12 Cmo 7/2023-80 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem rozhodl o ponechání v platnosti jím vydaného směnečného platebního rozkazu ze dne 20. 9. 2021, č. j. 68 Cm 37/2021-9 a uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 25 572 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně požadovala zaplacení částky 300 000 Kč se 6 % úrokem od 1. 2. 2022 do zaplacení a odměnou ve výši 1 000 Kč ze směnky vystavené žalovanou v , Anonymizováno, dne 21. 6. 2017 na řad , Anonymizováno, a splatné dne 21. 6. 2017. Směnka byla na žalobkyni převedena rubopisem dne 21. 8. 2018 a dosud na ni nebylo ničeho zaplaceno. Soud ve věci vydal směnečný platební rozkaz, proti němuž žalovaná podala včasné námitky. Uvedla v nich, že tuto směnku nikdy nevystavila, na směnce není její písmo, ví stoprocentně, že směnku nepodepsala, protože své dluhy měla zaplacené. Uvedla dále, že jí , Anonymizováno, doručil dne 1. 11. 2020 Dohodu o narovnání, jejímž obsahem je mimo jiné prohlášení o tom, že jmenovaný a žalovaná nemají vůči sobě žádné pohledávky a závazky vyplývající z uzavřených podnájemních smluv a jejich dodatků a ze směnek, „uzavřených“ před 1. 11. 2020. Žalovaná má za to, že pokud by sporná směnka existovala, „určitě by ji pan , Anonymizováno, uvedl, protože mu sama podepsala za 10 let mnoho dokladů a směnky, žalovaná již ale neví, kolik toho bylo podepsáno.“ Žalovaná dále označila rubopis směnky za podvod, uvedla, že podala žalobu proti , Anonymizováno, o určení neplatnosti dohody o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, ve které mimo jiné uvedla, že směnka na 300 000 Kč „je podvod a souvisí se zastaveným bytem a nemohla existovat, protože ji pan , Anonymizováno, dohodou popřel a pak směnku ve zmatku podvodem převedl na manželku.“ Žalovaná dále podala na , Anonymizováno, dvě trestní oznámení.2. Z provedeného dokazování (směnkou, výzvami k zaplacení směnky, dohodou ze dne 1. 11. 2020, usnesením Policie ČR ze dne 31. 3. 2021, č. j. , Anonymizováno, , dopisem žalobkyně ze dne 4. 3. 2021, spisem Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 61 Cm 34/2021) soud zjistil, že sporná směnka byla vystavena v , Anonymizováno, dne 21. 6. 2017, obsahovala slib žalované zaplatit bez protestu , Anonymizováno, dne 31. 1. 2021 směnečnou sumu 300 000 Kč. U označení výstavce je uvedeno jméno a příjmení žalované s označením bydliště, rodného čísla „a je zde podpis.“ Na rubu směnky je text ve znění „Za mne na řad , Anonymizováno, , r.č. , Anonymizováno, , bytem , adresa, dne 21. 8. 2018. Bez závazku.“ Žalovaná byla vyzvána k zaplacení směnečné sumy výzvami ze dne 4. 3. 2021, 20. 4. 2021 a 20. 7. 2021. V dohodě ze dne 1. 11. 2020 žalovaná a , Anonymizováno, prohlásili (v době, kdy , Anonymizováno, nebyl směnečným věřitelem), že vůči sobě již nemají žádné pohledávky a závazky vyplývající z uzavřených podnájemních smluv a jejich dodatků a ze směnek „uzavřených před 1. 11. 2020“, že jsou zcela vyrovnáni a nebudou vůči sobě uplatňovat žádné nároky a pohledávky. Usnesením Policie ČR ze dne 31. 3. 2021 bylo rozhodnuto o odložení trestní věci podezření ze spáchání podvodu, kterého se měl dopustit , Anonymizováno, . Dopisem ze dne 4. 3. 2021 oznámila žalobkyně žalované, že „neuznává“ dohodu ze dne 1. 11. 2020. Soud dále provedl důkaz spisem sp. zn. 61 Cm 34/2021 ve věci žaloby , Anonymizováno, proti , Anonymizováno, o určení neplatnosti dohody o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu. Konstatoval, že „k uvedenému důkazu“ zástupce žalované při jednání konaném dne 19. 5. 2022 výslovně uvedl, že „sporná směnka byla vystavena po skončení ins. řízení se žalovanou, částka 300 000 Kč byla částkou, na které se domluvila s panem , Anonymizováno, která představovala sumu, v rozsahu ve kterém nebyl pan Váňa uspokojen v ins. řízení, kdy sama žalovaná při minulém jednání uvedla, že veškeré závazky s ním chtěla srovnat. Uvedená směnečná suma 300 000 Kč byla žalovanou uhrazena a doklady o úhradě jsou součástí spis. materiálu 61 Cm 34/2021…“ Z obsahu spisu uvedené spisové značky bylo zjištěno, že jeho součástí jsou příjmové pokladní doklady o platbách za období let 2010 – 2020 s označeními jako „splátka půjčky“ či „nájemné“ nebo „podnájemné.“ Příjmové pokladní doklady vystavené po dni 21. 6. 2017 jsou všechny označeny jako „nájemné“, „podnájemné“ či „vyúčtování nedoplatků.