14 Cmo 207/2023-53 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh na zrušení společnosti , Jméno advokáta B, . (dále též jen „společnost“) a nařízení její likvidace [výrok I.], a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení [výrok II.].2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že navrhovatelka (jediná jednatelka a společník společnosti) se návrhem domáhala zrušení společnosti a nařízení likvidace, neboť společnost dne 8. 2. 2023 pozbyla všechna podnikatelská oprávnění. S odkazem na § 190 odst. 2 písm. f), § 12 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech /zákon o obchodních korporacích/ (dále jen „z. o. k.“), a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 7 Cmo 205/2016, dospěl k závěru, že ruší-li se jednočlenná společnost, rozhoduje o tomto zrušení přímým právním jednáním vždy jediný společník formou notářského zápisu, ten i ustanovuje likvidátora (a rozhoduje o jeho odměně). Podmínky pro postup ve smyslu § 93 písm. a) z. o. k., tj. pro nucené zrušení společnosti a nařízení její likvidace, nejsou splněny, neboť citované ustanovení představuje výjimku z pravidla, dle něhož se právnická osoba zrušuje zásadně dobrovolně. Navrhovaný postup je pro navrhovatelku (pouze) ekonomicky výhodnější, přičemž ekonomický zájem na zrušení společnosti není zájmem právním. Hodlá-li navrhovatelka společnost zrušit, lze toto rozhodnutí učinit bez ingerence soudu. Návrh je v rozporu s principem zákazu zneužití práva. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).3. Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že se společnost zrušuje, nařizuje se její likvidace a navrhovatelka se jmenuje její likvidátorkou.4. Odvolatelka argumentuje svým právním zájmem na zrušení společnosti a nařízení její likvidace z titulu společníka (a rovněž jediného jednatele) společnosti, jež pozbyla živnostenské oprávnění. Vyvrací závěry soudu prvního stupně, i jím aplikovanou judikaturu. Je přesvědčena, že nejedná v rozporu s dobrými mravy, společnost je více než 7 let nefunkční, její výmaz je v zájmu rejstříkových soudů i orgánů veřejné moci. Jsou-li naplněny podmínky § 93 z. o. k., pak je soud povinen společnost zrušit. Na podporu svého tvrzení odkazuje na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2023, č. j. 83 Cm 128/2022–26.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 z. ř. s. a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně nemůže obstát, byť z jiných než odvolatelkou namítaných důvodů.6. Řízení v dané věci je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 85 písm. a) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.7. Účastníky řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným jsou dle § 6 z. ř. s. vždy ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, tedy i zrušovaná společnost, což odpovídá závěrům dlouhodobě ustálené rozhodovací praxe (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. září 1996, sp. zn. IV ÚS 230/95, dostupný na www.usoud.cz; nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. ledna 2019, sp. zn. 7 Cmo 261/2018, nebo ze dne 18. září 2018, sp. zn. 14 Cmo 281/2019, jež jsou dostupná např. v právní aplikaci www.beck-online.cz). Účastenství v daném řízení tak vyplývá přímo ze zákona.8. Jak plyne z obsahu spisu soud prvního stupně sice společnost za účastníka tohoto řízení považoval (jak se podává již jen ze záhlaví přezkoumávaného rozhodnutí), ovšem jako s účastníkem řízení s ní nejednal (např. ji nepředvolal k nařízeným jednáním, nedoručil ji odvoláním napadené usnesení, atd.); v průběhu celého řízení jednal pouze s navrhovatelkou, nikoli již se společností (byť její jedinou jednatelkou a společníkem je navrhovatelka).9. Podala-li navrhovatelka předmětný návrh, jímž se domáhá zrušení společnosti s likvidací, je tak namístě vycházet z toho, že ke střetu zájmů, jenž je přirozeně přítomný mezi účastníky řízení vystupujícími v kontradiktorním postavení, dochází (z logiky věci) i v předmětném řízení, proto za společnost v předmětné věci nesmí navrhovatelka jednat (k problematice srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2286/2021).10. Nemůže-li společnost vystupovat před soudem, protože tu není osoba oprávněná za ni jednat (viz výše), aniž by za řízení vyšlo najevo, že jde o přechodný stav, který bude v dohledné době odstraněn (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2286/2021), bude na místě – bude-li navrhovatelka na podaném návrhu trvat - společnosti ustanovit procesního opatrovníka (§ 21 odst. 4, § 29 odst. 2 o. s. ř.).11. Uvedeným procesním postupem soud prvního stupně odňal společnosti možnost jednat před soudem a zatížil tak řízení zmatečnostní vadou podle § 229 odst. 3 o. s. ř., jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.12. Ze shora vyložených důvodů proto odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. c) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně zrušil, včetně závislého výroku o nákladech řízení, a věc mu vrátil k dalšímu řízení.13. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. je právní názor odvolacího soudu pro soud prvního stupně závazný.14. Přes uvedené je vhodné dodat, že navrhuje-li navrhovatelka zrušení společnosti s likvidací z důvodu, že společnost pozbyla podnikatelské oprávnění a je dlouhodobě nefunkční, pak taková skutečnost představuje důvod pro její zrušení /§ 93 písm. a) z. o. k./. Avšak v situaci, kdy je navrhovatelka jediným společníkem (a jednatelkou) společnosti, je její návrh obcházením smyslu a účelu právní úpravy, jež nepožívá právní ochrany. Není totiž (rozumného) důvodu, aby o zrušení společnosti (v poměrech dané věci) nerozhodla (nemohla rozhodnout) navrhovatelka coby jediný společník společnosti (§ 12 z. o. k.).