9 Cmo 128/2022-165 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně v záhlaví označeným usnesením rozhodl tak, že „Odvolací řízení se zastavuje.“ (výrok I.), „Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.“(výrok II.). V odůvodnění soud prvního stupně (dále též jen „soud“) uvedl, žalobkyně podala včasné odvolání proti rozsudku ze dne 6. června 2022, č. j. 80 Cm 224/2019-140, kterým byla žaloba zamítnuta. Soud proto vyzval žalobkyni svým usnesením ze dne 12. července 2022 č. j. 80 Cm 224/2019-152 k zaplacení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč ve lhůtě 15 dnů s poučením, že nebude-li soudní poplatek v této dodatečné lhůtě zaplacen, soud odvolací řízení zastaví a k zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Usnesení k zaplacení soudního poplatku bylo zástupci žalobkyně doručeno dne 20. července 2022 dle založené doručenky ve spise. Soudní poplatek však ve stanovené lhůtě uhrazen nebyl. Soud proto postupoval dle ust. § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích (dále též jen „z.s.p.“), a řízení o odvolání žalované zastavil.2. Proti usnesení soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání. Stěžejní odvolací námitka spočívala v tom, že žalobkyně nebyla v rozhodné době kontaktní, neboť se jí v průběhu července rozbil chytrý mobilní telefon, ve kterém využívá i emailovou korespondenci. V okamžiku, kdy zjistila svou povinnost uhradit soudní poplatek, ihned tak učinila. Dále uvedla, že k odvolání přikládá čestné prohlášení, že nebyla v rozhodné době kontaktní (č.l. 158). Přiloženo je i potvrzení o provedení úhrady soudního poplatku (č.l. 157). Navrhla, aby odvolací soud odvoláním napadené usnesení zrušil.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, byť z jiného než odvolatelkou namítaného důvodu.4. Dle § 24 odst. 1 věta první o. s. ř. „Účastník se může dát v řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí.“ Dle § 50b odst. 1 o. s. ř. „Má-li účastník zástupce, doručuje se pouze zástupci, nestanoví-li zákon jinak.“5. Má-li účastník řízení zástupce, je třeba výzvu k zaplacení soudního poplatku doručovat tomuto zástupci, nikoliv již účastníku samotnému, protože nejde o povinnost účastníka osobně v řízení něco vykonat. Proto účinky doručení výzvy (tj. usnesení) k zaplacení soudního poplatku nastávají u zastoupeného doručením tohoto usnesení jeho zástupci. Ke shodnému závěru jako odvolací soud ostatně dospěla i ustálená judikatura Nejvyššího soudu a Ústavního soudu - viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2019 sp.zn. 32 Cdo 4481/2018.6. Podle § 4 odst. 1 písm. b) z.s.p. „Jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním odvolání. Dle § 7 odst. 1 věta první z.s.p. „Poplatek, …, je splatný vznikem poplatkové povinnosti.“ Podle § 9 odst. 1 z.s.p. „Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, … zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.“7. Poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem, vzniká již podáním žaloby, odvolání nebo dovolání - viz § 4 odst. 1 z.s.p. a tímto okamžikem je poplatek také splatný - viz § 7 odst. 1 z.s.p. Účastník by tedy měl poplatkovou povinnost zásadně řádně splnit již při učinění tohoto úkonu a zaplatit ho společně s tímto podáním. Povinnost soudu stanovená v § 9 odst. 1 a 2 z.s.p. vyzvat účastníka k úhradě splatného soudního poplatku a poskytnout mu další ("dodatečnou") lhůtu k zaplacení, je tak do jisté míry beneficiem. Jinak řečeno ochrana účastníka, který poplatek nezaplatil při vzniku poplatkové povinnosti, je zabezpečena existencí výzvy k dodatečnému splnění poplatkové povinnosti v určené lhůtě, soud může řízení zastavit až po jejím uplynutí.8. Dle obsahu předloženého soudního spisu soud prvního stupně rozsudkem ze dne 6. června 2022, č. j. 80 Cm 224/2019-140 žalobu žalobkyně zamítl, pročež neúspěšná žalobkyně podala proti uvedenému rozsudku odvolání. Podáním odvolání ji vznikla poplatková povinnost ve smyslu § 4 odst. 1 písm. b) z.s.p. a poplatek z odvolání se stal splatným dle § 7 odst. 1 věta první z.s.p. Odvolatelka spolu s podáním odvolání v rozporu se zákonnou povinností soudní poplatek neuhradila. Soud ji proto vyzval usnesením ze dne 7. července 2022 č. j. 80 Cm 224/2019-152 k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 2 000 Kč, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení (s poučením o zastavení řízení v případě nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě a o nepřihlížení k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty k jeho zaplacení). Výzva byla doručována zástupci - advokátovi; doručena mu byla dne 20. 