12 Cmo 155/2022-312 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu o zaplacení částky 295 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29. 4. 2017 do zaplacení a uložil žalobci zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 148 406,50 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce (dříve , právnická osoba, ) podal dne 12. 6. 2017 žalobu o zaplacení 295 000 Kč s příslušenstvím, podle níž společnost , právnická osoba, vystavila nikoli na řad společnosti , právnická osoba, . blankosměnku, v níž následně doplnila údaje o výši směnečné sumy a datu splatnosti podle smlouvy o vyplňovacím právu směnečném. Smlouva byla uzavřena mezi společnosti , právnická osoba, jako výstavcem směnky, , Jméno žalobce, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, jako avalisty a společností , právnická osoba, . jako „příjemcem“. Vzhledem k tomu, že společnost , právnická osoba, směnečnou sumu remitentovi nevyplatila, obrátil se s výzvou k zaplacení na avaly. , Jméno žalobce, dne 2. 5. 2014 směnečnou sumu v plné výši uhradil a dne 15. 5. od remitenta obdržel originál směnky. Následně pak vyzval společnost , právnická osoba, , , Anonymizováno, a , Jméno žalovaného, k úhradě směnečné sumy. Protože na výzvu nebylo reagováno, podal , Jméno žalobce, žalobu ke Krajskému soudu v Plzni. V průběhu řízení byla pohledávka postoupena na žalobce.2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že prostřednictvím blankosměnky měly být zajištěny pohledávky příjemce vůči výstavci z kupních smluv. Společnost , právnická osoba, . vyplnila směnečnou sumu částkou 1 180 000 Kč splatnou dne 18. 4. 2014, avšak původní dluh činil 2 665 029 Kč. Žalovaný dne 30. 1. 2013 uhradil společnosti , právnická osoba, . částku 700 000 Kč. Tato platba „se vztahovala k pohledávce, která byla zajištěna shora popsanou smlouvou o vyplňovacím právu směnečném, tj. žalovaný z pozice avalisty dle směnečné dohody plnil i za ostatní dva avalisty včetně žalobce.“3. Z provedeného dokazování (výzvou k úhradě, potvrzením o zaplacení a předání směnky, směnkou, smlouvou o vyplňovacím právu směnečném, výpisem z transakční historie , Anonymizováno, fakturami, výpisem z běžného účtu společnosti , právnická osoba, , rozhodčím nálezem Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky sp. zn. Rsp , Anonymizováno, ) soud prvního stupně zjistil, že směnka byla vystavena k zajištění pohledávek „příjemce“ vůči výstavci z jednotlivých kupních smluv, uzavřených na základě rámcové smlouvy. Výstavce udělil „příjemci“ právo na vyplnění blankosměnky, pokud výstavce nedodrží platební podmínky sjednané v uznání závazku ze dne 2. 8. 2012, které popisuje termíny jednotlivých splátek až do uhrazení celého dluhu ve výši 2 665 029 Kč. Podle výpisu z transakční historie , Anonymizováno, žalovaný uhradil „na tento účet“ částku 700 000 Kč. Z výpisu z běžného účtu společnosti , právnická osoba, ze dne 27. 9. 2012 soud zjistil, že faktury vystavené společností , právnická osoba, . byly hrazeny v celkové částce přesahující 2 500 000 Kč.4. Žalobou uplatněný nárok soud právně posoudil podle ustanovení čl. I § 32 odst. 3 zákona č. 191/1950 Sb. Uvedl, že pokud avalista podle směnky zaplatil, „nepochybně, to co podle směnky měl, a nikoliv, co by zaplatil na to o své vůli, nabývá práv ze směnky. Půjde o taková práva, která odpovídají situaci, ve které se směnka nachází.“ V daném případě je žalobce, potažmo předtím společnost , právnická osoba, , aktivně legitimován k podání žaloby, neboť jejím zaplacením a předáním se stal vlastníkem směnky. Může proto „postihovat a požadovat své plnění vyplývající ze směnky vůči všem svým dalším dvěma spoludlužníkům, jak vyplynulo ze samotné směnky, jedná se o žalovaného a dále o Kamila Potočka. Ze směnečné sumy, která byla zaplacena , Jméno žalobce, , tedy z částky 1 180 000 Kč, dělá podíl na jednoho z avalistů částku 393 334 Kč, což po odečtení vůči celkové částce zbývá na ostatní dva avalisty, tedy tehdy spoludlužníky, 786 668 Kč. Přičemž tedy dílčí podíl na jeho spoluavala je 393 334 Kč.“ Soud dále poukázal na skutečnost, že žalovaný dne 31. 1. 