6 Cmo 120/2021-168 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Praze jako soud I. stupně shora uvedeným rozsudkem ve výroku I. zamítl žalobu na zaplacení pohledávky z transformace a restituce poskytnuté žalovanému ve formě majetkového podílu v souladu se smlouvou o použití majetkového podílu, uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobce (matkou žalobce , Anonymizováno, ) a žalovaným dne 11. 5. 1998 v částce 486 958 Kč s přísl. a ve výroku II. žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku ve výši 89 443 Kč.2. Vyšel ze zjištění, že podle smlouvy o použití majetkového podílu, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobce (matkou žalobce , Anonymizováno, ) a žalovaným dne 11. 5. 1998 bude majetkový podíl v žalovaném , právnická osoba, na základě uvedené smlouvy právní předchůdkyni žalobce vyplacen po 7 letech od podpisu smlouvy, a to k její žádosti a bude navýšen o úroky, přičemž a bude činit celkově částku 973 917 Kč.3. Dále soud I. stupně vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobce po uplynutí 7 let od podpisu smlouvy, tj. v roce 2005, o vyplacení majetkového podílu nepožádala a po úmrtí , Anonymizováno, v roce 2013, kdy podíl zdědily její dvě děti (žalobce a jeho sestra , Anonymizováno, ) tyto uplatnily nárok na výplatu v roce 2014 po ukončení dědického řízení. Žalovaný však odmítal podíl vyplatit s poukazem na promlčení uplatněného nároku. Až do roku 2016 probíhala korespondence advokátů dlužníka i věřitele a v dubnu 2016 a v listopadu 2017 byly podány v rozsahu zděděných části uvedeného nároku dvě žaloby na vymožení nároku.4. Z hlediska právního soud I. stupně vyšel z právního názoru Nejvyššího soudu vysloveného ohledně projednávané věci v rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 27 Cdo 3232/2018-119 ze dne 26. 5. 2020, podle něhož k promlčení předmětného nároku došlo v roce 2015 po uplynutí 10 leté objektivní promlčecí lhůty s tím, že s ohledem na ustálenou argumentaci žalobce bude nutno posoudit věc rovněž z hlediska případného rozporu námitky promlčení s dobrými mravy.5. Soud I. stupně v projednávaném případě věc posoudil i z hlediska požadavku na soulad namítaného promlčení uplatněného nároku, postoupeného žalobci jeho sestrou, se všeobecně přijímanými mravními principy a obecně konstatoval, že by uplatnění námitky promlčení mohlo být zcela výjimečně výkonem práva v rozporu s dobrými mravy pouze tehdy, jestliže by tato námitka byla pouze prostředkem umožňujícím značně poškodit účastníka právního vztahu, přičemž na úmysl poškodit tohoto účastníka právního vztahu je možno usuzovat jen na základě konkrétních okolností, za nichž byla námitka promlčení tohoto nároku uplatněna.6. Ve vztahu k danému konkrétnímu případu soud I. stupně konstatoval, že žalobci minimálně v období od 11. 11. 2014 do 12. 5. 2015 nic nebránilo v podání žaloby na vymožení tvrzeného nároku, když bylo již najisto postaveno, že žalovaný odmítá nárok dobrovolně uhradit. Žalobce tak podle soudu I. stupně měl dostatečnou lhůtu k uplatnění nároku, avšak bez zásadního důvodu tak neučinil. Podle názoru soudu I. stupně se žalobce nemůže dovolávat toho, že při podání žaloby v roce 2017 se řídil jiným právním posouzením případného běhu promlčecích lhůt. Soud I. stupně neshledal, že by motivací žalovaného byl úmysl poškodit či znevýhodnit žalobce, ale podle názoru soudu I. stupně žalovaný byl veden pouze ekonomickým zájmem a před podáním žaloby, po uplynutí promlčecích doby, provedl účetní odpis promlčených majetkových podílů v celkové výši 10 149 450,22 Kč. Proto podle soudu I. stupně nejsou okolnosti uváděné žalobcem rozhodně natolik výjimečné a nedosahují takové intenzity, aby soud mohl považovat námitku promlčení vznesenou žalovaným ve vztahu k vymáhané pohledávce za výkon práva v rozporu s dobrými. Současně vyjádřil názor, podle něhož prolomení principu právní jistoty, jakým by bylo odepření práva uplatnit námitku promlčení, v dané věci nemůže být odůvodněno ani požadavkem na výkon práv v souladu s dobrými mravy a konstatoval také, že nelze považovat žalovaným vznesenou námitku promlčení za právní jednání v rozporu s dobrými mravy.7. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle úspěšnosti účastníků podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (o. s. ř.).8. Proti tomuto rozhodnutí se včas odvolal žalobce (odvolatel) z důvodu nesprávných závěrů skutkových i právních, týkajících se zejména vznesené námitky promlčení s tím, aby byl rozsudek soudu I. stupně změněn a žalobě bylo vyhověno, případně, aby rozsudek byl zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.9. Podle odvolatele soud I. stupně zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když bez řádného posouzení skutkového základu věci, slepě a formalisticky následoval právní názor vyslovený v dané věci Nejvyšším soudem v jeho rozsudku ze dne 26. 