12 Cmo 115/2023-62 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 9. 8. 2022, č. j. 54 Cm 114/2022-14 a zastavil řízení (bod I. výroku), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku) a žalobci vrátil část zaplaceného soudního poplatku ve výši 64 214 Kč (bod III. výroku). V odůvodnění k bodům I. a II. výroku uvedl, že k návrhu žalobce byl vydán směnečný platební rozkaz, který byl usnesením ze dne 6. 9. 2022 zrušen z důvodu jeho nedoručení žalovanému do vlastních rukou. Toto usnesení nebylo rovněž žalovanému doručeno. Následně bylo zjištěno, že bylo rozhodnuto o úpadku žalovaného, čímž bylo řízení přerušeno. Žalobce podáním ze dne 15. 6. 2023 vzal žalobu zpět. Soud postupoval podle § 96 odst. 2 o. s. ř., zastavil řízení a zrušil směnečný platební rozkaz. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř.2. Žalovaný podal proti usnesení, konkrétně bodu II. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včasné odvolání a navrhl, aby odvolací soud výrok o náhradě nákladů řízení změnil tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 30 000 Kč. Uvedl, že zastavení řízení zavinil žalobce, a proto má žalovanému podle § 146 odst. 2 o. s. ř. nahradit náklady řízení ve výši 30 000 Kč, tj. odměnu za dva úkony právní služby v celkové výši 29 400 Kč a náhradu hotových výdajů za dva úkony právní služby v celkové výši 600 Kč.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený výrok týkající se výhradně náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 212 a § 212a o.s.ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.4. Z obsahu spisu vyplývá, že žaloba byla podána dne 15. 6. 2022 a bylo o ní k návrhu žalobce rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, který byl usnesením ze dne 6. 9. 2022, č. j. 54 Cm 114/2022-25 zrušen. Usnesením ze dne 13. 1. 2023, č. j. 54 Cm 114/2022-39 byl žalovanému ustanoven pro řízení opatrovník. Usnesením ze dne 13. 1. 2023, č. j. KSPA 71 INS 17/2023-A-6 byl zjištěn úpadek žalovaného (dlužníka) a soud povolil řešení úpadku oddlužením. Podáním ze dne 20. 3. 2023 vyrozuměl soud účastníky o přerušení řízení podle § 140a odst. 4 insolvenčního zákona. Podáním ze dne 20. 3. 2023 oznámil žalovaný, že je právně zastoupen (plná moc zmocňující , Jméno advokáta B, k zastupování v řízení byla doložena), a vyjádřil se k žalobou uplatněnému nároku. Podáním doručeným soudu dne 15. 6. 2023 vzal žalobce žalobu zpět z důvodu, že „žalobce je nyní ve zdravotním stavu, který je pro něho velmi nepříznivý a dopadá na něho“.5. Podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).6. Z provázanosti § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. s § 146 odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že zastavuje-li soud řízení, zabývá se při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Pokud je důvodem zastavení řízení zpětvzetí žaloby, nezaviní žalobce jeho zastavení tehdy, jestliže vzal pro chování žalovaného zpět žalobu, kterou podal důvodně. O zavinění žalobce tedy nejde, jsou-li kumulativně splněny dvě podmínky - žaloba byla podána důvodně a ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného. Z obsahu spisu nevyplývá, že by žaloba byla vzata zpět proto, že by žalobci bylo plněno, co v žalobě požadoval, což vylučuje i přijetí závěru, že žaloba byla podána důvodně. Nebyla-li splněna ani jedna ze shora uvedených podmínek, z procesního hlediska platí, že je to žalobce, kdo zavinil, že řízení muselo být zastaveno, a je proto povinen nahradit žalovanému náklady, které v řízení účelně vynaložil. Žalovaný je v řízení zastoupen advokátem na základě plné moci a má tedy právo na náhradu nákladů řízení uvedených v § 137 o. s. ř. Náklady řízení v celkové výši 30 080 Kč představují odměnu za dva úkony právní služby v celkové výši 29 480 Kč (2 úkony x 14 740 Kč/úkon s tím, že úkonem bylo převzetí a příprava zastoupení a sepis vyjádření k žalobě) podle § 7 bod 6 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby v celkové výši 600 Kč (2 úkony x 300 Kč/úkon) podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky.7. Usnesení soudu prvního stupně proto odvolací soud v napadeném rozsahu, tj. v bodě II. výroku, podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žalovanému přiznal náhradu nákladů ve výši 30 080 Kč.8. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož byla přiznána náhrada těchto nákladů ve výši 7 670 Kč žalovanému, který byl v odvolacím řízení úspěšný. Náklady odvolacího řízení představují odměnu za jeden úkon právní služby ve výši 7 370 Kč s tím, že úkonem byl sepis odvolání proti nemeritornímu rozhodnutí, podle § 7 bod 6 a § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhradu hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky.