12 Cmo 49/2023-119 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem rozhodl o ponechání v platnosti směnečného platebního rozkazu ze dne 12. 9. 2022, č. j. 41 Cm 76/2022-14 vůči žalované 1) „ve zbývajícím a správném znění“, tedy co do povinnosti žalované 1) zaplatit společně a nerozdílně se žalovaným 2) žalobci úrok ve výši 6 % p. a. z částky 7 200 000 Kč od 31. 8. 2020 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 24 000 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 474 516,50 Kč (výrok I.), uložil žalovanému 2) zaplatit žalobci 6 % úrok p. a. z částky 7 200 000 Kč od 31. 8. 2020 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 24 000 Kč, a to společně a nerozdílně se žalovanou 1), které byla tato povinnost stanovena shora označeným směnečným platebním rozkazem (výrok II.) a dále uložil žalovaným 1) a 2) zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 549 681,70 Kč s tím, že co do částky 474 516,50 Kč tato povinnost žalovanému 1) již byla stanovena výše uvedeným směnečným platebním rozkazem (výrok III.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce se domáhal zaplacení částky 7 200 000 Kč s příslušenstvím ze směnky vystavené žalovaným 1) v , Anonymizováno, dne 9. 6. 2020 a splatné dne 30. 8. 2020 na adrese , adresa, . Žalovaný 2) převzal svým podpisem na směnce směnečné rukojemství. Směnka nebyla přes výzvu žalobce ze dne 11. 8. 2022 zaplacena. Soud žalobě vyhověl směnečným platebním rozkazem, který se nepodařilo doručit žalovanému 2) a proto byl usnesením ze dne 4. 10. 2022, č. j. 41 Cm 76/202022-19 vůči žalovanému 2) zrušen. Žalovaný 1) podal proti směnečnému platebnímu rozkazu včasné námitky, v nichž uvedl, že povinnost ze směnky byla splněna ještě před doručením tohoto rozhodnutí. Vydání směnečného platebního rozkazu nepředcházelo předložení směnky k placení. Žalobce požadoval úhradu směnečného peníze převodem na svůj bankovní účet, aniž by byl ochoten při placení směnku vydat. Vzhledem k nepředložení směnky platí, že ji žalobce poprvé řádně uplatnil až po splatnosti, a to v okamžiku, kdy učinil návrh na zahájení řízení. Protože byl závazek okamžitě poté splněn, nelze žalobci přiznat práva, na něž vzniká nárok v důsledku prodlení se splněním povinnosti ze směnky, tedy právo na zaplacení směnečného úroku a směnečné odměny. Vzhledem k tomu, že nebyly dány podmínky pro vydání směnečného platebního rozkazu, je důvodné, aby byl zrušen i výrok o náhradě nákladů řízení. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že podmínky pro vydání směnečného platebního rozkazu byly dány, namítli žalovaní, že svým jednáním nezavdali příčinu k podání sporu, neboť byli po celou dobu připraveni svůj závazek v platebním místě splnit, a tedy by žalobce, který veškeré snahy žalovaných o konstruktivní řešení záležitosti odmítal, by jim i v případě svého úspěchu ve věci měl zaplatit náhradu nákladů řízení.2. Žalovaný 2) ve svém vyjádření k žalobě rovněž namítl, že mu směnka dosud nebyla předložena k placení a dále, že směnečnou sumu ve výši 7 200 000 Kč uhradil již před doručením návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu. Požadavky žalobce na zaplacení směnečné odměny, úroků a náhrady nákladů řízení jsou nedůvodné. Zaslání písemné výzvy k plnění není předložením směnky k placení, neboť nejde o jednání mezi přítomnými. Na podporu své argumentace odkázal žalovaný 2) na judikaturu Vrchního soudu v Olomouci, Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího soudu.3. Žalobce ve svém vyjádření potvrdil úhradu částky 7 200 000 Kč, která byla na jeho účet připsána dne 7. 2. 2022, a v tomto rozsahu vzal svou žalobu zpět. Soud prvního stupně proto usnesením ze dne 27. 10. 2022, č. j. 41 Cm 76/2022-55 směnečný platební rozkaz vůči žalovanému 1) co do směnečného peníze ve výši 7 200 000 Kč zrušil a v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby řízení zastavil.4. Z provedeného dokazování (spornou směnkou, předžalobní výzvou ze dne 11. 8. 2022, e-mailovými a sms zprávami, výpisem z transakční historie , právnická osoba, , výslechem druhého žalovaného soud zjistil, že dne 9. 6. 2020 vystavil žalovaný 1) vlastní směnku na řad žalobce s doložkou „bez protestu“ a s platebním místem na adrese , adresa, , kterou se zavázal uhradit žalobci dne 30. 8. 2020 směnečný peníz ve výši 7 200 000 Kč. Směnku avaloval žalovaný 2). Směnka nebyla žalovanými uhrazena ani přes předžalobní výzvy ze dne 11. 8. 