5. 2020, č. j. 27 Cdo 3232/2018-119, když odmítl jakkoli znovu otevřít otázku promlčení nároku žalobce, neboť dle názoru soudu I. stupně byla tato otázka rozsudkem Nejvyššího soudu postavena najisto s tím, že nárok žalobce je promlčen v objektivní promlčecí lhůtě. Nejvyšší soud přitom podle odvolatele rozhodl s tím, že smlouvu považuje za úvěrovou smlouvu, ačkoli ohledně této otázky nebylo vedeno žádné dokazování. V návaznosti na uvedené podle odvolatele soud I. stupně prohlásil, že v řízení bude posuzovat pouze žalobcem vznesenou námitku rozporu postupu žalovaného s dobrými mravy. V tomto ohledu se soud I. stupně rozhodl nezabývat dalšími pro věc relevantními okolnostmi včetně okolností uzavření smlouvy o použití majetkového podílu ze dne 11. 5. 1998. Postupoval formalisticky i při rozhodování o nákladech řízení, když zamítl i návrh žalobce na aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Dále odvolatel poukázal na skutečnost, že soud I. stupně se otázkou, zda je žalovaným uplatněná námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy, zabýval nepřípustně zužujícím způsobem, když s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu posoudil pouze konkrétní okolnosti, za nichž byla námitka promlčení vznesena, a odmítl se zabývat širším kontextem věci včetně okolností a důvodů, z nichž je vznik žalobcem uplatňovaného nároku dovozován.10. Odvolatel zdůraznil, že během ústního jednání žalobce opakovaně navrhoval provedení důkazu mj. účastnickým výslechem žalobce, svědeckou výpovědí několika osob včetně dědice bratra matky žalobce , Anonymizováno, a účetního žalovaného. Z provedení těchto důkazů by podle odvolatele jednoznačně vyplynulo, že žalovaný v zásadě od počátku usiloval o to, aby vnesené restituční nároky matky žalobce i dalších restituentů nebyly nikdy v plném rozsahu vypořádány, aby žádosti o jejich vypořádání byly učiněny co nejpozději, a tak, aby v rozporu se smyslem restitucí a uzavřených smluv byl každý, kdo trval na vydání vypořádacího podílu v celé jeho potvrzené výši, sankcionován odkazem na jeho promlčení, ačkoli žalovaný dlouhé roky po uzavření smlouvy ujišťoval matku žalobce o svých dobrých úmyslech placením ,,symbolických úroků“ a po roce 2013, odmítl vyplaceni podílu žalobci s tím, že jeho nárok byl promlčen již v roce 2008. To podle odvolatele bylo zjistitelné provedením navržených důkazů.11. Z kontextu dané věci, který soud I. stupně nesprávně odmítl vzít v úvahu, nelze podle odvolatele mít pochyb o nemravnosti žalovaným vznesené námitky promlčení, když smlouva byla uzavřena mezi matkou žalobce, restituentkou a nepodnikající fyzickou osobou bez právního vzdělání, a žalovaným podnikatelem disponujícím silným ekonomickým i personálním zázemím a byla připravena a zformulována výhradně žalovaným, jenž podobné smlouvy uzavíral i s dalšími restituenty v podobném postavení.12. Podle odvolatele smlouva byla uzavřena za situace, kdy žalovaný neměl dostatečné finanční prostředky k tomu, aby po vystoupení matky žalobce ze žalovaného družstva vydal předmětný majetkový podíl a matka žalobce projevila dobrou vůli vůči dlužníkovi. Aby vyplacení jejího vypořádacího podílu nezpůsobilo žalovanému ekonomické obtíže, v dobré víře souhlasila s odložením vypořádání svého členství v žalovaném tak, že splatnost vyplacení majetkového podílu nastane až na základě její výslovné žádosti učiněné alespoň po uplynutí 7 let od uzavření smlouvy a tak byla také smlouva stranami vykládána.13. Dále odvolatel poukázal na skutečnost, že po smrtí své matky a seznámení se dědiců s obsahem smlouvy, dědicové bezodkladně zahájili s žalovaným jednání o výplatě předmětného majetkového podílu, o níž byl následně žalovaný formálně požádán dopisem ze dne 11. 11. 2014. Žalovaný však v průběhu jednání v rozporu se svým předchozím jednáním vůči matce žalobce prohlásil nárok za promlčený, a to údajně již od roku 2008, což podle odvolatele zcela odporuje smyslu a účelu smlouvy. Proto jakékoli případné promlčení nároku na výplatu vypořádacího podílu nelze klást za vinu žalobci, resp. jeho matce, nýbrž žalovanému, jenž ve zlé víře zneužil dobré vůle matky žalobce, jejího slabšího postavení a její dobré víry a svým jednáním ji úmyslně udržoval v omylu ohledně běhu promlčecí lhůty pro uplatnění