12 Cmo 198/2022-60 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením zrušil jím vydaný směnečný platební rozkaz ze dne 25. května 2022, č. j. 37 Cm 49/2022-8 (výrok I.), řízení ve věci zastavil (výrok II.), dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 52 839,60 Kč (výrok III.) a konečně rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve výši 34 976 Kč žalobkyni (výrok IV.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že shora označeným směnečným platebním rozkazem bylo vyhověno žalobě o zaplacení směnečného peníze ve výši 871 487 Kč s příslušenstvím a odměnou. Žalovaný podal proti platebnímu rozkazu námitky. Podáním ze dne 11. 8. 2022 vzala žalobkyně žalobu zpět s odůvodněním, že dlužná částka byla žalovaným uhrazena a navrhla, aby soud směnečný platební rozkaz zrušil, řízení zastavil, přiznal jí náhradu nákladů řízení ve výši 52 739,60 Kč a aby jí byla vrácena odpovídající část soudního poplatku. Soud proto postupoval podle ustanovení § 92 odst. 2 věta druhá a § 96 odst. 2 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. Soud uvedl, že žalovaný zavinil zastavení řízení, žalobkyni byla proto přiznána náhrada nákladů řízení za tři úkony právní pomoci částkou 43 995,60 Kč podle § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 21 % DPH a dále „20 % z nevráceného soudního poplatku 8 744 Kč“, celkem tedy 52 839,60 Kč. O vrácení části soudního poplatku bylo rozhodnuto podle ust. § 10 odst. 3 zákona č. 540/1991 Sb.2. Proti výroku III. usnesení podal žalovaný včasné odvolání a navrhl jeho změnu tak, že se náhrada nákladů řízení nepřiznává žádnému z účastníků. Uvedl, že jelikož žalobkyně v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 o. s. ř. v průběhu odvolacího řízení vzala žalobu zpět i ohledně nároku na náhradu nákladů řízení, žalovaný se domnívá, že by soud měl řízení bez dalšího zastavit v části týkající se nákladů řízení a v tomto rozsahu také zrušit napadené usnesení (výrok III.). Dále doplnil, že před zpětvzetím žaloby uzavřeli účastníci dohodu o narovnání, jejímž předmětem byla úprava práv a povinností, zejména závazek zaplatit žalobkyni směnečný peníz včetně dosud vzniklých nákladů řízení. Tato dohoda byla ze strany žalovaného zcela splněna. Strany se domluvily, že žalobkyně provede zpětvzetí návrhu a nebude požadovat náhradu nákladů soudního řízení. Pravděpodobně nedopatřením žalobkyně ovšem nadále, nikoliv v souladu s dohodou o narovnání, navrhla přiznání náhrady nákladů řízení, které je tak duplicitní, resp. nedůvodné.3. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání uvedla, že nijak nerozporuje tvrzení žalovaného a souhlasí s tím, aby bylo napadené usnesení v nákladovém výroku změněno tak, že se žádnému z účastníků nepřiznává náhrada nákladů řízení. K uvedenému došlo v důsledku administrativní chyby, což se žalobkyně snažila napravit prostřednictvím svého podání doručeného dne 25. 8. 20224. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (§ 212, § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.5. Z obsahu spisu se podává, že směnečným platebním rozkazem ze dne 25. 5. 2022, č. j. 37 Cm 49/2022-8 soud prvního stupně vyhověl žalobě o zaplacení směnečného peníze ve výši 871 487 Kč s příslušenstvím a odměnou a dále uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 80 565 Kč. Proti platebnímu rozkazu podal žalovaný včasné námitky. Dříve, než o nich bylo soudem prvního stupně rozhodnuto, vzala žalobkyně svým podáním ze dne 11. 8. 2022 žalobu v plném rozsahu zpět s odůvodněním, že dlužná částka byla žalovaným po podání žaloby uhrazena. Navrhla vydání rozhodnutí, jímž by byl směnečný platební rozkaz zrušen, řízení zastaveno a žalovanému uložena povinnost zaplatit jí náhradu nákladů řízení ve výši 52 739,60 Kč. Požádala rovněž o vrácení soudního poplatku ve výši 34 976 Kč. Soud prvního stupně tomuto návrhu vyhověl napadeným usnesením. Dne 25. 8. 