14 Cmo 29/2023-45 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením nařídil předběžné opatření, kterým 1. účastníkovi Jiřímu Stenzlovi uložil, že není oprávněn vykonávat hlasovací právo na valné hromadě 2. účastníka , Jméno advokáta B, . (dále též jen „společnost“), a to při hlasování o odvolání navrhovatelky z funkce jednatelky společnosti pro porušení povinností při výkonu funkce (výrok I.), co do zbytku návrh na nařízení předběžného opatření na omezení výkonu hlasovacích práv 1. účastníka na valné hromadě zamítl, stejně jako zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, že 1. účastník není oprávněn vykonávat funkci člena orgánu společnosti (výrok II.), navrhovatelce uložil, aby do 30 dnů od právní moci usnesení podala návrh na zahájení řízení o vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce (výrok III.), jakož jí uložil i povinnost zaplatit České republice – Městskému soudu v Praze soudní poplatek za podaný návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1 000 Kč (výrok IV.).2. Soud prvního stupně dovodil, že z tvrzení navrhovatelky vyplývá, že má spor s 1. účastníkem. Navrhovatelka a 1. účastník jsou 50% společníky společnosti a také jejími jednateli. Společnost současně vymáhá nároky po 3. účastníkovi, jehož je 1. účastník jediným společníkem. Navrhovatelka osvědčila, že 1. účastník svolal valnou hromadu společnosti, přičemž jedním z bodů plánovaného programu je odvolání navrhovatelky z pozice její jednatelky pro tvrzené porušování povinností při výkonu funkce. Navrhovatelce je třeba dát za pravdu, že v případě rozhodnutí o jejím odvolání by v souladu s § 173 odst. 1 písm. c) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, nevykonávala jako společník hlasovací právo, přičemž po jejím případném odvolání by jediným jednatelem společnosti zůstal 1. účastník, který by se však nacházel ve střetu zájmů vzhledem ke sporům mezi společností a 3. účastníkem. S ohledem na smysl a účel předběžných opatření je potřeba respektovat skutečnost, že má jít o prozatímní úpravu práv a povinností mezi stranami sporu a současně musí být zásadní zásah do práv odpůrce dostatečně odůvodněný právě potřebou prozatímní úpravy práv. Proto návrhu v rozsahu povinnosti uložené ve výroku I. vyhověl.3. Proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně podal odvolání 1. účastník. Domáhá se jeho změny, aby byl návrh na vydání předběžného opatření (v tomto rozsahu) zamítnut, popřípadě, aby bylo usnesení soudu prvního stupně (v tomto rozsahu) zrušeno.4. 1. účastník namítá, že návrh byl podán účelově. Vyjádření navrhovatelky jasně prokazuje, že skutečně úmyslně znemožnila nahlížet 1. účastníkovi do materiálů společnosti. Je to navrhovatelka, která svým jednáním zcela zásadně poškozuje společnost a nejedná v jejím zájmu, přičemž flagrantně porušuje povinnost loajality. Navrhovatelka svolala na den 12. ledna 2023 valnou hromadu společnosti a navrhuje odvolání 1. účastníka z funkce jednatele pro porušování péče řádného hospodáře. Návrh byl podán zcela účelově, aby navrhovatelka nadále zabránila a ztěžovala 1. účastníkovi výkon jeho práv. Dále namítá, že nebyla prokázána potřeba zatímní úpravy poměrů, a že usnesení soudu prvního stupně nepřiměřeně a nesprávně omezilo práva 1. účastníka, který je ve výkonu hlasovacího práva omezen navždy, a způsobilo, že fakticky nelze odvolat jednatele, který evidentně jedná protiprávně. Všechny tyto námitky 1. účastník podrobně odůvodňuje.5. Proti usnesení soudu prvního stupně podal odvolání i 3. účastník. Navrhuje, aby byla jeho účast v řízení ukončena.6. 3. účastník namítá, že se ve vztahu k němu navrhovatelka ničeho nedomáhá a není ani účastníkem v řízení, v němž navrhovatelka žádá, aby byla předběžným opatřením uložena jednateli společnosti povinnost zdržet se právních jednání jménem společnosti. Pro účast v řízení o vyloučení z funkce se aplikuje zákon č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), a proto by měla být ukončena jeho účast v řízení.7. Navrhovatelka se k takto podaným odvoláním vyjádřila. Podrobně polemizuje s odvolateli uváděnými důvody a navrhuje zamítnutí obou odvolání.8. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 1 odst. 3, 4 z. ř. s., aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.], a dospěl k závěru, že odvolání 1. účastníka je důvodné zcela, zatímco odvolání 3. účastníka je důvodné jen v rozsahu výroků I. a III. usnesení soudu prvního stupně. Řízení v dané věci je řízením v otázce týkající se statusové věci právnické osoby dle § 85 písm. a) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.9. Podle § 74 odst. 1 o. s. ř. před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen.10. Podle § 75c odst. 1 písm. a) o. s. ř. nepostupoval-li podle § 75a odst. 1 nebo podle § 75b odst. 2, předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.11. Rozhodovací (korporátní) soudní praxe je ustálena v posouzení, že nařízení předběžného opatření (§ 74 odst. 1, § 75c odst. 1 o. s. ř.) musí vždy obstát z hlediska principu proporcionality jakožto obecné zásady právní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. března 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2012, sp. zn. 25 Cdo 2516/2009; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na webové stránce www.nsoud.cz). Z tohoto principu vyplývá požadavek na poměřování újmy, jež by mohla vzniknout navrhovateli nevyhověním jeho návrhu s újmou, jež by vznikla účastníkovi, jemuž má být předběžným opatřením uložena povinnost, pokud by návrhu naopak vyhověno bylo. Takový postup v sobě nutně zahrnuje posouzení míry důvodnosti návrhu ve věci samé, neboť jestliže se nejeví jako pravděpodobné, že návrh ve věci samé bude úspěšný, pak není zásadně důvodu účastníkovi ukládat navržené právní povinnosti (podobně J. Jirsa a kol., Občanský soudní řád, 1. část, Soudcovský komentář, Wolters Kluwer, 2019, komentář k § 75 a § 75c), což znamená, že potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků řízení o předběžném opatření je nutné posuzovat ve vztahu k předmětu řízení ve věci samé (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. února 2020, sp. zn. 14 Cmo 423/2019, ze dne 17. prosince 2018, sp. zn. 14 Cmo 322/2018, ze dne 9. března 2020, sp. zn. 3 Cmo 30/2018, ze dne 20. ledne 2020, sp. zn. 7 Cmo 7/2020-38, nebo ze dne 11. ledna 2011, sp. zn. 6 Cmo 1/2021).12. Práva a povinnosti jednatele společnosti s ručením omezeným a společníka této společnosti jsou v řadě ohledů různého druhu a vzájemně se nepřekrývají. Jednatel je takto například povinen vykonávat svojí funkci s péčí řádného hospodáře (§ 159 odst. 1, § 9 odst. 2 o. z.), zatímco společník při výkonu svých práv a povinností tuto povinnost nemá, společník má právo vykonávat hlasovací právo na valné hromadě (§ 167 odst. 1, § 170 z. o. k.), zatímco jednatel nikoliv. Předmětem výroku I. usnesení soudu prvního stupně je uložení zákazu výkonu výlučně práv společníka společnosti (zákaz výkonu hlasovacího práva). Návrh ve věci samé (který navrhovatelka v návrhu na nařízení předběžného opatření navrhla ve věci samé podat), dopadá na vyloučení 1. účastníka jako člena statutárního orgánu z výkonu funkce jednatele (ve společnosti). Již jen těchto skutečností je evidentní, že nařízené předběžné opatření nemá pro takto vymezený předmět řízení ve věci samé (jehož podání bylo navrhovatelce uloženo výrokem III. přezkoumávaného usnesení) žádný význam. Návrh na vydání předběžného opatření proto nemůže již jen z tohoto důvodu obstát, neboť představuje zcela neproporcionální požadavek.13. Aniž by to bylo při přijetí tohoto závěru dále významné, odvolací soud přesto dodává, že soud prvního stupně vůbec nijak (natož pak přezkoumatelně) nevysvětlil, na základě jakých skutečností lze pokládat za pravděpodobné, že by takovýto návrh ve věci samé byl návrhem úspěšným. Ani z tohoto důvodu by proto nařízené předběžné opatření obstát nemohlo. Neodůvodnil též, proč povinnost uložil 1. účastníkovi způsobem, který mu zakazuje v důsledku hlasovat pro odvolání navrhovatelky z funkce jednatelky společnosti pro porušení povinnosti při výkonu funkce navždy, čímž mu odepřel jedno ze základních práv společníka. Není též zřejmé, proč soud prvního stupně jednal v řízení s 3. účastníkem, jehož se výrokem I. usnesení uložená povinnost, jakož i povinnost, která je obsahem výroku II. usnesení, nijak netýkají, a jemuž nebyl