupce. Pokud jde o předmětnou směnku opakovala, že je neplatná a vše bylo žalobcem zmanipulováno. Žalobce byl přítel jejího syna a finanční vztahy mezi oběma jí nebyly známy. Kdyby jí žalobce upozornil na dluh jejího syna dříve, mohla jej již zaplatit, když k úmrtí syna došlo před pěti lety. Nyní je žalovaná důchodkyně a nemá finanční prostředky na jakoukoli úhradu případného dluhu. V doplnění odvolání podáním doručeným soudu prvního stupně dne 7. 5. 2021 ještě uvedla, že nebude žalobci ničeho hradit, když se jedná o dluh jejího syna a doplnila, že směnka je navíc neplatná, když byla vystavena na méně peněz.8. Žalobce se k odvolání žalované písemně nevyjádřil.9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích vytčených odvoláním i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2, § 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.10. Předmětem odvolacího řízení je přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně. Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočívá v hodnocení správnosti závěrů soudu prvního stupně přijatých po projednání věci.11. Podle čl. I. § 78 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka cizí zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49 ZSŠ.12. Z obsahá spisu se podává, že žalobce se domáhal na žalované zaplacení směnečné pohledávky ve výši 700 000 Kč s 6% úrokem od 25. 10. 2017 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 2 333 Kč a náhrady nákladů řízení. Ve věci bylo soudem prvního stupně rozhodnuto dne 25. 11. 2020 směnečným platebním rozkazem č. j. 73 Cm 105/2020-14, kterým bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podala žalovaná včasné a odůvodněné námitky, ve kterých se bránila tak, že tvrdila neplatnost směnky, když její podpis na směnce není úředně ověřen. Uvedla, že žalobce zneužil její zdravotní stav, když jí dal směnku podepsat po smrti syna, kdy byla žalovaná pod silnými léky a dal jí podepsat dluh po jejím synovi, kdy neví, co přesně podepsala a jakou částku, žalobce ji tedy obelstil. Uvedla, že nebyl důvod směnku vystavit, tj. jedná se o směnku bez kauzy, když žalovaná žalobci nic nedlužila.13. Odvolací soud při jednání dne 22. 3. 2022 věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 o. s. ř. Konstatoval omluvu žalované, doručenou odvolacímu soudu dne 3. 3. 2022. Žalovaná sdělila odvolacímu soudu, že se nedostaví k jednání nařízenému na den 22. 3. 2022 z důvodu svého nepříznivého zdravotního stavu. Požádala o projednání věci v její nepřítomnosti.14. Při přezkoumání správnosti rozsudku soudu prvního stupně vycházel odvolací soud ze skutkových zjištění soudu učiněných z předmětné směnky, která jsou správná a odpovídají obsahu listiny. Dokazování neopakoval, ani nedoplňoval.15. Odvolací soud se plně ztotožnil s vyhodnocením námitek žalované, jak učinil po provedeném důkazním řízení soud prvního stupně. Námitky žalované neshledal důvodnými.16. Žalobce v řízení uplatnil právo z platné směnky (čl. I. §75 ZSŠ), na které je žalovaná v pozici výstavce (čl. I. § 31 odst. 4 ZSŠ). Vystavením směnky s datem 25. 10. 2017 se žalovaná zavázala zaplatit žalobci dne 24. 10. 2017 částku 700 000 Kč.17. Pokud jde o námitku žalované, že její podpis na směnce není úředně ověřen, je třeba, ve shodě se soudem prvního stupně, odkázat na čl. I. § 75 ZSŠ, kdy nezbytnou náležitostí platné směnky vlastní, je skutečně podpis výstavce, nicméně z žádného ustanovení zákona nevyplývá povinnost úředního ověření podpisu.18. Pokud jde o námitku žalované, že žalobce zneužil její nepříznivý zdravotní stav a dal jí podepsat dluh po jejím synovi a námitku, že žalobci ničeho nedlužila, pak soud prvního stupně správně uvedl, že bylo na žalované, aby takové obecné tvrzení konkretizovala a podložila jej navrženými důkazy. Žalovaná tak neučinila v podaných námitkách a k jednání soudu prvního stupně se nedostavila. Zbavila se tak možnosti poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a nezbývá než konstatovat, že neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní a svou námitkovou obranou se neubránila proti pohledávce žalobce.19. Z vyložených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek jako věcně správný.20. S ohledem na plný úspěch žalobce rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady se sestávají z odměny za právní zastoupení v rozsahu 1 úkonu právní služby (účast na jednání odvolacího soudu) po 11 140 Kč a jedné paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 7, § 13 odst. 3 o. s. ř. a dále z náhrady 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 2 402,40 Kč. Náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 13 842,40 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).