7 Cmo 223/2022-67 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobce se žalobou ze dne 18. 6. 2021 domáhal poskytnutí informací dle ust. § 156 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále i jen „ZOK“), a to konkrétně nahlédnutí do všech smluv, dohod, dokumentů a kompletních účetních dokladů žalované za období od 20. 12. 2017 doposud.2. Městský soud v Praze usnesením označeným v záhlaví rozhodl tak, že řízení se podle § 96 odst. 2 věty prvé o. s. ř. z důvodu zpětvzetí žaloby zastavuje (výrok I.), a že žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobce podle § 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř. náhradu nákladů řízení ve výši 32 120,05 Kč [soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna advokáta žalobce za šest úkonů právní služby ā 3 100 Kč a jeden úkon ā 1 550 Kč {§ 151 odst. 2 o.s.ř., § 9 odst. 4 písm. c), § 11 odst. 1 písm. a), b) d) a g), § 11 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, 2 x porada s klientem, účast na jednání, zpětvzetí žaloby)}, paušální náhrada hotových výdajů advokáta žalobce za sedm úkonů právní služby ā 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), cestovné na jednání k soudu a zpět z místa sídla advokáta žalobce osobním motorovým vozidlem , Anonymizováno, , RZ , Anonymizováno, , s průměrnou spotřebou nafty 5,1 l na 100 km při ujeté vzdálenosti , adresa, a zpět, 404 km v celkové výši 2 642,60 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, § 157 a násl. zák. č. 262/2006 Sb., § 1 a 2 vyhl. č. 47/2022 Sb.), náhrada advokáta za čas promeškaný cestou k soudu a zpět v rozsahu 10 půlhodin po 100 Kč za půlhodinu, tj. celkem 1 000 Kč, (§ 14 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a náhradu DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je advokát povinen z odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) ve výši 5 227,46 Kč], neboť důvodná žaloba byla vzata zpět pro pozdější chování žalované, čímž žalovaná procesně zavinila, že řízení bylo zastaveno a žalobce tak má právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Usnesení neobsahovalo odůvodnění dle ust. § 169 odst. 2 věty druhé o. s. ř.3. Proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně podala včasné odvolání žalovaná. Předně namítá, že žaloba byla nedůvodná, když ani z žalobního návrhu nebylo zřejmé, čeho přesně se žalobce domáhá a jím prezentovaný petit nebylo možné vykonat. Nicméně žalobci bylo umožněno do všech dokladů opakovaně nahlížet (dávno před podáním žaloby) a dle žalované to byl naopak žalobce, kdo se opakovaně nedostavoval na valné hromady žalované či nepřebíral poštu. Nikdy mu žalovaná neodpírala jeho právo dle § 155 z. o. k. Sám žalobce pak používal kopie požadovaných dokumentů jako důkazy v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 Cm 184/2020. V otázce důvodnosti žaloby tak dle žalované trpí napadený výrok nedostatkem odůvodnění a s tím související nepřezkoumatelností. Skutečnost, že na dodatečnou žádost žalobce ze dne 26. 4. 2022, mu byly nad rámec zákonných povinností žalovanou zaslány elektronicky specifikované dokumenty, nelze dle žalované posuzovat jako dodatečné splnění povinností tak, jak soud vykládá. Dále odvolatelka namítala, že soud nezohlednil jednání žalobce vedoucí ke zmaření soudního jednání dne 3. 5. 2022, na které se právní zástupce žalované dostavil, čímž na straně žalované vznikly zbytečně vynaložené náklady. V neposlední řadě odvolatelka považuje za nesprávné i samotné vyčíslení náhrady nákladů řízení žalobce ze strany soudu, a to započtení i dvou porad žalobce s advokátem, konkrétně dne 8. 6. 2021 a dne 4. 6. 