4 CO 326/2021-275 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně vydal žalobci pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] nad [jméno] a v tomto rozsahu nahradil rozhodnutí správního orgánu, pokud jím bylo rozhodováno o tomto pozemku (výroky I. a II.) a uložil účastníkovi povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 39.264,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok III.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že předmětný pozemek není zasažen výlukovým důvodem podle § 8 odst. 1 písm. f) zák. č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými organizacemi (dále jen„ ZMV“), a proto nic nebrání jeho vydání. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. s ohledem na úspěch žalobce ve věci. 2. Proti tomuto rozsudku podali v zákonem stanovené lhůtě odvolání žalobce i účastník řízení. 3. Žalobce napadl odvoláním pouze odvozený výrok III. o nákladech řízení a dále požadoval kromě již přiznaných nákladů řízení náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. 4. Účastník v odvolání namítal, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, když sporný poz. parc. [číslo] v k. ú. [obec] nad [jméno] je pozemkem, který je zasažen výlukovým důvodem dle § 8 odst. 1 písm. f) ZMV. Soudu prvního stupně především vytýkal, z jakého důvodu při posuzování obsahu Zásad územního rozvoje Středočeského kraje vycházel vždy (ať už ve vztahu k Zásadám 2018, nebo implicitně Zásadám 2012) z výkresu„ Veřejně prospěšné stavby a opatření“ a nikoli„ Plochy a koridory nadmístního významu“, jak v průběhu řízení navrhoval účastník. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, případně aby jej změnil tak, že žalobu na vydání poz. parc. [číslo] v k. ú. [obec] nad [jméno] zamítne a přizná účastníkovi vůči žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 5. Žalobce ve vyjádření k odvolání účastníka poukazoval na věcně správný rozsudek soudu prvního stupně, který věc posoudil v souladu s judikaturou soudů vyšších stupňů. V té souvislosti zmínil rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.3.2020, sp.zn. 28Cdo 164/2020 a nález Ústavního soudu ze dne 14.7.2004, sp.zn. IV. ÚS 176/03. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil a ve výroku III. změnil dle odvolání žalobce. Dále požadoval přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. 6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 2, 3 a 5 a § 205 odst. 2 o.s.ř.), přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné, zatímco odvolání účastníka nebylo shledáno opodstatněným. 7. Podstatou řízení o žalobě ve věci, o níž bylo rozhodnuto správním orgánem, podané podle části páté o.s.ř., je nové projednání sporu nebo jiné právní věci v oblasti soukromého práva u soudu a nové rozhodnutí ve věci, dospěje-li soud k jiným závěrům než správní orgán. Nové projednání věci soudem tak navazuje na řízení před orgánem, aniž by bylo jeho výsledky vázáno a zaručuje, že spor (nebo jiná právní věc) bude soudem definitivně projednán a rozhodnut, aniž by věc mohla být vrácena správnímu orgánu k dalšímu projednání a rozhodnutí. Nejedná se tedy o přezkum rozhodnutí správního orgánu, nýbrž o řízení, ve kterém soudy v občanském soudním řízení znovu projednávají a meritorně (věcně) rozhodují spory a jiné věci soukromého práva, o nichž (jako výjimka z pravidla) rozhodly podle zákona již dříve správní orgány. Věc je soudem znovu v celém rozsahu projednána a posouzena jak po stránce skutkové, tak právní, přičemž soud není v tomto řízení vázán ani skutkovým stavem, jak byl v předchozím správním řízení zjištěn správním orgánem ani jeho právním hodnocením věci. 8. Podle § 8 odst. 1 písm. f) ZMV věc nelze vydat v případě, že se jedná o část pozemku nebo stavby, která je potřebná pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní nebo technické infrastruktury, vymezenou ve schválené územně plánovací dokumentaci, pro kterou lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit; to neplatí, postačí-li pro veřejně prospěšnou stavbu zřízení věcného břemene. 