7 Cmo 265/2022-195 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Plzni (dále též jen soud) v záhlaví označeným usnesením rozhodl tak, že se zamítá návrh žalobkyně na nařízení předběžného opatření, kterým by soud uložil 2. žalované povinnost zdržet se převádění vlastnického práva ke svému vlastnictví, do pravomocného skončení tohoto řízení (výrok I.), že se zamítá návrh žalobkyně na nařízení předběžného opatření, kterým by soud uložil 2. žalované povinnost zdržet se nakládání se svým vlastnictvím nad rámec běžné obchodní činnosti, do pravomocného skončení tohoto řízení (výrok II.), že se zamítá návrh žalobkyně na nařízení předběžného opatření, kterým by soud uložil 1. žalovanému povinnost zdržet se nakládání s 1) bytovou jednotkou č. 2108/1 v budově č. p. , Anonymizováno, stojící na pozemku parc. č. , Anonymizováno, včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy č. p. , Anonymizováno, o velikosti 12911/108945, 2) bytovou jednotkou č. , Anonymizováno, v budově č. p. , Anonymizováno, stojící na pozemku parc. č. , Anonymizováno, včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy č. p. , Anonymizováno, o velikosti 10486/108945, 3) spoluvlastnickým podílem na pozemku parc. č. , Anonymizováno, o velikosti 12911/108945, 4) spoluvlastnickým podílem na pozemku parc. č. , Anonymizováno, o velikosti 10486/108945, 5) spoluvlastnickým podílem na pozemku parc. č. , Anonymizováno, o velikosti 26639780994/459736861872, 6) spoluvlastnickým podílem na pozemku parc. č. , Anonymizováno, o velikosti 26639780994/459736861872, a 7) spoluvlastnickým podílem na pozemku parc. č. , Anonymizováno, o velikosti 178862/1545864, to vše v katastrálním území , adresa, , do pravomocného skončení tohoto řízení, (výrok III.), že žalobkyně je povinna zaplatit soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Krajského soudu v Plzni č. účtu , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, (výrok IV.), že po právní moci výroků I., II. a III. tohoto usnesení se žalobkyni prostřednictvím Krajského soudu v Plzni vrací složená jistota v částce 10 000 Kč (výrok V.).2. V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že žalobkyně navrhla nařízení předběžného opatření shora uvedeného znění. Návrh odůvodnila tím, že náhodně nahlédla do katastru nemovitostí a zjistila, že žalovaní uzavřeli 17. 6. 2022 kupní smlouvu, na základě níž druhá žalovaná prodala prvnímu žalovanému dvě bytové jednotky a pět spoluvlastnických podílů na různých pozemcích, vše v katastrálním území , adresa, . Tímto krokem první žalovaný vyvedl majetek z druhé žalované do svého vlastnictví, a to bez vědomí či souhlasu žalobkyně jako majoritní společnice druhé žalované. Uzavření kupní smlouvy bylo krokem vedoucím k nelegálnímu nabytí veškerého majetku, který zanechala matka žalobkyně a jehož je žalobkyně jedinou a univerzální dědičkou. Tímto způsobem si první žalovaný vytváří „zadní vrátka“ pro případ, že by v řízení nebyl úspěšný. Žalobkyně má důvodné obavy, že se nejedná o jediný majetek, který první žalovaný vyvedl nebo se chystá vyvést z druhé žalované, přičemž pokud se mu to podaří, bude tím zmařen cíl, kterého se žalobkyně domáhá podanou žalobou. Je zde potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků řízení. Způsob, jak žalobkyně může alespoň částečně ochránit zájmy druhé žalované, je předběžné opatření zamezující tomu, aby první žalovaný do pravomocného skončení řízení vyvedl z druhé žalované veškerý její majetek, přičemž aby žalovaný takové omezení nemohl obcházet, je namístě uložit druhé žalované povinnost zdržet se převádění vlastnického práva ke svému vlastnictví. Dále je třeba zamezit tomu, aby první žalovaný vyváděl finanční prostředky z druhé žalované, například formou hrazení osobní potřeby, dluhů a podobně, je proto namístě také druhé žalované uložit povinnost zdržet se nakládání se svým vlastnictvím nad rámec běžné obchodní činnosti. Pokud jde o návrh, aby prvnímu žalovanému byla uložena povinnost zdržet se nakládání s výše uvedenými nemovitými věcmi, tento návrh je odůvodněn možným ohrožením výkonu soudního rozhodnutí, neboť pokud by první žalovaný převedl nemovitosti na třetí subjekt, mohlo by tím dojít ke zmaření případného vydání bezdůvodného obohacení.3. Soud konstatoval, že jako důkaz žalobkyně navrhla a předložila kupní smlouvu ze 14. 6. 2022 a výpis z katastru nemovitostí, LV č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, . Z předložené kupní smlouvy ze dne 17. 6. 