6 Cmo 15/2022-149 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením Krajsky soud v Českých Budějovicích jako soud I. stupně ve výroku I. vyhověl návrhu navrhovatele na vyslovení neplatnosti usnesení přijatého shromážděním účastníka (dále též SVJ) konaným dne 15. 12. 2016. Určil tak, že je neplatné usnesení přijaté shromážděním účastníka konaným dne 15. 12. 2016, v části ad 2) týkající se přijetí nových stanov, čl. 3.2.2. písm. f), ukládající vlastníkům jednotek provádět úpravy jednotky ve svém vlastnictví tak, aby neohrožoval výkon vlastnického práva ostatních vlastníků jednotek a v případech, kde to stanoví zákon nebo tyto stanovy, provádět úpravy jen se souhlasem všech vlastníků jednotek nebo na základě smlouvy o výstavbě uzavřené se všemi vlastníky jednotek v domě.2. Důvodem vyslovené neplatnosti uvedeného usnesení přijatého shromážděním účastníka dne 15. 12. 2016, v části ad 2) a týkajícího se čl. 3.2.2. písm. f), byla skutečnost, že potřeba souhlasu všech vlastníků bytových jednotek s prováděním úprav bytu je podle názoru soudu I. stupně v rozporu s ustanovením § 1175 odst. 1 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (NOZ). Soud I. stupně přitom poukázal na důvodovou zprávu k ustanovení § 1175 NOZ, podle níž úpravy bytového spoluvlastnictví oproti běžnému spoluvlastnictví spočívá v tom, že vlastník jednotky má v zásadě podobná práva jako běžný spoluvlastník ke společným částem, ale silnější nebo vyšší oprávnění pak má k bytu, který jednotka zahrnuje. Respektování stejných práv ostatních vlastníků bytových jednotek však podle důvodové zprávy k zákonu neznamená, že je zasahováno do výlučného práva vlastníka, vyplývajícího z ustanovení § 1175 odst. 1 NOZ, tj. do práva byt výlučně užívat a uvnitř stavebně svůj byt upravovat.3. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle § 1 odst. 4 z.ř.s., § 23 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř.4. Proti tomuto rozhodnutí se odvolal účastník a domáhal se jeho změny a zamítnutí návrhu, když podle něho čl. 3.2.2. písm. f) nových stanov představuje pouze zapracování práv a povinností člena SVJ, zakotvených v ustanovení § 1175 odst. 1 NOZ, do nových stanov.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a po zopakování dokazování stanovami přijatými dne 15. 12. 2016, jakož i přechozími stanovami přijatými dne 28. 5. 2003 dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.6. Ze stanov přijatých dne 15. 12. 2016 odvolací soud zjistil, že tyto obsahovaly navrhovatelem uváděný čl. 3.2.2. písm. f), ukládající vlastníkům jednotek provádět úpravy jednotky ve svém vlastnictví tak, aby neohrožovali výkon vlastnického práva ostatních vlastníků jednotek a v případech, kde to stanoví zákon nebo tyto stanovy, provádět úpravy jen se souhlasem všech vlastníků jednotek nebo na základě smlouvy o výstavbě uzavřené se všemi vlastníky jednotek v domě.7. Ze stanov přijatých dne 15. 12. 2016 odvolací soud zjistil, že tyto obsahovaly navrhovatelem uváděný čl. VIII. 3., podle něhož vyžadovaly souhlas SVJ toliko úpravy měnící vzhled domu.8. Z hlediska právního odvolací soud vycházel zejména z § 1209 NOZ, z § 1175 NOZ, jakož i z § 1160 NOZ.9. Z § 1209 NOZ ve znění do 30. 6. 2020 je zřejmé, že je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl.10. Z § 1175 odst. 1 NOZ je zřejmé, že vlastník jednotky má právo svobodně spravovat, výlučně užívat a uvnitř stavebně upravovat svůj byt jakož i užívat společné části, nesmí však ztížit jinému vlastníku jednotky výkon stejných práv ani ohrozit, změnit nebo poškodit společné části.11. Konečně z § 1160 NOZ je zřejmé, že společné jsou alespoň ty části nemovité věci, které podle své povahy mají sloužit vlastníkům jednotek společně. Společnými jsou vždy pozemek, na němž byl dům zřízen, nebo věcné právo, jež vlastníkům jednotek zakládá právo mít na pozemku dům, stavební části podstatné pro zachování domu včetně jeho hlavních konstrukcí, a jeho tvaru i vzhledu, jakož i pro zachování bytu jiného vlastníka jednotky, a zařízení sloužící i jinému vlastníku jednotky k užívání bytu. To platí i v případě, že se určitá část přenechá některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání.12. V projednávaném případě byla z návrhu na zahájení zřejmá obecně pochopitelná obava navrhovatele z toho, že v budoucnosti mohou na základě nově přijatého čl. 3.2.2. písm. f) stanov trpět jeho práva provozovat aktivity při úpravě interiéru bytu a při jeho vnitřních stavebních