6 Cmo 203/2021-30 — Vrchní soud v Praze

1. Soud I. stupně shora uvedeným usnesením ze dne 22. března 2021, č. j. 18 Cm 78/2020-20 odmítl pro neodstranění vad žalobního návrhu žalobu (výrok I.), žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) s tím, že o odměně opatrovníka soud rozhodne samostatným usnesením (výrok III.).2. Soud I. stupně v odůvodnění, s odkazem na ustanovení § 43 odst. 1 a 2 o. s. ř., poukázal na skutečnost, že žalobce vytčené vady žaloby, jež brání pokračování v řízení, požadovaným způsobem ve stanovené lhůtě neodstranil a z toho důvodu podle soudu I. stupně nezbylo než žalobu odmítnout a rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 146 odst. 3 o. s. ř.3. Uvedené usnesení soudu I. stupně žalobce (odvolatel) napadl včas podaným odvoláním ze dne 13. dubna 2021 s poukazem na § 205 odst. 2 písm. a) až g) a odst. 3 o. s. ř. a navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc v souladu s ustanovením § 12 odst. 1 o. s. ř. přikázal k dalšímu řízení jiným soudům prvního a druhého stupně (např. Okresní soud v Olomouci nebo Krajský soud v Ostravě). Důvodem jeho odvolání byla rovněž jím uváděná podjatost osob, jež v jeho věcech v minulosti nesprávně rozhodovaly, přičemž podjatými shledával i soudce Vrchního soudu v Praze s ohledem na jejich rozhodování v minulosti.4. Námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze vyřešil Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 21. září 2021, č. j. 20 Nd 427/2021-31, když rozhodl, že soudci Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí odvolání žalobce proti usnesení soudu I. stupně ze dne 22. března 2021, č. j. 18 Cm 78/2020-20.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, a to dle § 212 a § 212a o. s. ř., aniž nařizoval jednání podle § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř., a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.6. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobou ze dne 13. října 2020, doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem (soud I. stupně) dne 14. října 2020 se žalobce domáhal rozhodnutí, že jeho vyloučení z žalovaného družstva je neplatné. Soud I. stupně usnesením ze dne 15. října 2020, č. j. 18 Cm 78/2020-4, odkazem na ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzval žalobce ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení k doplnění žaloby uvedením, čeho se konkrétně domáhá a jak má soud v dané věci rozhodnout, s poučením o odmítnutí žaloby v případě, že nebude řádně opravena nebo doplněna ve stanovené lhůtě.7. Z obsahu spisu je zřejmé i to, že žalobce na výzvu soudu I. stupně reagoval obsahově nesrozumitelnými podáními a vytčené vady přes poučení ve stanovené lhůtě neodstranil. Proto mu soud I. stupně usnesením ze dne 22. března 2021, č. j. 18 Cm 78/2020-14 ustanovil opatrovníka advokáta , Jméno opatrovníka, , sídlem , adresa, a usnesením ze dne 22. února 2021, č. j. 18 Cm 78/2020-17 opětovně vyzval žalobce resp. opatrovníka k odstranění vytčených vad žaloby. V odpovědi ze dne 10. března 2021 následně opatrovník sdělil, že se pokusil zkontaktovat se žalobcem e-mailem i dopisem, žalobce však nijak nereagoval a bez nezbytného projednání s ním s ohledem na charakter projednávané věci nelze žalobu patřičným způsobem doplnit.8. Odvolací soud vycházel shodně se soudem I. stupně z § 43 odst. 1 o. s. ř., podle něhož předseda senátu usnesením vyzve účastníka řízení, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny předepsané náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité; k opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka řízení poučí o způsobu úpravy nebo doplnění. Podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne; k ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna, o čemž musí být účastník řízení poučen.9. Jelikož žalobce vytčené vady žaloby opravou nebo doplněním ve stanovené lhůtě neodstranil, soud I. stupně důvodně žalobu odmítl napadeným usnesením, jež odvolací soud pro jeho věcnou správnost podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.10. Před odvolacím soudem neobstála odvolací argumentace odvolatele poukazující na podjatost osob, jež v jeho záležitosti v minulosti rozhodovaly, když tento důvod podjatosti je ve smyslu § 14 odst. 4 o. s. ř. ze zákona vyloučen. Vedle toho odvolací soud konstatuje k opakovaně žalobcem vznášené námitce podjatosti soudců sodu I. stupně, když tato tvrzená vada představuje odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., že z jeho úřední činnosti je odvolacímu soudu známé žalobcovo opakované uplatňování námitky podjatosti soudců prakticky ve všech jeho podáních, ale bez uvádění konkrétních a relevantních skutečností, jež by mohly zakládat důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců zmíněných soudů a námitka podjatosti vznesená i v tomto případě ani z tohoto pohledu nenaplňuje podmínky důvodnosti námitky podjatosti. Na další stále se opakující (ale nijak nezdůvodněné) námitky podjatosti soudců zmíněných soudů je podle odvolacího soudu nutno nahlížet jako na zjevné zneužívání práva žalobcem, jež nemůže požívat právní ochrany. Z tohoto důvodu není ani potřebné se za daných konkrétních okolností takovýmito námitkami žalobce zabývat.11. K navrhovanému přikázání věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř. (delegace) odvolací soud poznamenává, že tento postup přichází v úvahu pouze tehdy, nemůže-li příslušný soud o věci jednat z důvodu vyloučení jeho soudců. O takovou situaci se však v projednávané věci evidentně nejedná, neboť námitka podjatosti soudců vznesená žalobcem nebyla shledána důvodnou, tudíž žádný ze soudců zmíněných soudů nebyl z projednávání a rozhodnutí věci vyloučen.12. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 146 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků řízení, když žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný a úspěšnému žalovanému v souvislosti s odvolacím řízením žádné náklady nevznikly.