2022 vyplývají skutečnosti shora tvrzené, pokud jde o převod vlastnického práva k výše uvedeným nemovitým věcem mezi druhou žalovanou jako prodávající a prvým žalovaným jako kupujícím. Výpis z katastru nemovitostí pak dokládá, že vklad práva podle této kupní smlouvy byl proveden zápisem dne 20. 7. 2022 s právními účinky zápisu ke dni 22. 6. 2022, kdy výše uvedené bytové jednotky č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v obci a katastrálním území , adresa, jsou již vlastnicky evidovány na prvního žalovaného. Jiné důkazy nebyly ze strany žalobkyně navrženy ani předloženy.4. Soud nahlédl do katastru nemovitostí a zjistil, že druhá žalovaná v současné době není vlastníkem žádné nemovité věci. Dále soud nahlédl do údajů listu vlastnictví č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, a zjistil, že jako vlastník obou bytových jednotek je i nadále zapsán první žalovaný a nemovité věci nejsou dotčené změnou právního vztahu.5. Nahlédnutím do obchodního rejstříku soud zjistil, že druhá žalovaná založila 21. 10. 2021 účetní závěrku za rok 2020. Podle rozvahy ke dni 31. 12. 2020 druhá žalovaná vykazovala pouze aktiva v podobě staveb (nemovitých věcí) v ceně 8 273 tis. Kč, peněžních prostředků v pokladně ve výši 171 tis. Kč a peněžních prostředků na účtech ve výši 540 tis. Kč, a na straně pasiv kromě vlastního kapitálu vykazovala cizí zdroje v podobě závazků ke společníkům ve výši 19 281 tis. Kč a dohadné účty pasivní (závazky, jejichž výše není přesně známa, zejm. pokud dosud nebyly vyúčtovány) ve výši 15 tis. Kč. Účetní závěrka za rok 2021 nebyla do sbírky listin založena.6. Žalobkyně složila na účet soudu jistotu v částce 10 000 Kč.7. Soud konstatoval, že v daném případě žalobkyně prokázala, že mezi žalovanými došlo k převodu vlastnického práva k nemovitým věcem, které byly do té doby ve vlastnictví druhé žalované. Žádné jiné skutečnosti žalobkyně neprokázala ani neosvědčila. Konstatoval též, že ostatní tvrzení přednesená v návrhu na nařízení předběžného opatření jsou v rovině nedoložených tvrzení.8. Pokud jde o návrh směřující vůči prvnímu žalovanému na zákaz dispozice s nemovitými věcmi, žalobkyně netvrdí nic a tedy ani neprokazuje o tom, že první žalovaný činí kroky směřující ke zcizení nemovitých věcí. Žalobkyně pouze vyjadřuje svoji obavu, že první žalovaný by nemovité věci mohl převést na třetí subjekt. Skutečnosti, které by takovýto hrozící postup naznačovaly, nejsou zřejmé. Ani podle stavu zápisu v katastru nemovitostí neprobíhá žádné vkladové řízení, jehož předmětem by bylo zcizení nemovitých věcí prvním žalovaným.9. Soud dospěl k závěru, že protože žalobkyně ve smyslu ust. § 75c odst. 1 o. s. ř. neprokázala existující obavu o ohrožení výkonu soudního rozhodnutí, soud v této části návrh zamítl (výrok III. tohoto usnesení).10. Pokud jde o návrhy směřující vůči druhé žalované, žalobkyně tyto návrhy odůvodnila svou obavou o to, že druhá žalovaná bude „po majetkové stránce zcela vybrakována“. S výjimkou převodu nemovitých věcí, který již proběhl před více než čtyřmi měsíci, však žalobkyně k těmto návrhům nepředložila tvrzení, kterými by potřebu zatímní poměry úpravy poměrů dostatečně vysvětlila a zdůvodnila, kromě již obecně prezentovaných obav. Z tvrzení žalobkyně není zřejmé, zda druhá žalovaná vlastní nějaký další majetek, když výše uvedené nemovité věci již nejsou v jejím vlastnictví. Předmětem činnosti druhé žalované je pouze pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor, přičemž nemovitosti již druhá žalovaná nevlastní, a tudíž žádnou činnost zřejmě nevykonává. Podle téměř dva roky starých údajů z účetní rozvahy spočívala další aktiva společnosti pouze v peněžním zůstatku v pokladně a na účtu, to byl však stav k 31. 12. 2020, současný stav není znám.11. Soud uvedl, že žalobkyně tak nedoložila žádným způsobem, že druhá žalovaná v současné době má nějaký majetek, který by mohl být předmětem převodu, a že k takovému převodu by mělo dojít. Protože ani v tomto případě žalobkyně neprokázala skutečnosti rozhodné pro potřebu zatímní poměry úpravy poměrů, soud i v této části návrh žalobkyně zamítl.12. Soud konstatoval, že podle ust. § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 2 000 Kč, když dle položky 5 sazebníku poplatků, který tvoří přílohu uvedeného zákona, činí poplatek za návrh 1 000 Kč a v daném případě se jedná o dva různé návrhy vůči různým žalovaným.13. Protože byly návrhy žalobkyně na nařízení předběžného opatření soudem zamítnuty, podle ust