“3. Spornou směnku soud právně posoudil jako platnou vlastní směnku, obsahující náležitosti stanovené čl. I § 75 ZSŠ. Zdůraznil, že již samotná existence směnky je dostatečným důvodem pro placení. Žalobkyně předložila směnku, o jejíž pravosti nebyl důvod pochybovat, svůj nárok tedy dostatečně prokázala. Bylo na žalované, aby oprávněnost svých námitek jednoznačně prokázala. To se jí však podle názoru soudu nepodařilo. Žádnou konkrétní námitku mající původ ve vztahu k žalobkyni žalovaná nevznesla. Bránila se námitkou, že spornou směnku nevystavila a nepodepsala, protože své dluhy měla splacené. Zároveň však sama, stejně jako její zástupce, při jednání potvrdila vystavení směnky s tím, že ta byla vystavena po skončení insolvenčního řízení a směnečná suma představovala sumu, v rozsahu které nebyl pan Váňa v tomto insolvenčním řízení uspokojen. Žalovaná pak již po opakovaných nahlédnutích do směnky při projednání věci přesvědčivě, jednoznačně a bez pochyb na své námitce, že směnku nepodepsala, nesetrvala. K námitce, že směnečnou sumu uhradila, pak odkázala na pokladní doklady představující úhrady za období let 2010 – 2020 z titulu – dle svého označení – platby nájemného, podnájemného či vyúčtování nedoplatků, tedy bez vazby na směnku.4. Z uvedených důvodů soud prvního stupně uzavřel, že žalované se prostřednictvím podaných námitek nepodařilo zpochybnit správnost směnečného platebního rozkazu. O náhradě nákladů námitkového řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšné žalobkyně.5. Žalovaná podala proti rozsudku včasné odvolání, v němž navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedla, že podpis na sporné směnce se sice podobá jejímu podpisu, takto se běžně podepisuje, směnku však poprvé viděla až u soudu. Nevystavila ji, není na ní její podpis a není ani logické, proč by ji vystavovala. Žalovaná zopakovala svá tvrzení ohledně uzavření dohody o narovnání ze dne 1. 11. 2020 a vylíčila své vztahy s manželi , Anonymizováno, , týkající se užívání bytu a sporů s tím souvisejících. Zdůraznila, že poté, co dne 21. 12. 2020 podala trestní oznámení, , Anonymizováno, jí „převody nevrátil, směnku zapřel a policie věc odložila. Až potom paní , Anonymizováno, konala tak, že podala žalobu na zaplacení směnky. Tuto asi s panem , Anonymizováno, padělala.“ Policejnímu orgánu žalovaná sdělila, že jí pan , Anonymizováno, „vyhrožoval nějakou směnkou“ a policista jí řekl, „že žádná neexistuje.“ Označila za lživé tvrzení, že v dopise ze dne 22. 3. 2021 potvrdila pravost podpisu na směnce a dále uvedla, že „kdyby směnka existovala a policista , Anonymizováno, by ji požadoval na panu , Anonymizováno, , tak by se zjistilo, že jde o podvod, protože uvedl v narovnání, že žádné směnky neexistují před datem 1. 11. 2020. Přitom jediná paní , Anonymizováno, tvrdí, že směnku měla na řad již dne 21. 8. 2018. Nyní je důkazní břemeno na ní, aby tuto skutečnost prokázala.“ Žalovaná odmítla, že jí byla směnka v den splatnosti předložena k placení a odkázala na písemné výzvy k jejímu zaplacení. Soudu prvního stupně vytkla, že neprovedl důkaz výslechem , Anonymizováno, ani listinné důkazy, které navrhovala, nerespektoval důsledky koncentrace řízení a přihlédl v rozporu s § 118 o. s. ř. ke skutečnostem, která žalovaná „navrhovala a nebyly provedeny, ačkoliv přímo vyvracely důkazy, které předložila paní , Anonymizováno, .“ Soud ani nesdělil, proč nevycházel z konkrétního důkazního prostředku, který svědčil ve prospěch žalované.6. Rovněž žalobkyně podala proti rozsudku včasné odvolání, směřující proti výroku o náhradě nákladů řízení. Vyjádřila nesouhlas s tím, že jí byla namísto požadované náhrady ve výši 49 885,40 Kč přiznána pouze částka 25 572 Kč, aniž soud toto své rozhodnutí zdůvodnil. Šlo o účelně vynaložené náklady a žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Navrhla proto změnu nákladového výroku tak, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 49 885,40 Kč.7. Odvolací soud věc projednal bez nařízení jednání dle ust. § 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř. a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro potvrzení napadeného rozhodnutí ani pro jeho změnu.8. V posuzované věci založila žalovaná svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu na argumentaci, že směnku předloženou v tomto řízení nevystavila a nepodepsala, protože měla své dluhy splaceny. Vylíčila obsah dohody o narovnání, kterou uzavřela s , Anonymizováno, dne 1. 11. 2020, dále uvedla, že před Krajským soudem v Ústí nad Labem probíhá řízení o určení neplatnosti dohody o převodu práv a povinností spojených s členství