6 Cmo 13/2021-88 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením Městský soud v Praze jako soud I. stupně ve výroku I. zamítl návrh na zrušení stanov účastníka a ve výroku II. navrhovateli uložil povinnost uhradit účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku ve výši 12 342 Kč.2. Soud I. stupně ve svém zamítavém rozhodnutí vycházel zejména z § 3036, § 258 a § 259 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (NOZ), jakož i ze zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (ZOK) a zejména z jeho § 663 ZOK s tím, že podle jeho názoru každý člen družstva, člen představenstva družstva, člen kontrolní komise družstva nebo likvidátor může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti usnesení členské schůze družstva pro jeho rozpor se zákonem, se stanovami nebo s dobrými mravy, přičemž toto právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí zaniká do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však do jednoho roku od přijetí rozhodnutí.3. Dále je z usnesení soudu I. stupně zřejmé, že soud I. stupně vycházel ze skutečnosti, že navrhovatel zpochybňuje proces přijetí stanov účastníka včetně procesů přijetí jejich změn, když tyto byly přijaty usnesením členské schůze dne 24. června 2002 a dále byly měněny usnesením členské schůze účastníka z 19. června 2012 a usnesením členské schůze účastníka z 12. března 2014. Napadat stanovy a proces jejich vzniku proto podle soudu I. stupně lze toliko napadením těch usnesení členské schůze, jimiž byly stanovy (jejich změny) přijaty.4. Ačkoli podle soudu I. stupně navrhovatel je členem účastníka, uplatnil své právo domáhat se určení neplatnosti všech tří usnesení členské schůze účastníka až po uplynutí prekluzivní tříměsíční doby k tomu zákonem stanovené, když usnesení členských schůzí přijímajících stanovy v roce 2002, 2012 a 2014 byla v letech svého přijetí také zveřejněna ve sbírce listin obchodního rejstříku a byla již v té době navrhovateli známa. Navíc podle soudu I. stupně všechna ustanovení stanov účastníka přijatá před 1. lednem 2014, jež byla v rozporu s právní úpravou účinnou od 1. ledna 2014, jsou podle § 777 odst. 1 ZOK považována za zrušená. Z tohoto důvodu návrh na zahájení řízení podle soudu I. stupně neuspěl.5. Proti tomuto rozhodnutí ve vztahu ke všem jeho výrokům soudu I. stupně se v zákonem stanovené lhůtě odvolal navrhovatel (odvolatel) a domáhal se, aby na základě rozhodnutí odvolacího soudu bylo zřejmé, že účastník je , právnická osoba, . Podle odvolatele by měl odvolací soud vyslovit neplatnost článku čtvrtého, v odst. 2) stanov účastníka, případně by je měl změnit a odstranit větu, podle níž při zániku členství vystoupením z družstva činí vypořádací podíl částku 20 000 Kč. Alternativně navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně, případně její postoupení rejstříkovému soudu, jenž byl podle odvolatele nečinný. Odvolatel zvlášť poukázal na skutečnost, že je aktivně legitimován k podání návrhu.6. Podle názoru odvolatele by měla být firma účastníka v souladu se ZOK doplněna tak, aby bylo zřejmé, že jde o bytové družstvo. V této souvislosti odvolatel poukázal na skutečnost, že návrh podal u rejstříkového soudu, odkud byla věc postoupena obchodnímu úseku soudu I. stupně, s čím odvolatel nesouhlasí. Stejně tak nesouhlasí s ustanovením stanov o vypořádacím podílu ve výši 20 000 Kč, v čemž spatřuje rozpor se zákonem. Považuje v uvedené části stanovy za neplatné, což podle jeho názoru odůvodňuje jejich zrušení. Podle odvolatele je napadené rozhodnutí v rozporu s NOZ a ZOK, když není souladné s kogentními ustanoveními NOZ a ZOK a z toho důvodu by rozhodnutí odvolací soudu mělo znít, jak je uvedeno shora, že účastník je , právnická osoba, . Podle odvolatele by proto odvolací soud měl vyslovit neplatnost článku čtvrtého, v odst. 2) Stanov účastníka, případně by stanovy měl změnit a odstranit větu, podle níž při zániku členství vystoupením z družstva činí vypořádací podíl částku 20 000 Kč.7. Navrhovatel z důvodu, že se v petitech svých podání doposud nedomáhal vyslovení neplatnosti stanov, ačkoli je z obsahu jeho podání tato skutečnost zřejmá, aby bylo zcela mimo pochyb, že se domáhá neplatnosti článku čtvrtého, v odst. 2) stanov, podáním ze dne 9. 11. 