2013 uhradil společnosti , právnická osoba, ., částku 700 000 Kč, a to po vystavení směnky, ale před její splatností. Uvedl, že v daném případě je aval oprávněn uplatnit veškeré námitky, které mohl uplatnit ten, kdo ze směnky plnil, tedy to, že částka 700 000 Kč na dluh vyplývající ze směnky byla uhrazena. Žalobce požadoval částku 295 000 Kč, ale jak bylo zjištěno, žalovaný uhradil přímo věřiteli více, než je požadováno žalobou. Soud se neztotožnil s názorem žalovaného, vycházejícím z ustanovení § 511 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., podle něhož je dlužník, který plnil, oprávněn požadovat na ostatních náhradu podle jejich podílů. Odkázal přitom na ustanovení čl. I § 32 odst. 3 ZSŠ, které „je speciálním ustanovením a nemusí se obracet na jednotlivé spoluvlastníky podle jejich podílů, ale coby vlastník směnky se může na další spoludlužníky a ten dále se může až na posledního dlužníka dostat sám.“ Soud dále vyšel ze zjištění, že došlo k zaplacení faktur společnosti , právnická osoba, . ve výši 2 665 029 Kč, „které značně přesahují podíl žalovaného na směnečné sumě uplatněné bývalým avalistou , Anonymizováno, , když podíl žalovaného a druhého avalisty Potočka je 786 668 Kč, když tato částka, resp. částka 700 000 Kč byla uhrazena ještě před splatností směnky žalovaným společnosti , právnická osoba, ., jak bylo zjištěno z důkazu a další částka převyšující tuto částku minimálně ve výši 86 668 Kč byla zaplacena na dalších fakturách této společnosti, tudíž k uspokojení směnky a věřitele došlo a toto měl namítat sám věřitel ze směnky, bývalý avalista , Anonymizováno, , což neučinil a nemůže to být dáno k tíži dalším spoluavalistům. Proto soud žalobu zamítl.“ O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch žalovaného, který měl ve věci plný úspěch.5. Žalobce podal proti rozsudku včasné odvolání a navrhl jeho změnu tak, aby bylo žalobě vyhověno. Vytkl soudu prvního stupně nesprávné právní posouzení věci, zejména rozpor s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2653/2015, podle něhož se vnitřní vztah mezi směnečnými rukojmími, který nemá povahu vztahu směnečného, řídí pravidly určenými ustanovením § 511 odst. 2 a 3 obč. zák. Soud měl tedy posuzovat, zda byla splněna tato pravidla. Protože bylo prokázáno, že žalobce zaplatil směnku, měl jeho návrhu vyhovět, neboť uplatněný nárok odpovídá podílu, který za žalovaného uhradil. Žalobce dále namítl, že údaje uváděné žalovaným o zaplacení dluhu zajištěného směnkou jsou v rozporu s údaji, které uvádí výstavce směnky, tj. společnost , právnická osoba, v souběžně vedeném řízení u stejného soudu pod sp. zn. 47 Cm 133/2014. Argumentace soudu prvního stupně je nesprávná a nepřiléhavá. V řízení nebylo prokázáno, že by výstavce zaplatil celý dluh včetně sankčního příslušenství před vyplněním směnky, ani to, že by částka 700 000 Kč zaplacená žalovaným měla souvislost s placením dluhů, zajištěných směnkou. V řízení pod sp. zn. 47 Cm 133/2014 soud již pravomocně přiznal žalobci část směnečné sumy ve výši 318 346,62 Kč, kterou výstavce nerozporoval a nyní probíhá řízení o zbytku nároku. Sám výstavce v řízení upravil své tvrzení o výši zaplacené jistiny na 2 080 506 Kč namísto 2 665 029 Kč. V námitkách přitom tvrdil, že na směnku bylo vše zaplaceno, toliko zbývá část sankčního příslušenství ve výši 318 346,62 Kč. Rozdíl činí 584 523 Kč a spolu s příslušenstvím převyšuje částku vyplněnou do směnky. Žalobce rovněž poukázal na vyjádření společnosti , právnická osoba, . ze dne 29. 9. 2020 a označil argumentaci soudu ohledně rozhodčího nálezu za nepřiléhavou. Zdůraznil, že společnost , právnická osoba, i žalovaný disponovali veškerými informacemi a podklady o platbách a přesto společnost v rozhodčím řízení nenamítala, že bylo zaplaceno více, jak nyní tvrdí žalovaný, a neprovedla započtení.6. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a násl. o. s. ř.) a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení ani pro jeho změnu.7. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobou doručenou Okresnímu soudu v Plzni dne 29. 4. 2017 se společnost , právnická osoba, , domáhala proti žalovanému zaplacení částky 295 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba je odůvodněna tím, že dne 14. 8. 2012 vystavila společnost , právnická osoba, za účelem zajištění pohledávek remitenta blankosměnku vlastní nikoliv na řad společnosti , právnická osoba, ., kterou slíbila zaplatit uvedené společnosti dne 18. 4. 2014 částku 1 180 000 Kč. Jak se dále uvádí v žalobě, směnka nebyla výstavcem při splatnosti zaplacena a remitent se proto obrátil s výzvou k zaplacení na avalisty, a to , Jméno žalobce, , , Anonymizováno, a , Jméno žalovaného, . , Jméno žalobce, dne 2. 5. 2014 směnečnou sumu remitentovi v plné výši uhradil a dne 15. 5. 2014 od něho obdržel originál směnky. Následně , Jméno žalobce, vyzval společnost , právnická osoba, , , Anonymizováno, a ,