úpravách garantované zákonem (§ 1175 odst. 1 NOZ). Stejně tak i z rozhodnutí soudu I. stupně je zřejmá správná snaha soudu svým rozhodnutím upravit poměry mezi účastníky řízení tak, jak to vyplývá z jeho poslání, a to, aby účastníkům řízení i nadále reálně svědčila zákonem garantovaná práva za současného nastolení takového stavu, aby došlo k uklidnění v řízení popisované situace v SVJ a mohl svých práv užívat i účastník a s ním další členové shora uvedeného majetkového společenství.13. Podle právního názoru odvolacího soudu shora uvedené obavy navrhovatele, že nově přijatý čl. 3.2.2. písm. f) v rámci nově přijatých stanov bude do budoucna zdrojem rušivého výkonu práva ze strany účastníka a ostatních jeho členů snažících se omezit v SVJ na minimum aktivity spojené s vnitřními stavebními úpravami bytů a s tím související správné snahy soudu I. stupně pomoci uklidnit zjitřenou atmosféru mezi členy SVJ nebyly, vzdor jejich správnému směřování, odvolacím soudem shledány aktuálními. Bylo tomu tak s ohledem na skutečnost, že SVJ ve svých stanovách nezakotvilo navazující ustanovení mající určit, které konkrétní případy stavebních úprav vyžadují ve smyslu čl. 3.2.2. písm. f) nových stanov souhlas všech vlastníků jednotek nebo uzavření smlouvy o výstavbě uzavřené se všemi vlastníky jednotek v domě. Pouze takovéto návazné vymezení případů stavebních úprav vyžadujících ve smyslu čl. 3.2.2. písm. f) nových stanov souhlas všech vlastníků jednotek nebo uzavření smlouvy o výstavbě by podle odvolacího soudu mohlo být v rozporu s právy vlastníka jednotky zaručenými zákonem, zejména jeho § 1175 NOZ, a to např. jestliže by byl požadován souhlas se zásahem do nenosných stěn uvnitř bytu.14. Shora uvedené návazné vymezení případů stavebních úprav vyžadujících ve smyslu čl. 3.2.2. písm. f) nových stanov souhlasu všech vlastníků jednotek by mohlo být napadeno návrhem na určení neplatnosti rozhodnutí shromáždění SVJ, a to po té co by shromáždění SVJ schválilo nové stanovy obsahující takovéto ustanovení.15. Osoba napadající uvedené návazné vymezení případů stavebních úprav vyžadujících ve smyslu čl. 3.2.2. písm. f) nových stanov souhlasu všech vlastníků jednotek by mohla být úspěšná za situace, jestliže by uvedený požadavek souhlasu omezoval vlastníka jednotky nutností souhlasu např. s pracemi na nenosných stěnách, dále např. na nosných stěnách, jež by podle prohlášení vlastníka netvořily společné části atd., když naopak na nosné stěny, jejichž status by nebyl vymezen v prohlášení vlastníka, by podle odvolacího soudu bylo nutno nahlížet ve smyslu § 1160 NOZ jako na společné části a ve vztahu k nim zákon zakazuje v § 1175 odst. 1 NOZ uvnitř jednotky stavebně upravovat byt, jestliže by takovými úpravami vlastník ohrozil změnil nebo poškodil společné části.16. Podle právního názoru odvolacího soudu lze na tomto místě poukázat i na možnou prospěšnost shora uvedeného znění čl. 3.2.2. písm. f) nových stanov pro členy SVJ za situace, že by vlastník chtěl upravovat svojí jednotku, v důsledku čeho by byla ohrožena poškozením nebo změnou společná číst. Vlastník by měl možnost v souladu s čl. 3.2.2. písm. f) nových stanov požádat SVJ o souhlas s takovými stavebními úpravami a po předložení společenstvím vyžádaných dokladů (např. stanovisko statika) a po dosažení souhlasu SVJ by vlastník mohl provádět uvedenou činnost zasahující společné části, jež je mu jinak zapovězena § 1175 odst. 1 NOZ. Možnost provádění i takových úprav by vyplývala ze souhlasu (prostřednictvím rozhodnutí SVJ) spoluvlastníků společných částí.17. Za shora uvedené situace představuje v projednávaném případě podle odvolacího soudu namítané znění čl. 3.2.2. písm. f) nových stanov obecné ustanovení, jež nikoho nepoškozuje.18. Z tohoto důvodu odvolací soud nesdílí obavu navrhovatele a soudu I. stupně z možného omezujícího účinku shora uvedeného čl. 3.2.2. písm. f) nových stanov a neshledává napadené usnesení přijaté shromážděním účastníka konaným dne15. 12. 2016 za rozporné se zákonem.19. Z těchto důvodů odvolací soud za podmínek § 220 o. s. ř. napadené usnesení změnil a návrh zamítl.20. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle § 1 odst. 4 z.ř.s., § 23 o. s. ř. a § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když řízení v této věci bylo možné zahájit pouze na návrh, kdy tak účastníkovi, jenž měl plný úspěch ve věci, vzniklo právo na náhradu nákladů řízení vůči navrhovateli, jenž úspěch ve věci neměl.21.