14 Cmo 168/2023-212 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zastavil řízení, výrokem II. žalobkyni uložil povinnost žalovanému náklady řízení ve výši 815 443,20 Kč.2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyně dne 12. července 2018 podala žalobu, jíž se domáhala proti žalovanému nahrazení projevu vůle. Dne 23. května 2023 vzala žalobkyně podanou žalobu v plném rozsahu zpět. Žalovaný se zpětvzetím žaloby souhlasil (§ 96 odst. 3 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“). Proto soud prvního stupně řízení podle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil (výrok I.).3. Výrok II. soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 146 odst. 2 o. s. ř. tím, že žalobkyně svým zpětvzetím žaloby (procesně) zavinila zastavení řízení. Žalovanému proto přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 815 443,20 Kč, sestávající se z odměny advokáta za 12 úkonů po 55 860 Kč podle § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), z náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za 12 úkonů po 300 Kč, navýšené o 21% DPH.4. Při úvahách o výši mimosmluvní odměny soud prvního stupně vyšel z tarifní hodnoty 28 853 000 Kč jakožto ceny právního úkonu, k jehož vzniku má projev vůle směřovat (podle § 8 ve spojení s § 7 advokátního tarifu), když žalobou bylo požadováno nahrazení projevu vůle žalovaného na „Prohlášení o druhé složce kupní ceny akcií , právnická osoba, “, a to konkrétně tak, že v tomto prohlášení bude výslovně uvedeno, že výše druhé složky kupní ceny činí 28 853 000 Kč.5. Proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.6. Odvolatelka namítá, že soud prvního stupně při stanovení výše tarifní hodnoty nesprávně vycházel z částky 28 853 000 Kč. Odvolatelka se v řízení domáhala nahrazení projevu vůle žalovaného na „Prohlášení o druhé složce kupní ceny akcií , právnická osoba, “, v němž mělo být uvedeno, že výše druhé složky kupní ceny činí právě 28 853 000 Kč. V daném případě nelze bez dalšího dovozovat, že předmět právního jednání je penězi ocenitelný. K tomu odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2009, sp. zn. 33 Cdo 1787/2007. Zdůraznila, že prohlášení nesměřovalo k založení výše pohledávky žalovaného na zaplacení druhé složky kupní ceny za akcie , právnická osoba, , ani k její změně, či zániku, ale ke vzniku práva odvolatelky na vydání dokumentů z úschovy vykonávané advokátem , tituly před jménem, na základě úschovní smlouvy. Proto nelze při stanovení tarifní hodnoty vycházet z výše druhé složky kupní ceny za akcie společnosti , právnická osoba, Soud prvního stupně měl vycházet z tarifní hodnoty uvedené v § 9 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu.7. Odvolatelka dále namítá, že soud prvního stupně přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení za dvojí převzetí a přípravu právního zastoupení, ačkoli žalovaný netvrdil, že změna jeho právního zástupce byla vynucena objektivními důvody. K tomu odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. února 2014, sp. zn. 23 Cdo 2136/2013. Soud prvního stupně rovněž nesprávně přiznal žalovanému náhradu nákladu řízení za úkon právní služby – odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, jímž soud rozhodl o pokračování v řízení. Odvolací soud podané odvolání shledal jako nedůvodné. Podle odvolatelky nebyl takovýto úkon právní služby potřebný k účelnému bránění práva. Ke kritériím účelnosti odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2015, sp. zn. 25 Cdo 1748/2015. Soud prvního stupně žalovanému též nesprávně přiznal náhradu nákladů řízení i za 3 další porady s klientem přesahující jednu hodinu, aniž by žalovaný jejich uskutečnění prokázal.8. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud výrok II. usnesení soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení.9. Uvedl, že se odvolatelka podanou žalobou domáhala nahrazení projevu vůle žalovaného na „Prohlášení o druhé složce kupní ceny akcií , právnická osoba, “, jehož obsahem je společné prohlášení odvolatelky a žalovaného, že potvrzují výši druhé složky kupní ceny akcií , právnická osoba, , a to konkrétně tak, že v prohlášení bude uvedeno, že výše druhé složky kupní ceny činí 28 853 000 Kč. Předmětem prohlášení je zcela zřejmě prohlášení o tom, že výše této druhé složky kupní ceny akcií činí (dle znění žalobního návrhu) 28 853 000 Kč. Právní jednání, ve vztahu k němuž se odvolatelka domáhala nahrazení projevu vůle (souhlasu) žalovaného, je právním jednáním, jehož předmět je penězi ocenitelný. Zdůraznil, že vyčíslení náhrady nákladů řízení z penězi ocenitelného předmětu řízení má přednost před vyčíslením podle § 9 advokátního tarifu. Ustanovení § 9 advokátního tarifu má být aplikováno až jako poslední možnost, kdy nelze posuzovanou věc podřadit pod žádné jiné ustanovení advokátního tarifu. Je-li předmětem řízení věc penězi ocenitelná, je třeba pro výpočet odměny použít primárně § 8 odst. 1 advokátního tarifu, nikoli § 9 odst. 1 advokátního tarifu. K tomu odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 8. března 2023, sp. zn. I. ÚS 3281/22, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2005, sp. zn. 33 Odo 865/2005.10. Ke změně svého právního zástupce přistoupil z důvodu ztráty důvěry k původnímu právnímu zástupci. Námitku odvolatelky týkající se neúčelnosti právního úkonu spočívajícímu v podání odvolání proti usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o pokračování řízení, považuje za nedůvodnou. Na podání opravného prostředku má účastník řízení nezpochybnitelné právo. Odvolání považuje za nedůvodné též v části týkající se uskutečněných porad s klientem přesahující jednu hodinu. Žalovaný k podanému vyjádření k odvolání přiložil čestné prohlášení žalovaného o dalších poradách s klientem přesahujících jednu hodinu.11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.12. Podle § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno.13. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).14. Podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva a jejich příslušenství v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i závazku.15. Podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč.16. Podle § 9 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu se částka 35 000 Kč považuje za tarifní hodnotu ve věcech žalob na projev vůle směřující ke vzniku, změně nebo zániku právního jednání, jehož předmětem je věc nebo plnění penězi neocenitelný.17. V poměrech projednávané věci soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že to byla žalobkyně, jež zpětvzetím žaloby zavinila, že řízení bylo zastaveno; ostatně tato skutečnost nebyla sporována. Žalobkyni tak tíží povinnost nahradit žalovanému náklady řízení (§ 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř.). Žalovaný byl v řízení zastoupen advokátem, má proto právo na náhradu nákladů řízení za zastoupení před soudem prvního stupně (§ 151 odst. 2 o. s. ř.).18. Předně nutno uvést, že při určení výše odměny právního zástupce s ohledem na povahu daného řízení soud prvního stupně nepochybil, pakliže vycházel z tarifní hodnoty 28 853 000 Kč podle § 8 ve spojení s § 7 advokátního tarifu a tomu odpovídající odměny 55 860 Kč za jeden úkon právní služby. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala nahrazení projevu vůle žalovaného na „Prohlášení o druhé složce kupní ceny akcií , právnická osoba, “, kterým se deklaruje výše druhé složky kupní ceny podle ustanovení článku 6.1 (ii) smlouvy o úplatném převodu akcií uzavřené dne 19. prosince 2017 mezi žalobkyní a žalovaným. Jinak řečeno, z podané žaloby se podává, že jde o nahrazení projevu vůle směřujícího k uzavření kupní smlouvy.19. V případě žaloby na nahrazení projevu vůle, jde-li o předmět právního úkonu, k němuž má projev vůle směřovat, penězi ocenitelný, se při stanovení výše mimosmluvní odměny advokáta postupuje podle § 8 odst. 1 ve spojení s příslušnou položkou § 7 advokátního tarifu v závislosti na ceně předmětu právního úkonu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2005, sp. zn. 33 Odo 865/2005). V poměrech projednávané věci se žalobkyně podanou žalobou domáhala nahrazení projevu vůle směřující ke změně právního