5 Cmo 88/2022-41 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze (dále též „soud“ nebo „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 14. 10. 2022 zamítl návrh žalobce na nařízení předběžného opatření, jímž mělo být druhému žalovanému zakázáno zcizit nebo právem třetí osoby zatížit obchodní podíly nebo i jen jejich části v obchodních společnostech , právnická osoba, , IČO , IČO, a , právnická osoba, , IČO , IČO, , obě společnosti se sídlem , adresa, .2. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že žalobce se návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu domáhá proti žalovaným splnění jejich povinnosti ze směnky vlastní vystavené prvním žalovaným na řad žalobce dne 23. 10. 2019, splatné dne 1. 4. 2020 a avalované druhým žalovaným. Podle žaloby byla směnka vystavena jako zajišťující k pohledávce z úvěrové smlouvy uzavřené dne 23. 10. 2019 s prvním žalovaným. Směnečný platební rozkaz nebyl dosud vydán.3. Podáním doručeným soudu dne 13. 10. 2022 žalobce navrhl vydat vůči druhému žalovanému předběžné opatření uvedeného obsahu, protože druhý žalovaný nemá žádný majetek s výjimkou 100% obchodních podílů v uvedených společnostech. Tyto obchodní podíly jsou předmětem zástavních práv, žalobce proto považoval za potřebné zajistit možnost uspokojení svého nároku ze směnky prodejem obchodních podílů.4. Soud odkázal na § 102 odst. 1, 3 a § 75 odst. 1 o. s. ř. a uvedl, že předpokladem pro nařízení předběžného opatření v již zahájeném řízení ve věci samé je osvědčení nároku uplatněného ve věci samé a osvědčení, že poměry účastníků vyžadují zatímní úpravu nebo osvědčení takového chování dlužníka, které činí reálnou obavu z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí. Takové chování druhého žalovaného žalobce neosvědčil, byť osvědčil nárok ze směnky. Sama skutečnost, že je druhý žalovaný na předmětné směnce podepsán jako rukojmí, neznamená, že je žaloba vůči němu důvodná, a tedy že je dán důvod pro nařízení předběžného opatření. Žalobce netvrdí, že by druhý žalovaný po zahájení řízení nakládal se svým majetkem. Soud proto zamítl návrh na předběžné opatření.5. Žalobce podal proti tomuto usnesení včas odvolání a navrhl napadené usnesení změnit a návrhu na nařízení předběžného opatření vyhovět. Odvolání odůvodnil tím, že byla osvědčena skutečnost, že obchodní podíly jsou předmětem zástavních práv a žalobce nezjistil žádný další postižitelný majetek obou žalovaných. Institut předběžného opatření by ztratil smysl, kdyby oprávněnost návrhu na vydání předběžného opatření bylo možné posuzovat až v rámci řízení o věci samé. V řízení o návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu (SPR) bude mít druhý žalovaný možnost se vyjádřit v eventuálních námitkách až po vydání SPR. Žalobce nemá možnost zjistit, jak druhý žalovaný nakládá s obchodními podíly po zahájení řízení ve věci samé, avšak žalobce již prokázal, že uvedený účastník již před zahájením řízení své obchodní podíly zastavil.6. Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. přezkoumal bez nařízení jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.] napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.7. Podle § 102 odst. 1 o. s. ř. Je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření. Podle odst. 3 druhé věty o. s. ř. Ustanovení § 75 odst. 1 věta druhá, § 75 odst. 2, 4 a 5, § 75a, 75b,§ 75c odst. 1 písm. a), § 75c odst. 2 až 4, § 76, 76b, 76c, 76d, 76e, 76f, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 zde platí obdobně.8. Předběžným opatřením může být účastníku uloženo zejména, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy [§ 76 odst. 1 písm. d) o. s. ř.]; aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel [§ 76 odst. 1 písm. e) o. s. ř.].9. V dané věci