2 Cmo 9/2021-45 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 27. 12. 2019 se žalobce domáhá proti žalované zaplacení 149 000 Kč se 6 % úrokem ročně z této částky od 1. 4. 2017 do zaplacení. Jak žalobce uvedl, žalovaná vystavila dne 23. 3. 2017 směnku vlastní č. 1/2017, která byla splatná dne 31. 3. 2017 a zní na směnečnou sumu 149 000 Kč. Žalovaná je vůči žalobci v prodlení se zaplacením svého směnečného závazku ve výši 149 000 Kč, když přes výzvy žalobce na směnku ničeho nezaplatila.2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 26. 2. 2020, č. j. 76 Cm 190/2019-13, proti kterému podala žalovaná včasné námitky. Uvedla v nich, že ze žaloby vyplývá, že směnka byla předložena v kopii, v důsledku čehož nebyly splněny podmínky pro vydání směnečného platebního rozkazu. Směnka je neplatná pro nemožné datum splatnosti (zpětně) vzhledem ke skutečnému okamžiku vystavení směnky, neboť z ověřovací doložky ke směnce připojené je patrné, že směnka byla žalovanou podepsána dne 15. 5. 2017. V textu směnky je však splatnost již dne 31. 3. 2017. Že na směnce je uvedeno jako datum vystavení 23. 3. 2017, je nerozhodné, neboť ověřovací doložka má sílu veřejné listiny. Směnka je neplatná též z důvodu rozporu domicilu a místa placení, když uvedeno je na ní „Splatno u , Anonymizováno, “ za současného vypsání „Místo placení , adresa, “. Toto místo placení je však někdejší bydliště žalované. Žalovaná dále namítla, že směnka nebyla protestována, ačkoli neobsahuje doložku „bez protestu“. K podpisu směnky byla žalovaná žalobcem donucena psychickým násilím (bezprávnou výhrůžkou), když jí žalobcem bylo vyhrožováno, že v případě nepodepsání směnky, jež měla dle jeho tvrzení zajišťovat údajné nedoplatky žalované na službách za užívání bytu v budově na adrese , Anonymizováno, , bude ze dne na den vystěhována z bytu, který měla od žalobce pronajatý. Žalovaná měla v té době dvouleté a pětileté dítě a tedy uvedená pohrůžka byla pro ni natolik intenzivní, že se požadavku žalobce podrobila a směnku podepsala.3. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně směnečný platební rozkaz zrušil (výrok I.), zamítl žalobu na zaplacení směnečného peníze ve výši 149 000 Kč se 6 % úrokem z této částky od 1. 4. 2007 do zaplacení (výrok II.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 22 080 Kč (výrok III.). V odůvodnění rozsudku konstatoval, že směnka obsahuje dva údaje o datu vystavení, a to datum 23. 3. 2017 na líci směnky a datum 15. 5. 2017 na jejím rubu. Obsahuje dále datum splatnosti 31. 3. 2017. Podle ověřovací doložky byla směnka vystavena dne 15. 5. 2017 a tedy datum splatnosti předchází datu vystavení směnky. Z toho důvodu je směnka neplatná. Soud prvního stupně zdůraznil, že neplatnost směnky způsobuje především její vnitřní rozpornost vyplývající ze skutečnosti, že na ní jsou uvedeny dva údaje data vystavení. K námitce, že směnka nebyla protestována, soud prvního stupně uvedl, že právo na zaplacení směnky vůči přímému dlužníku lze úspěšně u soudu uplatnit i tehdy, jestliže směnka nebyla prezentována k placení. Pokud jde o namítanou neplatnost směnky pro rozpor domicilu a místa placení, konstatoval, že osoba remitenta může být uvedena jako osoba, u které bude směnka splatná, aniž by tento údaj platnost směnky ovlivnil. Soud prvního stupně dále uvedl, že zamítl návrh žalované na výslech svědků, neboť dospěl k závěru, že dokazování by bylo nadbytečné a ničeho nového k objasnění skutkového stavu by přinést nemohlo. Žalobce tak neprokázal svůj nárok na zaplacení jím předložené směnky, a proto směnečný platební rozkaz byl zrušen a žaloba byla zamítnuta. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého přiznal právo na jejich náhradu úspěšné žalované v rozsahu mimosmluvní odměny za její zastupování advokátem a v rozsahu náhrady hotových výdajů dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů.4. Žalobce podal proti rozsudku včasné odvolání, ve kterém navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vyjádřil nesouhlas s tím, že by datum uvedené na ověřovací doložce na směnce mělo jakoukoli právní relevanci. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3071/2010, ze kterého citoval podstatné závěry, zdůraznil, že námitka rozporu skutečného a formálního data vystavení je nepřípustná a soud není oprávněn zkoumat datum skutečného vystavení směnky. Připomněl závěry rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2004, sp. zn. 9 Cmo 274/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3007/2016, a závěry komentářové literatury k této otázce. Datum 23. 3. 2017 uvedené jako datum vystavení směnky je tedy datum možné a je bez významu, kdy ve skutečnosti došlo k podpisu směnky. Podle žalobce je nesprávný i závěr soudu prvního stupně o pluralitě dat vystavení směnky, neboť ta obsahuje pouze jedno datum jejího vystavení, a to 23. 3. 2017. Datum 15. 5. 2017 je uvedeno v ověřovací doložce, která však není součástí směnky a je tak pro ni bez významu, neboť směnkou je pouze to, co je orámováno na jejím líci a kryto podpisem žalované. I ohledně této otázky žalobce odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu a komentářovou literaturu. Jak žalobce dále uvedl, pluralita dat vystavení směnky, resp. vnitřní rozpornost směnky způsobující více odlišných dat vystavení nadto nemohla být důvodem zrušení směnečného platebního rozkazu, neboť žalovaná tento důvod neplatnosti směnky v rámci koncentrační lhůty pro námitky nenamítla, když její námitka se vztahovala výlučně k rozporu mezi skutečným a formálním datem vystavení směnky. Nalézací soud tak nebyl oprávněn z tohoto pohledu směnku posuzovat.5. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení. Namítla předně, že žalobcem citovaná rozhodnutí na posuzovaný případ nedopadají. Zdůraznila, že i rubová strana listiny je součástí směnky, v důsledku čehož datum jejího skutečného podpisu je zřejmé již z ní samotné. Setrvala na tom, že neplatnost směnky namítala, a v tomto směru z námitek citovala. Uzavřela, že z jí podaných námitek je dostatečně zřejmé, v jakém rozsahu směnečný platební rozkaz napadla, a současně, na jakých skutkových okolnostech svou obranu proti němu založila. Není přitom podstatný počet slov a obsáhlost textu námitek. Pro úplnost žalovaná zmínila závěry rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 1999, sp. zn. 9 Cmo 504/1998.6. Odvolací soud, aniž k projednání odvolání žalobce nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, v mezích vytčených podaným odvoláním i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2 o. s. ř.), přičemž přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že nejsou podmínky pro potvrzení ani pro změnu rozsudku.7. V daném případě žalobce uplatnil proti žalované právo na zaplacení částky 149 000 Kč s příslušenstvím ze směnky, kterou soudu prvního stupně předložil v jejím prvopise, jak osvědčeno kopií pořízenou soudem prvního stupně z tohoto prvopisu a založenou na čísle listu 9 spisu. Z razítka na kopii směnky je přitom zřejmé, že prvopis směnky je od data 20. 1. 2020 uložen u soudu prvního stupně pod položkou knihy úschov č. 18/2020. Není tak důvodná námitka žalované, že nebyly splněny podmínky pro vydání směnečného platebního rozkazu spočívající v povinnosti žalobce tuto předložit soudu v jejím prvopise (§ 175 odst. 1 o. s. ř.).8. Jak z námitek vyplývá, žalovaná se směnečnému nároku brání především tím, že směnka vznikla jiného dne, než je na ní uvedeno. K tomu odvolací soud uvádí, že datum vystavení směnky nemusí být zároveň dnem, kdy směnka byla skutečně vystavena, když skutečné datum jejího vystavení může nastat dříve či později. Relevantní je pouze to, aby v den na ní uvedený skutečně být vystavena mohla, tedy aby se jednalo o datum existující. Za situace, kdy datum vystavení směnky lze bez újmy její platnosti simulovat (srov. Kovařík Z. Zákon směnečný a šekový. Komentář. 4. doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, strana 16), nemůže sama okolnost, že žalovaná podepsala směnku s datem jejího vystavení 23. 3. 2017 až dne 15. 5. 2017, vést k závěru o její neplatnosti. Uvedený závěr je zastáván též judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3071/2010, či usnesení téhož soudu ze dne 13. 6. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3007/2016) a vychází z něj i další komentářová literatura (např. Chalupa, R. Zákon směnečný a šekový. Komentář. 1. díl. Směnky, 1. vydání, Linde v Praze r. 1996, s. 549; Kotásek, J., Pokorná, J., Raban, P., a kol. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 4. vydání, C. H. Beck v Praze r. 2005, s. 503.). Úvaha soudu prvního stupně o neplatnosti směnky z důvodu,