14 Cmo 227/2022-280 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem podílu ve společnosti , Jméno advokáta, . (dále též jen „společnost“), o velikosti 67/1000, čemuž odpovídá vklad na základním kapitálu v částce 134 000 Kč (výrok I.), žalobci uložil povinnost zaplatit do tří dnů od právní moci žalovanému 1/ k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů řízení 40 656 Kč a společnosti 22 400 Kč (výroky II. a III.).2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:- žalovaný 1/ je v obchodním rejstříku zapsán jako společník společnosti s podílem 67/1000 na základním kapitálu společnosti,- 15. 7. 2011 podepsal žalobce a žalovaný 1/ listinu označenou jako „Smlouva o převodu podílu ve společnosti“, dále též jen „smlouva o převodu podílu“ (což zjistil z výpisu z knih podpisů), obsah smlouvy (provedeným dokazováním, konkrétně výslechem svědků , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , právnická osoba, ) zjištěn nebyl,- téhož dne (tj. 15. 7. 2011) byly , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , tituly před jménem, , právnická osoba, (na straně jedné) a žalobcem (na straně druhé) podepsány smlouvy, jejichž „předmětem byl převod obchodního podílu“ ve společnosti na žalobce,- 15. 7. 2011 vyslovila valná hromada společnosti souhlas s převodem obchodního podílu žalovaného 1/ (o velikosti 67/1000) na žalobce.3. Zamítl návrhy na doplnění dokazování přípisem paní Pochové (neboť byl vyhotoven třetí osobou a nemohl tak obsah smlouvy o převodu podílu prokazovat), výslechem , tituly před jménem, (nebyla zbavena mlčenlivosti), i účastnickým výslechem žalovaného 1/ (neboť by se jednalo toliko o „podpůrný důkaz“, na jehož základě by soud „nemohl mít tvrzení žalobce za prokázané“).4. Na takto ustanoveném základě soud prvního stupně s odkazem na § 207 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), uzavřel, že:- je-li žalovaný 1/ zapsán v obchodním rejstříku jako „majitel sporného podílu“, žalobce tudíž má na požadovaném určení naléhavý právní zájem (§ 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále též jen „o. s. ř.“), případné pozitivní soudní rozhodnutí bude podkladem změny zápisu v obchodním rejstříku,- jedná-li se o (sporný) podíl ve společnosti, je pasivně legitimována, kromě žalovaného 1/i (samotná) společnost,- žalobce neprokázal mezi účastníky sporný obsah smlouvy o převodu podílu, v tomto rozsahu neunesl břemeno důkazní; tím, že se nedostavil k jednání (konaném před soudem prvního stupně dne 27. 4. 2021, přičemž soud prvního stupně jednal za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. v jeho nepřítomnosti), zbavil se možnosti být o uvedené skutečnosti poučen (§ 118a odst. 3 o. s. ř.), nadto o nutnosti označení důkazů byl poučen (již) v předvolání k jednání,- samotná skutečnost, že mezi žalobcem a žalovaným 1/ byla smlouva o převodu podílu uzavřena, nedává odpověď na otázky „za jakých podmínek“ tak bylo učiněno, a zda nabyla účinnosti, to vše v situaci, kdy nebyla předložena (rejstříkovému) soudu k provedení zápisu příslušných skutečností z ní se podávající.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšnému žalovanému 1/přiznal 40 656 Kč sestávající z odměny za 12 (tam specifikovaných) úkonů právní služby po 2 500 Kč, 12 režijních paušálů po 300 Kč a 21 % DPH. Rovněž procesně úspěšné žalované 2/přiznal 22 400 Kč, sestávající z odměny za 8 (tam specifikovaných) úkonů právní služby po 2 500 Kč, 8 režijních paušálů po 300 Kč.6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil, popř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.7. Odvolatel argumentuje tím, že již v podání ze dne 24. 8. 2021 sdělil obsah smlouvy o převodu podílu (sdělením přesného znění); tvrdil-li žalovaný 1/ o obsahu tohoto právního úkonu opak, bylo na něm, aby své tvrzení prokázal. Soud prvního stupně nadto neprovedl jím navrhované důkazy, konkrétně výslech , tituly před jménem, , která text smlouvy připravovala, jíž zbavil mlčenlivosti jako „druhý účastník smlouvy“, jmenovaná navíc k dotčeným okolnostem vypovídala v (souvisejícím) řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 80/2012.8. Žalovaný 1/ s odvoláním nesouhlasil. Neprokázal-li žalobce obsah smlouvy o převodu podílu, ani to, zda (popř. kdy) nabyla účinnosti (přičemž její doručení společnosti, jež ji k dispozici nemá, ani