7 Cmo 374/2021-115 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soudu v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozhodl tak, že návrh na zajištění důkazu soudem se zamítá (výrok I.), že žaloba na zaplacení částky 37.555 Kč s příslušenstvím se vůči první žalované zamítá (výrok II.), že druhá žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 37.555 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7 % z částky 37.555 Kč ročně od 26. října 2006 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok III.), že žalobce je povinen zaplatit první žalované k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 11.596,64 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok IV.), a že druhá žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8.485 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:- usnesením valné hromady žalované 1) , Anonymizováno, ., IČO , IČO, z 8. srpna 2005 bylo rozhodnuto o přechodu všech akcií žalované 1) o jmenovité hodnotě 1.000 Kč (ISIN CS0005022854) ve vlastnictví menšinových akcionářů na druhou žalovanou, coby většinového akcionáře první žalované, a to za protiplnění ve výši 4.100 Kč za každou akcii (obecně známé skutečnosti veřejnosti dostupné z veřejné části obchodního rejstříku; skutečnosti známé zdejšímu soudu z jeho vlastní činnosti, konkrétně ze spisu vedeného pod spisovou značkou 49 Cm 194/2006). Současně dospěl zdejší soud ke skutkovým závěrům, že vyplacením tohoto protiplnění byla pověřena , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (obecně známé skutečnosti veřejnosti dostupné z veřejné části obchodního rejstříku).;- 25. října 2006 vyplatila , právnická osoba, . žalobci částku 28.700 Kč, a to na příkaz první žalované a v souvislosti se sedmi akciemi první žalované o jmenovité hodnotě 1.000 Kč (ISIN CS0005022854) (záznam , právnická osoba, . o provedení výplaty opatřený razítkem z 6. února 2017).;- usnesením Městského soudu v Praze č. j. 49 Cm 194/2006-1196 z 1. června 2016,, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 431/2016-1768 z 18. července 2019 bylo rozhodnuto, že (i) protiplnění za jednu akcii první žalované o jmenovité hodnotě 1.000 Kč (ISIN CS0005022854) ve výši 4.100 Kč je nepřiměřené a že (ii) přiměřené protiplnění za jednu akcii první žalované o jmenovité hodnotě 1.000 Kč (ISIN CS0005022854) činí 9.465 Kč. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 431/2016-1768 z 18. července 2019 bylo podáno dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud, coby soud dovolací, svým usnesením č. j. 27 Cdo 876/2020-1929 ze 14. října 2020 tak, že dovolání odmítl.;- e-maily datovanými 8. února 2017 pak žalobce vyzval žalovanou 1) a žalovanou 2) k úhradě doplatku přiměřeného protiplnění za sedm akcií první žalované. Obě žalované na tyto výzvy žalobce reagovaly odmítavě s tím, že rozhodnutí soudu o určení výše přiměřeného protiplnění dosud není pravomocné.;3. Na základě toho dospěl soud prvního stupně k následujícím závěrům:- dle ust. § 102 odst. 2 o. s. ř. zamítl návrh na zajištění důkazu, a to příkazu žalované 1), kterým udělila , právnická osoba, . pokyn k vyplacení 28.700 Kč žalobci jakožto protiplnění za sedm akcií první žalované o jmenovité hodnotě 1.000 Kč, postupoval zdejší soud nejdříve podle § 102 odst. 2 obč. soud. řádu a návrh na zajištění tohoto důkazu zamítl.;- žalobu ve vztahu k první žalované zamítl, neboť nárok žalobce na doplacení protiplnění svědčí vytěsněnému akcionáři pouze vůči hlavnímu akcionáři, tj. v posuzovaném případě vůči žalované 2) (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2018, sp. zn. 29 Cdo 2551/2016).;- podle § 183m obch. zák. platí, že vytěsněným akcionářům náleží právo na protiplnění, jehož výše, jak plyne z § 183k obch. zák., musí být přiměřená. Z právě uvedeného lze proto dovodit, že aby byl nárok žalobce na doplacení protiplnění za sedm akcií první žalované dán, musí být podle §§ 183k a 183m obch. zák. naplněny dva předpoklady, a to (i) skutečnost, že žalobce je vytěsněným akcionářem první žalované, a (ii) skutečnost, že pravomocným soudním rozhodnutím bylo určeno vyšší protiplnění za jednu vytěsněnou akcii žalované 1), než jaké bylo přiznáno a vyplaceno žalovanou 2).Ad (i) žalobce je vytěsněným akcionářem první žalované, když mu v okamžik vytěsnění náleželo sedm akcií první žalované o jmenovité hodnotě 1.000 Kč, což prokázal dokladem, ze kterého se podávalo, že , právnická osoba, . (tj. banka pověřená výplatou protiplnění za vytěsněné akcie) vyplatila žalobci částku, která se rovná sedminásobku