se žalobce domáhá vydání předběžného opatření po zahájení řízení ve věci samé, proto se uplatní ustanovení § 102 odst. 1 o. s. ř. Soud prvního stupně učinil správný závěr, že směnkou předloženou v řízení ve věci samé žalobce osvědčil existenci směnečného nároku proti druhému žalovanému, který je ve směnce podepsán jako směnečný rukojmí. Avšak úvaha, že žaloba ve věci samé může být nedůvodná např. z důvodu kauzálních námitek proti směnce, nemá pro navrhované předběžné opatření právní význam. Pokud by tak tomu mělo být, žalobce správně poukazuje na to, že by postrádalo smysl používat předběžná opatření po zahájení řízení, mělo-li by jejich nařízení záviset na tom, zda budou žalobci ve věci samé úspěšní.10. Žalobce předloženými výpisy z obchodního rejstříku (č. l. 31 a 32 spisu) osvědčil, že jsou obchodní podíly ve zmíněných společnostech zastaveny ve prospěch zástavního věřitele , právnická osoba, , IČO , IČO, . Z uvedené okolnosti je zřejmé, že druhý žalovaný již učinil kroky, které odůvodňují obavu žalobce, že by mohl být ohrožen případný výkon budoucího rozhodnutí ve věci samé, bylo-li by žalobě vůči druhému žalovanému vyhověno. Není právně významné, že tyto kroky druhý žalovaný učinil před zahájením řízení ve věci samé.11. Vzhledem k předmětu sporu ve věci samé (zaplacení směnky) a zmíněným krokům druhého žalovaného je podle názoru odvolacího soudu namístě nařídit požadované předběžné opatření. Újma, která druhému žalovanému vznikne nařízením předběžného opatření, není zřejmě nepřiměřená úspěchu žalobce, který se ve věci samé domáhá zaplacení směnečného peníze 2 000 000 Kč s přísl. a směnečnou odměnou. Pokud by případně vznikla druhému žalovanému v důsledku uloženého předběžného opatření újma a zaniklo-li by nebo bylo-li by předběžné opatření zrušeno z jiného důvodu než proto, že žalobě ve věci samé bylo vyhověno, nebo proto, že právo žalobce bylo uspokojeno, byl by žalobce povinen tuto újmu nahradit (§ 77a odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud proto v souladu s § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2, 102 odst. 1 a 3 a § 76 odst. 1 písm. d) o. s. ř. změnil napadené rozhodnutí tak, že vyhověl návrhu na vydání předběžného opatření.12. Odvolací soud nepřehlédl, že soud prvního stupně nedoručil druhému žalovanému napadené usnesení ani odvolání žalobce proti tomuto usnesení. V této věci neměl druhý žalovaný možnost reagovat na podaný návrh na předběžné opatření ani na uvedené usnesení a odvolání, což ale právě u předběžných opatření je v některých případech na místě. Odvolací soud poukazuje na závěr obsažený v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 743/19 ze dne 25. 6. 2019, ve kterém Ústavní soud mj. uvedl: Zároveň platí, že není povinností obecných soudů doručovat protistraně odvolání proti usnesení o návrhu na předběžné opatření před rozhodnutím odvolacího soudu vždy a v každém případě, a to nejen s ohledem na znění § 210 odst. 1 občanského soudního řádu. V praxi totiž mohou nastat případy, kdy by doručení odvolání protistraně nebylo ani účelné, ani vhodné [nález ze dne 3. 4. 2018 sp. zn. IV. ÚS 719/18 (N 69/89 SbNU 79)]. Odvolací soud dodává, že podle jeho názoru se v dané věci právě jedná o případ zmiňovaný Ústavním soudem – jak plyne i z výpisů z obchodního rejstříku, druhý žalovaný zřídil se zástavním věřitelem smluvní zákaz zcizení či zatížení obchodních podílů bez předchozího písemného souhlasu zástavního věřitele, což ale váže druhého žalovaného pouze ve vztahu k zástavnímu věřiteli a nemá žádný vliv na vztah druhého žalovaného vůči žalobci.13. Ve smyslu § 145 a § 151 odst. 1 o. s. ř. rozhodne soud prvního stupně o náhradě nákladů předběžného opatření včetně odvolacího řízení v rozhodnutí, jímž u něho skončí řízení ve věci samé.