7 Cmo 91/2022-18 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze rozhodl v záhlaví uvedeným usnesením tak, že výrokem I. odvolal z funkce likvidátora společnosti , Jméno navrhovatele A, ., v likvidaci, IČO , IČO navrhovatele A, , sídlem , Adresa navrhovatele A, (dále jen „Společnost“) , Jméno navrhovatele B, ., nar. , Datum narození navrhovatele B, , bytem , Adresa navrhovatele B, (dále jen „likvidátor“). Výrokem II. jmenoval likvidátorem Společnosti , tituly před jménem, , Anonymizováno, , nar. , Datum narození navrhovatele C, , sídlem , adresa, a výrokem III. uložil Společnosti a likvidátorovi povinnost společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze soudní poplatek ve výši 2 000 Kč na číslo účtu , č. účtu, , VS , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci usnesení.2. Navrhovatel se jakožto správce daně návrhem ze dne 25. 10. 2021 domáhal odvolání likvidátora Společnosti , Jméno navrhovatele B, a jmenování nového likvidátora z důvodu, že likvidátor , Jméno navrhovatele B, neplní řádně své povinnosti, tj. nepodal daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2018, 2019 a 2020.3. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že z vlastní činnosti a z rejstříkového spisu oddíl C vložce 48634 zjistil, že rozhodnutím zdejšího soudu ze dne 23. 11. 2017, č. j. 84 Cm 1922/2017-5, byla Společnost zrušena s likvidací a Společnosti byl jmenován likvidátor. Soud měl za to, že Společnost ani likvidátor se k návrhu nevyjádřili. Dále uvedl, že skutečnost, že Společnost ani její likvidátor nejsou kontaktní, sama o sobě znemožňuje řádný kontakt mezi společností a jejím likvidátorem nejen ze strany soudu, ale i ze strany případných věřitelů společnosti a dalších osob, a tím i řádný průběh likvidace. Proto rozhodl o odvolání stávajícího likvidátora z funkce likvidátora Společnosti a jmenování likvidátora nového z osob náhodně vybraných z řad insolvenčních správců. O povinnosti uhradit soudní poplatek rozhodl podle § 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., položka 4 bodu 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků ve spojení s § 4 odst. 1 písm. j), § 2 odst. 3 a § 2 odst. 8 tohoto zákona.4. Proti usnesení soudu prvního stupně podal včasné odvolání likvidátor, který předně namítal, že se k výzvě soudu vyjádřil podáním ze dne 22. 12. 2021, které bylo akorát nadepsáno spisovou značkou řízení, v němž byl likvidátorem jmenován. Shodně s tímto podáním ve svém odvolání uvedl, že daňová přiznání – byť opožděně – již podána byla. Likvidátor konstatoval, že v průběhu likvidace neměla Společnost žádné výnosy, daňová přiznání jsou proto „nulová“, tudíž Společnosti nevznikla v průběhu likvidace povinnost odvést jakoukoliv daň. Proto se domnívá, že nepodání daňového přiznání v zákonné lhůtě má maximálně administrativní charakter, a že nejsou dány důvody pro jeho odvolání z funkce likvidátora. S ohledem na shora uvedené navrhuje, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.5. K odvolání se vyjádřil navrhovatel, který uvedl, že pro odvolání likvidátora je podstatné neplnění jeho povinností, nikoliv jeho „rehabilitace“. Likvidátor nezajistil daňová přiznání za období bezmála 4 let, tudíž nešlo o ojedinělé porušení zákonné povinnosti. K tomu navrhovatel odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2021, č. j. 7 Cmo 206/2020-35, k němuž podotkl, že likvidace Společnosti trvá již 4 roky a že povinnost zakládat účetní závěrky do Sbírky listin doposud Společnost nesplnila. Vzhledem k tomu se navrhovatel ztotožňuje se závěry napadeného rozhodnutí.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 a 5, § 205 odst. 2 o. s. ř.), přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.) a neshledal podmínky pro potvrzení (§ 219 o. s. ř.) ani změnu (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) napadeného usnesení.7. Předně odvolací soud konstatuje, že toto řízení o odvolání likvidátora právnické osoby je podle ust. § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) řízením o některých otázkách týkajících se právnických osob, a to řízením ve statusových věcech právnických osob, které upravuje z. ř. s. /§ 2 písm. e)/, a jež lze zahájit i bez návrhu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2021 sp. zn. 27 Cdo 2277/2020).8. Podle ust. § 89 odst. 1 z. ř. s. ve spojení s ust. § 19 z. ř. s. neprovádí-li soud dokazování, není ve věcech uvedených v § 85 třeba jednání nařizovat. „Taková situace nastane např. v případě, že veškeré pro rozhodnutí podstatné skutečnosti jsou předmětem shodného tvrzení účastníků, případně jsou obecně známé nebo soudu známé z úřední činnosti (např. stav zápisu ve veřejných rejstřících apod.). Takovou situací naopak není, pokud pro rozhodnutí důležitá fakta, třeba i jednoznačně, vyplývají z listin dodaných některým z účastníků. Provedení důkazních prostředků je součástí procesního dokazování a jednání je proto třeba za účelem přečtení listin nařídit.