částky 4.100 Kč (tj. částky, která byla usnesením valné hromady žalované 1) z 8. srpna 2005 určena žalovanou 2) jako protiplnění za jednu akcii první žalované). Stejně tak i další údaje na tomto dokladu obsažené, jako uvedení, že tato výplata souvisí se sedmi akciemi první žalované o jmenovité hodnotě 1.000 Kč, nebo uvedení, že jde o výplatu na pokyn první žalované, svědčí o tom, že touto listinou žalobce toto své tvrzení prokázal dostatečně. K tomu soud prvního stupně připomenul, že rozporovaly-li žalované tvrzení žalobce, že je jedním z vytěsněných akcionářů žalované 1), když mu v okamžik vytěsnění náleželo sedm akcií žalované 1) o jmenovité hodnotě 1.000 Kč, potom mohly samy toto tvrzení vyvrátit předložením vlastních důkazů, např. již dříve zmíněného výpisu ze seznamu akcionářů první žalované vyhotoveným ke dni vytěsnění nebo doložením, že k vyplacení částky 28.700 Kč nikdy nedošlo, resp. že k ní došlo, ale že jde o plnění na jiný dluh první žalované vůči žalobci.Ad (ii) pravomocným usnesením soudu bylo určeno, že přiměřené protiplnění za jednu akcii žalované 1) o jmenovité hodnotě 1.000 Kč činí 9.465 Kč, což je víc než protiplnění ve výši 4.100 Kč stanovené žalovanou 2) usnesením valné hromady žalované 1).4. Vzhledem k uvedenému soud prvního stupně uzavřel, že v posuzovaném případě splněny oba předpoklady stanovené §§ 183k a 183m obch. zák., a žalobci vzniklo právo na doplacení protiplnění za sedm akcií první žalované o jmenovité hodnotě 1.000 Kč. A vzhledem k tomu, že celkem má být žalobci za tyto akcie zaplaceno 66.255 Kč (7 x 9.465 Kč), jakož i k tomu, že mu dosud bylo uhrazeno 28.700 Kč, co do výše 37.555 Kč mu tento nárok stále trvá.5. Soud prvního stupně dále vyhověl žalobě i co do přiznání úroku z prodlení, neboť byly naplněny všechny předpoklady stanovené v § 369 odst. 1 obch. zák., a to prodlení druhého žalované se splněním své povinnosti. Není totiž pravdou, že by se žalované nedostaly do prodlení, když žalobci řádně a včas vyplatily protiplnění ve výši stanovené usnesením valné hromady první žalované z 25. října 2006, jak žalované tvrdí, neboť povinností žalované 2) bylo stanovit výši protiplnění za vytěsněné akcie tak, aby bylo přiměřené, jak plyne z §§ 183k a 183m obch. zák., které ale žalovaná 2) vzhledem k pravomocnému usnesení soudu, jímž bylo určeno, že protiplnění stanovené druhou žalovanou není přiměřené. Výši úroku z prodlení potom soud stanovil podle § 1970o. z. ve spojení s nařízením č. 351/2013 Sb.6. O povinnosti k náhradě nákladů soudního řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 137 o. s. ř. V řízení úspěšné žalované 1) přiznal právo vůči žalobci na náhradu nákladů řízení vzniklé jí zastoupením advokátem, a to ve výši 11.596,64 Kč, kterou určil dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (dále i jen „AT“). Dále přiznal i právo na náhradu nákladů řízení v řízení úspěšnému žalobci vůči žalovanému 2), které mu v řízení osobně vznikly a jejichž výši určil částkou 8.485 Kč.7. Proti výroku III. a V. rozsudku soudu prvního stupně se včas odvolala žalovaná 2), která namítala:a) soud prvního stupně dospěl na základě provedeného důkazu, a to z potvrzení o provedení peněžní transakce, které měla žalobci dne 6. února 2017 poskytnout společnost , právnická osoba, . (dále i jen „Potvrzení“), k nesprávným skutkovým zjištěním, že žalobce je vytěsněným akcionářem žalované 1), tedy že byl akcionářem žalované 1) k rozhodnému dni, tj. ke dni přechodu vlastnického práva ke všem ostatním akciím žalovaného 1) na žalovaného 2). Dle odvolatelky jakékoliv potvrzení o provedení výplaty protiplnění vystavené osobou pověřenou výplatou protiplnění v souvislosti s vytěsněním samo o sobě prokazuje výhradně skutečnost, že osoba, které bylo takové potvrzení vystaveno (za předpokladu, že nedocházelo k chybám při výplatě protiplnění) patřila do okruhu tzv. oprávněných osob dle ust. § 183m obch. zák., tj. že mohla být vytěsněným akcionářem nebo zástavním věřitelem či jinou oprávněnou osobou ale nelze z něj dovodit, že žalobce byl akcionářem žalované 1) tj. vlastníkem účastnických cenných papírů, a tedy že mu svědčí právo na dorovnání protiplnění, a že je pro žalovanou 2) vůči žalobci pravomocné usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 431/2016 – 1768 ze dne 18. července 2019, kterým bylo vytěsněným akcionářům přiznáno právo na jinou výši protiplnění soudu, ve smyslu § 183k odst. 3 obch. zák. závazné. Odvolatelka zdůraznila, stejně jako v řízení před soudem prvního stupně, že vlastnictví akcií žalované 1)