12 Cmo 159/2023-99 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o určení, že žalobce se stal členem Bytového družstva , adresa, (bod I. výroku), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku) a vrátil žalobci část soudního poplatku ve výši 1 000 Kč (bod III. výroku). Uvedl, že žalobce se domáhal určení, že se stal členem žalovaného. Podáním doručeným soudu dne 7. 9. 2023 vzal návrh zpět. Soud postupoval podle § 96 o. s. ř. a řízení zastavil. O nákladech řízení rozhodl podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a o vrácení části soudního poplatku podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb.2. Žalovaný napadl usnesení, konkrétně bod II. výroku, včasným odvoláním a navrhl jeho změnu tak, že se mu přiznává náhrada nákladů řízení ve výši 10 446,50 Kč. Uvedl, že byl v řízení zastoupen advokátem a v souvislosti se zastoupením mu vznikly náklady. Žaloba byla neopodstatněná a duplicitní, neboť otázka členství žalobce v družstvu byla pravomocně vyřešena v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 C 43/2022. Poté žalobce na vedení tohoto řízení rezignoval a vzal návrh zpět. Za této situace měla být žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení představující odměnu za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a sepis vyjádření k návrhu), odměnu za jeden úkon právní služby ve výši jedné poloviny, náhradu hotových výdajů za tyto úkony a 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů.3. Žalobce napadl usnesení, konkrétně bod II. výroku, včasným odvoláním a navrhl jeho změnu tak, že náhrada nákladů řízení bude přiznána jemu. Uvedl, že aplikace § 146 odst. 2 o. s. ř. není možná. Žalobce projevil zájem o členství v družstvu, podal přihlášku, která byla odsouhlasena, a stal se členem žalovaného. Žalovaný a jeho členové iniciovali řízení o neplatnosti usnesení členské schůze, jímž byl přijat za člena. O tom rozhodoval Městský soud v Praze v řízení pod sp. zn. 80 Cm 43/2022; proti rozhodnutí v něm vydaném podal žalobu pro zmatečnost. Žalovaný nebyl účastníkem uvedeného řízení a z důvodu nejistoty, zda členem je či nikoliv, podal předmětný návrh. Protože je pravděpodobné, že žalobě pro zmatečnost bude vyhověno, vzal žalobce svůj návrh zpět. Dále uvedl, že nemovitost nabyl za zhruba 2,5 milionu Kč od vyloučené členky, která v řízení o neplatnost kupní smlouvy uvedla, že hodnota nemovitosti byla maximálně 3 miliony Kč. Nemovitost tedy nebyla nabyta za nijak výhodných podmínek. Pokud by jednal žalovaný hospodárně, přijal by jeho nabídku na mimosoudní vyrovnání a oznámil mu, že jej jako člena neeviduje a bez soudních sporů s ním jednal. Zastavení řízení zavinil žalovaný a náklady řízení by měl nést on. Odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1227/09, II. ÚS 563/01 a IV. ÚS 682/20. Nárok na náhradu nákladů řízení za odvolání pak žalovaný nemůže mít proto, že účelem odvolání je pouze zvýšení nákladů řízení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 1912/2015).4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.) a shledal důvodným pouze odvolání žalovaného.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se domáhal určení, že se stal členem žalovaného. Žalobu vzal zpět z důvodu hospodárnosti a zamezení dvojkolejnosti „jednání“, když věří, že pravdivé skutečnosti vyjdou najevo v řízení o žalobě pro zmatečnost, kterou podal proti rozhodnutí vydanému ve věci vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 80 Cm 43/2022. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2022, č. j. 80 Cm 43/2022-54 bylo rozhodnuto o neplatnosti usnesení, kterým členská schůze žalovaného souhlasila a přijala za nového člena žalobce; účastníky tohoto řízení byli navrhovatelé , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a Bytové družstvo , Anonymizováno, . Proti tomuto usnesení podal žalobce žalobu pro zmatečnost.6. Podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).7. Z provázanosti § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. s § 146 odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že zastavuje-li soud řízení, zabývá se při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Pokud je důvodem zastavení řízení zpětvzetí žaloby, nezaviní žalobce jeho zastavení tehdy, jestliže vzal pro chování