2 Cmo 291/2021-169 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 360 285 Kč s 6% úrokem od 14. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a na nákladech řízení částku 54 605,40 Kč v téže lhůtě k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok II.).2. Z odůvodnění se podává, že žalobkyně se domáhala vydání směnečného platebního rozkazu z titulu směnky vlastní vystavené žalovanou na řad žalobkyně dne 26. 10. 2016 znějící na směnečnou sumu ve výši 360 285 Kč splatné v , adresa, . Směnečný platební rozkaz byl soudem prvního stupně vydán a pro nedoručení do vlastních rukou žalované zrušen. K prvnímu jednání konanému dne 12. 5. 2021 se žalovaná nedostavila, ač byla řádně předvolána, byla jí doručena žaloba, předvolání k jednání a zároveň byla poučena o následcích nedostavení se k tomuto jednání podle § 153b odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně se naopak k jednání soudu dostavila a navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Žalovaná směnku nezaplatila, přestože byla o zaplacení upomenuta předžalobní výzvou. Soud proto rozhodl podle § 153b odst. 4 o. s. ř. rozsudkem pro zmeškání.3. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení sestávajících se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 18 015 Kč a nákladů za právní zastoupení žalobkyně za 3 úkony právní služby po 9 780 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání), 3x režijní paušál po 300 Kč, 21 % DPH ve výši 6 350,40 Kč.4. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, v němž navrhla napadený rozsudek zrušit a vrátit věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Konstatovala, že jí nebyly řádně doručeny žaloba a předvolání k jednání soudu prvního stupně a ve věci nebylo možné rozhodnout rozsudkem pro zmeškání, neboť v dané věci nelze schválit soudní smír pro rozpor s právními předpisy a dobrými mravy. Z odůvodnění rozsudku není zřejmé, jakým způsobem byla žalovaná k jednání předvolána, na jakou adresu jí bylo doručeno předvolání a žaloba ve věci samé. Rozsudek je pak z toho důvodu nepřezkoumatelný. Soud pochybil, pokud doručoval předvolání k jednání a žalobu na adresu trvalého bydliště tj. , Anonymizováno, , když kontaktní adresa žalované byla (jak se podává ze žaloby) na adrese , Anonymizováno, a sídlo žalované na adrese , Anonymizováno, , kam mělo být doručováno v případě, že soud považoval žalovanou za podnikatele. Svoji kontaktní adresu ostatně žalovaná uváděla i v dalším řízení vedené u téhož soudu pod č. j. 54 Cm 38/2020, kde je uvedena na plné moci advokáta, na kterou jí bylo doručováno předvolání k jednání soudu dne 15. 10. 2020, tj. dříve než ve výše uvedené věci a musela mu proto být známa z úřední činnosti. Dále uvedla, že v současné době bydlí na adrese , Anonymizováno, . Ve věci nebylo možné rozhodnout rozsudkem pro zmeškání, neboť se jedná o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 o. s. ř.) pro rozpor s právními předpisy. Soud měl z úřední povinnosti zkoumat, zda jednotlivá ujednání uzavřená mezi účastníky porušují dobré mravy a veřejný pořádek, což neučinil. Žalovaná podepsala smlouvu se žalobkyní jako spotřebitel a nikoliv jako podnikatel. Předmětem smlouvy byl úvěr pro její osobní potřebu. Okolnost, že žalovaná má podnikatelské oprávnění je pro posouzení smluvního vztahu mezi účastníky nerozhodné. Navíc je to žalobkyně, která musí prokázat, že smlouva uzavřená se žalovanou byla uzavřena s podnikatelem. Uzavřená smlouva by se musela týkat výhradně podnikatelské činnosti žalované, tj. nákup či prodej občerstvení a potravin. Pokud by bylo sporné, zda smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská či podnikatelská je podle § 1812 NOZ třeba vycházet z výkladu pro žalovanou příznivějšího. Smlouva uzavřená mezi účastníky podle § 1813 NOZ obsahuje v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch žalované jako spotřebitele. Smlouva obsahuje ujednání o úrocích a několika smluvních pokutách, které se kumulují, což je podle § 1 odst. 2 NOZ zakázáno, protože porušují dobré mravy. Mezi účastníky bylo uzavřeno 7 smluv o úvěru (jejichž přesné označení je v odvolání obsaženo), z nichž některé jsou koncipovány jako spotřebitelské a některé jako podnikatelské. Zapůjčená jistina byla použita na uhrazení jiných půjček nesouvisejících s podnikáním žalované. Vzhledem k tomu, že smlouvu uzavřenou mezi účastníky je třeba považovat za spotřebitelský úvěr, pak tato je podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., resp. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., neplatná a neměla by tak žalované být uložena povinnost zaplatit úroky ani další poplatky. Dále specifikovala, jaké konkrétní částky zaplatila na jednotlivé úvěrové smlouvy uzavřené se žalobkyní. Žalovaná má za žalobkyní z neplatných smluv nárok na vydání bezdůvodného obohacení v celkové výši 290 169 Kč.5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku pro jeho věcnou správnost. Soud, pokud rozhodl rozsudkem pro zmeškání, musel mít za splněné podmínky pro jeho vydání. Pokud žalovaná brojí proti doručování písemností, činí tak neoprávněně. Není pravdou, že by v dané věci nebylo možné schválit smír, neboť předmětem řízení je zaplacení žalované částky. Vztah mezi žalobkyní a žalovanou nebyl vztahem spotřebitelským, neboť se jednalo o vztah mezi podnikateli. Obsah odvolání nesměřuje proti rozsudku pro zmeškání, ale představuje spíše opožděné a chybné směnečné námitky, ke kterým se z důvodu procesní ekonomie nevyjádřila.6. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek byl vydán formou rozsudku pro zmeškání, pak odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v intencích § 205b/ o. s. ř., tj. zda jsou dány vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebo skutečnosti a důkazy, jimiž mohlo být prokázáno, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání.7. Rozhodl přitom v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 o. s. ř., když žalovaná, resp. její právní zástupce, se z jednání odvolacího soudu omluvili a souhlasili s projednáním věci bez jejich přítomnosti.8. Podle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odvolání proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, lze odůvodnit jen tím, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodl věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí vydal vyloučený soudce nebo nesprávně obsazený soud, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát.9. Odvolací soud neshledal, že by byl dán odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., ostatně žalovaná ani netvrdila, že by tento byl dán. Ve věci bylo rozhodováno věcně příslušným soudem (jedná se o právo ze směnky, kdy k rozhodování je věcně příslušný krajský soud), žádný z účastníků nevznesl námitku nedostatku podmínek řízení, ani námitku podjatosti rozhodujícího soudce.10. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému bylo řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se k jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se k jednání dostavil, pokládají se tvrzení žalobce uvedená v žalobě o okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. Podle § 153b odst. 3 o. s. ř. nelze vydat rozsudek pro zmeškání ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 o. s. ř.), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky.11. Z obsahu odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že soud prvního stupně měl za splněné podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, tj. žalované byla doručena žaloba ve věci samé, předvolání k prvnímu jednání s poučením o následcích nedostavení se nejméně 10 dnů před konáním jednání, žalobkyně se k jednání dostavila a navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Odvolací soud nesdílí názor žalované, že vydaný rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť neuvádí konkrétní zjištění, kdy byla žalované doručena žaloba a předvolání k jednání.12. V řízení byl uplatněn nárok ze směnky, a proto soud prvního stupně postupoval správně, pokud doručoval veškeré písemnosti žalované na adresu trvalého bydliště ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. a nikoliv na adresu jejího místa podnikání. Předmětem řízení totiž není nárok ze smlouvy, ale nárok ze směnky. Je přitom nerozhodné, zda zajišťovaný závazek měl charakter smlouvy uzavřené mezi podnikateli či nikoliv. Nelze ani přijmout závěr, že by žalované mělo být doručováno na kontaktní adresu uvedenou v žalobě, když žalovaná tuto adresu neuvedla jako svoji adresu pro doručování, resp. adresu pro doručování písemností (, Anonymizováno, ), ale sdělila až v odvolání proti napadenému rozsudku. Teprve až od toho podání bylo možné doručovat žalované na adresu k doručování (§ 46b o. s. ř.), za předpokladu, že by písemnosti nebyly doručovány prostřednictvím jejího právního zástupce. Z tohoto důvodu neobstojí ani námitka žalované, že v jiném soudním řízení u téhož soudu sdělila (jak tvrdí, ale ničím n