3 CO 24/2021-1530 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze shora uvedeným, v pořadí již čtvrtým, rozsudkem rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 478 870 Kč spolu s 3% úrokem z prodlení od 11. 11. 2005 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žaloba na zaplacení částky 59 254 Kč spolu s 3% úrokem z prodlení od 11. 11. 2005 do zaplacení se zamítá (výrok II.), žaloba na zaplacení úroků z prodlení z částky 1 538 124 Kč od 30. 6. 2003 do 10. 11. 2005 se zamítá (výrok III.), žalovaná je povinna zaplatit žalobci část nákladů řízení ve výši 1 060 225 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.) a žalovaná je povinna zaplatit České republice náklady znalečného ve výši 38 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.). 2. Vyšel z podané žaloby, kterou se žalobce požadoval určení, že žalovaná neoprávněně použila projektovou dokumentaci architektonicko-stavební části a interiéru pro dílo [anonymizována čtyři slova] [příjmení] [příjmení] tím způsobem, že tuto projektovou dokumentaci bez souhlasu jejího autora, tedy žalobce, zpřístupňovala třetím osobám, které do tohoto projektu činily svévolné zásahy a změny. Dále se žalobce domáhal vydání bezdůvodného obohacení - odměny, která by mu náležela jako autorsko-právní honorář s přihlédnutím ke specifiku celé stavby, a to v částce na základě výpočtu České komory architektů, jejíž posudek v této souvislosti doložil. Dále se žalobce domáhal morální satisfakce - zadostiučinění v penězích ve výši 100 000 Kč. Tvrdil, že na základě smlouvy [číslo] ze dne [datum] na objednávku pro žalovanou zhotovil projektovou dokumentaci pro dílo nazvané [anonymizována čtyři slova] – [příjmení] [příjmení]. Žalovaná neplatně odstoupila od smlouvy podáním ze dne 2. 12. 1999, přesto žalobce svůj závazek ze smlouvy splnil, i když mu to žalovaná znemožňovala. V průběhu prosince 1999 předal kompletní prováděcí dokumentaci díla žalované, a tato dokumentace byla později s určitými změnami použita k realizaci stavby. Žalobce též tvrdil, že žalovaná tím, že bez souhlasu autora poskytovala jeho autorské dílo třetím osobám, které do něj prováděly zásah bez jeho svolení, hrubě porušila jeho autorská práva. Proto se domáhá určení, že žalovaná neoprávněně použila projektovou dokumentaci architektonicko-stavební části a interiéru pro dílo [anonymizována čtyři slova] [příjmení] [příjmení] tím způsobem, že tuto projektovou dokumentaci bez souhlasu autora zpřístupňovala třetím osobám, které do něho činily svévolné zásahy a změny. K výzvě soudu pak žalobce upřesnil, že žalovaná porušila jeho autorská práva již v listopadu 1999, kdy svévolně změnila založení a tvar horního mantinelu [anonymizováno] v rozporu s prováděcím projektem žalobce i stavebním povolením, souběžně pak byly pořizovány nezákonné kopie autorského díla žalobce a předány cizím subjektům, které provedly zásahy do jeho autorského díla. Dále se žalobce domáhal zaplacení odměny, která by mu náležela za užití díla žalovanou, protože k realizaci díla stavbou došlo bez zaplacení autorské odměny či uzavření licenční smlouvy. Specifikoval, že se domáhá bezdůvodného obohacení ve výši odměny, která by mu náležela s ohledem na přechodná ustanovení zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon (dále jen„ AZ“), dále se žalobce domáhal satisfakce, tedy zadostiučinění ve výši 100 000 Kč za neoprávněné nakládání s jeho dílem, tedy jak za neoprávněné užití, tak za změny, které byly do jeho díla provedeny, a které on zjistil až při návštěvě [anonymizováno] po jeho zpřístupnění veřejnosti. 3. Žalovaná navrhovala žalobu zamítnout. Učinila nesporným, že žalobce je autorem díla označeného jako [anonymizována čtyři slova] - [příjmení] [příjmení], zpochybnila však, že by vlastní projektová dokumentace byla vůbec autorským dílem. Učinila nesporným, že byla uzavřena smlouva o vytvoření díla podle obchodního zákoníku, žalobce pak části této smlouvy nedostál, proto žalovaná odstoupila od smlouvy. Žalovaná za dílo, které si u žalobce objednala, zaplatila. Žalobce dodal projektovou dokumentaci pro stavební povolení, tato je ve vlastnictví žalované a může s ní tedy nakládat. Pokud předala toto dílo jiným odborným subjektům za účelem realizace díla, nemůže se jednat o neoprávněné užití. Co se týče nároku na vydání bezdůvodného obohacení, pak by to muselo být pouze za to, že žalovaná neoprávněně nakládala s dílem tak, jak se domáhá žalobce v rámci určovacího nároku. Časově však k tomu mělo dojít za účinnosti zákona č. 35/1965 Sb., takže se nemůže o takový nárok jednat, mohlo by se jednat pouze o odměnu, která by autorovi náležela, ale ta by měla vyplývat z uzavřené smlouvy. Žalovaná opakovaně namítala promlčení nároku na zaplacení, ať již odměny nebo vydání bezdůvodného obohacení, stejně tak promlčení nároku na zadostiučinění v penězích. Navrhla zamítnutí žaloby. 