7. 2022. Stanovená lhůta pro zaplacení stanoveného soudního poplatku marně uplynula dne 4. 8. 2022, stanovený soudní poplatek v této lhůtě zaplacen nebyl. Tím byl splněn zákonný předpoklad pro zastavení soudního řízení ve smyslu citovaného ustanovení § 9 odst. 1 z.s.p.9. Dle § 154 odst. 1 o. s. ř. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení, přičemž dle § 167 odst. 2 o. s. ř. se na usnesení přiměřeně užije ustanovení o rozsudku. Dle § 211 o. s. ř. pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.10. Podle § 41 odst. 2 o. s. ř. Každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen.11. Procesní úkony účastníků řízení je třeba vykládat na základě učiněného projevu vůle. V souladu se zásadou bezformálnosti procesního úkonu soud posuzuje každý úkon účastníka řízení podle jeho obsahu a nikoliv podle toho, jak je formálně označen. Není proto podstatné, že je úkon označen např. jako odvolání, když se podle obsahu jedná o vyjádření účastníka či cokoliv jiného.12. V daném případě neměl odvolací soud pochyb, že podání žalobkyně ze dne 26. 8. 2022, došlé soudu dne 31. 8. 2022, je odvoláním. Dle svého obsahu se však mohlo jednat i o návrh na prominutí zmeškání lhůty k provedení procesního úkonu dle § 58 odst. 1 o. s. ř., dle něhož „Soud promine zmeškání lhůty, jestliže účastník nebo jeho zástupce ji zmeškal z omluvitelného důvodu, a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší. Návrh je třeba podat do patnácti dnů po odpadnutí překážky a je s ním třeba spojit i zmeškaný úkon.“ Jednalo-li by se o návrh na prominutí zmeškání lhůty k provedení procesního úkonu dle § 58 odst. 1 o. s. ř., nebyl by o takovém návrhu oprávněn rozhodovat odvolací soud. Proto odvolací soud vyzval usnesením ze dne 14. října 2022 č. j. 9 Cmo 128/2022-161 odvolatelku, zda podání ze dne 26. 8. 2022 - označené jako „Odvolání žalobkyně proti Usnesení Městského soudu v Praze, č.j. 80 Cm 224/2019-154 ze dne 11. srpna 2022“, je současně i návrhem na prominutí zmeškání lhůty dle § 58 odst. 1 o. s. ř. či nikoliv.13. Podáním ze dne 24. října 2022, doručeným odvolacímu soudu téhož dne, žalobkyně prostřednictvím svého zástupce - advokáta, odvolacímu soudu sdělila, že její „odvolání je současně i návrhem na prominutí zmeškání lhůty dle § 58 odst. 1 o.s.ř.“14. V daném případě byl tedy po vydání usnesení o zastavení odvolacího řízení (pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání v soudem stanovené lhůtě) podán návrh na prominutí zmeškání lhůty dle § 58 odst. 1 o. s. ř. k zaplacení předmětného soudního poplatku. O tomto návrhu však nebylo dosud soudem rozhodnuto, neboť byl součástí odvolání. K posouzení a rozhodnutí o tomto návrhu však není oprávněn odvolací soud, ale soud prvního stupně. Vzhledem k tomuto návrhu účastníka řízení učiněného až po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně je však rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení předčasné, neboť dospěje-li soud prvního stupně k závěru, že jsou splněny zákonné předpoklady pro prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku za odvolání, jež byl zaplacen (dne 23. 8. 2022 - viz č.l. 155), důvod pro zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku dán nebude.15. Jelikož odvolací soud není oprávněn předjímat rozhodnutí soudu prvního stupně o návrhu na prominutí zmeškání lhůty, pročež odvolacímu soudu nezbylo, než předmětné rozhodnutí soudu prvního stupně „odklidit“, proto postupoval podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř., odvoláním napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.