14 Cmo 248/2022-49 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh, jímž se navrhovatel domáhal vyslovení neplatnost usnesení přijatého na valné hromadě společnosti , Jméno advokáta B, . (dále též jen „společnost“) dne 20. 2. 2020, jímž bylo rozhodnuto o udělení souhlasu s podáním žaloby na vyloučení navrhovatele coby společníka společnosti (výrok I.), navrhovateli uložil povinnost zaplatit společnosti ve lhůtě tří dnů od právní moci k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů řízení 16 456 Kč (výrok II.).2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:- navrhovatel je společníkem společnosti s podílem o velikosti 50 % na základním kapitálu, druhým společníkem s totožnou velikostí podílu byl , Anonymizováno, (dále též jen „, právnická osoba, .“),- navrhovatel i , právnická osoba, . byli jednateli společnosti,- podle článku III. bodu 3 společenské smlouvy společnosti je valná hromada usnášeníschopná, jsou-li přítomni společníci, kteří mají alespoň polovinu všech hlasů. Každý společník má 1 hlas na každých 1 000 Kč svého vkladu. Podle článku III. bodu 7 termín konání valné hromady a její pořad musí být společníkům oznámen nejméně 15 dnů přede dnem jejího konání. Součástí pozvánky je i návrh usnesení valné hromady. Pozvánka se zašle na adresu společníka uvedenou v seznamu společníků. Společník se může vzdát práva na včasné a řádné svolání valné hromady písemným prohlášením s úředně ověřeným podpisem nebo ústním prohlášením učiněným na valné hromadě. Prohlášení na valné hromadě se uvede v zápisu o jednání valné hromady. Osvědčuje-li se rozhodnutí valné hromady veřejnou listinou, uvede se prohlášení v této veřejné listině. Prohlášení má účinky i vůči každému dalšímu nabyvateli podílu tohoto společníka. Záležitosti uvedené v pozvánce lze projednat jen tehdy, jsou-li přítomni a souhlasili s jejich projednáním všichni společníci,- Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 8. 2021, č. j. 75 Cm 210/2019-48, v právní moci dne „20. 8. 2020“ (správně 20. 8. 2021 – poznámka odvolacího soudu), vyslovil neplatnost usnesení valné hromady společnosti ze dne 12. 9. 2019, jímž byl P. F. odvolán z funkce jednatele společnosti,- pozvánka na valnou hromadu obsahující pod bodem 5 pořadu jednání návrh na udělení souhlasu s podáním žaloby na vyloučení navrhovatele jako společníka ze společnosti podepsaná P. F. (coby jednatelem) byla navrhovateli odeslána doporučeným dopisem 4. 2. 2020, 6. 2. 2020 byla po neúspěšném pokusu o doručení uložena na poště, dne 11. 2. 2020 byla dodána adresátu,- dopisem ze dne 12. 2. 2020 právní zástupce navrhovatele upozornil společnost na pozdní svolání valné hromady,- dne 20. 2. 2020 se konala valná hromada společnosti, jež (mimo jiné) hlasy společníka P. F. rozhodla o udělení souhlasu s podáním žaloby na vyloučení navrhovatele jako společníka ze společnosti (dále též jen „valná hromada“),- navrhovateli s odkazem na § 173 odst. 1 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), dále též jen „z. o. k.“, nebylo umožněno na valné hromadě hlasovat,- navrhovatel vznesl na valné hromadě protest s tím, že valná hromada nebyla svolána řádně a včas, navrhovatel nebyl na možnost vyloučení ze společnosti upozorněn, pro vyloučení nebyl důvod (nebyly předloženy důkazy), bylo mu odepřeno právo na vysvětlení, nejsou splněny důvody pro vyloučení z hlasování, svolatel nebyl k jejímu svolání oprávněn.3. Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že:- návrh byl podán včas, osobou k tomu aktivně legitimovanou (společníkem společnosti), jenž vznesl proti rozhodnutí (určitý, srozumitelný) protest [z důvodu, že valná hromada nebyla svolána řádně a včas, svolatel nebyl oprávněn valnou hromadu svolat (ani vést), navrhovatel neporušil své povinnosti, na možnost vyloučení ze společnosti nebyl upozorněn, bylo mu odepřeno právo na vysvětlení tvrzených porušení povinností, důvody pro jeho vyloučení nejsou dány],- napadené usnesení bylo přijato v souladu se zákonem a společenskou smlouvou.4. Nedůvodnými shledal veškeré námitky navrhovatele. P. F. byl s ohledem na výsledek řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 210/2019 oprávněn valnou hromadu svolat. Pozvánka na valnou hromadu obsahující veškeré (zákonem a společenskou smlouvou) vyžadované náležitosti (§ 184 odst. 1 z. o. k., článek III. bod 7 společenské smlouvy) se dostala do dispozice navrhovatele dne 6. 