4. Soud věc posoudil podle § 32 autorského zákona a uvedl, že na základě znaleckého posudku a předchozího pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu, jehož názorem je vázán, má postaveno na jisto, že došlo k zásahu do projektové dokumentace žalobce. Jednalo se o zásah natolik intenzivní, že porušuje osobnostní autorská práva žalobce, tedy porušuje práva žalobce k duševnímu vlastnictví při vytvoření projektové dokumentace. Na základě toho soud shledal žalobu v této části důvodnou, neboť došlo k neoprávněnému zásahu do autorských práv žalobce ze strany žalované. Za zásah je odpovědná žalovaná, neboť v té době byla stavitelem, a tedy objednatelem stavby. V podrobnostech odkázal na závěry soudu odvolacího, které byly uvedeny v předchozím rozhodnutí. Zdůraznil, že žalobce až v podání ze dne 3. 12. 2019 přesně specifikoval svůj nárok, kdy nad rámec do té doby opakovaného nároku na vydání bezdůvodného obohacení (předtím majetkové újmy) specifikoval, že to představuje částku, o co se nezmenšil majetek žalované, tj. částku, kterou by musela žalobci zaplatit za licenci, na základě které by byla oprávněna poskytnout dílo třetím osobám a umožnit jim provádět změny díla. Dále uvedl, že pro stanovení výše není možné použít znalecký posudek [anonymizováno] v [obec], zpracovaný k zadání soudu (viz výše), ani znalecký posudek akad. arch. [jméno] [příjmení] ze dne 27. 11. 2007 zn. SZP C/ III/07 (čl. 84), zpracovaný pro jiné soudní řízení u OS pro [část Prahy] ze stanoviska České komory architektů ze dne [XY 2005] [číslo jednací] (čl. 1232) doloženého žalobcem. Je to z důvodu, že oproti nároku žalobce představujícímu bezdůvodné obohacení spočívající v nezmenšení majetku žalované, které by nastalo, pokud by byla uzavřena licenční smlouva, která by žalovanou opravňovala zpřístupňovat autorské dílo žalobce třetím osobám a provádět do něho zásahy a změny, a žalovaná by musela za tato oprávnění zaplatit odměnu, znalecký posudek [anonymizováno] řešil„ výši finanční sankce stanovené jako doplacení celé částky honoráře, který by příslušel architektovi v případě, že by bylo dílo dokončeno ve spolupráci s jeho autorem bez vypovězení smlouvy + 100% výše uvedeného nedoplatku jako sankce“ (odpověď na otázku č. 8, str. 19 posudku), znalecký posudek znalce [příjmení] se zabýval otázkou, zda projektová dokumentace žalobce byla využita pro dokumentaci, dle které byla stavba realizována a do jaké míry je realizační dokumentace samostatným dílem na původní dokumentaci nezávislým a stanovisko ČKA řešilo výpočet hmotné újmy způsobené neoprávněným výkonem autorského práva a zásahem do něho bez souhlasu autora. Po dalším pečlivém zkoumání však soud uzavřel, že s pravděpodobností rovnající se jistotě, nebude v daném případě možné ani znaleckým posudkem zjistit výši bezdůvodného obohacení, které musí představovat tržní cenu za licenční oprávnění, kterou by žalovaná musela zaplatit žalobci, aby mohla jeho dílo postupovat třetí osobě a činit v něm změny. Je třeba vzít zřetel na to, že projekt žalobce byl ojedinělým dílem, jak vyplývá ze samotné Smlouvy, resp. její přílohy č. 1, kde je toto dílo charakterizováno jako dílo s atypickým architektonickým řešením v nejbližším stupni obtížnosti a stejně takto vyplývá i ze stanoviska České kanceláře architektů ze dne [datum] (viz výše), ale i z předchozího stanoviska ČKA ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], především na straně 6 (čl. 1240). Z toho pro soud vyplynulo, že příp. ustanovený znalec by z důvodu výjimečnosti této stavby měl nedostatečné podklady či nejspíš by neměl žádné pro porovnání, ze kterých by mohl odvodit tržní hodnotu licenční odměny. Po pečlivém uvážení, po závěru, že výši nároku nelze zjistit zadáním posudku, se tedy soud rozhodl posoudit pravděpodobnou výši bezdůvodného obohacení dle vlastní úvahy v souladu s § 136 o. s. ř. Podpůrným podkladem mu bylo stanovisko s výpočtem, které ČKA vypracovala a ve kterém se odborně vyjadřuje a vypočítává„ hmotnou újmu“ způsobenou žalovanou neoprávněným výkonem autorského práva užitím tohoto díla a zásahem do něho bez souhlasu autora. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., o náhradě nákladů vzniklýc