netvrdil), nemohl být se svou žalobou úspěšný. Postup žalobce považuje za účelový, po uzavření smlouvy o převodu žalobce (jakožto jednatel společnosti) s žalovaným 1/ jednal jako se společníkem (oslovoval jej tak v komunikaci, připouštěl jeho účast na valné hromadě). Převod podílu bez souhlasu úvěrující banky by byl porušením úvěrových podmínek, převáděl-li by žalovaný 1/ bezpodmínečně podíl ve společnosti „páchal by tím ekonomickou sebevraždu“. Žalobce obhajitelným způsobem nevysvětlil, proč (i) není schopen originál smlouvy předložit, (ii) smlouva o převodu podílu nebyla předložena obchodnímu rejstříku, (iii) zval žalovaného 1/ (jako společníka) na valné hromady a (iv) na valných hromadách ho nechal hlasovat, přičemž ho jako společníka uváděl v zápisech. Prokázání rozhodných skutečností tížilo (v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, jenž cituje) žalobce.9. Žalovaná 2/ se k odvolání nevyjádřila.10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, stejně jako řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.11. Rozhodné hmotné právo se podává z § 3028 odst. 1 a 3 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a z § 775 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích), účinných od 1. 1. 2014. Odvolací soud tudíž s ohledem na (tvrzené) datum uzavření smlouvy o převodu podílu věc posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, vždy ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“).12. Podle § 115 odst. 3 obch. zák. smlouva o převodu obchodního podílu musí mít písemnou formu a nabyvatel, který není společníkem, v ní musí prohlásit, že přistupuje ke společenské smlouvě, popřípadě stanovám. Podpisy musí být úředně ověřeny. Převodce ručí za závazky, které přešly převodem obchodního podílu.13. Požadavek písemné formy s úředně ověřenými podpisy stanovil (do 31. 12. 2013) pro smlouvu o převodu obchodního podílu zákon, konkrétně citovaný § 115 odst. 3 obch. zák.; nedodržení zákonem předepsané formy mělo za následek absolutní neplatnost smlouvy (§ 40 odst. 1 obč. zák.), přičemž výkladem právního úkonu bylo lze možno odstranit nedostatky obsahu právního úkonu, nikoli jeho formy (srov. za mnohá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3580/2019).14. Tvrdí-li žalobce, že s žalovaným 1/ uzavřel 15. 7. 2011 smlouvu o převodu (obchodního) podílu (s konkrétním obsahem, viz jeho podání 24. 8. 2021, č. l. 213), na jejímž podkladě se měl stát společníkem společnosti, bylo (právě) na žalobci, aby své tvrzení prokázal (tedy aby prokázal, že smlouva o převodu podílu byla uzavřena v písemné formě, s jakým obsahem, i to, že podpisy na ní byly úředně ověřeny). Je tomu tak proto, že rozsah důkazního břemene, tedy okruh skutečností, které musí účastník prokázat, vyplývá z hmotného práva, z příslušných hmotněprávních norem, které jsou při právním posouzení věci aplikovány, a odtud také vyplývá, kdo je nositelem důkazního břemene, tj. které skutečnosti je ten který z účastníků povinen prokázat. V zásadě platí, že nestanoví-li právní předpis jinak, stíhá důkazní břemeno toho účastníka, jemuž je existence příslušné skutečnosti podle hmotného práva ku prospěchu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 32 Cdo 6/2011, a ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2987/2012). V bližším pak lze k pravidlům rozložení důkazního břemene odkázat např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3108/2010, či usnesení ze dne 28. 3. 2023, sp. zn. 27 Cdo 463/2023.15. Otázku rozložení důkazního břemene tak soud prvního stupně posoudil správně, správně rovněž uzavřel, že účastník, který se jednání neúčastnil, ztrácí dobrodiní poučení podle § 118a o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 9. 8. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1740/2017, z 1. 11. 2011, sp. zn. 28 Cdo 578/2011, či z 3. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1793/2011).16. Nicméně závěr o tom, že žalobce neunesl důkazní břemeno, jak učinil soud prvního stupně, lze učinit jen tehdy, jestliže soud řádně a úplně provedl všechny důkazy, které účastník k prokázání svého tvrzení (svých tvrzení) označil. Účastníkem označený důkaz soud neprovede pouze tehdy, jestliže jeho prostřednictvím nepochybně nelze prokázat pro věc rozhodnou skutečnost, například proto, že označený důkaz je z