7 Cmo 54/2022-87 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem doručeným soudu dne 2. 9. 2019 se navrhovatel domáhal zrušení společnosti , Jméno advokáta B, ., IČO , IČO advokáta B, , sídlem , Adresa advokáta B, (dále též jen „Společnost“), nařízení její likvidace a jmenování likvidátora. Uvedl, že návrh podává podle § 93 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“). Důvody pro naplnění tohoto zákonného ustanovení spatřuje v tom, že 1) Společnost do 31. 3. 2014 nevyzvala akcionáře k výměně akcií na majitele za akcie na jméno v důsledku jejich změny k 1. 1. 2014, 2) Společnost nezřídila (nezprovoznila) v souladu s § 7 odst. 2 ZOK internetové schránky, 3) Společnost nekomunikuje s akcionáři, sídlo Společnosti není označeno a v jejím sídle se nevyskytuje žádná kontaktní osoba, 4) poslední valná hromada se konala dne 30. 8. 2019, nebyla však svolána v souladu s platnou legislativou a stanovami Společnosti, 5) Společnost pravděpodobně řádně neadministruje svoji datovou schránku, 6) Společnost v účetních letech 2016-2018 vykazovala vždy shodný „nulový hospodářský výsledek“ a existují důvodné pochybnosti, zda vede řádné účetnictví. Navrhovatel dále uvedl, že je akcionářem Společnosti vlastnícím 1 akcii v listinné podobě na jméno. Právní zájem na zrušení Společnosti s likvidací odůvodnil tím, že Společnost nevyvíjí činnost, pro kterou byla založena, a není spravována v souladu se zákonem. Tím je ohrožen majetek navrhovatele a dalších akcionářů.2. Usnesením ze dne 18. 11. 2019, č. j. 83 Cm 981/2019-6, soud prvního stupně ve výroku I. Společnost zrušil a nařídil její likvidaci. Ve výroku II. jmenoval likvidátorem Společnosti společnost Mixová v.o.s., sídlem , adresa, , identifikační číslo , IČO, , a ve výroku III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.3. K odvolání Společnosti Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. 4. 2020, č. j. 7 Cmo 35/2020 – 26, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že „V daném případě soud prvního stupně návrhu na zrušení Společnosti s likvidací vyhověl, aniž by jí před vydáním napadeného usnesení poskytl možnost k nápravě podle § 172 odst. 2 o. z., přestože důvod pro zrušení obchodní korporace uvedený v § 93 písm. b) ZOK je odstranitelný. Za této situace je neučinění výzvy ze strany nalézacího soudu vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, což je důvodem pro zrušení napadeného usnesení. Z uvedeného důvodu odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm bude soud nejprve postupovat podle pokynu odvolacího soudu, který je pro něj závazný podle § 226 odst. 1 o. s. ř. V novém rozhodnutí ve věci se soud bude přednostně zabývat otázkou, zda navrhovatel má na návrhu právní zájem. Pouze pokud dospěje k závěru, že právní zájem navrhovatele na podaném návrhu je dán a případně prokázán, posoudí, zda jsou dány důvody pro zrušení Společnosti podle § 93 písm. b) ZOK. Bude přitom mít na zřeteli, že neschopnost vykonávat činnost po dobu delší než 1 rok se váže na objektivní stav. Pokud obchodní korporace činnost vykonávat může, ale nechce, není to důvod pro její zrušení. V případě provádění dokazování soud nařídí ve věci jednání (§ 89 odst. 1 a § 85 písm. a) z.ř.s.).”4. K výzvě soudu navrhovatel v podání ze dne 19. 9. 2021 uvedl, s odkazem na dopis likvidátorky společnosti , právnická osoba, ze dne 15. 9. 2021, že jeho právní zájem na podaném návrhu spočívá v nefunkčnosti statutárního orgánu Společnosti.5. Ve vyjádření ze dne 30. 9. 2021 Společnost především namítla nedostatek právního zájmu navrhovatele na podaném návrhu. Rozhodnutí o zrušení Společnosti s likvidací se nepromítne do právního postavení navrhovatele, stále zůstane jejím akcionářem. Návrh se dle tvrzení navrhovatele týká jeho majetkového zájmu, avšak pouhý majetkový, morální nebo neprávní zájem na zrušení společnosti nepostačuje.6. Při ústním jednání konaném dne 11. 11. 2021 (č. l. 44) navrhovatel odkázal na vyšší společenský zájem na zrušení Společnosti, když za celou dobu činnosti se akcionáři nedostali ke svým benefitům a ve Společnosti, která měla na začátku zhruba 2 mld. Kč majetku, není majetek žádný.7. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně ve výroku I. návrh zamítl. Ve výroku II. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění soud uvedl, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že navrhovatel je akcionářem Společnosti. Soud proto dospěl k závěru, že právní zájem navrhovatele na podaném návrhu je dán. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 93 písm. b) ZOK a uzavřel s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 1. 2019, sp. zn. 7 Cmo 261/2018, že objektivní nečinnost Společnosti nebyla v řízení prokázána. Společnost prokázala listinnými důkazy její stávající aktivity i to, že provedla změnu ve statutárních orgánech, doplnila listiny do sbírky listin a napravila navrhovatelem vytýkaný stav ohledně sídla Společnosti. Návrh proto zamítl. Nákladový výrok je odůvodněn § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).8. Do tohoto usnesení podal navrhovatel včasné odvolání z důvodů § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o. s. ř. Předně uvedl, že aktuální statutární orgán, který zastupuje Společnost v řízení, není s ohledem na jeho konflikt zájmu – nesvolání valných hromad z důvodu navrhovaného odvolání – oprávněn zastupovat Společnost v soudním řízení. Soud tak pochybil, když neustanovil Společnosti procesního opatrovníka. Odvolatel považuje napadené usnesení v části za nepřezkoumatelné, jelikož se soud prvního stupně ve vztahu k § 93 písm. b) ZOK nikterak nevypořádal s jeho námitkou, že Společnost do 31. 3. 2014 nevyzvala akcionáře k výměně akcií na majitele za akcie na jméno v důsledku jejich změny k 1. 1. 2014. Kupní smlouvou ze dne 14. 9. 2020 a kupní smlouvou ze dne 24. 3. 2021 soud pouze formálně konstatoval proběhnutí transakcí, aniž by posuzoval, zda se jedná o právní jednání prokazující, že je Společnost schopná vykonávat svoji činnost v souladu se zájmy Společnosti, když dle odvolatele se kupní transakce jeví pro Společnost jako nevýhodné. Nadto uvedl, že uzavření dvou kupních smluv nemůže prokazovat, že Společnost je schopna vykonávat svoji činnost tak, jak ji má zapsanou v obchodním rejstříku ze dne 25. 6. 2014, tj. pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Statutární orgán Společnosti nesvolává valnou hromadu Společnosti, když se brání i svolání valné hromady na návrh kvalifikovaného akcionáře až tak, že věc je vedena u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 78 Cm 141/2020, což lze hodnotit jako dlouhodobou nefunkčnost hlavního orgánu Společnosti a důvod pro zrušení Společnosti podle § 93 písm. c) ZOK. Odvolatel nesouhlasí ani se závěrem soudu prvního stupně, že Společnost založila do sbírky listin požadované listiny, neboť tyto listiny nebyly schváleny valnou hromadou a nejsou ani statutárním orgánem podepsány. Odvolatel vytkl též soudu prvního stupně, že nezkoumal existenci vyššího společenského zájmu na likvidaci Společnosti, a to z důvodu dosavadních hospodářských výsledků Společnosti, kdy negeneruje zisk. Vzhledem k výše uvedenému odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že návrhu vyhoví, nebo aby ho zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.9. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.10. Podle § 93 ZOK soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci také, jestliže a) pozbyla všechna podnikatelská oprávnění; to neplatí, byla-li založena i za účelem správy vlastního majetku nebo za jiným účelem než podnikání, b) není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel, c) nemůže vykonávat svou činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky, nebo d) provozuje činnost, kterou podle jiného právního předpisu mohou vykonávat jen fyzické osoby, bez pomoci těchto osob.11. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1772/2021, veřejnosti dostupném na webových stránkách Nejvyššího soudu, dovolací soud uzavřel, že zpochybněný závěr odvolacího soudu je zcela v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. „Z té se podává, že právní zájem, zakládající aktivní věcnou legitimaci k podání návrhu na zrušení společnosti podle § 172 o. z., resp. § 93 z. o. k., má osoba, jejíhož právního postavení (tj. jejíchž práv a povinností vyplývajících z hmotného práva) se zrušení obchodní korporace přímo dotýká. Pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem na zrušení společnosti nepostačuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3483/2017, či ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 15/2019).“12. V posuzované věci navrhovatel spatřuje svůj právní zájem na podaném návrhu v tom, že