2022, což odůvodnil. Odvolatelka proto navrhuje, aby odvolací soud změnil napadený výrok II. usnesení soudu prvního stupně tak, že žalobce je povinen do tří dnů od právní moci usnesení zaplatit žalované částku 24 684 Kč na náhradu nákladů řízení (viz specifikace nákladů řízení), a to k rukám jejího zástupce.4. Vrchní soud v Praze přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, a bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.5. Podle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).6. Podle věty první uvedeného zákonného ustanovení pokud některý z účastníků zaviní, že řízení musí být zastaveno, je povinen hradit druhé straně jeho náklady. V případě, kdy soud řízení zastaví, je třeba se zabývat při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve tím, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Zavinění je zde třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska, tam, kde zastavení řízení bylo účastníkem zaviněno, soud přizná ostatním účastníkům (druhé straně) náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložili na uplatňování nebo bránění svého práva. Vzhledem k učiněnému zpětvzetí návrhu se tak odvolací soud nejprve zabýval tím, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno a zda proto není povinen hradit náklady řízení jinému účastníku. Pokud pouze jedna procesní strana zaviní, že řízení je zastaveno, a proto o věci nemůže být meritorně rozhodnuto a tím zjištěno, zda návrh byl podán důvodně, vzniká jí zásadně povinnost nahradit druhé procesní straně náklady řízení [z judikatury viz např. rozhodnutí uveřejněné v časopise SR, 2009, č.4, s.131-sp.zn. ÚS 315/07, S IV (s. 736) - NS sp.zn. 3 Cz 14/82]. Výjimkou z této zásady je ustanovení věty druhé téhož odstavce, podle něhož byl-li pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Obě podmínky (důvodnost žaloby a chování žalovaného) musí být přitom splněny současně, a navíc důvodem zpětvzetí musí být výlučně jen chování samotného žalovaného.7. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. II. ÚS 314/05, rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí civilního řízení, rozhodnutí obecného soudu musí být s ohledem na konkrétní okolnosti odůvodněno způsobem, z něhož logicky a přesvědčivě vyplývají jeho právní závěry. V postupu spočívajícím v mechanické aplikaci ustanovení § 146 odst. 2 občanského soudního řádu a pouhém formálním odkazu na ustanovení zákona lze spatřovat jisté prvky nahodilosti a libovůle, představující v konečném důsledku zásah do základního práva obsaženého v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.8. Ze spisu plyne, že žalovaná již ve svém vyjádření k žalobě (č.l. 19 – 20 spisu) namítala, že žaloba je nedůvodná, neboť žalobci bylo umožněno do dokumentace společnosti opakovaně nahlížet a nikdy mu neodpírala jeho právo dle § 156 ZOK, přičemž ke svým tvrzením označila i důkazy. V samotném zpětvzetí návrhu (č.l. 38 – 39 spisu) pak žalobce uvedl, že některé dokumenty mu byly žalovanou předloženy dne 24. 6. 2022 a dále elektronicky zaslány, a že po jejich prostudování má za to, že žalovaná splnila svou zákonnou povinnost, k čemuž označil důkazy.9. Odvolací soud vzhledem k uvedenému shledal, že soud prvního stupně své rozhodnutí o náhradě nákladů řízení řádným způsobem neodůvodnil, neboť z pouhého jeho odkazu na znění ust. § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. s citací znění ust. § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. ve výroku II., nelze seznat jakoukoliv jeho úvahu o tom, co se z tvrzení obsažených v žalobě a samotném petitu podává, a zda žalovaná svým jednáním skutečně po zahájení řízení uspokojila žalobcem uplatněný nárok.10. Odvolací soud proto uzavírá, že usnesení soudu prvního stupně je v odvoláním napadeném rozsahu pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné.11. Z vyložených důvodů odvolací soud výrok II. usnesení soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.12. V dalším řízení soud prvního stupně znovu rozhodne o povinnosti k náhradě nákladů řízení (§ 151 odst. 1 o. s. ř.) a své rozhodnutí ve smyslu výše uvedeném náležitě odůvodní, přičemž se bude zabývat i námitkami vznesenými žalovanou v odvolání.