9. Podle § 9 odst. 2 ZMV povinná osoba uzavře s oprávněnou osobou písemnou dohodu o vydání zemědělské nemovitosti do 6 měsíců ode dne doručení výzvy, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 11). V dohodě budou nemovitosti uvedeny údaji podle katastrálního zákona. Bude-li předmětem vydání pouze část pozemku evidovaného v katastru nemovitostí v podobě parcely, musí být neoddělitelnou součástí dohody geometrický plán. 10. Podle § 9 odst. 6 ZMV nedojde-li mezi oprávněnou osobou a povinnou osobou k uzavření dohody o vydání zemědělské nemovitosti, rozhodne na základě návrhu oprávněné osoby o vydání zemědělské nemovitosti pozemkový úřad; návrh lze podat do 6 měsíců po uplynutí lhůty podle odstavce 2. Účastníky řízení jsou oprávněná osoba a povinná osoba. Zjistí-li pozemkový úřad, že se nejedná o zemědělskou nemovitost, návrh oprávněné osoby na vydání nemovité věci zamítne; v takovém případě se postupuje podle § 10 odst. 4. 11. Podle § 14 odst. 1 ZMV k dělení nebo scelení pozemku za účelem jeho vydání není třeba vydání rozhodnutí ani jiného opatření jiného orgánu veřejné správy než katastrálního úřadu. 12. Pro posouzení možnosti použití dané výluky z restitučního vydávání pozemků je vždy rozhodující zjištění konkrétní povahy a účelu tvrzeného záměru výstavby veřejně prospěné stavby dopravní nebo technické infrastruktury na daných pozemcích tak, aby bylo možno učinit závěr, zda účel této výstavby na základě její podoby vymezené v konkrétní schválené územně plánovací dokumentaci by mohl být případně způsobilým důvodem pro vyvlastnění tohoto pozemku či jeho části formou odnětí vlastnického práva ve smyslu § 1 písm. a) zák. č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění. 13. Odvolací soud již opakovaně ve svých předchozích rozhodnutích uvedl, že pro posouzení existence výlukového důvodu podle § 8 odst. 1 písm. f) ZMV je rozhodující stav územně plánovací dokumentace k okamžiku podání výzvy oprávněnou osobou (srov. např. rozsudky ze dne 8.9.2016, sp.zn. 4Co 135/2015, ze dne 1.6.2017, sp.zn. 4Co 196/2016, ze dne 10.1.2019, sp.zn. 4Co 307/2016 či ze dne 26.9.2019, č.j. 4Co 111/2018-236 a dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.4.2017, č.j. 28Cdo 349/2017-120 a ze dne 25.3.2020, sp.zn. 28Cdo 164/2020); tento názor se uplatní i v poměrech projednávané věci. K tomu lze doplnit, že pozdější změny územního plánu, případně vydání územního rozhodnutí o umístění veřejně prospěšné stavby dopravní či technické infrastruktury, mohou být pouze podkladem pro závěr, že předmětné pozemky nemají být zasaženy veřejně prospěšnou stavbou, jinými slovy pozdější úpravy územního plánu mohou být použity pouze v případě, pokud z nich lze ve prospěch oprávněné osoby zjistit, že zde již výlukový důvod podle § 8 odst. 1 písm. f) ZMV není dán, resp. že tento výlukový důvod v průběhu řízení odpadl. 14. Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že výzva k vydání poz. parc. [číslo] v k. ú. [obec] nad [jméno] byla žalobcem doručena povinné osobě dne [datum]. Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud se neztotožnil se závěrem správního orgánu o existenci výlukového důvodu podle § 8 odst. 1 písm. f) ZMV, který jej opřel o Zásady územního rozvoje Středočeského kraje ve znění jeho 1. aktualizace účinné ke dni [datum], přičemž zcela pominul skutečnost, že podle územního plánu [územní celek] z ledna 2009 tento pozemek nebyl zmíněnou veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury dotčen, resp. nijak nezdůvodnil, proč tuto skutečnost při svém rozhodnutí nijak nezhodnotil. Z důvodů uvedených shora však ze Zásad územního rozvoje Středočeského kraje ve znění jeho 1. aktualizace účinné ke dni 26. 8. 2015 vycházet nelze. Soud prvního stupně proto správně vycházel z grafické části územního plánu [územní celek] z ledna 2009, z níž zjistil, že poz. parc. [číslo] v k. ú. [obec] nad [jméno] neměl být ani zčásti veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury označenou jako [anonymizováno] zasažen. 15. V zájmu objektivního zjištění skutkového stavu soud prvního stupně při jednání konaném dne [datum] účastníka podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. vyzval k označení případných důkazů k tvrzení, že předmětný pozemek byl v rozhodné době v územním plánu [územní celek] vymezen jako potřebný pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury, a to nejpozději ke dni podání výzvy, tj. k [datum] a současně jej poučil o případných následcích nesplnění této výzvy. Po tomto poučení (výzvě) účastník požádal soud prvního stupně, aby mu byla poskytnuta lhůta k reakci na uvedenou výzvu. Soud této žádosti vyhověl. Zde je třeba uvést, že důkazní břemeno ohledně existence výlukového důvodu podle § 8 odst. 1 písm. f) ZMV tíží povinnou osobou, v tomto případě tedy účastníka, který tudíž jeho existenci musí nejen tvrdit, ale i prokázat. Bylo tedy možno důvodně očekáv