14 Cmo 250/2022-258 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zamítl návrh na zrušení výmazu společnosti , Jméno navrhovatelky B, , IČO , IČO, , sídlem , Adresa navrhovatelky B, (dále jen „společnost“) z obchodního rejstříku, výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem III. uložil navrhovatelce povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 25 325 Kč.2. V daném řízení se jedná o druhé rozhodnutí ve věci samé, kdy se navrhovatelka domáhala návrhem ze dne 16. října 2012 zrušení zápisu o výmazu společnosti, neboť společnost má majetek. Předchozí usnesení soudu prvního stupně ze dne 13. listopadu 2020, č. j. 55 Cm 85/2012-110, jímž soud prvního stupně řízení s odkazem na § 159a a § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zastavil pro existenci překážky věci rozhodnuté, Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky usnesením ze dne 25. března 2021, č. j. 14 Cmo 13/2021-126, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.3. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům:- společnost byla z obchodního rejstříku vymazána dne 6. května 2010 z důvodu zamítnutí insolvenčního návrhu likvidátora pro nedostatek majetku;- navrhovatelka je vlastníkem nebytové jednotky č. 92/510 v budově č. p. 92 (kterou do vlastnictví nabyla kupní smlouvou od třetí osoby), v obci , adresa, , část obce , adresa, , stojící na pozemku parc. č. 10511, 10512, 10513 a 10514, jakož i podílu na společných částech domu o velikosti 8181/1067287;- kupní smlouvou ze dne 30. dubna 2008 uzavřenou mezi společností jako prodávající a společností , právnická osoba, jako kupující došlo k převodu vlastnického práva (mimo jiné) k nebytovým jednotkám č. 92/4, 92/5, 92/414 a 92/415; kupní smlouvou ze dne 20. listopadu 2008 uzavřenou mezi týmiž subjekty pak došlo k převodu vlastnického práva (mimo jiné) k nebytovým jednotkám č. 92/104, 92/514, 92/515, 92/612 a 92/706;- prohlášením vlastníka (společnosti) z 8. listopadu 2006 (dále jen „prohlášení vlastníka“) byly jednotky uvedené ve výše specifikovaných kupních smlouvách vymezeny jako nebytové prostory;- část „sporných“ nebytových prostor - č. 92/4, 92/5, 92/414, 92/415, 92/104 a 92/514 - byla převedena na nového vlastníka společnost , právnická osoba, .;- soud prvního stupně po provedeném dokazování s odkazem na § 75b odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „obch. zák.“), a § 1167 a § 1168 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dospěl k závěru, že navrhovatelka není k podání návrhu aktivně legitimována, neboť:- kupní smlouvy uzavřené dne 30. dubna 2008 a dne 20. listopadu 2008 mezi společností a společností , právnická osoba, nejsou absolutně neplatné;- námitku absolutní neplatnosti prohlášení vlastníka, kterým byly vymezeny „sporné“ navrhovatelkou specifikované jednotky jako nebytové prostory, soud prvního stupně neshledal důvodnou, vycházeje z judikatury Nejvyššího soudu, zejména závěrů uvedených v rozsudku ze dne 30. března 2016, sen. zn. 29 ICdo 34/2015. Soud prvního stupně, cituje stěžejní teze uvedeného rozhodnutí, uzavřel, že se v poměrech projednávané věci uplatní § 1167 o. z., podle něhož nelze prohlásit prohlášení vlastníka za neplatné a ani určit, že vlastnické právo dalších osob k jednotkám nevzniklo. „Sporné“ jednotky, vymezené prohlášením vlastníka jako nebytové prostory, byly zapsány do katastru nemovitostí před 1. lednem 2014 (v roce 2006), následně výše uvedenými kupními smlouvami z roku 2008 vlastnické právo k těmto jednotkám nabyla společnost , právnická osoba, a později vlastnické právo k části těchto „sporných“ jednotek přešlo na společnost , právnická osoba, . (§ 980 odst. 2 a § 984 o. z.);- soud prvního stupně se neztotožnil s názorem navrhovatelky, že výše uvedený rozsudek Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 34/2015 nelze na projednávanou věc použít, neboť se v projednávané věci nejedná o vadu vymezení jednotek v prohlášení vlastníka, ale o nezákonnost. Citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ani § 1167 o. z. nerozlišují mezi vadným vymezením jednotek a vymezením nezákonným tak, jak to činí navrhovatelka. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu lze nedostatky prohlášení, které vymezuje jednotku neurčitě nebo nesprávně (zjevně i nezákonně) odstranit pouze postupem dle § 1168 odst. 1 o. z. Soud prvního stupně proto považoval za nadbytečné doplnit dokazování znaleckým posudkem, který by posoudil charakter „sporných“ prostor v prohlášení vlastníka vymezených jako nebytové prostory (návrh na doplnění dokazování vypracováním znaleckého posudku zamítl);- dle soudu prvního stupně navrhovatelkou uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. května 2017, sp. zn. 26 Cdo 1174/2016 (správně sp. zn. 26 Cdo 1184/2016 – pozn. odvolacího soudu), jehož podstatné závěry cituje, na danou věc nedopadá. V uvedené věci byla především řešena otázka souladu kolaudačního určení dané jednotky a vymezení prohlášení vlastníka budovy, skutkově tudíž šlo o zcela odlišný případ než v poměrech projednávané věci;- kupní smlouva uzavřená dne 30. dubna 2008 nebyla ani zrušena ujednáním v článku IX. 8 kupní smlouvy uzavřené dne 20. listopadu 2008, ze kterého vyplývá, že bylo ujednáno, že smlouva nahrazuje veškeré předcházející smlouvy a ruší smlouvy uzavřené smluvními stranami ohledně převodu jednotek v budově č. p. 92. Z obsahu tohoto ustanovení nelze dovodit žádný důsledek pro smlouvu ze dne 30. dubna 2008, což plyne z následné vůle a úkonů účastníků smlouvy, kteří dle smlouvy postupovali;- proto návrh jako nedůvodný zamítl.4. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.; společnost byla zcela úspěšná, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly. Soud prvního stupně u neúspěšné navrhovatelky neshledal předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a proto jí uložil dle § 148 odst. 1 o. s. ř. povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši 25 325 Kč vzniklé vyplacením odměny ustanoveného opatrovníka společnosti.5. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka včasné odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.6. Odvolatelka soudu prvního stupně vytýká, že nesprávně vyložil zákon a nesprávně použil existující judikaturu, v důsledku čehož dospěl k nesprávným právním závěrům, rovněž nedostatečně zjistil skutkový stav.7. Odvolatelka opakuje, že „judikatura soudem uváděná pod sp. zn. 29 ICdo 34/2015 je nepřípadná a na daný případ nedopadá – týká se jednotek vymezených dle zákonného oprávnění, ale vadně, a taková vada by byla napravitelná postupem dle § 1168 NOZ.“ Oproti tomu jí uváděná judikatura (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1788/2003, sp. zn. 25 Cdo 1184/2016 – správně 26 Cdo 1184/2016, sp. zn. 26 Cdo 4519/2016) řeší obdobu souzeného případu, tj. „vymezení jako jednotky něčeho, co zákon k vymezení vůbec nepřipouští, tedy esenciální společné části budovy - tedy nezákonné, nikoliv vadné (trafostanice, velín, zabezpečení budovy, centrální zámky, požární ochrana apod.).“ Dále namítá, že jí soudem prvního stupně nebyl sdělen názor na jí uvedenou judikaturu. Pakliže se chtěl soud od této odchýlit, měla právo být s odchylným právním názorem seznámena, aby se jí otevřela cesta ke kvalifikované reakci.8. Odvolatelka poukazuje na to, že v souzené věci se jedná „o základní rozdíl mezi zákonným, ale nesprávným vymezením jednotky a mezi nezákonným zakázaným vymezením esenciální společné prostory jako jednotky.“ Má za to, že danou věc nelze řešit postupem dle § 1168 o. z., neboť se „nejedná ani o vadu, ani o nesprávnost, ale nezákonnost.“ Dodává, že soud prvního stupně vůbec nezjistil charakter předmětných prostor, neprovedl místní šetření, ani znalecký posudek.9. Společnost považuje odvolání za nedůvodné. Soud prvního stupně se s argumenty navrhovatelky dostatečně vypořádal. Navrhla napadené usnesení jako věcně správné potvrdit.10. Společnost, citujíc § 1168 o. z a s odkazem na komentářovou literaturu k dané problematice (kterou cituje), uvádí, že podle uvedeného ustanovení se postupuje ve dvou případech zjištěných vad – jak v případě, že prohlášení vymezuje jednotku neurčitým způsobem, tak v případě, že prohlášení vymezuje jednotku nesprávným způsobem. K jednotlivým způsobům vymezení se blíže vyjadřuje. Shrnuje, že došlo-li k neurčitému či nesprávnému vymezení jednotky, lze tyto nedostatky odstranit pouze postupem dle § 1168 odst. 1 o. z. K tomuto názoru se ostatně přiklonil i Nejvyšší soud v soudem prvního stupně uvedeném rozsudku ze dne 30. března 2016, sen. zn. 29 ICdo 34/2015. Danou situaci měla navrhovatelka pravděpodobně řešit jiným způsobem.11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a neshledal odvolání důvodným.12. V dané věci je předmětem řízení posouzení, zda jsou dány podmínky pro zrušení zápisu o výmaz