7 Cmo 41/2022-22 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem doručeným soudu dne 20. 10. 2021 se navrhovatel domáhal, aby soud odvolal účastnici 2) z funkce likvidátorky společnosti , Jméno navrhovatele A, , IČ , IČO, , sídlem , Adresa navrhovatele A, , (dále též jen „Společnost“) a aby jmenoval likvidátora nového z důvodu, že likvidátorka nepodala daňová přiznání k dani z příjmu právnických osob za zdaňovací období 2018, 2019, 2020, ačkoliv k tomu byla Společnost vyzvána.2. V záhlaví uvedeným usnesením soud prvního stupně o návrhu rozhodl tak, že účastnice 2), , Jméno navrhovatele B, , nar. , Datum narození navrhovatele B, , bytem , adresa, , se odvolává z funkce likvidátora Společnosti (výrok I.) a zároveň uložil účastnici 2) povinnost zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, a to do tří dnů ode dne, kdy tento výrok nabude právní moci (výrok III.). Druhým výrokem soud prvního stupně jmenoval likvidátorem Společnosti , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.) V odůvodnění soud uvedl, že na základě skutečností obecně známých z veřejné části obchodního rejstříku a skutečností známých soudu z jeho vlastní činnosti z rejstříkového spisu Společnosti zn. C 49820/MSPH a ze spisu vedeného pod sp. zn. 85 Cm 448/2017, zjistil, že Společnost byla zrušena rozhodnutím soudu a též byla rozhodnutím soudu jmenována likvidátorka Společnosti. Likvidátorka provádí likvidaci déle než 5 let, aniž by tu byla okolnost bránící jejímu dokončení. Soud proto dospěl k závěru, že jsou dány předpoklady podle § 191 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) pro odvolání likvidátorky z funkce, neboť likvidátorka nevykonává řádně svojí funkci, když je dlouhodobě nečinná, nepodává daňová přiznání. Jelikož soud prvního stupě rozhodl o odvolání stávající likvidátorky, jmenoval likvidátorku novou. K uvedenému soud prvního stupně dodává, že postupoval podle § 89 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „ z. ř. s.). a o věci rozhodl bez nařízení jednání, protože nebylo v souladu s § 121 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.) potřeba provádět dokazování, když soud vycházel ze skutečnosti, které jsou mu obecně známy nebo známy z jeho vlastní činnosti.3. Proti tomuto usnesení podala Společnost včasné odvolání, které za ni učinila účastnice 2). Odvolatelka namítla, že pro odvolání likvidátorky neexistuje důvod a uvedla skutečnosti, které dle jejího názoru brání ukončení likvidace. Navrhla zrušení napadeného usnesení.4. K odvolání účastnice 1) se vyjádřil navrhovatel. Uvedl, že likvidátorka podala dne 1. 12. 2021 daňová přiznání k dani z příjmu právnických osob za zdaňovací období 2018 až 2020. Toto učinila až po výzvách, tudíž dodatečné splnění povinnosti je nepodstatné, když rozhodující pro odvolání likvidátorky je do té doby neplnění povinností. Navrhovatel odkázal na závěry Vrchního soudu v Praze učiněné v usnesení ze dne 22. 3. 2021, sp. zn. 7 Cmo 206/2020 a ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že zatím nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení ani změnu.6. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze oddíl C, vložka 49820 ze dne 25. 3. 2022 odvolací soud zjistil, že účastnice 2) je od 19. 3. 2018 zapsána v obchodním rejstříku coby likvidátorka. Zapsaným jednatelem Společnosti je od 27. 10. 2019 , tituly před jménem, , Anonymizováno, , nar. , Anonymizováno, .7. Podle 191 odst. 2 o. z., na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem, soud odvolá likvidátora, který řádně neplní své povinnosti, a jmenuje nového likvidátora.8. Podle § 2 písm. e) z. ř. s. tento zákon upravuje řízení o některých otázkách týkajících se právnických osob a svěřenského fondu.9. Podle § 85 písm. a) z. ř. s. řízeními o některých otázkách týkajících se právnických osob jsou řízení ve statusových věcech právnických osob, včetně jejich zrušení a likvidace, jmenování a odvolávání členů jejich orgánů nebo likvidátora a přeměn.10. Podle § 19 z. ř. s. k projednání věci samé soud nařídí jednání, ledaže tento zákon stanoví, že jednání není třeba nařizovat.11. Podle § 89 z. ř. s. neprovádí-li soud dokazování, není ve věcech uvedených v § 85 z. ř. s. třeba jednání nařizovat.12. Z výše citovaných procesních ustanovení lze na základě jazykového výkladu dovodit, že základním (obecným) pravidlem ohledně tzv. nesporných řízení, která jsou upravena v zákoně o zvláštních řízeních soudních, je, že se tyto věci projednávají při nařízeném soudním jednání (viz § 19 z. ř. s.), při kterém se provádí dokazování. Výjimku pro řízení o některých otázkách právnických osob (vypočtená v § 85 z. ř. s.) z tohoto pravidla stanoví zákon o zvláštních řízeních soudních v ustanovení § 89 z. ř. s., dle kterého neprovádí-li soud dokazování, není ve věcech uvedených v § 85 z. ř. s. třeba jednání nařizovat. Z toho a contrario vyplývá, že provádí – li soud dokazování, tedy činí – li skutková zjištění z jednotlivých důkazních prostředků), je třeba nařídit jednání.13. Soud neprovádí dokazování a nenařizuje jednání, vychází-li pouze ze skutečností zapsaných ve veřejném rejstříku. Z odůvodnění napadeného usnesení je zřejmé, že soud prvního stupně činil skutková zjištění, tedy prováděl dokazování, též ze dvou soudních spisů. O věci samé však soud rozhodl bez nařízení jednání. Vyvstane-li v průběhu řízení nutnost provádět dokazování, provádějí se důkazy zásadně při jednání (§ 122 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 2 z. ř. s.). Prováděním dokazování mimo jednání odňal soud v dané věci účastníkům možnost vyjádřit se k jejich pravosti a správnosti, případně navrhnout důkazy vyvracející skutečnosti z nich zjištěné. Tato oprávnění tvoří součást práva na spravedlivý proces a nelze je účastníkům řízení upřít. Dospěje-li soud k závěru, že bude třeba v řízení provést nějaké důkazy, musí nařídit jednání. Tímto nesprávným postupem zatížil soud řízení zmatečnostní vadou podle § 229 odst. 3 o. s. ř. Ke zmatečnostní vadě přihlíží odvolací soud z moci úřední (§ 212a odst. 5 o. s. ř.) a je důvodem pro zrušení rozhodnutí podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.14. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm soud prvního stupně ve věci opětovně rozhodne. Bude mít přitom na zřeteli, že za Společnost by měl jednat její statutární orgán, nikoliv její likvidátorka, neboť v daném řízení je likvidátorka Společnosti a Společnost v kolizi zájmů podle § 32 odst. 2 o. s. ř. (srov. [obdobně] usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2286/2021 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4747/2014, uveřejněné pod číslem 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).15. O nákladech tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).