žalovaného zpět žalobu, kterou podal důvodně. O zavinění žalobce tedy nejde, jsou-li kumulativně splněny dvě podmínky - žaloba byla podána důvodně a ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného. Nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem vyplývajícím nikoliv z hmotného práva, ale práva procesního, a proto i splnění shora uvedených podmínek je posuzováno výhradně z procesního hlediska, tj. z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavku žalobce.8. Ke zpětvzetí pro chování žalovaného dochází zpravidla tehdy, jestliže žalovaný po podání žaloby uplatněný nárok zcela uspokojil. U žaloby na určení by za takové uspokojení mohlo být považováno uznání uplatněného nároku, uzavření mimosoudní dohody nebo např. (s ohledem na obsah žaloby) svolání členské schůze, která by rozhodla o přijetí žalobce za člena na základě jeho přihlášky. Žalovaný v posuzované věci pro splnění uplatněného nároku neučinil žádné kroky, resp. neučinil nic, z čeho by se dalo dovodit, že zavinil, že řízení neskončilo meritorním rozhodnutím. Ostatně ani žalobce v podání, kterým vzal žalobu zpět, neuváděl, že by jej k tomuto procesnímu kroku vedlo chování žalovaného nastalé po podání žaloby. Naopak za důvod označil pouze „hospodárnost a zamezení dvojkolejnosti jednání“ s tím, že se rozhodl pokračovat pouze v řízení o žalobě pro zmatečnost podanou proti rozhodnutí, jímž bylo rozhodováno o neplatnosti usnesení členské schůze. Lze tak dovodit, že ke zpětvzetí žaloby vedlo žalobce výhradně jeho rozhodnutí být procesně činným pouze v jiném než předmětném řízení. Nesplnění jedné z kumulativně stanovených podmínek odůvodňuje závěr, že to byl výhradně žalobce, kdo zastavení řízení zavinil.9. Postup podle § 146 odst. 2 o. s. ř. a přiznání náhrady nákladů řízení žalovanému není v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 8. 9. 2009, sp. zn. I. ÚS 1227/08, když shora přijaté závěry reflektují zásadu zavinění. Na posuzovanou věc nedopadá rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. II. ÚS 563/01, v němž byla řešena otázka odpadnutí předmětu sporu uplynutím času a nemožností přenést nepříznivé majetkové důsledky takovým sporem vyvolané na toho účastníka, který svým procesním úkonem spor nevyvolal. V posuzované věci předmět sporu vyřešen (v důsledku náhody, času ani jinak) nebyl. Důvodný není ani odkaz žalobce na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. IV. ÚS 682/2020, neboť skutkové okolnosti, z nichž Ústavní soud vycházel, jsou zcela odlišné od posuzované věci. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že v odkazovaném rozhodnutí stěžovatel uspěl v jednom ze dvou vedených řízení a v druhém z nich (které bylo pro zpětvzetí zastaveno) tak již nebylo o čem jednat. V dané věci žalobce žádné paralelní řízení, v němž by zaznamenal úspěch, nevedl (žaloba pro zmatečnost jím byla podána v řízení, jehož účastníkem nebyl). Aplikovatelné pak zcela jistě není ani usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1912/2015, řešící neúčelnost vynaložených nákladů spojených se zastoupením žalobce advokátem ve sporech o vymáhání drobných pohledávek (výrazně nižších než náklady spojené se zastoupením). Žalobce v tomto směru přehlíží, že žalovaný spor nevyvolal, pouze se uplatněnému nároku bránil.10. Předmětem řízení bylo určení členství v družstvu. Podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „AT“) částka 50 000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech, rozhodovaných v řízení v otázkách svěřenských fondů, obchodních společností, družstev a jiných právnických osob, a dále ve věcech rozhodovaných v insolvenčním řízení nebo obdobném řízení. Této tarifní hodnotě pak odpovídá odměna ve výši 3 100 Kč (§ 7 bod 5 AT). Žalovaný učinil před soudem prvního stupně dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a sepis písemného podání ve věci samé) podle § 11 dost. 1 písm. a) a d) AT, čemuž odpovídá odměna 6 200 Kč. Vedle odměny představují náklady řízení i náhradu hotových výdajů za dva úkony právní služby v celkové výši 600 Kč (2 úkony x 300 Kč/úkon) podle § 13 odst. 3 AT a 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů, jejímž plátcem je právní zástupkyně žalovaného, ve výši 1 428 Kč. Náklady řízení vynaložené v souvislosti se zastoupením před sou