2. 2020 (den, kdy se dostala do jeho dispoziční sféry; odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1725/2017), tj. 14 dní před jejím konáním, tedy nikoli včas. Takové (nikoli podstatné) porušení práv navrhovatele důvod pro vyslovení neplatnosti nezakládá, neboť navrhovatel se (v zastoupení) valné hromady účastnil (vznášel protesty). Vada svolání valné hromady tak byla „zhojena“. Naplněnost důvodů pro vyloučení navrhovatele ze společnosti (jež mu byly sděleny před přijetím rozhodnutí, k nimž měl možnost se vyjádřit) bude oprávněn zkoumat soud (až) v řízení o vyloučení; sistace jeho hlasovacích práv byla v souladu se zákonem.5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), procesně úspěšné společnosti náleží náhrada nákladů řízení v celkové výši 16 456 Kč, sestávající z odměny zástupce za 4 (tam specifikované) úkony právní služby po 3 100 Kč, 4 režijních paušálů po 300 Kč a 21 % DPH.6. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.7. Argumentuje nikoli včasným doručením pozvánky na valnou hromadu, má za to, že účastnil-li se (přes nikoli včasně zaslanou pozvánku) valné hromady, nemůže tato skutečnost jít k jeho tíži. Znamenala-li by jeho účast na valné hromadě „aprobaci“ neřádného svolán valné hromady, pak by § 184 odst. 3 z. o. k. nemělo význam. Odvolatel nesouhlasí ani se závěrem soudu prvního stupně ohledně otázky sistance (jeho) hlasovacích práv, ta se dle jeho názoru uplatní jen v situaci, porušil-li společník své povinnosti; touto otázkou se soud prvního stupně (vůbec) nezabýval.8. Společnost s podaným odvoláním nesouhlasila, navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil; odkázala na závěry přijaté soudem prvního stupně, včetně otázky doručování pozvánky na valnou hromadu (odkázala i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6.2018, sp. zn. 27 Cdo 1725/2017, či ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 27 Cdo 3091/2021).9. Odvolací soud, aniž by k projednání odvolání nařizoval jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání [§ 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“)], a odvolání shledal důvodným. Řízení v dané věci je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 85 písm. a) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.10. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jejichž správnost nebyla účinně zpochybněna, a pro stručnost na ně odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002).11. S ohledem na skutkové okolnosti projednávané věci odvolací soud věc posoudil podle zákona o obchodních korporacích ve znění účinném do 31. 12. 2020.12. Předně je na místě uvést, že předmětnou valnou hromadu byl oprávněn P. F. (ve funkci jednatele společnosti) svolat, protože usnesení valné hromady o jeho odvolání z funkce (ze dne 12. 9. 2019) bylo výše citovaným usnesením posouzeno jako neplatné. Tím bylo zpětně deklarováno, a to s účinky ke dni jeho odvolání z funkce, že byl odvolán neplatně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 3092/2012), proto nemohou být neplatná ani jeho další právní jednání od té doby učiněná jenom z důvodu, že byl takto (neplatně) odvolán, jak správně uzavřel soud prvního stupně.13. Soud prvního stupně se správně vypořádal rovněž s otázkou sistace hlasovacích práv. Rozhodovala-li totiž valná hromada o udělení souhlasu s podáním žaloby na vyloučení navrhovatele jako společníka společnosti, nemohl navrhovatel v souladu s § 173 odst. 1 písm. b) z. o. k. (ve vztahu k uvedenému) hlasovací práva vykonávat (viz Šuk, P. in Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, § 173). Odkazuje-li odvolatel na § 173 odst. 1 písm. c) z. o. k. a k němu jím uváděnou komentářovou literaturu a judikaturu, přehlíží, že citované ustanovení na danou věc nedopadá, vztahuje se totiž (mimo jiné) na odvolání člena orgánu společnosti z funkce, nikoli na rozhodování o podání návrhu na vyloučení společníka soudem.14. Podle § 184 z. o.