“ (Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil, D., Levý, J., Hromada, M. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 31 – 32).9. Podle ust. § 191 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, soud na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem, odvolá likvidátora, který řádně neplní své povinnosti, a jmenuje nového likvidátora.10. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně v řízení neprovedl žádné důkazy, přičemž vyšel pouze z toho, že likvidátor ani Společnost se k návrhu dle jeho výzvy ze dne 26. 11. 2021nevyjádřili.11. Ze spisu se podává, že účastník 2) k odvolání doložil své věcné vyjádření k návrhu na zahájení řízení v této věci, ve kterém nesouhlasí s odvoláním z funkce likvidátora; současně doložil potvrzení o jeho doručení Městskému soudu v Praze dne 22. 12. 2021 (č. l. 8, 9 spisu). Z podání je zřejmé, že je nadepsal sp. zn. 84 Cm 1922/2017, která je ale spisovou značkou řízení, v němž byl soudem likvidátorem Společnosti jmenován.12. Odvolací soud konstatuje, že skutečnost, že likvidátor Společnosti vůči soudu v rámci řízení o jeho odvolání neučiní procesní úkon, kterým bezesporu jeho vyjádření k návrhu je, ještě sama o sobě neznamená, že je nekontaktní, potažmo, že si řádně neplní své povinnosti tak, jak navrhovatel tvrdí (viz § 191 odst. 2 o. z.). Ostatně z listin doložených k odvolání plyne, že likvidátor se k návrhu vyjádřil, k čemuž je nutno připomenout, že každé podání učiněné účastníkem řízení soud posuzuje dle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen (viz § 41 odst. 2 o. s. ř). Z toho, že se likvidátor k návrhu nevyjádřil, pak ani nelze bez dalšího usuzovat, že by tvrzení navrhovatele, byla mezi účastníky nesporná (§ 120 odst. 3 o. s. ř.).13. Vzhledem k uvedenému dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně odpovídajícím způsobem nezjistil skutkový stav věci (§ 153 odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř.), který je rozhodný pro její právní posouzení dle ust. § 191 odst. 2 o. z., a nebyl tak namístě jeho postup dle ust. § 89 z. ř. s. ve spojení s ust. § 19 z. ř. s.14. A lze tak uzavřít, že napadené usnesení nejenom, že není náležitě odůvodněno způsobem stanoveným v § 157 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 167 odst. 2 o. s. ř. (§ 1 odst. 2 z. ř. s.) a § 25 odst. 1 z. ř. s., ale soud prvního stupně předně svým nesprávným postupem, tj. že v řízení nenařídil jednání ke zjištění pro věc rozhodných skutečností, odňal účastníkům možnost v průběhu řízení jednat před soudem. Čímž zatížil řízení jinou vadou, a to vadou zmatečnosti (ust. § 229 odst. 3 o. s. ř.), ke které přihlíží soud z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.). Pročež se odvolací soud nemohl dále zabývat odvoláním věcně.15. Napadené usnesení soudu prvního stupně pak postrádá i jeho rozhodnutí o povinnosti k náhradě nákladů řízení dle ust. § 151 odst. 1 o. s. ř.16. Vrchní soud v Praze z výše uvedených důvodů napadené usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 219a písm. a) a b) o. s. ř. zrušil, a věc mu podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení.17. V dalším řízení se soud prvního stupně bude zabývat jak tvrzeními navrhovatele, tak skutečnostmi v řízení uvedenými likvidátorem na jeho obranu, a to ve smyslu ust. §191 odst. 2 o. z. Pokud bude soud prvního stupně provádět ke skutkovým zjištěním dokazování, je vždy třeba, aby nařídil ve věci jednání dle ust. § 19 z. ř. s. a své rozhodnutí řádně odůvodnil ( § 157 odst. 2 o. s. ř.). Přitom neopomene v řízení, které se končí, rozhodnout o povinnosti k náhradě nákladů řízení, a to i tohoto odvolacího řízení (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).