12 Cmo 153/2023-17 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně ustanovil účastníkovi opatrovníka , Anonymizováno, , advokáta, neboť jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za něj jednat. Usnesení s odkazem na § 169 odst. 2 o. s. ř. neodůvodnil.2. Navrhovatelka napadla usnesení včasným odvoláním a navrhla postup podle § 374 odst. 3 o. s. ř. Pro případ, že nebude uplatněn, navrhla jeho změnu tak, že se opatrovník , Anonymizováno, neustanovuje, případě jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedla, že navrhovala, aby byla opatrovníkem ustanovena ona, nikoliv , Anonymizováno, . Návrh navrhovatelky nebyl správně posouzen, neboť směřoval k ustanovení hmotněprávního opatrovníka dle § 165 a § 486 o. z., nikoliv procesního opatrovníka dle § 29 odst. 2 o. s. ř. Ani pro takového opatrovníka nejsou splněny důvody. Účastník má osobu oprávněnou za něj jednat a není tu nebezpečí z prodlení. Účastník nemá pouze dostatečný počet členů statutárního orgánu. Zcela adekvátně pak nemůže v odvolání reagovat i proto, že z usnesení není zřejmé, co soud prvního stupně vedlo k jeho vydání.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. a shledal odvolání navrhovatelky důvodným.4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že navrhovatelka podala dne 30. 5. 2023 návrh, aby byla ustanovena hmotněprávním opatrovníkem účastníka. Návrh odůvodnila tím, že koncem března vypršel stávajícímu výboru mandát. Členská schůze s volbou nového výboru je svolána na 21. 10. 2023.5. V posuzované věci se navrhovatelka domáhala ustanovení opatrovníka z důvodů uvedených v § 486 o. z. (soud jmenuje opatrovníka právnické osobě, která to potřebuje, aby mohly být spravovány její záležitosti nebo aby mohla být hájena její práva), aniž by konkrétní důvody zamýšlené citovaným ustanovením v návrhu blíže popsala. Místo, aby soud prvního stupně postupoval podle § 43 o. s. ř. a vedl navrhovatelku k odstranění vad podání, ustanovil účastníkovi (spolku) opatrovníka podle § 29 odst. 2 o. s. ř. Rozhodnutí soudu prvního stupně se tak zcela minulo s návrhem.6. Za správný postup nelze považovat ani to, že soud prvního stupně usnesení o ustanovení opatrovníka neodůvodnil. Nejde totiž o usnesení, které podle § 169 odst. 2 o. s. ř. odůvodnění obsahovat nemusí. Podle citovaného ustanovení odůvodnění nemusí obsahovat usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto. Půjde tak zejména o případy, kdy je i bez důkladnějšího posuzování věci jednoznačné, jak má (musí) být rozhodnuto (např. ruší-li se platební rozkaz v případě jeho nedoručení do vlastních rukou žalovanému). O takový případ v posuzované věci ale nejde. Podle § 29 odst. 2 o. s. ř. opatrovníka ustanoví předseda senátu též právnické osobě, která jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat (§ 21), je-li tu nebezpečí z prodlení. Obsah spisu rozhodně nedává odpověď, zda lze mít uvedené podmínky za splněné, a soud prvního stupně na vysvětlení, proč je lze za splněné mít, rezignoval.7. Z důvodů uvedených shora odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. napadené usnesení zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž povede navrhovatelku k odstranění vad podání a v závislosti na výsledku rozhodne, přičemž bude mít na zřeteli, co bylo předmětem návrhu.