7 Cmo 17/2022-132 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 26. 7. 2017 se žalobce vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 250 000 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně ode dne 1. 4. 2017 do zaplacení z právního důvodu smlouvy o převodu podílu ze dne 31. 3. 2015.2. Rozsudkem ze dne 27. 2. 2018, č. j. 56 Cm 142/2017-69, soud prvního stupně žalobu v celém rozsahu zamítl. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 6. 2021, č. j. 7 Cmo 107/2018-90, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, neboť napadený rozsudek je nepřezkoumatelný. Vytkl soudu prvního stupně, že z odůvodnění napadeného rozsudku nevyplývá, kdy došlo ke složení peněz do soudní úschovy dle § 1953 odst. 1 o. z., a kdy tudíž došlo k zániku dluhu. Z odůvodnění ani nevyplývá, z jakého důvodu dlužník do soudní úschovy peníze složil a zda tedy důvodem úschovy byl některý z důvodů uvedených v § 1953 odst. 1 o. z. Musí se přitom jednat o důvody objektivní, nikoliv subjektivní. Z odůvodnění není ani zřejmé, proč nemohl dlužník plnit na bankovní účet uvedený ve výzvě k plnění ze dne 4. 5. 2017, když právní úprava změnu místa plnění na základě oznámení věřitele připouští (§ 1955 odst. 1 věta druhá a § 1956 o. z.). A konečně nelze pominout, že předmětem řízení je zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím. Z odůvodnění rozsudku však není zřejmé, že došlo k náhradnímu plnění právě této částky.3. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 250 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 1. 4. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 141 160 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 31. 3. 2015 uzavřena smlouva o úplatném převodu podílu, kterou se žalovaný zavázal zaplatit žalobci kupní cenu 6 069 000 Kč ve dvou splátkách s tím, že první splátka ve výši 4 069 000 Kč byla splatná nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne uzavření smlouvy o úplatném převodu obchodního podílu do advokátní úschovy na ujednaný účet a druhá část kupní ceny ve výši 2 000 000 Kč byla splatná nejpozději do 31. 3. 2017 bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, . Tento účet byl následně zrušen. Žalovaný zaplatil část druhé splátky ve výši 1 500 000 Kč dne 3. 8. 2015 na účet žalobce odlišný od výše uvedeného účtu ve smlouvě o úplatném převodu podílu z 31. 3. 2015 a žalobce toto plnění nevrátil. Žalovaný též zaplatil část druhé splátky ve výši 250 000 Kč dne 14. 10. 2015 v hotovosti a žalobce toto plnění nevrátil. Žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval dopisem ze dne 4. 5. 2017 žalovaného k úhradě druhé splátky 2 000 000 Kč za převod části podílu na účet advokátní úschovy č. , č. účtu, do 11. 5. 2017, kdy součástí dopisu bylo i upozornění na zrušení účtu, na něž mělo být původně plněno a upozornění na to, že se žalobce nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, kdy dopis byl žalovanému doručen dne 10. 5. 2017. Žalovaný v reakci na to dopisem ze dne 17. 5. 2017 sdělil žalobci, že dne 14. 10. 2015 uhradil v hotovosti žalobci částku 250 000 Kč a dne 3. 8. 2015 byla uhrazena částka 1 500 000 Kč. Žalovaný požadoval s ohledem na trestní kariéru žalobce úředně ověřenou plnou moc a úředně ověřenou výzvu k úhradě zbylé částky na konkrétní účet. Dne 19. 5. 2017 podali žalovaný a František Kolomazníček k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 návrh na přijetí částky 2 000 000 Kč do soudní úschovy, kdy usnesením uvedeného soudu ze dne 9. 8. 2017, č. j. 34 Sd 45/2017-20, bylo rozhodnuto o přijetí uvedené částky do úschovy jako splnění závazku dle smlouvy o úplatném převodu podílu ze dne 1. 3. 2015.5. Na zjištěný skutkový stav aplikoval soud prvního stupně § 1955 odst. 1, § 1956, § 1957 odst. 1 a § 1953 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).6. Soud uvedl, že při právním hodnocení věci byl vázán právním názorem vysloveným odvolacím soudem v usnesení ze dne 16. 6. 