2020 navrhl v tomto směru v průběhu odvolacího řízení změnu návrhu.8. Odvolatel v průběhu ústního jednání o jeho odvolání vznesl námitku podjatosti členů senátu odvolacího soudu s odůvodněním poukazujícím na jejich rozhodovací činnost v jiných věcech, v nichž nebyl úspěšný odvolatel, případně osoby, ve prospěch nichž odvolatel činil úkony.9. V průběhu ústního jednání odvolatel zvlášť důrazně trval na názoru, že soud I. stupně ani soud odvolací nejsou příslušnými k rozhodování ve věci. Vyjádřil se rovněž v tom smyslu, že jeho úmyslem bylo, aby věc byla řešena rejstříkovým soudem, jemuž by měla být věc postoupena po té, co podle odvolatele dojde ke zrušení věci odvolacím soudem, když podle jeho názoru soud I. stupně vyšel z nesprávných skutkových východisek a věc i nesprávně posoudil po stránce právní.10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:11. Předně odvolací soud konstatuje, že s poukazem na § 216 o. s. ř. ve výroku I. tohoto usnesení nepřipustil navrhovatelem navrženou změnu návrhu, učiněnou v odvolacím řízení podáním navrhovatele ze dne 9. 11. 2020 Důvodem tohoto rozhodnutí je skutečnost, že takovýto postup zákon nepřipouští (§ 216 o. s. ř.).12. Ke vznesené námitce podjatosti členů senátu rozhodujícího o projednávané věci odvolací soud konstatuje, že jestliže navrhovatel uplatnil tuto námitku v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a členové senátu odvolacího soudu měli za to, že námitka podjatosti poukazující na jejich rozhodovací činnost v minulosti není důvodná, byl na místě odvolacím soudem aplikovaný postup podle § 15b odst. 2 o. s. ř.13. Před odvolacím soudem odvolatel neuspěl ani s názorem, že soud I. stupně ani soud odvolací nejsou věcně ani funkčně příslušnými k rozhodování ve věci a to s ohledem na § 3 odst. 2 z.ř.s. a s ohledem na § 10 odst. 2 o. s. ř.14. K vlastnímu návrhu navrhovatele odvolací soud konstatuje, že po podání návrhu na zahájení řízení soud I. stupně zcela správně přistoupil ke zjišťování toho, čeho se navrhovatel svým návrhem domáhá a správně ustálil, že se navrhovatel svým návrhem (lhostejno, jak svůj požadavek označil, zda zrušení stanov, či neplatnost stanov) domáhal toho, aby nebyl brán ohled na ta ustanovení stanov, jež upravovala výši vypořádacího podílu částkou 20 000 Kč. Soud I. stupně následně správně o tomto návrhovém požadavku navrhovatele rozhodoval a jeho rozhodnutí bylo shledáno správným po věcné i právní stránce, jak je uvedeno níže, byť odvolací soud shledal potřebu argumenty soudu I. stupně dále rozvinout.15. Přes shora uvedené nepřipuštění navrhovatelem navržené změny návrhu, jak je uvedeno shora, odvolací soud vycházel ze skutečnosti, že se navrhovatel široce formulovaným návrhem ve znění jeho doplnění domáhal zrušení resp. vyslovení neplatnosti stanov přijatých rozhodnutím členské schůze účastníka, a to zcela mimo postup upravený zákonem (§ 663 ZOK). Je tak zřejmé, že navrhovatel, případně jeho právní předchůdce, do jehož práv navrhovatel vstoupil, nevyužil možnost formou hlasování v rámci členské schůze ovlivnit přijetí rozhodnutí o změně stanov v části týkající se vypořádacího podílu, případně firmy, jež by vyhovovalo navrhovateli, případně jeho právnímu předchůdci. Marně tak uplynuly po rozhodnutí členské schůze (schůzí) zákonem stanovené prekluzivní lhůty k domáhání se neplatnosti usnesení členské schůze účastníka, s jehož zněním týkajícím se stanov nebyl účastník spokojen, jak je zřejmé i z napadeného usnesení.16. Jestliže podle odvolacího soudu navrhovatel v projednávaném případě obchází zákonem stanovený postup umožňující změnit rozhodnutí členské schůze účastníka, třeba i v případě schválených stanov, považuje nad rámec argumentace soudu I. stupně odvolací soud postup navrhovatele, kdy se ten po uplynutí zákonem stanovených lhůt domáhá vyslovení neplatnosti stanov, za postup neslučitelný se zákonem. Je tomu tak proto, neboť zpochybňování stanov družstva, jakožto smlouvy sui generis, mimo speciální zákonem stanovený postup daný § 663 NOZ, není podle právního názoru odvolacího soudu z uvedených důvodů možné.17. Jestliže navrhovatel požadoval rovněž rozhodnout, že účastník je fakticky bytovým družstvem, odvolací soud konstatuje, že podle obsahu spisu o této skutečnosti není sporu. Jestliže účastník v průběhu řízení vyjádřil ochotu své stanovy upravit v tomto směru týkajícím se firmy účastníka, je nutno takovýto postup pokládat za správný a souladný se ZOK, na což podle obsahu spisu dohlíží rejstříkový soud.18. Ze všech těchto důvodů je napadené usnesení věcně správné a odvolací soud jej proto ve výroku II. tohoto usnesení podle § 219 o. s. ř. potvrdil.19. Účastník byl v řízení před odvolacím soudem úspěšný a odvolací soud