7 Cmo 8/2022-41 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ustanovil účastníku č. 1. opatrovníka , tituly před jménem, , Anonymizováno, , advokáta, sídlem , adresa, podle § 29 odst. 2 ve spojení s § 21 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť účastník č. 2 je statutární orgán účastníka č. 1 a tím může být dán konflikt zájmů. Toto usnesení neobsahuje odůvodnění s odkazem na § 69 (správně § 169 – poznámka odvolacího soudu) odst. 2 o. s. ř.2. Účastnice 1) podala do tohoto usnesení včasné odvolání. Namítá, že usnesení mělo být řádně odůvodněno, usnesení je tak nepřezkoumatelné. V případě, že by se na danou věc vztahovalo ustanovení § 169 odst. 2 věta o. s. ř., muselo by být ve výroku uvedeno nejen zákonné ustanovení, jichž bylo použito, ale též důvod rozhodnutí, což v daném případě bylo učiněno nedostatečně a odkazem na nesprávné zákonné ustanovení. Dále namítá, že ustanovit opatrovníka právnické osobě ve smyslu § 29 odst. 2 o. s. ř. může toliko předseda senátu, nikoliv asistent soudce, jelikož ten může úkony provádět pouze tehdy, nestanoví-li zákon, že je provádí předseda senátu. Ze všech uvedených důvodů navrhuje, aby odvolací soud odvoláním napadené usnesení zrušil.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.4. Podle § 29 odst. 2 o. s. ř ustanoví předseda senátu opatrovníka též právnické osobě, která jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat (§ 21), je-li tu nebezpečí z prodlení.5. Podle § 36a odst. 5 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, asistent soudce je oprávněn podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem pro vyšší soudní úředníky; na jeho postavení se přiměřeně použijí ustanovení upravující postavení vyšších soudních úředníků.6. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů (dále jen „zákon o VSÚ“) ve znění účinném do 31. 12. 2021, vyšší soudní úředník je oprávněn provádět v rozsahu stanoveném tímto nebo zvláštním zákonem úkony soudu, které jsou mu svěřeny v občanském soudním řízení, v soudním řízení správním, v trestním řízení a v jiné činnosti soudu.7. Podle § 11 písm. l) zákona o VSÚ vyšší soudní úředník v občanském soudním řízení a v soudním řízení správním může, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, provádět veškeré úkony soudu prvního stupně, s výjimkou věcí, kde je úkon zvláštním zákonem výslovně svěřen soudci.8. V usnesení ze dne 3. 5. 2016, čj. III. ÚS 3838/15-1, Ústavní soud uvedl, že „Ústavní soud ještě považuje za potřebné zmínit ustanovení § 36 o. s. ř. ve znění zákona č. 133/1982 Sb. (to je ve znění do 31. 3. 1982). Z tohoto ustanovení je patrno, že sousloví "předseda senátu" zavedla uvedená novela jako legislativní zkratku, pod níž lze subsumovat, jak samosoudce, tak nově asistenta soudce nebo vyššího soudního úředníka.“9. Odvolací soud v souladu se shora citovanou právní úpravou a s uvedeným názorem Ústavního soudu dospěl k závěru, že asistentka soudce , tituly před jménem, , fyzická osoba, byla oprávněna napadené usnesení vydat a námitka účastnice 1) o jejím vyloučení z rozhodování proto důvodná není.10. Podle § 169 odst. 2 o. s. ř. vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.11. Odůvodnění musí obsahovat všechna vyhotovení usnesení soudu s výjimkou těch, o nichž zákon stanoví, že nemusí být zdůvodněna. Usnesení o ustanovení opatrovníka právnické osobě podle § 29 odst. 2 o.s.ř. nepatří mezi usnesení taxativně vyjmenována v cit. ust. § 169 odst. 2 věta první o. s. ř. a nejedná se ani o usnesení týkající se pouhého vedení řízení. Podle § 169 odst. 2 věty druhé nemusí obsahovat odůvodnění usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto. “S přihlédnutím ke smyslu právní úpravy uvažovanému při jejím přijetí dovozujeme, že § 169 odst. 2 věty druhé platí v takových případech, v nichž je bez hlubšího a zevrubnějšího posuzování věci zcela nepochybné, jak má být rozhodnuto, jako je tomu např. při zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku z návrhu, splatného podáním návrhu, jestliže poplatník nezaplatil poplatek ani ve lhůtě, kterou mu určil soud (§ 9 odst. 1 SoudP), nebo při odmítnutí žaloby postupem podle § 43 odst. 2, je-li podání zjevně postiženo vadami, které nepochybně brání dalšímu pokračování v řízení, a zůstal-li podatel na výzvu soudu k odstranění vad podání nečinný, anebo při zrušení platebního rozkazu nebo elektronického platebního rozkazu, který nelze doručit žalovanému neznámého pobytu” Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1134-1142 s.).12. Usnesení o ustanovení procesního opatrovníka je významným zásahem do práva účastníka řízení přímo jednat před soudem. Je tedy zřejmé, že již samotná povaha tohoto usnesení nepřipouští, aby soud upustil od jeho odůvodnění. Navíc vzhledem k důvodům pro ustanovení opatrovníka právnické osobě uvedeným v § 29 odst. 2 o. s. ř. nelze dovodit nepochybnost těchto důvodů pouze z obsahu spisu. Zjištění existence obou důvodů pro ustanovení opatrovníka (absence jakékoli osoby oprávněné za právnickou osobu jednat nebo spornost v otázce, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat podle § 21 o. s. ř.), podmíněných nebezpečím z prodlení, si vždy vyžádá hlubšího a zevrubnějšího posouzení.13. Odvolací soud proto uzavřel, že usnesení o ustanovení procesního opatrovníka podle § 29 odst. 2 o. s. ř. nespadá pod usnesení uvedená v § 169 odst. 2 o. s. ř. a musí být proto vždy náležitě odůvodněno. Vzhledem k tomu, že v posuzované věci napadené usnesení odůvodnění postrádá, je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.14. Odvolací soud proto postupoval podle § 219a odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř., napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.