2022. V reakci na tuto výzvu zástupce žalovaného 2) zástupci žalobce pouze sdělil, že jeho klient má zájem na smírném řešení věci a považuje za nezbytné, aby za účelem úhrady závazku byla zřízena advokátní úschova. Složené finanční prostředky by byly žalobci uvolněny „po předložení předmětných směnek opatřených doložkou o zaplacení avalistou.“ Zástupce žalobce následně sdělil, že prodlení žalovaného 2) s úhradou směnek je již více než dlouhé a žalobce proto trvá na bezodkladném návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu. Směnečný platební rozkaz spolu se žalobou převzal žalovaný 2) jako jednatel žalovaného 1) dne 26. 9. 2022, k úhradě směnečného peníze ve výši 7 200 000 Kč došlo dne 7. 10. 2022. Uvedenou platbu potvrdil právní zástupce žalobce dne 11. 10. 2022 a zároveň vyzval žalované k úhradě příslušenství pohledávky a nákladů řízení. Soud uvedl, že žalovaní neunesli důkazní břemeno k tvrzení, že žalobce nepředložil směnku k placení, a to ve lhůtě a ve sjednaném místě, a k tvrzení, že byli po celou dobu připraveni svůj závazek ze směnky v platebním místě splnit. SMS zprávy, ve kterých byl žalobce vyzýván žalovaným 2), aby přivezl směnku a žalovaný mu peníze vrátí, účastnický výslech žalovaného 2), v rámci kterého uváděl, že v místě placení, kterým je sídlo jeho společnosti , právnická osoba, , nebyla směnka předložena, praxe mezi účastníky byla taková, že si prostřednictvím korespondence vždy předem sjednávali schůzky, ale ke sjednání schůzky, při které měla být směnka předložena, nedošlo, v době, kdy měla být směnka předložena, se žalovaný na uvedené adrese nenacházel, neboť má aktivity v , Anonymizováno, , vyhodnotil soud jako nedostačující.5. Shora uvedená zjištění soud právně posoudil podle ust. čl. I § 38 odst. 1 a 2, § 32 odst. 1 - 3, § 43 odst. 1 a 2, § 48 a § 75 ZSŠ. Zdůraznil, že žalobou byl uplatněn nárok z cenného papíru, který je samostatným právním důvodem plnění. Poukázal na povahu směnečného rukojemství a uzavřel, že žalobce, který předložil pravou a platnou směnku a jemuž bylo vyhověno směnečným platebním rozkazem, v řízení uspěl. Žalovaní mohli tento stav zvrátit podáním námitek, což učinil žalovaný 1). Ve vztahu k žalovanému 2) byl směnečný platební rozkaz zrušen. Žalovaní se v dané věci dovolávali toho, že jim směnka nebyla předložena k placení. Soud odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, vztahující se k povaze práv majitele směnky vůči přímým dlužníkům a uvedl, že nedostatek předložení směnky vůči těmto dlužníkům způsobuje pouze to, že se nedostávají se zaplacením směnečné částky do prodlení. Směnečný rukojmí není přímým prezentátem směnky, i vůči němu ale představuje předložení směnky přímou výzvu k placení. Nedostatek předložení způsobuje vůči přímým dlužníkům pouze to, že se nedostávají se zaplacením směnečné částky do prodlení. Do okamžiku prezentace směnky rukojmí není a nemůže být v prodlení s úhradou svého směnečného závazku, přičemž zaplatí-li směnku bezprostředně po prezentaci, nevznikne mu povinnost hradit nároky vypočtené v ust. čl. I § 48 odst. 1 ZSŠ. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu dále soud prvního stupně uvedl, že právní následky předložení směnky k placení nastávají doručením směnečného platebního rozkazu se žalobou dlužníkovi. V daném případě obsahuje směnka doložku „bez protestu“, podle ust. čl. I § 46 odst. 2 ZSŠ tedy nese důkazní břemeno o tom, že směnka nebyla předložena k placení, ten, kdo se této skutečnosti proti majiteli směnky dovolává. Není-li dlužník takový důkaz schopen předložit, platí vůči němu směnka za řádně a včas předloženou. Prezentaci směnky nebrání, nelze-li v platebním místě vypátrat provozovnu, byt ani sídlo prezentata, ani jeho nepřítomnost v tomto místě. Nevadilo by ani, kdyby vůbec nebylo platebního místa. Ve všech těchto případech platí, že dlužník neunesl svou odpovědnost být připraven v platebním místě při splatnosti směnku zaplatit. O takový případ se jedná i v daném sporu, neboť druhý žalovaný jako jednatel prvního žalovaného ve své účastnické výpovědi uvedl, že nebyl v platebním místě přítomen. Odkaz na běžnou praxi mezi účastníky, dle které byly předem sjednávány schůzky, se v případě prezentace směnky neuplatní. Proto soud dospěl k závěru, že žalovaní neunesli svoji odpovědnost být připraveni v platebním místě při splatnosti směnku zaplatit. S ohledem na uvedené soud ve zbývajícím rozsahu ponechal vydaný směnečný platební rozkaz vůči žalované 1) v platnosti a ve stejném rozsahu stanovil žalovanému 2) povinnost k zaplacení, uvedenou ve výroku II. rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř. Uvedl, že žalovaní byli se svými námitkami úspěšní, řízení bylo částečně zastaveno ke zpětvzetí žalobního návrhu, který byl p