2021, č. j. 7 Cmo 107/2018-90, v tom smyslu, že shora uvedená právní úprava připouští změnu místa plnění na základě oznámení věřitele podle § 1955 odst. 1 věty druhé a § 1956 o. z.7. Poté soud učinil právní závěr, že účet, na který měla být zaplacena druhá splátka kupní ceny obchodního podílu, byl zrušen a žalobce sdělil žalovanému skrze svého zástupce jiný účet, na který mělo být plněno. V souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu tak došlo k efektivnímu určení nového místa plnění sdělením účtu, na který má být plněno, zástupcem žalobce. Pokud žalovaný namítal, že plná moc a výzva k plnění by měly být opatřeny úředně ověřeným podpisem žalobce, takový požadavek je nedůvodný, když nevyplývá z žádného právního předpisu. Na tom nemůže ničeho změnit ani okolnost, že žalobce byl toho času ve výkonu trestu odnětí svobody. Nedůvodná je i námitka žalovaného, že výzvou k plnění po něm byla požadovaná částka podstatně vyšší, než kolik skutečně dlužil. Taková okolnost nemá vliv na určení místa plnění, nanejvýš může předznamenávat budoucí spor účastníků, zda pohledávka byla uhrazena v celém rozsahu. Nepřípadný je i poukaz žalovaného na § 1957 odst. 1 o. z., když toto ustanovení neupravuje určení místa plnění, nýbrž okamžik splnění v případě, že je plněn peněžitý dluh prostřednictvím poskytovatele platebních služeb. Uvedená námitka žalovaného navíc odporuje závaznému právnímu názoru vyjádřenému odvolacím soudem. S ohledem na to, že výzvou zástupce žalobce žalovanému došlo k efektivnímu určení nového místa plnění, nebyl zde žádný důvod naplňující hypotézu § 1953 odst. 1 o. z., upravujícího náhradní plnění do soudní úschovy. Zjevně nemohlo jít o situaci, že věřitel je neznámý nebo odmítl bezdůvodně plnění přijmout nebo, že dlužník je bez své vinny v nejistotě, kdo je věřitelem. Nemůže jít ani o situaci, že věřitel je nepřítomný, když žalovanému bylo určeno, na jaký účet může svůj dluh splnit a nebyla zde ani žádná jiná důležitá příčina na straně žalobce jakožto věřitele, když, jak už bylo uvedeno, z žádného právního předpisu nevyplývá povinnost, aby plná moc a výzva k plnění na nový účet byly opatřeny úředně ověřenými podpisy, a to ani s přihlédnutím k tomu, že žalobce se nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody. Stejně tak je z hlediska efektivního určení nového platebního místa bezvýznamné, zda ve výzvě požadovaná částka se svou výší shodovala se skutečnou výší dluhu žalovaného. S ohledem na uvedené nebyly dány důvody pro plnění do soudní úschovy, a proto složením finančních prostředků, lhostejno v jaké výši, do soudní úschovy žalovaným nedošlo (nemohlo dojít) ke splnění závazku žalovaného zaplatit zbylou část kupní ceny obchodního podílu ve výši 250 000 Kč, pročež tento dluh žalovaného ke dni vyhlášení rozsudku trvá. Soud proto žalobě jako důvodné a po právu vyhověl a uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci 250 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne 1. 4. 2017 do zaplacení. Právo žalobce na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kdy prvním dnem prodlení je den 1. 4. 2017, tedy den bezprostředně následující po dni splatnosti druhé části kupní ceny sjednané ve smlouvě o úplatném převodu podílu ze dne 31. 3. 2015. Nákladový výrok je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř.8. Do tohoto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, a to z důvodu uvedených v § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř. Namítl, že prvoinstanční soud si zjevně nesprávně vyložil důvody vedoucí Vrchní soud v Praze (soud odvolací) ke zrušení rozsudku prvoinstančního soudu ze dne 27. 2. 2018 uvedené v jeho usnesení. Vrchní soud v Praze výslovně v předmětném usnesení uvedl, že důvodem zrušení rozsudku prvoinstančního soudu je jeho nepřezkoumatelnost, neboť z něj nevyplývá, kdy došlo ke složení peněz do úschovy a tím k zániku dluhu, z jakého důvodu dlužník peníze do soudní úschovy složil a proč nemohl dlužník plnit na bankovní účet uvedený ve výzvě z 4. 5. 2017. Vrchní soud v Praze tedy vyzval prvoinstanční soud k tomu, aby v rámci svého odůvodnění uvedl výše popsané skutečnosti, tedy aby náležitě své rozhodnutí zdůvodnil, nikoliv aby žalobě v plném rozsahu vyhověl pro změnu místa plnění. Z usnesení se v žádném jeho bodu nepodává, že by výzvou k plnění ze dne 4. 5. 2017 došlo k efektivní změně místa plnění. Prvoinstanční soud převzal ze závazný právní názor odvolacího soudu, který však z jeho usnesení nevyplývá, v důsledku čehož dospěl k nesprávnému právnímu posouzení věci ohledně efektivní změny místa plnění, k níž dojít s ohledem na absenci vzájemné dohody smluvních stran o jeho změně, nemohlo. Nelze souhlasit ani s názorem prvoinstančního soudu, že jednostranným oznámením - dopisem právního zástupce žalobce ze dne 4. 5. 2017 - s uvedením nového čísla bankovního účtu, na který má být plněno, došlo k efektivnímu určení nového místa pl