2022 bylo soudu doručeno podání žalobkyně označené jako „částečné zpětvzetí návrhu ze dne 11. 8. 2022“, v němž se uvádí, že žalobkyně bere částečně zpět svůj návrh ze dne 11. 8. 2022 co do požadované náhrady nákladů řízení, která je specifikována pod bodem III. vydaného usnesení a navrhuje, aby i v tomto případě bylo řízení zastaveno a dále, aby soud prvního stupně změnil napadené usnesení ve výroku III. tak, aby žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů tohoto soudního řízení.6. Odvolací soud se předně zabýval obsahem podání žalobkyně ze dne 25. 8. 2022.7. Podle ustanovení § 146 odst. 1 o. s. ř. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízenía) skončilo smírem, pokud v něm nebylo o náhradě nákladů ujednáno něco jiného;b) bylo zastaveno.8. Podle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř., jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).9. Z citované právní úpravy vyplývá, že pokud soud zastavuje řízení, musí se při rozhodování o nákladech řízení zabývat nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Zavinění typicky může spočívat např. v tom, že účastník podal žalobu ve věci, o níž bylo již pravomocně rozhodnuto nebo v níž už probíhá jiné řízení, že podal žalobu proti někomu, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, nebo že vzal žalobu zpět. Byl-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný.10. Náklady soudního řízení se ve smyslu ustanovení § 513 občanského zákoníku považují za náklady spojené s uplatněním pohledávky; protože však jde o nárok, který má svůj základ v procesním právu, je výše těchto nákladů kvantifikována teprve (pravomocným) rozhodnutím soudu o přiznání jejich náhrady. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má proto konstitutivní povahu nejen ve vztahu ke vzniku práva na náhradu nákladů řízení, ale i ve vztahu k její výši, neboť obojí je závislé na rozhodnutí soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11).11. Právo na náhradu nákladů řízení tedy není součástí hmotněprávního nároku uplatněného žalobou (není předmětem řízení), v důsledku čehož nepřipadá v úvahu ani dispozice účastníka s takovým právem ve smyslu změny žaloby či jejího částečného nebo úplného zpětvzetí. Jinými slovy, účastník řízení může svými procesními úkony nakládat s řízením a s předmětem řízení, nikoli však s procesním právem, které mu dosud nevzniklo. Rozhodování o nákladech řízení je ovládáno zásadou oficiality (soud o nich rozhoduje z úřední povinnosti), není tudíž vázán návrhem účastníka a v případě odvolání účastníka může rozhodnout i v jeho neprospěch (např. snížit náhradu nákladů řízení přiznanou soudem prvního stupně). „Zpětvzetí“ práva na náhradu nákladů řízení tedy není možné; to nicméně neznamená, že by se účastník nemohl takového práva zcela či zčásti vzdát, nebo že by jeho stanovisko v tomto směru nemělo být soudem bráno v úvahu.12. Z uvedených důvodů posoudil odvolací soud podání žalobkyně ze dne 25. 8. 2022 podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) jako vzdání se práva na náhradu nákladů řízení, která jí byla přiznána dosud nepravomocným rozhodnutím soudu prvního stupně.13. V posuzované věci byla důvodně podaná žaloba vzata zpět pro chování žalovaného (§ 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.), který, jak bylo doloženo v odvolacím řízení, na základě dohody o narovnání uzavřené mezi účastníky dne 9. 6. 2022 uhradil žalobkyni dne 26. 7. 2022 částku 871 487 Kč a dále ve dnech 27. 7. a 28. 7. 2022 částky 43 995,60 Kč a 8 744 Kč představující náhradu nákladů právního zastoupení a část soudního poplatku za žalobu. Protože se za této situace žalobkyně práva na náhradu nákladů řízení vzdala, odvolací soud výrok III. napadeného usnesení podle ust. § 220 odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř. změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že ani žalovaný náhradu nákladů tohoto řízení v souladu s uzavřenou dohodou o narovnání nepožadoval.